Fénixova šance Kap. 25: Víc magie

Kapitola 25: Víc magie

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn…

Na ústředí bystrozorů byl klid. Od té včerejší akce, na kterou byl odvolán Ron, se nic zvláštního nestalo. Harry se až nyní dozvěděl, že se jednalo o démonem posednutého muže na rodinné Vánoční oslavě, takže nic co by jeden tým nezvládl.

Hned ráno také využil přítomnosti velitele, aby mu přednesl Severusův návrh ohledně využití nitrobrany při posednutí. Gawain souhlasil, že tuto informaci co nejdříve sdělí tisku. Koneckonců lidé by měli vědět, jak se dá proti démonům teoreticky bránit.

Ve zbytku klidné směny si pak Harry tajně udělal vlastní průzkum o možném výskytu Luciuse Malfoye. Od francouzských kolegů si vyžádal zprávy o všech magicky podezřelých aktivitách z poslední doby a ve vylidněné kanceláři se dal do jejich procházení. Bylo toho hodně. Na konci dne měl prostudovanou sotva polovinu, přesto už si začínal myslet, že by Severus mohl mít pravdu a Luciuse jen tak nenajdou. Rozhodl se však alespoň nechat hlídat oblouk na odboru záhad. Bylo to pořád lepší než nedělat nic a prostě čekat až se něco stane, což bylo jen otázkou času.

Domů tedy odcházel značně nespokojený a se špatnou náladou. Tu mu naštěstí dokázala spravit Ginny, která na něj doma čekala s dobrou zprávou. Hermiona konečně přijala jejich pozvání a hned další den odpoledne měla přijít na návštěvu. Harry se na ni opravdu těšil. Pozvaná byla už od jeho návštěvy Bradavic, jinak s ní až na gratulace k očekávání potomka v kontaktu příliš nebyl, což ho mrzelo.

*****

Mindil Beach, Darwin, Austrálie…

Předsevzetí zatím rodičům neříkat o koho se jedná, Marylin moc dlouho nevydrželo. Její matka byla vytrvalá a během plážového festivalu to z ní přeci jen nakonec dostala. A dopadlo to přesně, jak Marylin očekávala. Kelleyovi byli plní nedůvěry a obav o svou dceru. Ellen je vzala trochu stranou od hlasité hudby a všudypřítomných lidí převlečených za Otce Vánoc.

„Proč zrovna on? Vždyť…“

„Vždyť co? Chodil do Zmijozelu? Je bývalý smrtijed?“ Marylin přešla téměř do šepotu. „Ale to já přece dobře vím mami. A taky vím, že jeho jméno bylo očištěno.“

„Oficiálně ano, ale co mínění veřejnosti? A co když se v něm pleteš?“ nedala si to vymluvit Ellen.

Marylin si povzdechla a snažila se uklidnit pohledem na nádhernou písečnou pláž plnou slavících lidí. Jednoduché bílé šaty jí přitom vlály ve větru.

„Nepletu mami. Ten člověk to neměl v životě lehké. Myslím, že si zaslouží trochu víc důvěry.“

„Mi o tebe jen máme starost, přeci jen jsi naše jediná dcera. Nechceme, aby ti někdo ublížil,“ pokusil se Robert Kelley trochu uklidnit situaci.

„Nikdo mi neublíží a Severus tuplem ne. Sami uvidíte jaký doopravdy je, až společně přijedeme. Kromě toho, měli byste mi víc věřit. Dokážu se o sebe postarat,“ řekla Marylin a v hlavě se jí přitom objevila vzpomínka na jejich setkání s Rogerem a na to jak ji Severus bránil. Rodičům se o tom ale nezmínila. Potřebovali čas a Marylin se rozhodla jim ho dát, i když jí takový konec návštěvy trochu mrzel. A bylo to o to horší, že se s nimi zase nějakou dobu neuvidí.

*****

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie…

„No to je dost! Už jsem si myslel, že si pro tebe do těch Bradavic budu muset dojít osobně,“ řekl Harry naoko rozzlobeně, když s nadšeným objetím vítal svou dlouholetou spolužačku a kamarádku. Hermiona se na něj podívala s omluvným úsměvem.

„Já vím, omlouvám se, ale alespoň jsem vám přinesla trochu opožděný dárek k Vánocům.“ Podala Ginny menší balíček, který nápadně připomínal knihu. Kniha to opravdu byla a Harry musel uznat, že tematická. Rady a tipy pro výchovu dětí v kouzelnických rodinách. To se jim bude opravdu hodit.

„A kde je Snape? Taky jsem mu něco přinesla.“ Zrovna v tu chvíli se jmenovaný vynořil z laboratoře, rukávy černé košile vyhrnuté.

„Zdravím vás slečno Grangerová.“ Hermiona podanou ruku přijala s úsměvem a pevným stiskem, aniž by jakkoli věnovala pozornost odhalenému znamení zla na jeho levém předloktí. Takhle v domácím prostředí se Severus v tomto ohledu poslední dobou choval docela uvolněně a Harryho příjemně překvapilo, že to Hermionu ani trochu nevyvedlo z míry.

„Já vás také, jsem ráda, že jste v pořádku. Snad neodmítnete láhev kvalitní ohnivé whisky.“ Severus dárek přijal s lehkou úklonou vyjadřující poděkování. Vzápětí se ale omluvil a odešel zpátky do laboratoře pokračovat v úpravě lektvaru pro George. Manželé Potterovi se zatím společně s Hermionou přesunuli do obývacího pokoje k odpolednímu čaji a domácím sušenkám, které ráno pekla Ginny.

