Fénixova šance Kap. 40: Nečekaná návštěva

Kapitola 40: Nečekaná návštěva

 

Příčná ulice, Londýn, Anglie…

V Londýně panoval krásný červnový den. Přestože od Severusova výslechu uběhla už pěkná řádka dní, on byl stále naštvaný na Harryho. Ten proklatý Nebelvír zařídil, že Severus z celé kauzy s démony vyšel jako hrdina vše stránkového románu. Jeho jméno teď bylo vyslovované s úctou a respektem namísto opovržení. Mluvili o něm jako o hrdinovi, který přežil, aby zbavil Anglii démonů. Jenomže on o to nestál, o nic z toho. Stačilo mu, že je volný, že konečně poznal lásku a od září bude opět učit v Bradavicích.

Harry se sice hájil, že mu chtěl jen pomoct, ale Severus si zatím nedokázal představit, k čemu by to mohlo být dobré. Bylo mu jedno co si o něm druzí myslí. Sláva pro něj nikdy moc neznamenala. Status celebrity raději vždy rád přenechával Harrymu. Přes to všechno tady ale byli dva lidé, na jejichž názoru by záležet mělo a kteří čirou náhodou také odebírají Denního věštce, což ovšem Severus nemohl tušit.

Momentálně však všechny tyhle starosti z hlavy vytěsnil a soustředil se jen na svou misi. Vybrat zásnubní prsten. Ano to by mohlo být skutečně nebezpečné. Pomyslel si ironicky, když vstupoval do speciálního klenotnictví pro kouzelníky na Příčné ulici. Cítil se tady velmi nejistě. Co když odmítne?

„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ oslovila ho mladá drobná blondýnka s vlasy po ramena, v nichž zářila spousta na růžovo obarvených pramenů. Severus měl co dělat, aby zachoval zdvořilost a nezaclonil si oči.

„Sháním zásnubní prsten.“

„Jistě, samozřejmě. Obyčejný, nebo magický?“

„Magický přirozeně,“ odpověděl Severus trochu přezíravě. Růžovka statečně předstírala, že si jeho tónu nevšimla.

„Výborně, máme dva druhy magických šperků. Buď s nějakou užitečnou vlastností, například varují nositelku před nebezpečím, dokáží předpovídat počasí, odhalit lež a podobně. Ty jsou ale vhodnější spíš jako snubní, jelikož prospějí oběma a při správném výběru se budou jejich vlastnosti doplňovat. Druhá varianta, pokud tedy máte odvahu, je prsten, který se po nasazení zbarví barvami citu, jež dvojici spojuje. Měla jsem tady pár, který díky tomu zjistil, že se k sobě vůbec nehodí. Výběr je ale samozřejmě na vás.“

Severus na vyzvání přešel k vitrínám s různými zlatými a stříbrnými šperky. Tady se rozhodovat nemusel. K Marylin se rozhodně mnohem víc hodilo zlato. Nakonec mu padl do oka zlatý prsten s větším broušeným kamenem uprostřed a ještě několika menšími po stranách, kde se kroužek rozšiřoval. Ukázal ho prodavačce, ta odemkla vitrínu a podala mu ho do ruky.

„Skvělá volba, i když poněkud dražší vzhledem k velikosti a množství kamenů. Vhodná pro páry, jejichž vzájemný vztah je složitější. Obsahuje totiž magii hned dvojího citového zabarvení. Převládá ta, jež se zbarví na větším kameni. Ke zbarvení dojde, jakmile dotyčné prsten nasadíte. Musíte to ovšem udělat vy, aby to fungovalo. Dostanete k tomu samozřejmě vysvětlivky, abyste věděli, co která barva znamená. Tak co, mám vám ho zabalit do krabičky?“

Severus přikývl. Vyčerpávající informace poslouchal jen na půl ucha. Ve skutečnosti byla jeho volba jasná, jakmile ten prsten uviděl. Svou výrazností se k Marylin perfektně hodil, už se nemohl dočkat, až ho nasadí. Zároveň ho ale znovu přepadl strach a nervozita. Tohle už bylo doopravdy. Poprvé v životě se někoho chystal požádat o ruku. Teď byla poslední možnost odejít. Ještě si to mohl rozmyslet. Přesto necouvnul. Nohy samovolně zamířily k pultu, kde bylo potřeba podepsat souhlas ke stržení příslušné částky z účtu. Podepsal a o chvíli později odcházel se sametově černou krabičkou v kapse. Měl pocit, jakoby vážila metrák.

 

*****

Dům Talbot, Hrabství Norfolk, Anglie…

Marylin se v pátek večer přemístila k domku celá natěšená na klidný víkend se Severusem. Všechny úkoly měla opravené a před chvílí si dokonce koupila hnědozlaté společenské šaty s flitry. Vypadaly luxusně, na svatbu k Malfoyovým budou ideální. Zrovna když spokojeně přemýšlela jak ještě sladit Severuse, zahlédla u branky dvě povědomé postavy.

„Mami, tati, co tady děláte?“ vyjekla překvapeně, jakmile je poznala. Tohle tedy opravdu nečekala, ještě se nestalo, aby přijeli neohlášeně. Co kdybych zůstala na víkend v Bradavicích? Pomyslela si.

„Četli jsme Denního věštce a chtěli jsme tě překvapit. Rádi bychom taky konečně poznali toho tvého Severuse. Kde vůbec je?“ zeptala se Ellen a rychle udělala dva kroky dopředu, aby dceru mohla obejmout. Marylin byla v šoku, sevřená strachem a nervozitou chvíli nedokázala promluvit. Merline, pomoz nám, na tohle nejsme připravení.

