Fénixova šance Kap. 42: Dracova svatba

Kapitola 42: Dracova svatba

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie…

Místností se ozvalo jemné zatrylkování fénixe.

„Jsi si jistý?“ zeptal se Severus pochybovačně. Nakonec pokrčil rameny a vlasy si svázal černou saténovou stuhou, což normálně nikdy nedělal. Ještě naposledy upravil sněhově bílou vázanku. Konečně byl Fawkes s jeho garderobou spokojený.

Sešel dolů do obývacího pokoje. Marylin už tam byla, povídala si s Harrym. Měla na sobě dlouhé šaty v barvě hnědého zlata s rozparkem na levém stehně, jedním odhaleným ramenem a černé boty. Ty šaty nádherně podtrhovaly její osobnost. Vypadala luxusně, ale zároveň nespoutaně. Červenohnědé vlasy v bohatých vlnách spadaly na ramena, rudé rty lákaly k polibku.

„Vypadáš báječně,“ řekl Severus uznale. Přesto měl pocit, že to nestačí. Už jste někdy viděli něco tak dokonalého, že pro to neexistovala slova? Tak přesně takové to bylo. Moudrost, laskavost, síla i smyslná krása v podobě, která naplňovala úžasem, ale popsat nešla.

Marylin došla až k němu. „Děkuji ti Severusi.“ Špičkou hůlky se dotkla jeho vázanky a pomocí kouzla změnila její barvu na zlatou. Zbytek hábitu nechala temně černý. „Teď je to dokonalé.“

„Perfektní. Vypadáte jak ze žurnálu bohatých filmových hvězd,“ přidal se Harry. Jeho vtip ovšem nebyl pochopen.

Mezitím se objevila i Ginny v blankytně modrých šatech, které perfektně ladily s Harryho košilí a hábitem v barvě noční modři. Byli připravení. Do sídla Malfoyových vyrazili všichni společně, jak bylo dohodnuto.

*****

Malfoy Manor, Wiltshire, Anglie…

Jestli Harry někdy viděl něco, co by do všech světových stran křičelo, Já jsem Malfoy, bylo to právě tohle. Všude kam oko dohlédlo bílé a růžové lilie. Byla jimi ozdobená fontána na nádvoří, sochy a kamenné chrliče podél příjezdové cesty, židle svatebčanů i obrovská slavobrána, pod kterou měli být snoubenci oddáni.

Zatímco nevěsta se někde připravovala, Draco si plnil uvítací povinnosti, jak se sluší na pána domu. Nejlepšímu přivítání se z jejich čtveřice dostalo Marylin, která na mladého Zmijozela očividně zapůsobila. Severus ji představil jako Bradavickou profesorku a svou snoubenku, což vyvolalo patřičný údiv u všech, kteří to zaslechli. Jak také jinak, nikdo by to do Severuse Snapea neřekl.

Vzájemně si potřásly rukou. Harrymu neuniklo, že Dracův stisk byl možná o něco delší, než by bývalo bylo zdvořilé.

„Velmi rád vás poznávám a samozřejmě srdečně gratuluji. Jen mne mrzí, že jsem neměl tu čest být vaším studentem. Lektvary vždy byly mým oblíbeným předmětem,“ řekl samolibě.

„Myslím, že v učebně byste ze mě nebyl příliš nadšený, mám na své studenty poměrně vysoké nároky,“ odpověděla Marylin částečně vyzývavě, jakoby s ním hrála nějakou hru, která všem ostatním unikala. Možná až na Severuse.

Větší než míval Severus? Pomyslel si Harry pochybovačně při vzpomínce na jejich společné hodiny lektvarů, které tak nenáviděl.

„Oh, jistě bych to zvládl, býval jsem v tomto předmětu jedním z nejlepších. Severus by vám to jistě potvrdil. Navíc i on býval velmi přísný.“

Jmenovaný se na Draca zamračil. „To všichni víme Draco, ovšem nyní by ses možná měl věnovat dalším hostům. Za námi se tvoří fronta, pokud sis toho nevšiml.“

Harry se podíval za sebe a opravdu. Stál tam už slušný hlouček netrpělivých kouzelníků. Tohle se Dracovi teda nepovedlo. Pomyslel si a se smíchem společně s Ginny zamířil k židlím určeným pro svatebčany. Prozatím však všichni hosté postávali roztroušení okolo se sklenkami v rukách a povídali si. Také Severus s Marylin zmizeli v davu. Harry je nakonec zahlédl na druhé straně pozemku mluvit s Narcisou Malfoyovou v tmavě fialových šatech. I na tu vzdálenost byla patrná její únava a smutek ze ztráty manžela.

„Musí to pro ni být náročné období,“ poznamenala Ginny když si všimla jeho pohledu.

„Za to Malfoy vypadá, jakoby se ho to vůbec netýkalo,“ ozval se za nimi povědomý hlas dřív, než Harry stihl odpovědět. Právě dorazil Ron Weasley společně se svojí přítelkyní Samanthou. Byla to drobná blondýnka s dolíčky ve tvářích a velkýma modrýma očima. V něžných levandulových šatech jí to opravdu slušelo. Nebýt toho, že nyní měla vyčesané vlasy, působila by roztomile dětským dojmem, přestože byla jen o rok mladší, než Harry s Ronem.

„Jistě, že se ho to týká, jen to nedává najevo. Má to v očích, ty nikdy nelžou,“ poznamenala Samantha, aniž by vůbec věděla, o co jde. Přesto to trefila, čímž si vysloužila Ginnin uznalý pohled.

