Hydroponic town XIV. - Tyrkysová planeta

Světlo. Josh se rozhlédl a zjistil, že se zase nalézá v kulovité místnosti, ale rapidně menší, i když byla více než prostorná. Moc věcí tam nebylo, jen velké křeslo, obrovská obrazovka, pult a stůl. Jinak obrovská vypoulená zeď zela prázdnem, čistou bělotou. V křesle seděl starý pán s dlouhými roztřepenými vlasy a dlouhými bílými vousy. Ve zvrásněném obličeji se mu objevil úsměv. Josh se na něho dlouze díval bez jediného pohybu a cukaly mu koutky, které nevěděly, jestli se mají zeptat:

,,Pane profesore?" zeptal se nakonec potichu.

,,Joshi!" vykřikl starý pán a dojetím se mu oči zalily slzami, i když se je snažil potlačit. Josh k němu přišel a profesor Bosh ho objal.

,,Prosím Vás, vždyť jsme se neviděli jen pár dnů." řekl s nadhledem Josh, i když mu pak začalo docházet, že snad není ani možné, aby profesor Bosh během tak krátké doby zestárnul o několik let.

,,Kdepak, Joshi, kdepak..." řekl profesor prostoupeně s posmrkováním a utíráním slz. Joshe to překvapilo a svráštil čelo.

,,Tak jak dlouho jsem byl v kómatu?" zeptal se a napjatě očekával odpověď.

,,V bězvědomí asi měsíc, ale pak jsi byl zmrazen a následně jsi hybernoval." řekl profesor.

,,Cože?!A proč jste mě zmrazili?!" ptal se teď už dost překvapený Josh trochu agresivněji. Profesor Bosh jen mávnul rukou a s nataženým ukazováčkem ukázal na tu obrovskou zeď.

,,Proto jsi tak oslavován!" poklepal mu na rameno, a pak se taky zadíval na zeď, která začalo pozvolně stoupat ke stropu. Josh začal spatřovat černotu se svítícími body.

,,Vesmír?" otočil se Josh na profesora.

,,Dívej se dále..." odpověděl jen prof. Bosh.

Zpod zdi se náhle vyrýsovala Modrá planeta. Jen nebyla tak modrá jako vždy, spíše tyrkysová, až do zelena.

,,Pane Bože!" pozoroval se zatajeným dechem Josh a cítil, jak se mu zrychlil tep.

,,Co se stalo? Co jsem udělal, když jsem byl jen v kostce ledu?" zmateně se ptal Josh a sám nevěřil svým očím, když se díval na svoji rodnou zeměkouli.

,,Joshi, jak ti ta kyselina poleptala nohu, byl jsi převezen do nemocnice a po týdnu se zjistilo, že se ta látka dostává do tepen a žíl a šíří se do celého těla, čímž způsobí celkové ochrnutí. lékaři na to přišli ještě v dobu, kdy ti stačilo amputovat nohu, abys přežil..." začal Joshovi vyprávět minulost, v které se snažil objasnit, proč ho nazývají Spasitelem. Josh si vykasal nohavici a vytřeštil oči. Místo kůže spatřil nějaký kov a šlachy nahrazovaly dráty. Nemusel ,,nohu" pozorovat moc dlouho, aby zjistil, že pohyb je založen na hydraulice.

,,Líbí se ti? Byla vytvořena největšími světovými odborníky, měla by fungovat snad stejně dobře jako tvoje vlastní noha." odbočil z vyprávění prof. Bosh. Josh se na něho jen beze slova podíval, pak zase na nohu a řekl:

,,Pokračujte, co se stalo dál?" dotazoval se horlivě

,,Americká centrála NASA začala vyvíjet a vyrábět ve spolupráci s Ruskem megalitickou vesmírnou základnu, která měla za úkol pohltit alespoň pět miliónů lidí a nanejmíň jednu dvojici každého živočišného druhu." mluvil profesor.

,,Takže toto je novodobá Noemova archa...To je neuvěřitelné. A co rostliny, ty jste nechali tam?"ptal se Josh, pičemž pohodil hlavou k Zemi.

,,Samozřejmě rostliny také, pokusili jsme se zachránit nejvíce. Teda jen hydrodendrie zůstaly tam dole." odpovídal profesor Bosh. Josh se ještě jednou podíval na svět a sklopil hlavu.