„Tak povídej, jak se ti daří v Bradavicích? Posledně jsme neměli moc času si popovídat," zeptal se Harry vzpomínaje přitom na svou podzimní návštěvu hradu. Bylo až s podivem, kolik se toho od té doby událo.

Hermiona se s úsměvem dala do vyprávění: „Docela dobře, učení mě baví víc, než jsem si kdy myslela, že by mohlo. Těch pár hodin studia mudlů mě ale nezaměstnává tolik, kolik bych chtěla. Naštěstí se Minerva rozhodla od příštího roku zanechat výuky Přeměňování a naplno se věnovat povinnostem ředitelky. Měla bych to po ní převzít, takže teď bude shánět někoho na mé místo a samozřejmě taky učitele Obrany proti černé magii jako každý rok.“

„Když jsem tam byl na podzim, tak Minerva říkala, že je to místo pořád prokleté. Jak je to možné, když je Voldemort pryč?“ zeptal se Harry zamyšleně. Vůbec to nedávalo smysl. Člověk by čekal, že Voldemortova smrt měla tu kletbu zlomit, tak proč tam stále žádný profesor nevydržel déle, než rok? Co za podivnou černou magii mohlo tohle způsobit?

„To nikdo neví. Zkoušeli jsme ten předmět prostě přejmenovat, přestěhovat do jiné učebny, Minerva dokonce pozvala odeklínače, ale nikdo na to nepřišel. Nedokázali najít nic, na co by ta kletba mohla být navázaná.“

„To je vážně divné,“ souhlasila Ginny a upila ze svého šálku.

„To ano. Být vámi upozorním Snapea, aby před začátkem nového školního roku očekával návštěvu Minervy. Myslím, že ho bude chtít požádat o pomoc, přeci jen o černé magii něco ví, a když se o tom radila s Brumbálovým portrétem, odkázal ji na něj.“

Harry se zasmál: „To bude mít Severus radost.“

V podobném duchu si povídali ještě další hodinu. Ginny se přitom zmínila, že po novém roce by měla znát pohlaví dítěte, takže následovala debata o jménech, u které se všichni tři výborně bavili. Harry si samozřejmě nechtěl nechat vymluvit, že to bude určitě kluk a proto se bude jmenovat James po jeho otci. Ginny na to měla jiný názor.

„Já bych brala holčičku, ale tak jako tak, bychom měli co nejdříve určit vhodného kmotra.“

„Na mě nekoukejte, nemám partnera,“ bránila se rychle Hermiona.

„A co Severus? Vsadila bych se, že Marylin by byla skvělou náhradní matkou.“ Ginny měla pravdu. Tuhle variantu si i Harry dokázal docela dobře představit.

„To je to mezi nimi tak vážné?“ Hermiona tou otázkou sice změnila téma, ale Harry už se v duchu rozhodl, že se na to zkusí Severuse zeptat, jakmile bude vhodná příležitost. V tu chvíli ale ještě nemohl tušit, jak napínavý ten rozhovor bude.

„On by to určitě popřel, ale já si myslím, že si tihle dva byli souzeni. Marylin Kelleyová je silná osobnost a to nejen magicky, takže jestli ještě někdo může Severuse opravit, je to ona. Je úžasné pozorovat, jak spolu pracují,“ vysvětlila Ginny trochu zasněně a Harry se na ni usmál. Vždycky byla nenapravitelná romantička.

„Hm pokud to tak je, docela by mě zajímalo, jak silná kouzla by společně dokázali vytvořit. Stává se, že pokud jsou partneři kompatibilní, jejich společná magie je velmi silná. Třeba by pak spolu dokázali tu kletbu prolomit,“ přemýšlela nahlas Hermiona.

Harry se na ni podíval se zájmem: „Takže ty myslíš, že to chce prostě jen víc magie?“

„Nevím, je to možné. Kouzelníci už od nepaměti používali při ochraně například magická zvířata, aby zvýšili svůj magický potenciál. Byli pak schopní udržovat silné ochrany kolem určitého místa i po velmi dlouhou dobu. Proč by takové spojení nešlo i u lidí?“ Hermiona byla do problému tak ponořená, že ani nezaregistrovala Severuse, který zrovna v tu chvíli vyšel z laboratoře nejspíš s hotovým lektvarem pro George. Musel její slova zaslechnout, protože se najednou zarazil. Harry si toho samozřejmě všiml.

„Co se děje Severusi?“

„Už asi vím, co nám uniklo, musím mluvit s Marylin.“

„Ale ta je přece v Austrálii.“

„Už by měla být zpět,“ odsekl trochu netrpělivě Severus a začal se chystat k odchodu. Harry se neptal, co přesně ho napadlo, ani proč za ní jde osobně, místo aby jí prostě poslal sovu. Nemělo by to smysl. Zamilovaní lidé se zkrátka někdy chovají iracionálně.

 

Poznámka autorky: Co Severuse napadlo, se dozvíte v příští kapitole. Prozradím jen, že ho k tomu nevědomky navedla Hermiona. Ještě upozorním, že tato kapitola je důležitá pro události v plánovaném druhém díle, kde se budeme zabývat onou kletbou. Pokud zůstanete se mnou, můžete se tedy těšit na návrat do Bradavic.