Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 11

Kapitola 11: Návrat domů

„Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí.“  (Christian Morgenstern německý autor 1871–1914)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Hrad je vítal starobylý a majestátní jako vždy. Pohled na věže čnějící do výšky byl opravdu impozantní. Mudlové přicházejí o hodně, když ho vidí jen jako zříceninu. Pomyslel si Severus, zatímco spolu s Marylin kráčeli po školních pozemcích. Kufry levitovaly vedle nich. Nespěchali. Byli tu o několik dní dřív, aby měli čas se v klidu zabydlet, než přijedou studenti a na chodbách opět zavládne ten typický školní chaos. Severus tahle období klidu miloval. Prázdné chodby a rozléhající se zvuk kroků bez dětského štěbetání byly možná trochu strašidelné, ale jeho to uklidňovalo.

„Vzpomínám si na svůj první školní den. Všechno mi tady připadalo tak neskutečné a krásné. Myslela jsem, že to časem zevšední, stane se z toho samozřejmost jako třeba čištění zubů. Spletla jsem se. Pořád mi Bradavice připadají kouzelné. Jsi rád, že jsi zpátky?“ zeptala se zasněně Marylin s pohledem upřeným někam k horním oknům.

„Jistě. Navzdory tomu, že jsem zde jednu dobu nebyl vítán, pro mne byly Bradavice vždy domovem a bezpečnou oázou. Sám nyní nechápu, jak jsem mohl být rozhodnutý se sem nevrátit,“ řekl Severus vzpomínaje při tom na Albusovo zklamání, když tenkrát následoval Luciuse a přidal se ke smrtijedům. Svůj návrat si pak musel tvrdě vykoupit souhlasem k nitrozpytu a rolí špeha. To však byla minulost, kterou nyní řešit nechtěl. Marylin stejně byla myšlenkami jinde, jak záhy zjistil.

„Severusi mám takový nápad. Co kdybychom se tady vzali? Myslím, až skončí školní rok a studenti odjedou. Nebylo by to skvělé, co říkáš?“ Její hlas zněl nadšeně i nejistě zároveň, což byla opravdu zvláštní kombinace.

„Řekl bych, že k tomu potřebujeme souhlas Minervy,“ odpověděl se zdviženým obočím, ale vlastně se mu ten nápad zamlouval.

„Ten máte. Podle mě je to vynikající nápad. Nebudete muset zařizovat hostinu, ani případné přespání hostů. Jen mi dejte vědět přesný termín. Mimochodem vítejte, komnaty pro vás jsou připravené. Ukážu vám je.“

Severuse její náhlé zjevení nepřekvapilo, ani to že zjevně slyšela minimálně poslední část rozhovoru. Minerva zkrátka vždy věděla, kdy se má objevit.

„V tom případě je to jasné vezmeme se v Bradavicích. Jen bude třeba zamluvit oddávajícího a kapelu,“ řekl směrem k oběma ženám. 

Možná si čtenář řekne, že souhlasil překvapivě snadno vzhledem k jeho averzi k velkým společenským událostem. A co si budeme povídat, v Bradavicích by malá soukromá svatba vypadala přinejmenším směšně. Navíc v kouzelnické společnosti se slušelo pozvat na svatbu kompletní příbuzenstvo a také všechny přátele. Potom, jak šalamounsky vypustili zásnubní večírek, se prostě patřilo, aby alespoň svatbu brali vážně. Severus se utěšoval tím, že v tak velké společnosti bude snažší se na chvíli vytratit, aniž by si toho někdo všiml. Proto klidně následoval Minervu do hradu a vůbec si nevšímal lehce udiveného pohledu své snoubenky. 

*****

Minerva je zavedla do šestého patra, kde jak Marylin věděla, se nyní nacházela učebna Obrany proti černé magii. Severuse to z nějakého pro ni neznámého důvodu potěšilo. Vždyť byl přece vždycky zvyklý žít i učit ve sklepení. Kroutila nad tím v duchu hlavou. To už se ale jeho výraz znovu vyhladil do neproniknutelné masky, tak to nechala být.

