Fénixova šance Kap. 38: Vyhnání démonů

Kapitola 38: Vyhnání démonů

Ministerstvo kouzel, odbor záhad, Londýn…

Na odboru záhad se toho dne sešlo osm lidí. Oba týmy bystrozorů, Severus a Marylin. Ta měla být původně jen v roli pozorovatele, ale jak už to bývá, člověk míní, život mění. I ona tedy v tomto plánu nakonec sehrála poměrně důležitou roli. Seběhlo se to asi takto:

Severus i Harry vypili každý svou dávku magii-posilujícího lektvaru. Postavili se co nejblíž k oblouku naproti sobě. Bystrozoři se mezitím rozmístili na předem domluvené pozice. Marylin zůstala vzadu připravená zaujmout místo kteréhokoli z bystrozorů, v případě, že by byl zneškodněn. Doufala, že k tomu nedojde. I když byla silná, na tohle neměla výcvik.

Sledovala, jak Severus na Harryho pokyn začal odříkávat kouzlo na přivolání démonů. Její irština byla mizerná, z celé té dlouhé inkantace si dokázala přeložit pouze: „Volám vás bytosti pekelné.“ Zpočátku bylo odříkávání pomalé, postupně se však rychlost zvyšovala, až Severusovi nebylo vůbec rozumět. On ale chybu neudělal. Netrvalo dlouho a jeden po druhém se začali objevovat démoni. Brzy jich kolem brány bylo tolik, že Marylin Severuse vůbec neviděla.

Jakmile se přestali objevovat další, bystrozoři začali za pomocí svěcené vody stahovat. Potřebovali je všechny zatlačit co nejvíc k sobě, aby bylo možné vyčarovat Triquetru. Zprvu to šlo dobře. Během chvíle byli všichni včetně Marylin a bystrozorů uzavření v keltském kruhovém symbolu. Jenomže pak démoni pochopili, co se chystá a začali proti nim vyrážet. V tu chvíli uslyšela Marylin Severusovo volání:

„Harry spoutej je! Na otevření brány mám jen jeden pokus!“

Pochopila. Severus nemohl otevřít bránu dřív, než budou všichni démoni pod kontrolou, protože kdyby to napoprvé nevyšlo, neměl by dostatek magie k udržení aktivního průchodu. I Harrymu to bylo jasné. Bohužel nestihl dokončit inkantaci včas. Jeden z démonů se k němu dostal, a stačil ho posednout.

„Marylin pomoz mu!“ ozval se znovu Severusův hlas.

Všichni včetně Severuse teď měli plné ruce práce s ostatními démony, takže to bylo na ní. Marylin na sebe použila zastírací kouzlo a začala všechny opatrně obcházet, aby se dostala až k Harrymu. Když byla dost blízko, použila svěcenou vodu, čímž démona donutila Harryho tělo opustit. Potom teprve zrušila své zastření.

Mladý Nebelvír se vzpamatoval rychle. Vrhnul na ní vděčný pohled a hned se obrátil zpět ke svému cíli:

„Ceangal na deamhain go léir. (*)“

Fungovalo to přesně, jak mělo. Z Harryho hůlky vyletělo velké množství bílých poutacích paprsků. Všechny se obtočily kolem démonů, kteří v tu ránu zastavili na místě neschopní pohybu. Volný nezůstal ani jediný. Marylin to nyní viděla poprvé a připadalo jí to fascinující.

Teď teprve mohl Severus bezpečně otevřít bránu. Opět začal odříkávat jakousi dlouhou inkantaci v tom samém jazyce jako prve, ale slova zněla tentokrát tak mumlavě, že z toho nebylo rozumět vůbec nic. V okamžiku, kdy kouzlo dokončil, se v oblouku zhmotnil jakýsi vír, který nejprve vystřelil do prostoru. Vzápětí se však zase vrátil, aby se ustálil ve stříbřitou hladinu, vyplňující celý oblouk. Trochu to připomínalo rtuť.

Pro Harryho to byl signál, aby zrušil kouzlo hromadného spoutání. Bystrozoři byli připravení znovu pomocí svěcené vody zatlačovat démony směrem k bráně. Přidala se k nim i Marylin.

Povedlo se to. Nikdo neskončil posedlý, nikdo nezemřel, dokonce ani nebyl zraněn. Démoni jeden po druhém mizeli bránou, ostatně ani neměli jinou možnost. Pokud se chtěli dostat z dosahu svěcené vody, byl otevřený průchod jedinou variantou. Triquetra všechny další směry uzavřela. Jakmile byl i poslední démon pryč, Severus bránu zase zavřel a Ron Weasley je všechny vysvobodil z ochranného kruhu.

„Dokázali jsme to!“ vykřikl poté ze samého vzrušení.

„Zajisté,“ kývl Severus, na kterém bylo znát, že trochu maskuje únavu. Všimla si toho však pouze Marylin.

Všichni se začali jeden po druhém trousit pryč. Kingsley Pastorek ještě oznámil Severusovi, že termín výslechu byl stanoven na zítřejší odpoledne, pak už si jako ostatní šel po své práci. Napsat hlášení, uzavřít případ a později zřejmě informovat veřejnost.

„Dobrá práce Severusi,“ usmál se Harry jednou nohou také na odchodu. Pro bystrozory ještě zjevně není konec. Pomyslela si Marylin.

„Tvá též. Zítra se dostavím, teď si ovšem půjdu trochu odpočinout,“ ujistil ho Severus a pak už společně s Marylin opustil Ministerstvo.

*****

 Dům Talbot, Hrabství Norfolk, Anglie…

„To šlo lépe, než jsem si myslela,“ řekla úlevně Marylin, jakmile v jejím domě osaměli.

