Fénixova šance Kap. 39: Výslech

Kapitola 39: Výslech

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie…

Brzy ráno sotva začalo svítat, se Severus přemístil na Grimmauldovo náměstí 12, aby si vzal veritasérum, které prozřetelně uvařil už krátce poté, co se sem přestěhoval. Ne že by něco takového tehdy tušil, jen se prostě vždy snažil mít zásobu důležitých lektvarů po ruce. Zkrátka kdo je připraven, nebývá překvapen.

Teď ale přeci jen trochu překvapen byl. Nečekal, že Ginevra bude v tuto hodinu již vzhůru, když má možnost si přispat. Přesto byla. A vítala ho s patřičným nadšením. Měla upřímnou radost, že je v pořádku a že celá kauza s démony dobře dopadla. To byla novinka. Severusovi se ještě nestalo, aby ho někdo takhle ocenil. Za své činy, jakkoli byly záslužné, byl v minulosti odměňován spíš pohrdáním, než gratulací a potřesením ruky. Zvykl si na to. Bylo to v pořádku. S pochvalou už zacházet neuměl, takže jelikož nevěděl, jak reagovat, prostě poděkoval. Vzal si v laboratoři, pro co přišel a s omluvou odmítl nabízenou snídani. Marylin měla naspěch a on ji nechtěl zdržovat.

*****

Dům Talbot, Hrabství Norfolk, Anglie…

Oba se pohodlně usadili u krbu, Severus na stejném místě, kde poprvé mluvil o své minulosti. Tentokrát ovšem působil značně sebevědoměji. Marylin ho sledovala a přitom naslouchala praskání ohně z krbu. Byl to uklidňující zvuk.

Nevěděla, co přesně Severus dělá, ale rysy měl uvolněné. Takhle v meditaci (*), zbavený všech starostí vypadal úplně jinak. Jindy ostrá vráska u kořene nosu se vyhladila. Marylin měla chuť se té tváře dotknout, ale bála se, aby nenarušila jeho koncentraci. A tak si alespoň vrývala do paměti tu bezstarostnost, kterou by u něj tak ráda jednou viděla i v bdělém stavu.

Tak se do toho zabrala, že málem nadskočila, když Severus promluvil. Sakra, vůbec jsem si nevšimla, že skončil. Co je to se mnou?

„Dobrá jsem připraven. Vezmu si slabou dávku veritaséra. Nebude působit déle než několik minut, nicméně pár otázek by mělo stačit, aby sis ověřila, že účinkuje. Potom můžeš přejít k věci. Však víš, co máš dělat.“

Marylin věcně přikývla. Věděla to, samozřejmě, ale neměla z toho dobrý pocit. Musela se totiž zeptat na něco, co by jí za normálních okolností nikdy neřekl. Nechtělo se jí. Bylo to však nutné, aby zjistila, že lektvar skutečně působí. Rozhodla se, že dvě otázky postačí.

„Vždy jsi nenáviděl Harryho otce, šikanoval tě. Co přesně ti provedl?“ O tom přemýšlela, už když vyprávěl o Tobiasi Snapeovi a zmiňoval šikanu. Podrobnostem se schválně vyhnul a ona se nechtěla ptát. Nepatřilo to k tématu.

Severus nehnul ani brvou, tupě zíral před sebe, jakoby se ho nic netýkalo. Jen oči prozrazovaly jistou nelibost a vnitřní boj, který nemohl vyhrát.

„Použil proti mně mé vlastní kouzlo. Pomocí Levicorpus mě zavěsil hlavou dolů tak, aby celá škola viděla mé spodky.“ To ledacos vysvětluje, musel si připadat strašně ponížený. Pomyslela si Marylin, ale nahlas nic neřekla. Místo toho položila druhou otázku, a sice jestli o tom ví Harry. Odpověď ji docela překvapila. Že by byl tak neopatrný a před lekcí nitrobrany své vzpomínky neskryl? Nejspíš nečekal, že Harry zahnaný do kouta vyrazí do protiútoku.

Každopádně jako důkaz, že veritasérum působí, to stačilo, takže už se v tom dál nepitvala a začala klást relevantnější otázky týkající se jeho nahánění bývalých smrtijedů, démonů a Luciuse Malfoye. Prostě vše, co by mohlo zajímat bystrozory.

Severus odpovídal stručně, nezúčastněně. Marylin se vesměs nedozvěděla nic nového až na pár detailů, které se nikdy nedostaly do novin. Podstatné stejně byly až poslední otázky.

„Kdy si naposledy viděl Luciuse Malfoye?“

„V ten den, kdy mne pod Imperiem odvedl na Odbor záhad.“

„Věděl si už v té době, že to byl on, kdo sem přivedl démony?“

„Nevěděl. Když jsme spolupracovali jako smrtijedi o ničem takovém se nikdy nezmínil a po porážce Pána zla, jsem ho již neviděl. Podle všeho se někam ukryl.“

„Celou jejich rodinu si znal už předtím. Napadá tě, proč to mohl udělat?“

„Z toho co o démonech vím, jediný důvod, který podle mne přichází v úvahu je, že s nimi chtěl uzavřít nějakou smlouvu. Čeho se týkala, ale netuším.“

„Odkud toho víš tolik o démonech?“ zeptala se nakonec Marylin už jen pro jistotu.