„Ano také jsem si toho všimla. Dokážeš dobře číst v lidech.“

„S dětmi mi to jde ještě líp, na nic si nehrají,“ usmála se upřímně Samantha.

Harry si pomyslel, že bude opravdu skvělá učitelka. „Tak to bude náš syn v dobrých rukách,“ řekl nahlas.

„Určitě, ráda ho přijmu. Kdy to čekáš?“ obrátila se Samantha zase zpátky na Ginny.

„Každou chvíli. Už aby to bylo.“

Harry vzal svou ženu kolem ramen. Její pocity naprosto chápal. Také se těšil, i když věděl, že ho s narozením dítěte čekají velké změny. A samozřejmě také náročné dny, ani to mu nikdo nemusel říkat. Byl na to připravený, tedy alespoň v to doufal.

Než začal obřad, měli manželé Potterovi možnost krátce promluvit ještě s několika dalšími hosty, přičemž se jim potvrdilo Harryho podezření, že se Draco snaží získat zpět ztracenou slávu svého jména. Byla tu spousta významných lidí, z nichž některé ani neznali.

Svůj svatební dar v podobě setu bytových dekorací položili na k tomu určený velký stůl. Harry neměl tušení, jestli a co vymysleli Severus s Marylin. Když ale v sídle Malfoyových viděl to množství podobných ozdob, kterými byla Alitea zjevně posedlá, řekl si, že by jí to mohlo udělat radost.

Zhruba o hodinu později to konečně vypuklo. Nevěsta měla na sobě krémově bílé šaty, ve vlasech složitě vpletené další květiny. Uličkou ji vedl tmavovlasý muž, zřejmě její otec. Za ní dvě malé družičky v růžových šatičkách držely dlouhou vlečku. Draco už stál pod slavobránou. V bílém hábitu vypadal snad ještě bledší než obvykle.

Řeč oddávajícího Harry neposlouchal. Byla to obvyklá slova o vzájemné úctě, toleranci a podpoře. Slyšel to už na své svatbě. Pak přispěchali svědci s prstýnky, Draco a Alitea si řekli své ANO. Za potlesku svatebčanů se políbili.

Někdy je až neuvěřitelné, jak krátkou dobu tyto okamžiky trvají, přitom jsou na celý život. Opravdu zajímavý paradox.

Následovalo házení kyticí. Harryho příliš nepřekvapilo, že tou šťastnou byla Marylin. I její mrknutí Severusovým směrem bylo více než výmluvné. Pak už ale vyklidila pole fotografovi, který se chystal dělat rodinné snímky. Ostatní hosté se mezitím přesunuli k dlouhému bílému stolu, kde se měla podávat hostina. To potěšilo hlavně Rona, na jídlo se vždycky těšil ze všeho nejvíc. Některé věci se prostě nemění.

U vchodu do otevřeného párty stanu stála čtveřice domácích skřítků v zářivě bílých utěrkách. Všichni naráz luskli prsty a na stole se v mžiku objevilo několik druhů jídel, zákusků a slaných pochutin. Uprostřed stál veliký patrový svatební dort, na jehož vrcholku se zvolna otáčely mávající začarované postavičky nevěsty a ženicha. Ti se k hostině připojili vzápětí.

Jakmile na nedalekém pódiu začala hrát známá kouzelnická kapela Tři sudičky, rozproudila se volná zábava. Někteří hosté si u jídla povídali, jiní tančili a kolem toho všeho se honily děti.

Harry byl zrovna zabrán do rozhovoru s hráčem Kudleyských kanonýrů, kterého Draco vyhrabal Merlin ví odkud, když mu Ginny náhle zaklepala na rameno.

„Harry, chceš vidět něco neuvěřitelného? Tak se podívej na parket.“

Jen neochotně se odvrátil od svého společníka a debaty o famfrpálu. V rychlosti přelétl pohledem tančící páry a skutečně nemohl uvěřit svým očím. Nikdy by si nepomyslel, že jednoho dne uvidí Severuse Snapea tančit a ještě k tomu tak dobře. Vždyť ani na Bradavickém plese při příležitosti turnaje tří kouzelnických škol se nic takového nestalo. Přesto právě teď s Marylin elegantně klouzali po parketu, jakoby se na něm narodili. Bylo vlastně svým způsobem úžasné je pozorovat.

„Sakra, ten chlap snad vážně umí všechno,“ okomentoval to.

„Všechno ne,“ nesouhlasila Ginny „…například s city mu to pořád moc nejde.“

„A přesto je zasnoubený. To bude ještě zajímavé.“

Ve skutečnosti právě toho se Harry trochu obával. Severuse čekalo něco, co nikdy neměl a nejspíš ani nedoufal, že by mít mohl. Partnerský život. Takový vztah má jiná pravidla, než na co byl dosud zvyklý. Harry ale tak trochu doufal, že tohle všechno Marylin ví a bude s ním mít trpělivost. Zrovna když dospěl k rozhodnutí, že to před ní při nějaké vhodné příležitosti zkusí nějak taktně naznačit, se ti dva objevili.

„No ne Severusi ty tančíš?“ neodpustil si Harry.

„Není možná,“ utrousil Severus ironicky a dál se o tom nebavil. Dokonce si ani nevšímal úsměvného kroucení hlavou manželů Potterových. Některé věci je prostě lepší nechat být. Zvláště pak, pokud se týkají Nebelvírů.