The chosen one 15

Sbalila jsem si všechny šaty, které jsem v pokoji našla, kromě asi pěti až moc slavnostních. Všechno jsem to naskládala do brašny, kterou jsem v pokoji našla a pak jsem se znaveně rozvalila na posteli. Balení mi vždy přišlo extrémně vyčerpávající.
O chvíli později už jsem uslyšela zaklepání na dveře. Byl to Enru, který mě odvedl ven. Konečně jsem se po dlouhé době dostala z těch tunelů. Rozhlédla jsem se po obloze, kde mě čekalo další překvapení.
Na nebi byla obrovská svítící šmouha, která vypadala jako padající hvězda. "Ale... kde je slunce?!" vyhrkla jsem. "Co je to slunce? Zeptal se zmatený Enru. "No... slunce! Velká svítící koule na obloze! " vysvětlila jsem rychle. "To vám na neby celé dny svítí zářící koule?" zeptal se Enru s takovým výrazem, že jsem se musela usmát. Byl roztomilý, když byl zmatený.
"Jo, v podstatě jo" odpověděla jsem mu.
"Ale co je tohle?" Zeptala jsem se prozměnu já. "To je Hvězda Osudu. Ŕíká se, že ji vytvořili bohové aby na Gjoru viděli" poučil mě, viditelně nadšený že ví něco co já ne. "Postupně Gjoru oblétá a ukazuje ji tak že všech stran. Proto máme den a noc" dodal. "A to tu v noci máte tmu?" napadla mě další otázka když jsem hvězdu pozorovala. "My na Zemi máme totiž měsíc a hvězdy, které odráží světlo slunce" dodala jsem.
Enru se na mě usmál. "To víš, že ne. Z druhé strany Gjory jsou vždy Noční hvězdy. Jsou čtyři, Pello, Kaila, Fladis a Lila. Někdy ti ukážu která je která. Ale teď to nejdůležitější. Umíš nasedlat koně? koně?" zeptal se. "Ano, to zvládnu, pojedeme na koních?" vykulila jsem na něj oči. "Ne" zasmál se. "Proměním se a ty na mě dáš sedlo" zamumlal. "Sedlo?" začala jsem se smát. Snažila jsem se to utlumit, ale v hlavě se mi umístila představa, že se Enrua v dračí podobě snažím přinutit skákat přes břevna.
Zarundl a zamračil se na mě. "Pak připevníš brašny" řekl a ukázal na hromadu zavazadel a velké sedlo v trávě "pak naedneš a svoje lýtka a stehna připevníš těmihle popruhy" ukázal mi, ale stále se na mě mračil s výrazem, ať si dávám pozor. "A pak vyrazíme" řekl. Přikývla jsem a stále si zakrývala rukou ústa. Pak mi ukázal abych poodstoupila kousek dál a když jsem to udělala, začal se měnit. Nejprve zavřel oči a pár vteřin se soustředil. Poté jeho kůže začala modrat, začal se zvětšovat a zvětšovat a za chvíli už přede mnou stál drak.
Otevřela jsem pusu. Byl opravdu velký. Třesoucíma rukama jsem vzala ze země sedlo a Enru si lehnul, abych mu dosáhla na hřbet. "Ty nemáš deku pod sedlo?" zeptala jsem se ho a od záporně zavrtěl hlavou. "Dobře" řekla jsem a sedlo mu položila na hřbet.
Zapnula a utáhla jsem mu podbřišník. "Doufám, že se nenafukuješ a nebudu ho muset za pár minut dotahovat znova!" nedalo mi abych neřekla. Zavrčel a já se na něj zašklebila. Potom jsem mu na záda připevnila všechna zavazadla. Když jsem mu vylezla na záda, cítila jsem se zvláštně. Koneckonců, na drakovi jsem ještě neseděla. Utáhla jsem si popruhy kolem nohou a konečně jsme mohli vyrazit.