Bratr

"Denssie, pověz, nebylo by nádherné takhle žít po zbytek dní světa?


"Bylo, má paní,"

"Nesčetněkrát jsem tě žádala o to, ať mi říkáš jménem,"

"Ale, víte, že já-"

"Nejsi v mém srdci uložena jako dvorní dáma, ale jako přítelkyně, Denssie. A prosím, podej mi ještě pár kvítků anzulu,"

"A-ano," učinila a podala nevysoké dámě ze psacího stolu několik rudě zbarvených květů. Ta je potom odborným okem umístila do věnce z proutí, mechu, různobarevných listů a jiných květin. Ujistila se, že květiny a všechny další ozdůbky drží pevně na svém místě. S věncem v ruce posléze opustila místnost a ozdobu umístila na dveře z příchozí strany. Když se vrátila do prostorné místnosti, do které pronikalo bílé světlo s modrými podtóny, přibouchla za sebou dveře.

"A.. jak si to myslela? Žít takhle po zbytek dní světa?" zeptala se žena, která pár minutek zpátky dostala kázání.

"Pít dobré pití, jíst skvělé jídlo a nemít žádné starosti a celý den si hrát s květinami," plouživým krokem se posadila na postel a prsty jemně pohladila hedvábnou pokrývku.

"Máte obavy ze své korunovace," odtušila žena stále stojící u psacího stolu.

"To vskutku mám. Můj otec je mi denně v patách a rozmlouvá se mnou o našich předcích a jejich korunovacích, velkých skutcích, které udělali pro náš národ. Co mé předchůdkyně dokázali změnit a ovlivnit, nehledě na skutečnost, že pod srdcem nosily dítě, zatímco první už držely v náruči," zvedla pohled k Denssii. "Ale o to ani tak nejde...,"

"Ještě pár dní zpátky jste se těšila, až konečně převezmete osud říše lesních elfů do svých rukou. Vyprávěla jste s nadšením, jak půjdete ve stopách svého otce a bez boje a násilí ukončíte spor s říší lidí. Jak nastolíte rovnováhu a oficiální příměří s vílí rasou. Váš plán s výměnným obchodem se mi zamlouval. Co se přihodilo?" a zaujala místo vedle přítelkyně.

"Já.. cítím, že něco není úplně v pořádku. Už pár dní pociťuji napjatou atmosféru pokaždé, co si přisednu k rodinnému stolu," podívala se zpříma na Denssii.

"Všichni počítali, že váš bratr nebude příliš nadšený z vaší korunovace,"

"Den ode dne cítím větší úzko a nepříjemný tlak na hrudi z jeho pohledů směrem ke mně. Jsem raději, když se celý den nemusíme vidět,"

"To zní, jako byste se bála, Aleido,"

"Možná i ano,"



Druhého dne ráno po opuštění ložnice kráčela Aleida k snídani dlouhými chodbami sama. Míjela malované stěny vyzobrazující důležité momenty elfího národa už od jeho zrodu. U malby jejího praděda Ioniha posazeného na bílé klisně hrdě s bradou vztyčenou držící v ruce otěže ne ke své klisně, ale k poutům vílího krále, který před ním klečel v blátě a mezi těly svým krajanů, se k ní připojil její bratr.

"Úžasné malby, že ano?" vzal ji v rámě, "Připravují mě o dech kdykoliv je jen vidím. A co vím, právě dokončují malbu ze dne tvého narození. Měla by být o patro výše,"

"Nikdy si neměl slabost pro umění, ale ano, je to úchvatné. Celý vývoj a veškeré osudy naší rasy jsou navždy zachyceny na zdech tohoto paláce," volně stiskla jeho paži. Neobtěžovala se na něj podívat.

"Mám slabost pro dobré umění," namítl, "Připravena na svou korunovaci? Její datum se nebezpečně blíží, sestřičko, nezbývá už ani týden a usedneš na trůn Corelie," pokračovali chodbou do hodovní síně, kde je už jistě čeká otec.

"Nejspíš. Ještě si s tím nelámu hlavu. Zaměstnávají mě spíše jiné věci, na obřad samotný ani nepohlížím"

"Například?"

"Jaké šaty si nechám ušít,"

Stráž o dvou elfích mužích před hodovní síní se uklonila, jakmile došli dostatečně blízko. Muž po jejich pravici jim ochotně otevřel těžká dřevěná vrata zdobená zlatými listy a svazky květin. Gordinol pokynul sestře, aby vešla jako první. Ke stolu už došli odděleně.

"Tady jsou moje děti!" ozvalo se nadšené zvolání z čela stolu. Vysoký muž s úsměvem pozvedl obě paže ke svým potomkům, "Už jsem myslel, že nedorazíte. Hlavně ty, Aleido. Domníval jsem se, že z toho všeho rozruchu kolem tvé korunovace ztratíš chuť!"

