The chosen one 11

"Dary? Jaké dary?" skočila jsem té ženě do řeči. Enru se na mě zamračil. Zrudla jsem. Asi by mi to řekla sama, kdybych jí neskákala do řeči. "Pardon" zamumlala jsem. Chvíli mě žena na propalovala pohledem, pokud se to dá říct o někom, kdo má na hlavě kápi. 

"Jeden z darů byl proměnit se v draka a druhý ovládat živel co je vyvolenému nejbližší. Z posledních sil Kalax seslala dary na zem a zemřela. Na zemi se mezitím lidé stáhli do hlavního města. Skřeti ničili vesnice a shromažďovali se k nájezdu na hlavní město, když jeden z narychlo vyzbrojených vojáků zjistil, že ho poslouchá oheň. Byl trochu vyděšený, ale v noci se mu zjevila sama Kalax. 

Pověděla mu, že od ní dostal dar, který má využít pro dobro jeho lidí. Řekla mu, že nebude sám. Bude mu pomáhat ona a jeho bratr, který dostal druhý dar. Až se jeho čas nachýlí, mají přijít do jejího chrámu a odevzdat její a část své životní energie zpět, aby našla dalšího Vyvoleného.

Voják druhý den zašel za svým bratrem a tomuse svěřil se svými schopnostmi. Ale i jeho bratr dostal dar. Noc předtím, když měl hlídku, pocítil příval energie. Bylo to zvláštní. Snažil se zjistit, co se s ním děje, když i jemu se zjevila Kalax. I jemu řekla, že dostal dar a že má schopnost změnit své tělo na dračí, ovšem jeho mysl zůstává lidská. Když skřeti nečekaně zaútočili na město, oba bratři věděli, co mají dělat. Společními silami je zahnali do hor. 

Ještě několikrát se skřeti pokusili dobít naší zem, ale nikdy neobstáli. Bratři byli neporazitelní. I oni však stárli. A když se naplnil jejich čas, dorazili do chrámu bohyně Kalax. Nikdo neví, co se tam stalo. Lidé stáli okolo chrámu hodiny, ale nikdo se neodvážil dovnitř. Až druhý den vstoupila stará žena do chrámu, kde nalezla mrtvá těla bratrů, co zachránili tolik lidských životů. Ten den zjistili dva další občané města, že byli obdarováni. Pětset let se dar přesouval z člověka na člověka vždy, když se Vyvolený a Dračí strážce rozhodli předat své síly, ale nic netrvá věčně. 

Když skřeti přestali útočit na naše města, už nepotřebovali své schopnosti. Většinou se tedy věnovali svému životu, ale jeden Vyvolený byl až příliš zvídavý zkoumal svou sílu. Zjistil, že schopnost živlů není jedina schopnost, co má. Našel něco dalšího. Tunely a chodby Jinam. Byly po celém městě. Něvěděl, jestli se s tím má někomu svěřit, ale pak zašel za svým Dračí Strážcem a s ním za námi. Ukázal nám některé z chodeb, ale stále tam odcházel, častěji a častěji. Jednou se nevrátil. Bylo to před dvaceti lety. Jeho Dračí Strážce na něj celé dny čekal, ale nemohl čekat věčně. Vrátil se za svou manželkou a za dětmi, ale stále na něj čekal. Když však zestárl, rozhodl se svou energii předat bez něj. 

Vypadalo to stejně, jako vždy předtím, ale dostali jsme jen dalšího Dračího Strážce. Před pěti lety skřeti znovu zaútočili. V horách už se roky množí jak králíci a chtěli prověřit naši obranu. Tak zjistili, že už nemáme Vyvoleného. Zabili Strážce a jeho hlavu odnesli do hor svému vůdci. Báli jsme se, že nedostaneme ani nového Strážce, ale naštěstí se to nestalo. 

Od té chvíle nového Strážce cvičíme kvůli skřetům, nedávno dokončil svůj výcvik. To on tě teď povede s vycvičí tebe" dokončila žena. Z toho množství informací se mi točila hlava. "A kdo je můj Strážce?" zeptala jsem se. "Je zde, s námi v místnosti " odpověděla mi. Můj pohled prolétl celou místnost, jakobych čekala někoho dalšího, až se zabodl do Enruových modrých očí. Enru se na mě usmál a uklonil se.