Jejich komnaty byly už na první pohled uzpůsobené tomu, aby zde žili dva lidé. Hlavní místnost tvořila jídelna a obývací pokoj s knihovnou dohromady. Nábytek z masivního hnědého dřeva by nejspíš mudlové označili za staromódní, u kouzelníků to však bylo běžné. Z této ústřední části bytu vedly čtyři dveře do dalších místností namísto původních tří. Marylin odhadovala, že kromě soukromé laboratoře a ložnice, z níž byl vstup do koupelny, půjde ještě o dvě samostatné pracovny. Její domněnka se však měla potvrdit až později, jelikož Minerva nyní přešla k obrazu anglické krajiny, který byl tak velký, že by se jím dalo pohodlně projít.

„Pojďte sem Marylin, ráda bych vám něco ukázala,“ řekla a třikrát poklepala hůlkou na pozlacený rám. Celý obraz se vzápětí odklonil a odhalil točité pohyblivé schodiště podobné tomu, jaké vedlo do ředitelny, akorát tady směřovalo dolů. Minerva nečekala, až se Marylin zeptá a rovnou přešla k vysvětlení.

„Bývá zvykem, že profesoři mají komnaty na patře, kde učí. Proto, abyste nebyla znevýhodněná, jsem to vyřešila takto. Ty schody vedou dolů do sklepení, kde je ukrývá podobný obraz. Objevíte se přímo naproti učebně lektvarů. Samozřejmě si oba vstupy můžete zabezpečit, jak uznáte za vhodné.“

„To nebylo nutné, můžu přece použít letax,“ pokusila se namítnout Marylin, jelikož jí ředitelka tím gestem překvapila.  

„To samozřejmě můžete, ovšem tahle cesta vám neušpiní hábit od popela.“ S těmi slovy Minerva vstup opět uzavřela a v rychlosti jim ukázala zbytek komnat. Bylo to přesně, jak Marylin předpokládala. Laboratoř, dvě samostatné pracovny a prostorná ložnice v neutrálních šedomodrých barvách, zřejmě aby se nemohli dohadovat, která kolej bude zdobit povlečení. V koupelně se kromě obvyklého sprchového koutu nacházela ještě veliká rohová vana, kam by se bez problému vešli dva lidé. Ta Minerva vážně myslela na všechno. Pomyslela si Marylin, aniž by se při tom začervenala. Nahlas to však přeci jen raději nekomentovala.

„Tak to bychom měli. Pokud by vám cokoli nevyhovovalo, dá se to ještě upravit, než přijedou studenti. Přeci jen s tím, že by profesoři chtěli společné komnaty, jsem se dosud nesetkala,“ pousmála se Minerva omluvně.

„Takto je to v pořádku, děkuji Minervo,“ odpověděl Severus strohým hlasem a už ji vyprovázel ze dveří.

Jakmile osaměli, měla Marylin konečně příležitost se Severuse zeptat jaký má skutečně názor na tu svatbu v Bradavicích. Zdálo se jí totiž, že souhlasil až překvapivě snadno a vůbec jí to k němu nesedělo.

„Víš jistě, že ti to nevadí? Pořád ještě máme možnost utéct do Austrálie a udělat si malou soukromou svatbu tam. Moji rodiče by nám to určitě rádi zařídili.“

„Skutečně lákavá nabídka, ale ne, není to vhodné. Vezmeme se tady, bude to praktičtější,“ odpověděl Severus rozhodně a Marylin se na něj usmála. Zatím se všechno zdálo překvapivě snadné, až to vypadalo, že se Harry s tou svojí přednáškou během oslavy pletl.

„Výborně, v tom případě myslíš, že bys mohl nějak kontaktovat Draca Malfoye a zeptat se, jestli by nám nedomluvil Tři sudičky? Hráli opravdu skvěle.“

„Napíšu mu. A pokud se zmíním, že se ptáš ty, bezpochyby máme úspěch zaručený,“ rýpnul si Severus.

