Fénixova šance Kap. 21: Varování

Kapitola 21: Varování

 

Dům Weasleyových (Doupě), Vydrník svatého Drába, Anglie…

Někdy už je toho na člověka prostě příliš. Stane se něco, co nás donutí přehodnotit své dosavadní cíle a zaměřit se někam jinam. Někdy je možná i lepší přestat bojovat a jednoduše jít dál, posunout se. A přesně tohle nyní řešil i Harryho dlouholetý kamarád Ron Weasley. Vlivem událostí s démony začínal čím dál víc uvažovat, že se nechá přeložit. U bystrozorů to pro něj bylo od začátku dost těžké, to Harry věděl. Teď se však zdálo, že tragédie ve školce pro něj byla tou pomyslnou poslední kapkou, která všechno odstartovala.

„Věř mi, že tě chápu Rone. Ještě několik dní potom jsem nebyl schopný jít spát bez lektvaru. Ale nechceš počkat alespoň, než se postaráme o démony? Pro ten plán budeme potřebovat každou bojeschopnou hůlku,“ pokoušel se ho v neděli dopoledne přesvědčit Harry. Schválně za ním kvůli tomu šel do Doupěte, kde Ron od rozchodu s Hermionou zase bydlel.

„Ale to může trvat věky a já už toho mám dost! Kryju Luciuse Malfoye, spolupracuju se Snapem, nic takového jsem nikdy nechtěl! Kam jsem se to sakra dostal?“

Harry pokrčil rameny. „Severus by ti na to řekl, že účel někdy světí prostředky. Už jsem pochopil, že je to pravda.“

„Je ti jasné, že zrovna tímhle mě nepřesvědčíš? Já nejsem Zmijozel.“

„Já taky ne Rone, ale o to nejde. Vím, že ti spolupráce s ním není příliš po chuti, ale ani ty určitě nechceš, aby se opakovalo něco podobného jako ve školce. Proto bychom měli využít každou možnost pomoci.“

„To nechci,“ uznal nakonec Ron tak tichým hlasem, že si Harry chvíli nebyl jistý, jestli to doopravdy řekl, ale jeho výraz napovídal, že už ho přesvědčil.

„Tak nám pomoz a já slibuju, že když budeš i potom chtít skončit, podpořím tě.“

„Tak dobře, díky Harry. Víš, taťka už mi slíbil, že mi to zkusí domluvit na Oddělení nepatřičného užívání kouzel. Má tam přátele. Takže si to asi nerozmyslím.“

Harry přikývl na znamení, že to respektuje a skutečně tomu tak bylo. Ron nikdy nebyl nijak zvlášť citlivý, i on však musel mít nějakou hranici, kdy srdce i mozek prostě řeknou dost. Každý ji má. Je pravda, že Harry nikdy neměl ve zvyku utíkat z boje a velmi často onu hranici překračoval, ale to bylo jiné. Přinutily ho k tomu okolnosti. Nikdo mu jednoduše nedal na výběr. Těsně po masakru měl sice dojem, že už to nevydrží, ale vytrval. Uvědomil si, že když se všemi těmi tragédiemi může žít Severus, on to zvládne také. Jak by mu mohl pomoci vrátit se do života, kdyby on sám nebyl dost silný? I když momentálně se zdálo, že Severus už jeho pomoc nepotřebuje.

 

*****

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Včerejší návštěva nedopadla příliš dobře. Čím více o tom Marylin přemýšlela, tím více si byla jistá, že Grace Sullivenová v té věci nic nepodnikne. Na to aby manžela konfrontovala, neměla odvahu. Přesto tady byla jedna věc, kterou Marylin udělat mohla. Rozhodla se, že Rogerovi napíše dopis, ve kterém ho upozorní, že všechno ví a je připravená předat celou věc úřadům, pokud by zneužívání pokračovalo. Ona na to odvahu měla.

Rychlými kroky zamířila do své pracovny v soukromých komnatách, přivolala si čistý pergamen a začala psát:

 

Vážený pane Sullivene,

 blíží se Vánoční prázdniny a já cítím povinnost odpovědné profesorky vyřešit stížnost, která byla podána konkrétně na Vaši osobu. Váš syn Jason totiž vykazuje zcela jasné známky sexuálního zneužívání, kterému ho opakovaně vystavujete. Ať už jsou Vaše domácí poměry jakékoli, sám jistě víte, že takové jednání je špatné a hlavně trestné.

Berte prosím tento dopis jako upozornění a zároveň varování, že pokud problém bude pokračovat, jsem připravena oznámit celou věc Úřadu pro záležitosti kouzelnických rodin. Věřím, že si má slova vezmete k srdci, a ke svému synovi se dále budete chovat jako vzorný otec. V opačném případě o mně ještě uslyšíte.

 S přáním pevného zdraví,

Marylin Kelleyová, profesorka školy čar a kouzel v Bradavicích

 

Marylin si po sobě celý dopis ještě jednou přečetla, zapečetila a předala své sově Tari k doručení. Byla na sebe pyšná. Doufala, že teď si ze strachu z udání Roger ke svému synovi nic nedovolí a ona mu tak zajistí alespoň trochu klidné prázdniny.

