The chosen one 13

Po snídani, která se skládala převážně z ovoce, mě Enru odvedl do velké místnosti, kde mi nakázal čekat. Prohlížela si kamenné stěny a vysoký strop. Přes boty z jemné kůže, které jsem našla ve skříni kde jsem spala, mě studila podlaha. Po chvíli se Enru vrátil. "Posaď se támhle" řekl a ukázal doprostřed místnosti.

Udělala jsem, co mi řekl a čekala jsem. Do kruhu okolo mě rozestavil věci, které držel. Sklenici s vodou, foukací větrníček, květináč se sazeničkou pro mně neznámé květiny a pár větviček, na kterých vykřesal oheň. Zvědavě jsem ho pozorovala.

Posadil se naproti mě a začal. "Tak. Nejprve otázka. Nestává se ti často něco, co by se normálním lidem stávat nemělo? Třeba bolest, která není lékařsky vysvětlitelná? To bývá nejčastější..." poslední větu zamumlal.

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. "Jo! To je u Vyvolených normální? Je to dost otravný!" řekla jsem mu svůj názor. Pousmál se. "Musíš se to naučit ovládat, Vyvolená, až to budeš jednou potřebovat tak to za otravné považovat nebudeš" řekl přísně, ale stále se usmíval.

Začertila jsem se na něj, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Byla jsem zvědavá. "Tak co mám dělat?" zeptala jsem se nedočkavě. Jeho úsměv se rozšířil. "Musíš se soustředit. Najdi v sobě tu svou 'otravnou' bolest a taky kolem sebe najdi zdroj energie. Poznáš ho. A pak... ho použij pomocí své bolesti. Špatně se to vysvětluje, navíc já neumím ovládat živly, jen svou podobu. Nemusíš se bát, máš tu jen malé zdroje energie, které se snadno ovládají. Pak uvidíme co máš za živel" dokončil svůj výklad.

Díky za podrobné a snadno pochopitelné vysvětlení, Enru, pomyslela jsem si ale nahlas bych to neřekla. Zavřela jsem oči. Jak to říkal? Najít svou bolest. Jak najít svou bolest? Tu najdu, jen když se budu- počkat! Musím si navodit pocit nudy! Ale jak, sakra! Představila jsem si hodiny ve škole, kde učitelka mlela výklad bez pointy a ta otravná bolest mi pulzovala hrudníkem... mám to!

A teď ji udržet a najít zdroj energie. Prý to poznám. Jak poznat něco co jsem nikdy necítila? Zdroj energie. Soustředila jsem se na ta slova. Chvíli jsem hledala v sobě a zároveň okolo sebe. Pak jsem to ucítila. Byl tam. Něco, co mi přišlo tak známé. Jakobych vnitřně viděla modro-zelenou energii. Natáhla jsem se po ní a zvedla jí. Jakoby mi částečně proplouvaka mezi prsty, ale nemizela mi z rukou.

Chvíli jsem jen ohromeně pozorovala tu krásu, ale pak jsem si vzpomněla na svůj úkol. Z energie jsem vytvarovala kouli, kterou jsem následně rozprskla po okolí. Pak mě zasáhlo něco mokrého do obličeje a s trhnutím jsem otevřela oči. Vylekaně jsem se rozhlédla okolo sebe a a uviděla Enrua, mokrého jako jsem byla já.

Sklenice s vodou nalevo ode mě byla prázdná. Ohníček přede mnou se syčením odmítal vodu. Ruce mi vylétly k ústům. Voda! Voda je můj živel!!!