Fénixova šance Kap. 34: Všechno špatně

Kapitola 34: Všechno špatně

 

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn…

Harryho pracovní stůl se téměř prohýbal pod hromadou spisů možných podezřelých. S pocitem absolutní zbytečnosti jeden z nich otevřel, že projde alespoň něco, než veliteli skončí večerní porada a začne poslední ostrý trénink. Jeho úkolem bylo vytipovat ty, kteří by mohli mít motiv pustit sem démony a které by podle něj stálo za to předvolat k výslechu.

Zrovna když přemýšlel, jestli mezi nimi bude i spis pravého viníka někdo zaklepal na dveře jeho kanceláře. Harry vzhlédl a byl navýsost překvapený, když ve dveřích viděl stát Draca Malfoye. Muselo se stát něco vážného, že mladému Zmijozelovi stálo za to projít v tuto večerní hodinu nekonečným martyriem prověřovacích kouzel, z nichž odebrání hůlky bylo to nejmenší, aby se vůbec na ústředí bystrozorů dostal. 

Harry ho nacvičeným gestem vyzval, aby se posadil do židle naproti němu. Draco tak učinil s chladnou elegancí tak typickou pro celou rodinu Malfoyových.

„Takže co se děje Malfoyi? Určitě si sem v tuhle hodinu nepřišel na přátelský pokec.“

„Přátelství je v našem případě přežitek Pottere. Ne, přišel jsem kvůli svému otci. Teď už vím s jistotou, že je zpět v Anglii.“

Harry si nervózně poposedl. Tohle začínalo být zajímavé. „Mluvil jsi s ním?“ zeptal se netrpělivě.

„Tak bych to vyloženě nenazval. Řekněme, že spíše on mluvil se mnou a vedl dost podivné řeči. Něco o smlouvě a magii, říkám ti, ta jeho je rozhodně zpátky, ale jak jsem pochopil, nebylo to zadarmo. Vrátil se do Anglie, aby „zaplatil“ nevím co přesně a že pak mu snad konečně umožní setkat se s Asrielem a mi se budeme mít lépe. Prý to dělá pro naši rodinu. Já si to nemyslím, ale to není podstatné. Jen jsem si říkal, že by tě to mohlo zajímat.“

Nemýlil se. Harry si velmi dobře vzpomínal na Luciusovu touhu vrátit čas, ovšem nikdy tak úplně neuvěřil, že je to možné. A i kdyby náhodou ano, muselo by to mít následky. Velmi vážné následky. Něco málo o časových paradoxech četl v mudlovské sci-fi literatuře, a opravdu netoužil po tom, zažít to na vlastní kůži. Musel Luciuse najít. Rychle.

„Asi náhodou nevíš, kam šel viď?“ zeptal se s pramalou nadějí v hlase.

„Promiň, ale otec se mi už dávno tak úplně nesvěřuje. A i kdybych to věděl, nevím jistě, zda bych ti to řekl. Co bych z toho měl? I když se do jeho plánů nemíním zaplést, přeci jen, pořád je to můj otec.“

„Najednou,“ zamručel si Harry polohlasně a jal se mladého Zmijozela vyprovázet ven. Pokud už neměl žádné nové užitečné informace, akorát ho zdržoval.

Nebyl dokonce ani čas se nad tím setkáním pořádně zamyslet a rozhodnout se co dál, protože krátce po Dracově odchodu na jeho dveře klepala pro změnu Marylin Kelleyová. V její tváři byla vepsaná úzkost a tak silné znepokojení, že se Harry až lekl.

„Promiňte, že vás ruším, ale třeba mi budete schopen pomoct. Severus zmizel.“

„Jak zmizel?“ zeptal se Harry, jemuž v hlavě začalo klíčit nepěkné tušení. Že by Severus měl být tou obětí démonům za vrácenou magii? Svým způsobem to dávalo smysl. Severusova magie byla jistě dost silná, aby si ji démoni cenili, přesto Harry doufal, že se mýlí.

