Fénixova šance Kap. 33: Muž ve stínu

Kapitola 33: Muž ve stínu

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie…

 V Londýně vládlo deštivé počasí. Rána byla většinou zahalená mlhou, což nápadně dokreslovalo ono napjaté a nervózní čekání, než dozraje lektvar. Tu dobu trávil každý po svém.

 Harry si samozřejmě nemohl nevšimnout, že Severus poprvé za dobu co zůstával na Grimmauldově náměstí nepřišel na noc domů. Starosti mu to však nedělalo. Koneckonců byl dospělý, uměl se o sebe postarat a Harry prostě tak nějak tušil, že zůstal u Marylin. Navíc když ho později viděl, tvářil se docela spokojeně, což bylo jako odpověď naprosto dostačující. Zdálo se, že ať už měl předtím jakýkoli problém, jeho řešení proběhlo uspokojivě, proto se Harry rozhodl už nenaléhat a nechat to na Severusovi.

On sám byl v několika následujících dnech také relativně šťastný. Jak lektvar dozrával, vrcholily i přípravy bystrozorů. Velitel už proti jejich tréninku nic nenamítal, dokonce se občas i osobně účastnil, přestože při samotné akci být přítomen neměl. Chtěl mít však přehled o schopnostech svých lidí.  Co se toho týče, Harry věřil, že jsou připraveni.

A doma, tam vládla vyloženě pohodová rodinná atmosféra. Ginny s rostoucím těhotenským bříškem vypadala prostě nádherně. Obvykle sršela energií a dobrou náladou. A i když jí občas přepadla únava, nebo nevolnost, Harry jakmile přišel z práce, rád s domácností pomohl. Jednoduše se snažil, aby byla co nejméně ve stresu. Stačilo, že se o něj bála v souvislosti s démony, proto jí to nechtěl dělat ještě horší. Jakkoli mu její strach připadal iracionální, bral to prostě tak, že jako nastávající matka může být hormonálně a emočně nevyrovnaná. Kromě toho, ona ho za podobné pocity, kterými trpěl po masakru ve školce, také nesoudila. Naopak byla velmi chápavá a tolerantní a on jí to nyní vracel. Zkrátka slib, který zazněl v jejich svatební den, že jí bude oporou v dobrém i ve zlém brali oba skutečně vážně.

Co se týče Rona, o tom Harry slyšel v posledních dnech jen málo. Pravděpodobně veškerý svůj volný čas trávil se Samanthou jak už to čerstvě zamilovaní lidé dělávají. V práci se sice věnoval tréninku a všem svým povinnostem, ale nikdy ne nad rámec. Jeho priority prostě teď byly jinde, navíc u bystrozorů stejně neplánoval zůstat. Na tom se nic nezměnilo a věděl to i velitel.

*****

Příčná ulice, Londýn, Anglie…

U Severuse se naopak změnilo hned několik věcí. O žádné z nich však nemluvil. Po noci strávené s Marylin, jakoby se jejich vztah posunul na novou úroveň, jaksi vážnější. První intimní sblížení, ke kterému mezi nimi toho dne došlo, je vzájemně více stmelilo. Společná budoucnost najednou nebyla pouze záležitostí teoretické představy, že možná někdy. Nyní už si tím byl Severus jistý. Dokonce začínal čím dál tím víc věřit tomu, že společně s Marylin dokáže překonat i svou minulost. Věřil tomu natolik, že se rozhodl Potterovým nic neprozrazovat. Oba poslední dobou vypadali tak spokojeně, že jim to tím nechtěl kazit. Proč je strašit něčím, co vůbec nemusí přijít? Jeho strach, že Marylin zklame, byl koneckonců také iracionální. Tohle bude nejspíš to samé.

Přece jen tu však byla jedna věc, která ho znepokojovala, a mohlo se jednat o počátek většího problému, nebo minimálně komplikace. Posledních pár dní se mu totiž zdálo, že ho někdo sleduje. Ten dojem měl dokonce i teď, když za doprovodu otravných dešťových kapek mířil na schůzku s Marylin.

Vždy to byly jen takové nepatrné náznaky jako třeba zvuky kroků, které nikomu nepatřily, podivné rozvíření vzduchu a pak samozřejmě ten hlásek vzadu v hlavě, který ho neustále nabádal k ostražitosti. Severus byl špionem dost dlouhou dobu na to, aby to bral vážně. Pochopil, že dotyčný nejspíš používá zastírací kouzlo. V tomto ohledu však mohl být ostražitý, jak chtěl. Kletbě Imperius od neviditelného kouzelníka se stejně bránit nemohl.

„Imperio!“ pronesl šeptavě kdosi z tmavé postranní uličky. Byl to Lucius Malfoy. Jeho hlas by Severus poznal kdekoli. I když to ale věděl, neměl žádnou šanci na obranu. Jeho svobodná vůle se ztrácela a on se stal loutkou muže, který by správně dávno neměl mít magii. Pokud by tedy neuzavřel smlouvu s démonem.

Teprve nyní Lucius Malfoy zrušil své zastření a svýma chladnýma očima pohlédl na Severuse. Už se nemusel bát, že mu uteče.

„Tak se zase setkáváme Severusi. Tentokrát mám ovšem navrch já a ty se mnou půjdeš hezky na odbor záhad.“ Stále mluvil potichu, aby je náhodou nezaslechl někdo z kolemjdoucích a nepojal podezření. Bohužel, v tuto večerní hodinu byla Příčná ulice až příliš klidná, takže si jejich krátkého setkání nikdo nevšiml.

