The chosen one 24

Vyšla jsem z chaty, kde už na mě čekaly přeměněný Enru. Připevnila jsem mu má záda sedlo a brašny, pak jsem na něj vylezla já a 'připoutala se'. Všechny ty věci jsem dělala s plným soustředěním, abych nemusela vnímat svůj strach z toho, co se stane. Ovšem když jsme vyrazili, moje psychika se minutu za minutou více a více zhoršovala.

Snažila jsem se přemýšlet o tom, co se mi všechno stalo, ale neustále se mi v hlavě přehrávala Enruova slova. "Skřeti táhnou na hlavní město". Netušila jsem, co přesně čekat, a to mě děsilo nejvíc.

Začala jsem si tedy postupně od začátku přehrávat v hlavě svůj výcvik. Přišel mi strašně krátký, i když trval víc než půl roku. Vzpomínala jsem na to, jak mi nešla přesunout voda. Tehdy jsem neuměla něco tak snadného... Pousmál jsem se. Přecijen jsem se v ovládání vody zlepšila.

Pomalu jsem se odlepila od drakova krku a podívala se dolů. Pod námi bylo moře. Bylo nádherné, ale tentokrát, narozdíl od cesty sem, bylo i známé. Když jsem se podívala na nekonečnou vodní hladinu, necítila jsem strach. Cítila jsem se naopak bezpečně. Moře je útočiště, moře je domov. Usmála jsem se. A hlavní město je blízko moře. Budu moct využívat vodu. Budu v bezpečí.

A navíc, bude se mnou Enru. Spolu to zvládneme. Dotkla jsem se jeho šupin. Zvládneme to spolu. Však draci odolávají útokům skřetů už stovky let, mají na to speciální výcvik. Zvládneme to, určitě.

Takovými myšlenkami jsem ztrávila zbytek letu. Když pak drak začal klesat, podívala jsem se před sebe. Před námi se objevil přístav. Kotvilo tam pár lodí. Některé byly menší, spíše rybářské, ale bylo tam i pár větších lodí. Byly nádherné. Enru letěl nad městem, až si ho někdo všiml.

Lidé začali nadšeně pískat a volat na celé město. Přemýšlela jsem, kolik toho ví o skřetech. Enru vypadal, že si pozornost lidí užívá.

Byla jsem zvědavá, jak to budu zvládat já, ale rozhodla jsem se to zatím neřešit. Enru chvíli kroužil nad lidmi, jak nějaký dravec, ale pak vyrazil směrem k hradu uprostřed města. Já se ale stále dívala do ulic. Město bylo krásné, těšila jsem se, až se tam mezi ty lidi podívám. Přijmou mě jako vyvolenou? Snad ano... Už brzy to zjistím