„Nejspíš u Potterových, ale měl by se tu dnes ukázat. Pojďte dovnitř, pošlu mu vzkaz, aby věděl, že jste tady.“

Společně vešli do domku, Marylin roztržitě přivolala pergamen. Napsala vzkaz a vyslala svou sovu do Londýna. Mohla se jen modlit, že Severuse její vzkaz ještě zastihne. Chtěla ho varovat, jenomže měl přijít doslova každou chvíli.

„Prosím vás, zkuste být shovívavý. Já… nemohla jsem ho na to připravit, když jste nedali vědět,“ požádala poté rodiče dobře si pamatujíc jejich minulou reakci. V tuhle chvíli ještě nemohla tušit, jak zbytečné jsou její obavy.

Ať už její matka chtěla odpovědět cokoli, nestihla to. Domovní dveře se otevřely, vešel Severus a strnul na prahu. V černých očích na okamžik problikl šok, možná i touha utéct, když mu došlo, o koho jde. Její vzkaz samozřejmě nedostal. No jistě, sova tam přece nemohla tak rychle doletět. Co jsem čekala? Uvědomila si Marylin zklamaně.

Přešla k němu, povzbudivě mu stiskla ruku. To už se však Severus zase pečlivě ovládal. Nasadil zdvořilý úsměv. Jako pravý Zmijozel se uměl rychle přizpůsobit situaci. Marylin se tedy ujala představování.

„Rád vás poznávám, mnoho jsem o Vás slyšel,“ řekl Severus a oběma podal ruku. Pevný, sebevědomý stisk, nemohla si nevšimnout Marylin a znovu nad tím žasla.

„Opravdu? Mi bohužel to samé tvrdit nemůžeme, naše dcera nebyla příliš sdílná. Ovšem četli jsme o Vás v Denním věštci, to co jste dokázal s démony, bylo působivé,“ kývl uznale Robert Kelley a jeho žena se přidala.

„To ano, děkujeme. Za život naší dcery. Čím víc jsme o těch démonech četli, tím víc jsme se o ni báli.“

„Vaše dcera je velmi silná a především nadaná lektvaristka. Pomohla nám vytvořit lektvar, který umožnil plán dokončit. Můžete na ni být hrdí.“

„Nepřeháněj Severusi,“ bránila se té pochvale Marylin, tváře jí přitom zčervenaly. Na Kelleyových však bylo vidět, že si Severus svými slovy u nich právě šplhnul. Vlastně byla překvapená, jak byli zatím oba milí. Museli zřejmě změnit názor po tom, co se o něm dočetli. Vůbec nechápala, proč Harry něco takového udělal, když věděl, že o to Severus nestojí, ale pokud jim to pomůže alespoň v tomhle, proč ne.

„Venku je hezky, co kdybyste se na chvíli provětrali, a já zatím udělám sendviče?“ obrátila se Marylin na své rodiče.

„Pomůžu ti,“ nabídl Severus a ona to s povděkem přijala. Chtěla se mu omluvit a to před nimi nešlo.

„Omlouvám se, vůbec jsem netušila, že přijedou. Poslala jsem ti vzkaz, ale už se k tobě nestihl dostat,“ řekla tiše, jakmile osaměli. Pomocí kouzel začala svolávat potřebné ingredience.

„Nemůžeš za to. Kromě toho, zatím to šlo docela dobře. Možná Harry nakonec přece jen udělal něco dobrého. Jen jsem překvapen, že se to doneslo až do Austrálie.“ Severus kouzlem omyl salát, přidal ho k tuňáku, který Marylin mezitím pokapala olivovým olejem.

„Rodiče si vždycky rádi udržovali přehled, přeci jen kdysi tu žili, než utekli před válkou,“ vysvětlila Marylin, zatímco se sýr před ní krájel na úhledné plátky.

„Rozumím. Pijí tvoji rodiče víno?“ zeptal se Severus, v ruce značku, kterou Marylin doma určitě neměla. Musel ji přinést sám. Přikývla. S dalším mávnutím hůlky se čtyři skleničky poslušně vznesly a seřadily na stole vedle talířů. Severus začal rozlévat víno, ona dodělala sendviče. Večeře byla hotová.

„Tak fajn, připravený?“

„Bude to dobré,“ přikývl Severus odhodlaně. Podal jí ruku. Ven vyšli společně.

Průběh večera měla později Marylin jako v mlze. Celou dobu byla tak nervózní, že sotva vnímala rozhovor. Severus ale, ten byl okouzlující. Zdvořilý a dokonale distingovaný gentleman. Zkrátka co se jeho týče, bála se zbytečně. On znal způsoby i pravidla etikety. V tuto chvíli si ho Kelleyovi nemohli nezamilovat. Marylin si ale nebyla jistá, co by řekli na jeho druhou stránku, na tu kterou ona tak milovala a která ji bavila. Ano Severus uměl být i pěkně jedovatý a sarkastický, byl to jeho druh humoru, patřilo to k němu. Pochopí tohle ale její rodiče? Dokážou to přijmout? Doufala, že ano, protože ona za žádnou cenu nechtěla, aby byl jiný. Nikdy ho neměla v úmyslu měnit, ačkoli když si tak uvědomila, stejně se to svým způsobem stalo. Minimálně v její společnosti už nebyl tak nepřístupný, dokázal se i otevřít, což byla velká změna. Skoro nemohla uvěřit, jak dlouhou cestu spolu za těch několik měsíců už ušli. Kolik toho ještě ujdou? A byla na další cestu připravená? Ano, odpověděla si vzápětí, ona rozhodně ano.