„Z knihovny na Newgrange, kam jsem šel poté, co mne Harry požádal o spolupráci. Neoficiálně.“

Marylin zkoušku ukončila. Skoro tomu nemohla uvěřit, ale opravu to fungovalo. Měla z toho radost, teď už nemusela být tolik nervózní. Neexistoval způsob, jak by tuhle malou lest mohli bystrozoři odhalit. Dnes odpoledne bude Severus svobodný. A pak už jim nic nebude stát v cestě. Opravdu skvělý pocit.

*****

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn…

„Ty už jdeš domů? Za chvíli bude výslech, myslel jsem, že si ho nenecháš ujít.“

Harry se otočil na prahu a pohlédl na Rona, který před sebou levitoval velkou krabici s osobními věcmi.

Ano skutečně byl na odchodu, ale nikoli domů. Mířil do redakce Denního věštce, kde hodlal poskytnout exkluzivní rozhovor o boji s démony. Sice to znamenalo, že nebude přítomen u Severusova výslechu jak původně slíbil, ale tohle bylo stejně důležité. Měl svůj vlastní plán jak mu ještě alespoň trochu pomoci.

„Severus je dospělý Rone, jistě se bez mé přítomnosti obejde. Já teď mám jinou práci. Vidím, že tvůj odchod je tedy definitivní,“ změnil Harry téma, jelikož nechtěl vysvětlovat, kam přesně jde. Ostatně to brzy vyjde najevo samo. Ronův názor na novináře byl poněkud zaujatý kvůli Ritě Holoubkové a on se teď vážně nechtěl hádat.

„Jo, v pondělí začínám na Oddělení nepatřičného užívání kouzel, takže se občas uvidíme, jen už nebudu mezi elitou.“

„Tak hodně štěstí,“ popřál mu Harry a chystal se odejít. Ron ho však ještě zadržel.

„Poslyš, nebudeš tomu věřit, ale Malfoy mě pozval na svatbu. Nechápu proč, je snad nemocný?“

„Mě pozval taky. S Ginny jsme se o tom bavili. Nejspíš chce ukázat, že jméno Malfoy pořád něco znamená tak pozval co nejvíc lidí. Je to Zmijozel navíc z vyšší vrstvy, bude se chlubit a ukáže všem, že už nežije ve stínu svého otce.“

„Hm, říkal jsem si, že to nebude jen tak, ale pozvánku jsme se Sam přijali, takže se tam uvidíme.“

„Jasně, už se těším, až ji blíž poznám. Teď už ale musím jít,“ omluvil se Harry a chvatně odešel dřív, než se Ron stačil pořádně vzpamatovat.

Pokud jeho plán vyjde, Severus bude hrdina a nějaký výslech ať už dopadne jakkoli na tom nic nezmění. Musel to udělat teď, bez jeho vědomí, aby ho nemohl zastavit. Harry totiž věděl, že Severus nebude nadšený, až se dozví, co udělal. Ovšem ve výsledku mu to pomůže, tím si byl jistý.

*****

Severus dorazil na ústředí bystrozorů přesně na čas. Lhal by, kdyby řekl, že nemá obavy. Samozřejmě že byl připravený a nebyl to ani jeho první výslech v životě, ale tentokrát to bylo něčím jiné. Záleželo mu na výsledku, závisel na tom jeho budoucí život. To člověka trochu znervózní. Kromě toho nikde neviděl Harryho, ačkoli měl mít službu. Nejspíš musel do terénu. Nakonec nad tím jen pokrčil rameny a vydal se vstříc svému osudu.

Otázky pověřeného bystrozora byly čistě profesionální. Nic co by Severus nečekal. Nejspíš bylo rozhodnuto dávno předtím a tohle bylo jen pro formu, aby dodrželi předpisy. Nemohli ho přeci propustit jen tak, co kdyby náhodou jim něco uniklo a oni nechali zločince běhat po svobodě? Všechno mělo svá pravidla a Severus je znal.

Odpovídal klidně, stručně a zcela pravdivě. Ostatně veritasérum mu stejně nic jiného nedovolovalo. Přestože neměl potřebu se vzpírat, ho po skončení výslechu bolela hlava. Nepřekvapilo ho to. Dvě dávky veritaséra za jeden den se musely někde projevit.

„V pořádku, to je vše. Výslech bude automaticky zaprotokolován a přidán do vašich záznamů. Můžete jít, jste volný,“ řekl úředník mechanicky, jakmile skončil výslech.

Severus přikývl a rázným krokem opustil ústředí, aniž by byť jen zahlédl Harryho. Rozhodl se, že na něj nebude čekat. Z kapsy hábitu vytáhl lektvar proti bolení hlavy a malý složený lísteček s poznámkou: Znovu odemknout uzamčené vzpomínky.

To počká. Řekl si Severus. Jako první měl v plánu poslat dopis Marylin a samozřejmě Minervě, že přijímá její nabídku, pokud tedy ještě platí. Musel přiznat, že se i docela těšil, až bude zase učit, navíc Obranu proti černé magii. Tak to vždycky chtěl.

Poznámka autorky: (*) Slovo meditace pochází z latinského „meditatio“ což znamená rozjímat. Cílem meditace je zejména zklidnění mysli a prohloubení soustředění. Tady ji Severus použil pro hlubší napojení na svou mysl a vzpomínky, díky čemuž byl schopen pomocí nitrobrany provést svůj plán. Jelikož vybrané vzpomínky uzavřel i sám před sebou, musel si udělat poznámku, že je má odemknout (podobné jako myslánka).