Severus sundal hábit, odlevitoval na věšák. „Očekával jsem tento výsledek. Bylo to dobře promyšlené, bystrozoři byli připravení.“

„A co ten zítřejší výslech, zvládneš ho? Ještě si ani neměl možnost vyzkoušet svůj nápad.“

„Vyzkouším ho zítra ráno, teď jsem unavený.“

„Dobrá pomůžu ti, ale pak se budu muset vrátit do Bradavic. Nechci, aby se za mě suplovalo déle, než je nezbytné. Odpoledne na tebe budu myslet a určitě mi pošli sovu, jak to dopadlo.“

To Severus chápal. Ani on nerad nechával své hodiny na ostatních profesorech. Většinou to pak končilo tím, že buď v tom lepším případě nemohl nic najít, nebo hned po svém návratu likvidoval pozůstatky nějaké katastrofy. Pokud se tedy suplující vůbec držel jeho osnov. Kromě toho Severus cítil, že je již zcela připravený postarat se o svá zranění sám. Nikdy nerad zůstával na někom závislý déle, než bylo nutné.

„To chápu, jistě že ti dám vědět.“

Marylin se na něj vděčně usmála, pak vzala dózu s balzámem a naznačila, aby se položil. Severus poslechl bez zaváhání. Koneckonců, něco jí slíbil a své sliby bral vážně. Byla něžná jako vždy, i když to bylo částečně zbytečné. Rány teď bolely jen při pohybu, svaly si zřejmě potřebovaly na námahu zvyknout.

„Vypadá to dobře, takže navrhuji snížit dávku balzámu na jednu denně. Při bolesti můžeš opět zvýšit, nebo si vzít bezbolestný doušek, jen pozor na závislost,“ poučila ho Marylin hned, jak skončila ošetření. To bylo ovšem zbytečné. Severus tohle všechno samozřejmě věděl.

„Já to zvládnu Mar. Máš své povinnosti, už tak jsi kvůli mně zameškala tři dny.“

„To nevadí, bylo to potřeba. Stejně jako je potřeba, aby ses na zítra vyspal.“

„Nejprve si potřebuji vyčistit hlavu, usnadní mi to zítřejší trénink.“

„Znám jeden způsob, pokud se na to cítíš.“ Provokativní tón nenechal Severuse na pochybách jaký způsob přesně myslí. Nebyl si sice úplně jistý, co na takové cvičení budou říkat jeho svaly, ale chtěl to tak moc, že byl ochoten to risknout. Navíc se nemohl zbavit dojmu, že přesně k tomu Marylin směřovala už od včerejška. Své podezření si ale nechal pro sebe a prostě si přitáhl její tvář k polibku.

„Budu to brát jako ano,“ vydechla do jeho úst.

Odpovídat se Severusovi zdálo zbytečné. Místo toho jí začal svlékat šaty, rychle, vyprahle, jak náhlá živočišná touha burácela tepnami. Marylin mu pomohla a pak dřív, než vůbec stačil postřehnout, jak k tomu došlo, se i Severus ocitl nahý. Nevadilo mu to. Laskal, poznával, dobýval nová území. Rozdával rozkoš a na oplátku dostal to samé. Pokud měl předtím strach, nyní zmizel kdesi v nenávratnu. Bylo toho tolik, co chtěl, potřeboval. Na jiné emoce prostě nezbýval prostor. Ani Marylin si již neověřovala, zda je to v pořádku. Buď zapomněla, nebo jí jeho reakce byly dostatečnou odpovědí. Pravděpodobně to druhé.

Po chvíli vzájemného laskání a poznávání si ji Severus vyhoupl na sebe. Okamžitě pochopila, co chce a sama na něho nasedla tak, že jí celá délka jeho mužství vyplnila tělo. Začala se pomalu pohybovat, celou dobu přitom sledovala jeho tvář. Po chvíli Severus hrdelně zavrčel. Bylo to nečekaně intenzivní a tak úžasně krásné, že během chvíle zapomněl na svět kolem i na svá zranění. Existovala jenom Marylin a jejich vzájemné propojení. S nikým jiným nic takového nikdy nezažil, ne doopravdy a ne tak láskyplně. Ano, jiné slovo Severuse nenapadalo, jasně definovalo ten rozdíl mezi sexem a milováním. A pro Severuse to vlastně bylo první skutečné milování. Kdykoli před tím to byl pouze sex. Bez lásky, bez zbytečných něžností, milostné předehry. Čistě jen uspokojení základních fyzických potřeb. Trochu smutné uvědomění, ale o to krásnější prožitek.

Marylin brzy zrychlila pohyby, rukou si přitom hrála s jeho bradavkou. To už Severus nevydržel, přidal svou ruku, hladil jí ňadra. Míra vzrušení dosáhla vrcholu tak si ji přitáhl na sebe. Vyvrcholili téměř současně s tlumeným zasténáním.

Zatímco Severus se snažil vyrovnat dech i realitu kolem sebe, Marylin se z něj odkulila, udýchaná se položila vedle.

„Teda to bylo…“

„Impozantní?“ navrhl Severus.

„Líp bych to neřekla. Moc jsem si to s tebou užila, opravdu,“ ujistila ho, nejspíš ze strachu, že to potřebuje. Nepotřeboval. Její výraz hovořil za vše.

Teď si ani nemohl vzpomenout, proč se toho tak bál. Vždyť to bylo tak snadné, samozřejmé jako dýchání. To tak bývá, když k sobě dva lidé opravdu patří.

Poznámka autorky: (*) Ceangal na deamhain go léir – spoutání všech démonů (Jedná se o volný překlad z irského jazyka.)