,,A proč vlastně nemohli lidé zůstat na Zemi? To jen kvůli jednomu náběhu na ochrnutí a kvůli jednomu městu, kde se hydrodendrie nachází, jste museli evakuovat obyvatelstvo ze všech koutů světa? Vždyť ostatním nebezpečí nehrozilo." nechápal Josh.

,,Hydrodendrie se pomocí té inteligentní kyseliny začaly neuvěřitelně rychle šířit po celém světě, aniž by vědci zjistili, jak k tomuto rozmnožování dochází a jak mu následně zabránit." uvedl věci na pravou míru prof. Bosh.

,,A proč jsem nazýván Spasitelem? Vždyť já nic neudělal! Nikoho jsem nezachránil, nic jsem nevymyslel, jen ležel s poraněnou nohou v bezvědomí!" nepřipouštěl si svou důležitost globálního měřítka. profesor Bosh jen kroutil hlavou a hned, jak Josh domluvil, vyvrátil jeho slova:

,,Naopak, Joshi, naopak! Je lehké zachraňovat, když víš jak, je lehké volit taktiky, když znáš soupeře, ale nejtěžší je na něco přijít, když nemáš návod, když vaříš z vody. A to jsi ty dokázal, upozornil jsi, že za vším stojí ty hydrodendrie a jejich kyselina. A na to by nepřišel každý." Josh se mu celou dobu díval do očí, a když domluvil, začal nervózně přešlapovat. Pak se otočil zády a rukou se opřel o obrovské okno, za kterým se vznášela třetí planeta Sluneční soustavy. Aniž by otočil hlavou, začal po chvíli mluvit:

,,Mám tři klenoty, které uchovávám jako poklad:
první je milosrdnost, druhý je zdrženlivost, třetí je skromnost, jež mi brání být prvním na světě. Proto nemůžu býti Spasitelem. Jsou tisíce lidí, kteří udělali pro blaho světa mnohem více než já. Promiňte mi, ale já nechci být zachráncem planety, já jsem a budu Josh Plant, student biologie, ne hrdina.!

,,Ale zasloužil by sis to. Proto jsi oblečen v oranžové kombinéze, jsi uznáván a můžeš si dělat, co chceš. Dáš rozkaz a bude splněn. Máš největší moc na světě. Rozmysli si to ještě ,Joshi!" naléhal na něho profesor.

,,Pane profesore, vždyť mě znáte, víte, že bych to nikdy nepřijal. Jsou povolanější lidé na důležité rozhodnutí a rozkazy. Vy to víte a doufám, že mě pochopíte." řekl profesorovi do očí.

,,Ano..." řekl tiše profesor, na čež sklonil hlavu. Bylo vidět, že je zklamaný. Pak řekl Joshovi, ať ho následuje a doprovodil ho k bráně. Dal mu instrukce, jak se dostat do centrální šatny a vybrat si nějaký bílý šat, který, jak mu vysvětlil, poukazuje na civilního občana. Ještě než se k sobě obrátili zády, profesor se mu podíval do tváře a poklepal na rameno. Pak se beze slova otočil a zavřel dveře.

Josh se usmál a řekl si sám pro sebe:,, Jo, to je starý dobrý pan profesor, ambiciózní, i když se nejedá přímo o něj, a přitom tak skromný a chápavý." Docházelo mu, že Joshovu teorii mohl klidně přetáhnou na sebe, protože on sám byl v bezvědomí, ale ten místo toho ještě zveličil Joshův objev a skromně si nevzal ani malý podíl z objevu, na který měl zajisté právo. A mohl být Spasitel, ale místo toho zůstal v zastrčené laboratoři, ve které neměl žádné možnosti ovlivňovat důležité věci. V tu chvíli Josh pochopil, jak moc muselo profesora rozesmutnit to, že ani on nechtěl být Spasitelem. Nicméně byl přesvědčen, že udělal dobře a že i profesor byl ve skrytu duše potěšen Joshovou skromností, kterou díky vzdělanosti a nadhledu oceňoval mnohem více než hrdinství.

Zatočil doleva a vydal se dlouhým bílým tunelem lemovaným tisíce dveřmi...