Marylin bylo jasné, že naráží na to, jak se s ní mladý Malfoy pokoušel na své vlastní svatbě flirtovat. Bylo to sice poněkud nevhodné, ale také určitým způsobem legrační.

„Řekni mu co chceš, hlavně když s ním nebudu muset na večeři.“

„Víš to určitě? Pan Malfoy je nadmíru skvělá partie,“ divil se na oko Severus, přičemž bylo vidět, že zuřivě potlačuje smích.

Opravdu příjemné vidět, že jsme na stejné vlně. Pomyslela si potěšeně Marylin a zasmála se. Většina mužů, které znala by Malfoye nejspíš na místě prokleli hned při prvním komplimentu, natož aby o tom žertovali. Marné by bylo jim vysvětlovat, jak nesmyslné vzhledem k věkovému rozdílu, jejich chování je. Jenomže Severus nebyl jako většina mužů a bylo to jedině dobře. Žárlivost by mu neslušela.

„Hm, jaká škoda že je ženatý a já budu brzy vdaná,“ odpověděla a schválně při tom použila zklamaný tón, čímž donutila Severuse jednat.

Přistoupil k ní, vzal její tvář do dlaní a vložil na ni planoucí pohled: „Já už se postarám, abys toho nelitovala.“ Pak ji dlouze a vroucně políbil. Všechny myšlenky na Malfoye rázem zmizely, byli jen oni dva a líbali se tak dlouho, dokud jim stačil dech.

Nakonec to byla Marylin, kdo se odtáhl první: „Severusi…později ano? Měli bychom si vybalit, nastavit zabezpečení a taky potřebuju vymyslet, kam pověsím komunikační zrcadlo.“

„Navrhuji tvou pracovnu, tam budeš mít dostatečné soukromí kdykoli budeš potřebovat.“ Marylin si nemohla pomoct. Vážně ho její odmítnutí právě zklamalo?

Jelikož však s jeho nápadem souhlasila, pustili se hned do práce. Aniž by se na tom domluvili, vybalili normálně. Bez kouzel. Kouzla slouží k tomu, aby nám usnadnila život, urychlila to, co by jinak trvalo dlouhé minuty, a umožnila věci, jež by pro některé byly neproveditelné. Někdy jsou však zbytečná. Občas prostě potřebujete jen vychutnat ten pocit všednosti, návratu domů. Tak jako nyní Severus. Nemusel to říkat, přesto to bylo zřejmé. Marylin ho sledovala s vědoucím úsměvem. Dokončil ukládání šatstva, toaletní potřeby odnesl do koupelny. Měli hotovo, ještě zbývalo nastavit zabezpečení komnat.

Domluvili se na slovu maison, což je francouzský výraz pro domov. To samé heslo Marylin nastavila také na chodbě ve sklepení, kde byly ukryty její soukromé schody. Z komnat se žádného nepovolaného vstupu obávat nemusela tak to nechala být.

Severus také nastavil sledovací kouzlo do laboratoře, které jak Marylin věděla, bylo užitečné při provádění výzkumu, když bylo potřeba zpětně zjistit, jaké kroky jste provedli. Sama ho jednu dobu používala velmi často.

Nakonec přišla řada i na komunikační zrcadlo od Severuse. Na jeho radu jej Marylin umístila do své pracovny přímo naproti stolu. Schválně ho dala do nízké výšky, aby při rozhovoru s rodiči mohla sedět na měkkém koberečku na zemi. Kobereček, jehož barvu kouzlem změnila z modré na nebelvírsky rudou, sem přemístila z pod stolu, kde měl původně sloužit jako měkká podložka pro nohy.

Na tuto místnost žádné zabezpečení nastavovat nemusela. Byla si jistá, že Severus jí sem bez pozvání nepoleze. Slova jako diskrétnost a dekórum vždy byly jeho druhým jménem.