Fénixova šance Kap. 30: Svěřování

Kapitola 30: Svěřování

Poznámka autorky: Tato kapitola obsahuje téma sexuálního zneužívání.

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Marylin byla vždy ranní ptáče. Vstávala časně dokonce i o víkendech, kdy neměla tolik povinností. Právě absolvovala svůj sobotní ranní rituál. Snídaně ve vylidněné Velké síni zpestřená četbou Denního věštce.

Vracela se do svých komnat a v hlavě si přitom spřádala plány pro dnešní den. Za normálních okolností by asi byla se Severusem, jenže ten se dosud neozval. Přemýšlela, jak je asi daleko s magii-posilujícím lektvarem, jestli už vyzkoušel její návrhy.

Když došla ke svým komnatám, ještě stále nebyla rozhodnutá, do čeho se pustí. Odpověď se však dostavila sama v podobě toho, o kterém před okamžikem přemýšlela. Severus Snape nervózně přecházel po chodbě a vypadal, že nejspíš celou noc nespal. Marylin ho v takovém stavu ještě neviděla.

„Severusi, co tady děláš?“

„Předtím si říkala, že mi pomůžeš. Platí to ještě?“ zeptal se tiše a jakoby váhavě. To byla u jinak rozhodného mistra lektvarů další novinka.

„Samozřejmě. Pojď se mnou, vím o místě, kde nás nebude nikdo rušit.“ S těmi slovy Marylin vešla do svých komnat a zamířila rovnou ke krbu, odkud se měla v úmyslu odletaxovat do svého soukromého zabezpečeného domku.

*****

Dům Talbot, Hrabství Norfolk, Anglie…

Domek, ve kterém se Severus ocitl, byl plný protikladů stejně jako jeho majitelka. Přestože vypadal na první pohled malý, ve skutečnosti byl překvapivě prostorný. Převládaly zde velmi příjemné a uklidňující zemité barvy. Dekorace byly ale naopak divoké a nespoutané. Například zlatá socha sedícího lva vedle krbu, která Severusovi dosahovala skoro do pasu, vážně poutala pozornost.

Z okna byl výhled na středně velkou travnatou zahradu ze všech stran obehnanou nízkou kamennou zídkou. Severus nepochyboval o tom, že ona zídka zároveň představuje hranice pozemku, kam dosahují ochranná kouzla. To by bylo ideální místo na vyzkoušení lektvaru. Pomyslel si.

„Vítej na Talbotu,“ vyrušila ho Marylin z myšlenek.

Severus nad tím názvem pozdvihl obočí. „Talbot? Zajímavé. Pod tímto jménem byl také známý anglický alchymista Edward Kelley, když v roce 1582 vstoupil do služeb známého přírodovědce, mága a mystika Johna Dee. Údajně jako médium rozmlouval s anděly.“ Marylin jeho výklad zhodnotila uznalým přikývnutím.

„Přesně tak, je to má oblíbená osobnost. Mimochodem tenhle dům je zabezpečený silnými kouzly a skoro nikdo o něm neví, takže pokud někdy budeš potřebovat útočiště…“ Nechala tu větu viset ve vzduchu a vydala se do kuchyně připravit čaj, zatímco Severus si udělal pohodlí v křesle u krbu. Na tohle místo bych si dokázal zvyknout, nebýt toho lva.

O chvíli později, když Marylin dolevitovala na stůl podnos se dvěma kouřícími šálky, zavládlo nepříjemné ticho. Severus měl strach. Ještě nikdy se nechystal nikomu takhle otevřít, nebyl si jistý kde začít a co bylo horší, bál se že neudrží emoce pod kontrolou.

Marylin to zřejmě vycítila a podala mu sklenici ohnivé whisky. „To tě uvolní. A neboj se, kdykoli budeš chtít přestat, prostě řekni dost. Začneme tím, co tomu předcházelo a kdy to začalo,“ pobídla ho jemně. Sama se přitom posadila do druhého křesla naproti.

