Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 6

Kapitola 6: Past na pytláky

„Přijde čas, kdy zločin spáchaný na zvířeti bude trestán stejně jako zločin spáchaný na člověku.“ (Leonardo Da Vinci, italský renesanční umělec 1452–1519)

Holmes, Severní teritorium, Darwin, Austrálie…

 Zatímco manželé Kelleyovi žili v domnění, že Severus s Marylin ještě stále obcházejí obchodníky, oni už mezitím byli o krok napřed.

Lovecká chata, jejíž adresu jim dal Ashton Jones, se nacházela v té části Darwinu, kam mnoho lidí nepřišlo. Ze tří světových stran ji obklopovaly lesy a jediná příjezdová cesta vedla kolem močálů, které ve velkém přitahovaly moskyty a další podobnou havěť. Oba na sebe raději seslali repelentní kouzlo, když se od lesa přibližovali k chatě. Už na první pohled bylo vidět, že jsou tu správně. Lovecké náčiní, různé pasti a značné množství klecí na zvířata nasvědčovaly tomu, že právě tady se to všechno odehrává. Většina těch klecí byla prázdná, až na jednu, v níž se vyplašeně krčil malý fialový medvídek. Severus nic podobného ještě neviděl. Nebýt té barvy a dlouhého opičího ocasu byl by podobný koalovi.

„Zdá se, že jsou uvnitř,“ přerušila jeho dumání Marylin poté, co sama vyslala pátrací kouzlo.

Severus stále ještě skrčený v houští, odkud celé místo pozorovali, na ni pohlédl a promluvil tlumeným hlasem: „To nám dává možnost připravit past. Navrhuji uzavřít celou chatu do magického kruhu, aby nemohli utéct. Já se schovám na střechu, ty připravíš past, vylákáš je a pak to začne.“

„Co máš vlastně v plánu Seve?“

„Jen je trochu vyděsím, však uvidíš. Byla bys tak hodná a vyčarovala mi lokální suchou bouřku?“ Kouzla ovládající počasí sice patřila k těm těžším na usměrnění magie, přesto Severus nepochyboval o tom, že je Marylin ovládá perfektně.

„To nebude problém,“ ujistila ho.

Severus přikývl a bez dalších okolků vyrazil na střechu. Měl na sobě svůj obvyklý oděv včetně dlouhého netopýřího pláště, kterým s oblibou děsil studenty. Tentokrát k tomu přidal ještě iluzorní kouzlo. Způsobilo, že vzduch kolem něj vířil jako nabitý statickou elektřinou. Ta bouřka tomu měla jen dodat na dramatičnosti.

Zatímco se takto připravoval, Marylin mezitím pod zastíracím kouzlem oběhla chatu, stvořila magický kruh a vrátila se na své místo. Nikdo ji neviděl, ani neslyšel. Přesto Severus věděl, že tam byla. Nějak. Cítil ji, vnímal její magii, ačkoli Harryho schopnost samozřejmě neměl.(1) Prostě byli zvláštním způsobem magicky propojeni, ať už to znamenalo cokoliv.

Z úvah ho náhle vyrušilo dunivé zahřmění a kvílení větru. Předzvěst imaginární suché bouřky. Dokonce se i věrohodně setmělo. Severusovi se koutky prohnuly v drobném úsměvu. Je vážně dobrá.

Zvuk zřejmě vyrušil i pytláky. Jeden po druhém se trousili ven, aby rychle poschovávali vše, co mohl odnést vítr. Narazili však do neviditelné bariéry, jež se táhla kolem celé chaty. Nemohli pryč. Stejně tak Severus, ale jemu to nevadilo. Trojčlenná skupina, tedy nic s čím by si neporadil.

Skočil mezi ně, přistál v pevném postoji, hůlku napřaženou. Černý plášť se vzdouval ve větru, statická elektřina vířila, vlasy divoce létaly kolem hlavy. Takhle nějak by mohl vypadat obraz chodící zkázy. Kdyby to nebyla jen hra. A Severus se právě nyní velmi bavil.

„Co to má být?“ zeptal se ten nejstarší z nich. Bílé vlasy i vousy, přesto stál s hrdostí králů bez známky strachu. Zatím. To se však mělo brzy změnit.