„Dnes jsem s ním měla schůzku, ale nedorazil a není ani na Grimmauldově náměstí. Vím, že na nahlášení pohřešování je brzy, ale Severus by mě určitě nenechal čekat zbytečně. Vždycky dal vědět, když mu do toho něco přišlo. Asi si říkáte, že plaším zbytečně, ale já mám vážně obavy, aby se něco nestalo.“

Za normálních okolností by jí Harry řekl, že musí počkat dva dny, než vyhlásí pátrání. Tohle ovšem normální okolnosti nebyly. To načasování se zprávami o Malfoyovi bylo až příliš přesné. Nemohl sice vědět jistě, jestli ty dvě věci spolu souvisí, ale vzhledem k dostupným informacím se to zdálo více než pravděpodobné. A ani trochu se mu to nelíbilo.

„Vzhledem k tomu, že za mnou před chvílí byl Draco Malfoy si nemyslím, že plašíte. Vlastně bych řekl, že obavy jsou vcelku na místě.“ Harry v krátkosti shrnul svůj nedávný rozhovor a přitom sledoval narůstající zděšení ve tváři ženy před sebou.

„Takže Lucius Malfoy. Máte tušení, kde můžou být?“ zeptala se vzhledem k situaci až obdivuhodně ovládaným hlasem. Bylo zřejmé, že se ze všech sil snaží nepanikařit.

„Možná, jen si něco ověřím,“ řekl Harry a pomocí odznaku se pokoušel spojit s hlídkou na odboru záhad. Nikdo mu neodpověděl.

„Toho jsem se bál. Musím rychle k oblouku, půjdete se mnou?“

Marylin místo odpovědi pouze přikývla a chvatně vyskočila na nohy. Chtít, aby zůstala tady, když šlo o Severuse byla předem prohraná bitva, proto to Harry ani nezkoušel, ačkoli to nebylo zrovna podle školících bystrozorských předpisů. Na ty teď neměl čas. Případné následky bude řešit potom.   

U dveří ho zastavil známý hlas jeho kolegy: „Harry kam se tak ženeš a kdo je tohle?“

„Sturgisi něco se děje na odboru záhad, hlídka se nehlásí. Sežeň posily a pojďte hned za mnou.“ Na odpověď nečekal. Hnali se dál.

 

Ministerstvo kouzel, odbor záhad, Londýn…

Pohled, který se jim naskytl, jakmile vtrhli na odbor záhad, dával zcela jasně tušit, že přišli pozdě. Zneškodněné stráže ležely na zemi, končetiny v nepřirozených úhlech. Harry si nebyl jistý, zda ještě vůbec žijí. Odhadoval, že spíš ne. Nebyl čas to kontrolovat.

Brána byla otevřená. Severus stál před ní s nepřítomným výrazem ve tváři a skelným pohledem. Neklamná známka Imperia.

„Severusi, nedělej to!“ Marylin se rozeběhla k němu, aniž by si všímala Luciuse, který se jí postavil do cesty. Ledabylým pohybem hůlky na ni vložil Petrificus. Ustrnula na místě jako socha, jen aby vzápětí padla k zemi. Poté byl zneškodněn i Harry. Lucius ho pomocí Expelliarmus zbavil hůlky.

„Nemůžete mi v ničem zabránit, když mám na své straně sílu démonů. A jakmile jim zaplatím, konečně mi dovolí setkat se s Asrielem.“ Krátce se odmlčel. Přesunul svůj chladný pohled na Severuse a plynule navázal, jakoby celou dobu mluvil pouze na něj: …Takže Severusi na co čekáš? Pokračuj.“ A Severus prošel skrz závoj na druhou stranu. Jen mírně trhané pohyby svědčily o tom, že se pokouší Impériu vzepřít. Marně.

Harry se v prvotním šoku vrhnul vpřed, jakoby tam chtěl skočit za ním. Tohle se nemělo stát! Bez Severuse nebudeme schopni dokončit plán a vyhnat démony. Rychle se ale zarazil, protože se stalo několik věcí najednou. Brána se zavřela, čímž je definitivně oddělila od jejich naděje. Dovnitř konečně vtrhli bystrozorové a zadrželi Luciuse dřív, než vůbec stihl pomyslet na útěk.