Severus se zhluboka nadechl a spustil: „Už jsem říkal, že má matka pocházela z významného kouzelnického rodu. Ovšem tím, že se vdala za Tobiase Snapea klesla hluboko pod svou úroveň. Můj mudlovský otec byl alkoholik, hrubián a násilník. Nedokážu ani říct, zda na něm vůbec bylo něco dobrého. Myslím, že úsloví láska je slepá v tomto případě platilo dokonale. Má matka byla tehdy opravdu slepá, když neviděla, nebo nechtěla vidět, co dělal mně. Teď s odstupem si však uvědomuji, že i ona byla ve skutečnosti oběť. Ne zřídka se stávalo, že ji v opilosti zmlátil a způsobil mnohá zranění. Já v tu dobu nebyl dost starý, abych jí pomohl a nemohli jsme od něj ani utéct, protože její rodina už by ji nepřijala, ne po takové potupě.“

„Bála se ho,“ přikývla věcně Marylin a Severus tentokrát bez zaváhání pokračoval. Teď když už se rozmluvil, to najednou šlo samo. Jakoby se otevřely stavidla.

„Ano a čím častěji jsem tomu tajně přihlížel, tím větší jsem měl vztek. Začal jsem otce nenávidět, dokonce jsem přísahal, že se jednou pomstím. V tu dobu se u mě také začala projevovat divoká magie, aby mě ochránila. Například jsem nevědomky levitoval věci a vrhal je po otci, jednou jsem ho takhle pořezal prázdnou lahví od whisky.“ Severus se nad tou vzpomínkou hořce pousmál, ale vzápětí sám od sebe pokračoval:

„Domnívám se, že právě tohle násilí bylo nakonec základem k tomu, proč jsem se později začal zajímat o černou magii. Jenomže můj otec to celé ještě zhoršil. Když mi bylo asi tak sedm let, začal za mnou chodit do pokoje a nutit mě k různým věcem. Nejprve pod záminkou, že už jsem dost starý, aby mě poučil o sexualitě. V sedmi letech je to samozřejmě nesmysl, ale to jsem tehdy nevěděl. Jak bych mohl? Začalo to tím, že jsem musel sledovat, jak masturbuje. Pak chtěl, abych se také svlékl a před ním se sám sebe dotýkal.“ V tu chvíli se Severusovi roztřásl hlas a musel na chvíli přivřít oči, aby se uklidnil. Stalo se to, čeho se nejvíc obával. Jeho pečlivě budovaná zeď, za kterou vždy pečlivě ukrýval emoce, se začínala hroutit.

„Chceš pauzu? Vím, že je to těžké, můžeme pokračovat jindy,“ navrhla Marylin, ale Severus rychle zavrtěl hlavou. Když už jednou začal, musel to dokončit. Znovu se zhluboka nadechl a sklenku s whisky vypil na ex. Pak teprve mluvil dál.

„Obávám se, že už bych později nesebral odvahu. Bránit jsem se začal ve chvíli, kdy můj otec přitvrdil a chtěl se mě sám intimně dotýkat. Už tehdy jsem věděl, že je to špatné, kromě toho jsem otce nenáviděl za to, co dělal matce. Ovšem nebylo mi to nic platné. Když pochopil, že si to nenechám líbit, začal mě prostě přivazovat, abych se dál nemohl bránit. Jistě, že ho párkrát vytrestala má divoká magie, ale to ho nezastavilo. Bylo mi hrozně. Začal jsem se často vytrácet z domu, jen abych tomu na chvíli unikl. Tou dobou jsem potkal Lily Evansovou, Harryho matku. Stala se pro mne takovým bezpečným přístavem. Často jsme se tajně scházeli a společně se těšili do Bradavic. Ve škole to bylo lepší, i když ona skončila v Nebelvíru, což nás částečně odcizilo. Měl jsem sice trochu problémy s Jamesem Potterem a jeho partou, ale to už je za mnou, byli jsme děti.“

„Ta šikana mohla souviset s někdejším psychickým stavem. Situace s tvým otcem se musela nějak projevit na tvém začlenění. Jasona to také ovlivňuje, a i když teď ví, že už by to mělo být dobré, pořád je to v něm,“ poznamenala Marylin věcně. Její hlas byl klidný, neprozrazoval žádnou lítost. Nesnažila se jeho příběh nijak hodnotit, neodsuzovala, prostě naslouchala. Severus byl za to rád, netušil, že by to mohlo být takové.