*****

Tou dobou seděla Marylin v jejich oblíbené čajovně u Kouzelného šálku a krátila si čekání přemýšlením o uplynulých dnech.

Se Severusem to šlo snadněji, než čekala. Nejen, že se nakonec přeci jen dokázal otevřít, dokonce ji ani neopustil. Byla ráda, že se jí podařilo získat jeho důvěru, zvlášť když věděla, jak je na tom Severus v přístupu k ostatním lidem. Zdálo se, že ona je nyní jediná, komu opravdu věří, což se projevilo i při jejich prvním erotickém zážitku ve sprše. Moc dobře chápala jeho obavy z podobného sblížení, proto původně tak dlouho otálela. Dopadlo to ale dobře a příště to určitě bude ještě snazší. Strach, že by ji mohl zklamat, už ovšem byl zcela zbytečný. Líbilo se jí to. On se jí líbil.

Dokázala si představit, že by s ním žila a on zřejmě také. Počítal totiž s její podporou, i co se týče malého Ignotuse a to Marylin hřálo u srdce. Na tu představu si zvykla snadno. Vlastně se na to těšila, i když Potterovi pořádně neznala. Děti měla ráda, což byl také jeden z důvodů, proč nakonec zanechala výzkumu a přijala nabídku od Minervy, aby v Bradavicích učila Lektvary. Vážně doufala, že to s těmi bystrozory a později i kletbou dobře dopadne a oni tam budou učit spolu, jako partneři. Oficiálně. Bez skrývání a tajností. Tak by to chtěla. Dokonce si občas večer před usnutím představovala, jaké by to asi bylo, žít spolu.

Její láska k dětem částečně mohla i za to, že by byla raději, kdyby Severus o své minulosti pomlčel. Kdyby to Potterovým řekl, mohli by si to ještě rozmyslet, což nechtěla. Kromě toho to podle ní bylo zbytečné. Pochybovala, že by zážitek se zneužíváním mohl Severuse nějak negativně ovlivnit. On takový nebyl. Naopak, vždy respektoval hranice ostatních, zachovával dekórum. To už měla daleko větší obavu z toho, že by chlapec mohl vypadat jako James Potter, což by v Severusovi znovu probudilo starou nenávist, o které si myslel, že už ji překonal. V takovém případě byla ale připravená mu to připomenout, usměrnit ho a vrátit do současnosti. A nepochybovala o tom, že Harry také.

„Dáte si ještě jeden čaj?“ přerušila po nějaké době servírka její úvahy.

„Ano děkuji,“ odpověděla nepřítomně, jelikož si právě uvědomila, že Severus mešká. Měl už půl hodiny zpoždění, což u něj bylo neobvyklé. Většinou býval přesný, a když už se přeci jen zdržel, dal alespoň vědět. Tohle se mu nepodobalo.

Marylin pomalu usrkávala druhý šálek Ibiškového čaje, zatímco její obavy vzrůstaly. Po další hodině když už v čajovně zůstávalo jen pár opozdilců, čekání vzdala. Zaplatila servírce a vyšla do chladné večerní ulice. Venku konečně přestalo pršet.

Nechápala, proč nepřišel. Nebylo možné, aby se na ni zlobil, vždyť byli v pohodě. Dokonce víc, než v pohodě, byli šťastní. Pokud by mu do toho jen něco přišlo, poslal by sovu, aby na něj zbytečně nečekala. Ne, něco se muselo stát. Usoudila nakonec a začala zvažovat své možnosti.

Nakonec po krátké úvaze se rozhodla zastavit na Grimmauldově náměstí a zjistit v čem je problém.

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie…

„Je mi líto, Severus tady není. Říkal, že jde za vámi,“ sdělila jí o něco později zmatená Ginny Potterová. Měla na sobě mátově zelený župan a mokré vlasy svědčily o tom, že zrovna vylezla ze sprchy. Marylin za sebou raději zavřela dveře, aby nastávající matka ještě nenastydla. Přeci jen venku bylo pořád ještě docela chladno na to, aby stála na prahu jen tak v županu.

„To je zvláštní, měli jsme se sejít v té nové čajovně na Příčné, ale vůbec nedorazil. Přemýšlejte Ginny, nenapadá vás něco? Bojím se, že se mohlo něco stát.“

„Bohužel o ničem jiném nemluvil. Jistě bude v pořádku, umí se o sebe postarat.“

Její pokus o uklidnění však nepadl na úrodnou půdu. Marylin byla opravdu silně znepokojená. Něco jí říkalo, že je Severus ve vážném nebezpečí. Zpočátku to byla jen neurčitá obava, nyní si tím už byla téměř jistá.

„Samozřejmě, přesto bych ho ráda našla. Je doma Harry? Třeba mi bude schopný nějak pomoct.“

„Harry má noční, tak to zkuste na ústředí bystrozorů. Pokud Severusovi opravdu něco hrozí, on ho najde,“ odpověděla Ginny.

Marylin tedy spěšně poděkovala a vydala se za Harrym. Přitom doufala, že jí nepošle pryč s tím, že je paranoidní. Bystrozory o pomoc ještě nežádala, ale sama nevěděla, kde by měla Severuse hledat. Oni byly její nejlepší možnost.