„Říkejte tomu třeba zásah shůry. Vidíte? Merlin se zlobí a vy nemůžete utéct, alespoň dokud vám to já nedovolím,“ řekl Severus, rukou obsáhl celý prostor. A jako na potvrzení jeho slov oblohu pročísl blesk. Neskutečně nádherný, oslepující.

„Nesmysl! Merlin byl Angličan a vy jste pouhý člověk,“ ozval se další z nich, ještě mladíček s mlékem na bradě. Přesto měl dost odvahy na to, aby na Severuse poslal několik kleteb. Příliš slabých. Severus je snadno všechny odrazil Protegem, aniž by musel byť jen o krok uhnout ze svého postavení.

„Irelevantní. Merlin byl mytologická postava a hlavně mocný kouzelník. A ano skutečně jsem pouhý člověk, ale o mnoho silnější, než vy, pokud mohu soudit. S vašimi školáckými kouzly by si poradil i moták!“ ucedil Severus schválně trochu přehnaně.

Následovala další série kleteb, tentokrát zuřivější a od všech najednou. Zřejmě odplata za výsměch. Severus nejenže stihl vztyčit pokročilý štít, který je všechny odrazil nazpět k útočníkům, ale ještě zaznamenal přidušený smích z těch míst, kde se schovávala Marylin. A opravdu bylo čemu se smát. Trojice pytláků stepujících a smějících se pod svými vlastními kouzly.(2) Nemohli přestat, až dokud Severus neseslal Finite. Pak už se jen snažili popadnout dech a vzchopit se k dalšímu útoku. Nestihli to. Hůlky se jim vyškubly z rukou a poslušně zamířily k Severusovi. Ten je zahodil mimo magický kruh. Byl vyčarovaný tak, aby zadržel vše živé, takže hůlky jím hladce prolétly.

Jejich předchozí odvaha byla tatam. Zbavte kouzelníka hůlky a je to, jakoby jste vzali rytíři jeho meč, kováři kladivo, spisovateli pero. Odříznutí od kouzel začali pytláci zbaběle couvat zpět do chaty. To byla chvíle na Severusův poslední výstup.

Jako první pomocí Morsmordre vyobrazil na obloze znamení zla. Ne nijak vysoko, pouze pro účely představení, jako demonstraci a utvrzení strachu. Severus totiž velmi dobře věděl, že Pán zla a jeho přisluhovači vždy dokázali vzbuzovat neurčitou hrůzu i daleko v zahraničí. Nikdo jiný znamení vyčarovat neuměl. Jako by tím Severus říkal: Ano byl jsem smrtijedem, zkuste mě zastavit. Očekávaný účinek se skutečně dostavil. Pytláci se téměř klepali strachy.

„Furantur Spiritum,“ pronesl Severus vzápětí další kouzlo z černé magie, čímž je ještě připravil o dech. Jeho zrádnost spočívala v tom, že pokud nebylo včas ukončeno správným protikouzlem, oběť se postupně udusila. Přesto ať už tomu věříte či nikoli patřilo k těm méně nebezpečným.

*****

A právě tuhle chvíli, zatímco se naši pytláci váleli po zemi a lapali po dechu, si Marylin vybrala, aby konečně vstoupila na scénu. Sice přesně netušila, k čemu to znamení zla, ale musela uznat, že jako představení to bylo působivé. Severus vážně uměl nahnat strach.

„Tak černá magie hm? Přemýšlím, kolik asi tak máte času, než se úplně udusíte. Určitě dost na to, abyste mi něco slíbili a pokud to uděláte, řeknu tady svému příteli, aby to kouzlo ukončil. Takže od této chvíle se budete držet dál od všech magických i nemagických zvířat, jinak se vrátíme. Je to jasné?“

Horlivé přikyvování muselo vzhledem k jejich stavu stačit. Severus ukončil kouzlo, Marylin zrušila magický kruh a trojice pytláků se dala na útěk dřív, než byste stačili říct famfrpál. Všechny své věci nechali tady, včetně toho podivného zvířátka v kleci.

„Skvělé vystoupení, jen nechápu k čemu to znamení zla,“ obrátila se Marylin k Severusovi, jakmile osaměli.