"Kdepak, tatínku," obě královské děti došly k otci a každé z nich mu udělilo polibek na tvář.

"Nemá ani vybrané šaty. Vždyť nebyla ani u švadleny," s těmito slovy Gordinol usedl ke stolu. Na talíř v podobě velkého listu anzulu začal shromažďovat svou snídani.

"Měla by ses trochu činit, Aleido," pohlédl král káravě na dceru a ústa zaplnil čerstvým elfským chlebem.

"Neboj, vím, co dělám. Znáš přece Seiyu, na světě jsem ještě neslyšela o šikovnějších rukou," bratrovi věnovala ne příliš pěkný pohled.

"Dobře, ale nemyslím si, že máš času na zbyt. Korunovace proběhne za pět dní. Víš, třeba moje maminka, která zrušila dekret o půdě pro víly spoluobčany, ta měla šaty už-,"

"Myslíš ten dekret, který těm hlupákům umožnil vlastnit půdu? A nedělit se s královstvím o její produkty? Po tom všem, co píše historie? Po všech těch vraždách. kterých se dopustili v tomto domě? Po tom, co tu obývali?"

"Historie píše mnohé věcí a o mnohých z nich nepíše vůbec. Snažíme se držet příměří a nastolit časem pevný mír mezi naší rasou a rasou víl," promluvil otec pevným hlasem.

"Nechápu proč. Jsou dokonalý zdroj práce a jejich vílí prach, který bychom mohli s lidmi vyměnit klidně za zlato a paláce-"

"Co je s tebou? Kde se tohle v tobě bere?" vyjekla Aleida. Bratra nepoznávala.

"Hm? Já jen tvrdím, že tvoje přítelkyně by se dala využít mnohem lépe než jen jako dvorní dáma. Jak se Denssii vůbec daří?" Tvář mu ošplíchla voda z Aleidiny číše. Když si protřel oči, viděl svou sestru sedět naproti sobě. Její obličej se kroutil vztekem. Klidně si vzal plátěný ubrousek ze stolu a začal si stírat kapičky vody z tváře.

"A dost," nadechla se," tohle jsem slyšela z tvých úst naposledy," její oči žhnuly hněvem," neopovažuj se k ní přiblížit. V opačném případě tě to bude stát život," krátce se podívala na otce, který byl jejich snídaňovým vystoupením očividně zaskočen. Vstala od stolu a opustila rychlím krokem hodovní síň.

"Zdá se ti připravená na to, aby vládla zemi? Aby rozhodovala o budoucnosti téhle říše, její prosperitě?" otázal se Gordinol otce. Odložil vlhký ubrousek a pokračoval v jídle.

"Zníš jako tvůj praděd, Gordinole. Nevolíme nadále volbu násilí a útlaku proti vílám. Tohle je krvavá minulost, na kterou nikdy nezapomene. Budeme se z ní učit a dělat vše pro to, aby se nemusela opakovat,"

"Jen si to představ. Kolik bohatství a majetku by patřilo našemu lidu, naší zemi, kdyby se prach z vílích křídel použila jako přísada do léčiv. Lidé by nám za to utrhly ruce. Všechny jejich choroby by byly rázem vyléčené. Děkovali by nám, považovali by nás za něco víc, než jen rasu elfů," upil z číše trochu vína.

"Sám dobře víš, jak se vílí prach z křídel dostává,"

"To je bohužel jen malá oběť, kterou musíme být připraveni-"

"Ne, Gordinole!" praští pěstmi do stolu a vstane, "konec takových řečí! "zamračí se, "jsem potěšen, že tvá sestra s tebou nesdílí takový radikální názor plný násilí. Jsi mladý a nevíš, co obnáší žít ve válce. Vyrůstat ve válce. Vidět přátele umírat a ženy plakat po svých milovaných! Tahle konverzace proběhla dnes ráno poprvé a naposledy. Doufám, že ti jsou má slova více než jasná, Gordinole..," zhluboka se nadechne a nechá syna samotného v hodovní síni.

Ten se nenechá za žádnou cenu připravit o chuť k jídlu a svou porci si rozhodně naopak pořádně vychutnat.

Do běla vztekem rozpálená po ohyzdných prohlášeních svého bratra kráčela Aleida rychlým rázným krokem po malířích vymalovaných chodbách. Míjela malby korunovací otce svého otce, scenérii svatby prarodičů, vítězství svého otce po posledním boji menších revolucí vílího národa a spoustu dalších, které se ji při rychlém kroku vpíjely do sebe a tvořily chaotické rozmazané cosi s postavami bez tváří, bez emocí. Přesně jako byl její bratr.