„Možná, ale i přes to všechno se Bradavice staly mým domovem. Cítil jsem se tam mnohem lépe, dokonce jsem žádal, zda bych nemohl zůstávat ve škole i přes prázdniny. Nebylo mi to dovoleno a tak jsem se vždy zase vracel zpátky do toho pekla. Pokaždé mi bylo mizerně, říkal jsem si, že horší už to snad ani být nemůže. No mýlil jsem se. Matka onemocněla, a jelikož otec všechny peníze navíc jako obvykle propil, nebylo z čeho zaplatit léčbu. Lektvary, které potřebovala, byly drahé. Po její smrti už nebylo nic, co by mého otce zastavilo, začal se chovat násilně i ke mně. A když říkám násilně, myslím opravdu násilně. Prostě si mě bral, opakovaně mě znásilňoval. Ani v nejmenším ho nezajímalo, že mě to bolí, že jsem ještě příliš mladý na takový styk. Když se uspokojil, jednoduše odešel a mě tam nechal samotného v slzách. Bál jsem se ho víc a víc, ale zároveň jsem měl vztek, což mi dodalo odvahu konečně vzít věci do vlastních rukou. Využil jsem svého už tehdy velmi rozvinutého talentu na lektvary a tajně uvařil jeden z černé magie, který mu měl způsobit takřka nesnesitelnou bolest pokaždé, když si ke komukoli dovolí něco sexuálního. V podstatě jsem ho tak odsoudil k věčnému celibátu. Možná je to kruté, přesto se však nemohu přimět, abych toho litoval.“

S poslední částí příběhu už Severus s námahou zadržoval slzy. Mohl si slibovat, jak chtěl, že nepodlehne emocím. Nyní pochopil, že je to marné a prostě to vzdal.

„Omlouvám se,“ řekl. A Marylin v tu chvíli udělala něco zvláštního. Přešla k jeho křeslu, posadila se na opěradlo, dala mu ruku kolem ramen a prostě si ho přitáhla do objetí. Severus v první chvíli ztuhnul, ale když ho začala konejšivě hladit po vlasech, uvolnil se a přestal se tomu bránit. Jen tiše plakal.

„Nemáš se vůbec za co omlouvat Severusi. Nevím, který hlupák ti namluvil, že pláč je slabost, ale není to pravda. Ve skutečnosti očišťuje, uvolňuje napětí a to ty teď potřebuješ. Je to v pořádku. Kdybys teď začal křičet a házet věcmi, také by to bylo v pořádku. Dokonce ani za to cos udělal, se nemusíš omlouvat. Já tě nesoudím. Měl by sis uvědomit, že si oběť, nikoli viník.“

Severus, který se mezitím stačil trochu uklidnit, zavrtěl hlavou a zase se napřímil, aby znovu získal ztracenou hrdost.

„Ten hlupák jsem byl já. Abych řekl pravdu, tohle je zcela nové v mém přístupu k lidem.“

„Mně se ten nový Severus docela líbí, ale nechala bych to teď být. Doporučuju ti, abys přemýšlel o svých pocitech a zkusil je pojmenovat. Příště si o tom promluvíme.“

„Myslím, že tohle mi úplně stačilo,“ řekl pochybovačně Severus, ale Marylin zavrtěla hlavou.

„Jedině tak to můžeš přijmout, věř mi.“ A Severus si uvědomil, že pokud by vůbec někomu mohl věřit, pak právě jí. Bylo to zvláštní, ale najednou byl rád, že jí to řekl. Ze začátku tomu nevěřil, ale teď tím že už na to nebyl sám, jakoby z něj nepatrná část té tíhy spadla.

Poznámka autorky: Na příští kapitolu si budete muset 2 týdny počkat, tzn. do 26. 5. 2023. V neděli totiž odlétám na dovolenou čerpat novou inspiraci. Těšit se můžete na testování lektvaru.