„To bylo pro efekt, aby pochopili, s kým mají tu čest. Jak možná víš, Morsmordre ovládal pouze Pán zla a samozřejmě smrtijedi. Nikdy jsme ovšem nebyli schopní předat ho dál. Nevím proč, ale on se o to postaral. Proto byla v minulosti všechna ta obvinění vůči nevinným kouzelníkům tak absurdní. S ničím jiným problém nemáš? Třeba, že jsem použil černou magii?“

Marylin samozřejmě pochopila, o čem Severus mluví. Za války byli často z vyčarování znamení obviňováni lidé, kteří nikdy ke smrtijedům nepatřili. Například ta Skrkova domácí skřítka Winky během famfrpálového mistrovství (3). Denní věštec toho byl plný. Ale ta poslední poznámka…

Došla k němu, položila mu ruku na rameno. „Já nemám problém Severusi. Jsi to prostě ty, vím, koho si beru. Kromě toho černá magie nemusí být nutně špatná, když se použije k dobrému účelu.“

„Naprosto souhlasím,“ řekl Severus možná lehce překvapeně, jelikož většina lidí černou magii odsuzovala. Marylin však nikdy nebyla tak úzkoprsá.

Setřásl její ruku a obezřetně se přiblížil ke kleci. Marylin jeho počínání sledovala. Ani ona netušila, co je to zvíře zač. Ovšem pustit ho z klece se ukázalo být poněkud obtížné. Severus totiž najednou uskočil. Držel se za ruku, procvičoval prsty.

„Nedovolí mi se přiblížit, dal mi ránu. Měli bychom zavolat tvého otce.“

„Ale…“ pokusila se něco namítnout Marylin. Zbytečně, Severusovi bylo nejspíš jasné, co chce říct.

„Stejně by se to dříve či později dozvěděl a tohle sami nezvládneme. Nemám tušení, jak se chytá elektrický medvěd, nebo co to vlastně je. Víš co? Počkej tu, já mu vysvětlím situaci a vezmu ho sem,“ navrhl a dřív, než se Marylin vůbec stačila nadechnout k nějaké odpovědi, se přemístil.

„Tak tohle ti Seve jednou oplatím,“ sdělila stromům pochmurně.

Byli zpátky během chvíle. Robert zuřil, ale zřejmě se rozhodl, že kázání může počkat. Strohým hlasem vysvětlil, že se jedná o australského elektrického medvídka Shinx jinak nazývaného také Jiskra. V případě hrozby se brání svým elektrickým ocasem a na jeho odchycení je potřeba použít speciální izolované rukavice.

„Vezmu ho domů a zjistím, jestli je v pořádku. S vámi dvěma si ještě promluvím,“ oznámil ledově a i s odchyceným medvídkem zmizel pryč.

Severus s Marylin ještě zapálily chatu, aby zahladili veškeré stopy, které po jejich malém představení mohli zůstat. Počkali, než plameny dokončí svou práci, pak oheň bezpečně uhasili dřív, než mohl chytnout i okolní les a přemístili se za Robertem. Noviny to zřejmě klasifikují jako náhodné vzplanutí, nebo žhářství bez obětí na životech. Nikdo se nic nedozví.

Poznámka autorky: (1) Pro připomenutí- narážka na první díl, kde Harry zjistil, že má schopnost vycítit magii kouzelníků. Mi si tady ovšem budeme pohrávat s kompatibilitou magie u partnerů. Více později, ale Hermiona už tohle téma nakousla v prvním díle, jestli si vzpomínáte.

(2) Jedná se o kouzla Tarantallegra (donutí člověka stepovat) a Rictumsempra, což je lechtací kletba. Proto ten smích. Furantur Spiritum jsem si z nedostatku kánonových kouzel černé magie vymyslela a v latině znamená, odejmi dech.

(3) Ve čtvrtém díle HP se po zápase na obloze objevilo znamení zla. Amos Diggory obvinil Winky, zatímco ve skutečnosti to byl smrtijed Barty Skrk. Zmínka o tom, že by znamení zla dokázali vyčarovat pouze smrtijedi v kánonu nebyla. Jde tedy čistě o mou myšlenku, přijde mi to logické. Pokud vím, nikomu jinému to nikdy nebylo prokázáno.