S jistým pocitem uspokojení se Marylin nakonec zvedla, oblékla teplý zimní hábit a vydala se na domluvené setkání se Severusem. Byl čas pokračovat ve výzkumu.

 

*****

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn…

Klidné nedělní odpoledne narušoval jen občasný smích vycházející z laboratoře. Harry věděl, že tam Severus a profesorka Kelleyová pracují na magii-posilujícím lektvaru a vůbec nechápal, co je na tom tak vtipného. V jednu chvíli, když zaslechl Severusův hluboký smích se dokonce zasekl ve vyprávění svého ranního rozhovoru s Ronem. Tak ho to překvapilo.

„Musím říct, že si mě docela zaskočil Harry. Vůbec jsem o tom nevěděla, myslíš, že si to nerozmyslí?“ zeptala se Ginny zatímco levitovala na stůl čaj a domácí sušenky od Molly. Harry si přitom už poněkolikáté uvědomil, jak je krásná. Těhotenství jí svědčilo, ačkoli to na ní ještě nebylo příliš vidět, pokud jste se na to vyloženě nezaměřili.

„Pochybuju, v takovém stavu jsem ho ještě neviděl.“

„Hm, já taky ne, ale třeba bys ho dokázal přesvědčit, aby zůstal. Je to přece tvůj přítel.“

„Nebudu ho přemlouvat Ginny, slíbil jsem to. Kromě toho, co je na Oddělení nepatřičného užívání kouzel tak špatného? Třeba to tam pro něj bude nakonec lepší,“ zamítl rezolutně Harry. Jeho žena se zatvářila napůl omluvně, napůl pochybovačně.

„To já jen, že můj bratr nikdy neměl rád změny a ve škole tolik toužil po tom stát se bystrozorem. Je to šokující.“

„Někdy se člověk prostě splete,“ povzdechl si Harry a zaměřil svou pozornost na sovu, která právě přinesla poštu. Merlin ví, proč se mu vybavilo, že strýc Vernon miloval neděle právě proto, že nechodí pošta. Jaké pak bylo jeho překvapení, když vzápětí zjistil, že v kouzelnickém světě nic takového naplatí. Sovy přece neumějí dny v týdnu. Pomyslel si pobaveně a otevřel dopis od Draca Malfoye. Očekával nějakou jedovatou odpověď na jeho opožděné poděkování, to by bylo typické. Pravda to však byla jen částečně.

 

Pottere,

 Reaguji tímto na tvé neomluvitelně opožděné poděkování. Za normálních okolností bych tvůj dopis ani neuznal hoden odpovědi. Doneslo se mi ovšem, že zprávy o smrti našeho „oblíbeného“ učitele lektvarů byly poněkud přehnané.

Kromě toho považuji za vhodné Vás upozornit na zprávy od mé matky, že můj „drahý otec“ Lucius Malfoy je opět nezvěstný. Už 2 týdny se neobtěžoval ukázat v našem letním sídle, což se zdá vlivem současných událostí poněkud znepokojující.

Podrobnosti rád sdělím při osobním setkání. Očekávám tedy Vaši sovu se zprávou, kdy mohu očekávat návštěvu.   

S pozdravem,

Draco Malfoy

 

Harry ten krátký dopis přečetl několikrát, než mu došlo, co to znamená a co by měl udělat. Ginny ho sledovala se znepokojeným výrazem, když značně rozčarován rázoval i s dopisem k laboratoři. Tentokrát ovšem zaklepal.

Jakmile se otevřely dveře, naskytl se mu pohled na dva kouzelníky s podivným jiskřivým štítem kolem těla. Harry takový ještě nikdy neviděl.

„To je manový ochranný štít. Používá se při práci s nebezpečnými ingrediencemi. Nepropustí vůbec nic, ale je náročný na magii, proto ho ve škole moc neučíme,“ odpověděla Marylin na jeho nevyřčenou otázku.

„S běžnými ingrediencemi se nám dosud nedařilo, museli jsme proto poněkud změnit strategii,“ doplnil ji Severus a jediným mávnutím hůlky uložil svůj rozpracovaný lektvar do stáze, než se znovu obrátil na Harryho s rozloženým dopisem v ruce: „Takže co se stalo? Nějaké zprávy?“

Harry mu dopis podal a trpělivě počkal, než Severus dočte. Na tváři se mu na malý okamžik mihlo znepokojení, které ale během chvíle opět nahradila obvyklá kamenná maska.

„Já to tušil. Tušil jsem, že jsme ho neměli nechat jít!“ připomněl trochu naštvaně Harry, ale Severus zachoval klid a jeho výtku ignoroval.

„Hned zítra pana Malfoye navštívím a poslechnu si, co nám chce sdělit. Máš čas mne doprovodit?“ obrátil se na Harryho s otázkou a ten bez zaváhání souhlasil. Do práce měl jít až na noční a takový rozhovor si rozhodně nemínil nechat ujít.