„Ještě ho neodvádějte,“ požádal je Harry mdle. Snažil se zhluboka dýchat, aby zahnal paniku, která se ho zmocňovala. Teď nesměl ztratit hlavu, potřeboval přemýšlet racionálně. Takže za prvé, probrat Marylin. Za druhé promluvit s Luciusem. Musí přece být způsob, jak Severuse přivézt zpátky. Takhle to nesmí skončit. Určení priorit pomohlo. Harry se uklidnil. Sebral svou hůlku, namířil s ní na Marylin: „Finite incantatem!“

 

*****

Petrificus totalus, neboli kouzlo úplného spoutání není sice nikterak nebezpečné, přesto má v sobě jistou dávku krutosti. Celé tělo kromě očí promění v nehybnou skálu, svaly přestanou fungovat. Mysl však zůstává aktivní.

Marylin si připadala jako vězeň ve svém vlastním těle. Kdysi četla o jedné mudlovské nemoci zvané ALS postihující nervový systém při které u pacienta postupně dochází ke kompletní ztrátě svalové soběstačnosti (*). Tohle bylo podobné, akorát mnohem rychlejší. Celou dobu si plně uvědomovala co se děje. Slyšela Malfoye, viděla, jak Severus prošel tou bránou, a nemohla udělat nic, aby ho zastavila. Chtěla na něj alespoň zavolat, ale z úst nic nevyšlo. Připadala si zoufalá a bezmocná.

Nakonec to byl Harry, kdo z ní kouzlo sejmul, ale to už bylo pozdě. Severus byl pryč.

„Mrzí mě to Marylin, já…pojďte, chci zkusit promluvit s Malfoyem. Třeba ví, jak ho dostat zpátky.“

Nebylo třeba jí pobízet dvakrát. Marylin přijala nabízenou ruku a s Harryho pomocí se zvedla na nohy. Společně pak předstoupili před Luciuse Malfoye, jemuž už byly mezitím nasazeny řetězy. Marylin přiložila hrot hůlky k jeho bledému krku.

„Poslouchejte, je mi jedno jaká byla vaše dohoda s démony, mě jde jen o Severuse. Řekněte mi, jak ho přivedu zpátky!“

„Ale ale, od kdy na něm někomu záleží?“ zeptal se Lucius posměšně a plivnul jí do tváře.

„Vůbec nic o něm nevíte…“

„Obávám se, že to vy o něm nic nevíte madam. Není o nic lepší než já! Tak proč by měl běhat po svobodě, zatímco já budu hnít v Azkabanu? To by nebylo spravedlivé. Taky zaslouží trest a dostane ho.“ Při té poslední větě se Malfoy usmíval tak samolibě, že měla Marylin chuť ho proklít. Dvě věci ji zadržely. Za prvé by už nikdy neviděla Severuse a za druhé Harry, který se do toho vložil.

„Podívejte Malfoyi, pro vás hra skončila, ale mi stále čelíme démonům a vaše rodina taky. Tohle se týká všech a Severus Snape je momentálně jediný, kdo je zvládne vyhnat, pokud to tedy nechcete udělat sám, o čemž pochybuju.“

Malfoy se zasmál. Chladně, vypočítavě. „I kdybych věděl, jak ho přivézt zpět, je pozdě. Smlouva je již účinná a nikdo z nás s tím nic neudělá. Severus Snape teď patří démonům a jeho magie také. Není šance.“

A Harry kapituloval. „Odveďte ho.“

„To to necháme jen tak být?“ Marylin nemohla uvěřit svým očím. Celou dobu Severusovi pomáhal jak mohl. A teď?

„Obávám se, že je to na něm. My se za ním nedostaneme, ale jedno jsem se už naučil. Severus je silný. Vždycky najde způsob jak přežít. Musíme tomu věřit.“ S těmi slovy mladý bystrozor odešel za svými kolegy.

 

Poznámka autorky: Amyotrofická laterální skleróza známá také jako Lou Gehrigova choroba je neurologické onemocnění mozku a míchy. Způsobuje ztrátu mozkových buněk, které ovládají vůlí ovlivnitelné svalové pohyby, kvůli čemuž dochází k postupné svalové atrofii. Pacient tak zůstává paralyzován, ale jeho psychické a mentální schopnosti jsou zachovány.