Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 15

Kapitola 15: Všechno nejlepší k narozeninám

„Manželství bez dětí je jako den bez slunce.“ (Walther von der Vogelweide německý lyrik 1170–1230)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

I když mudlorození zpočátku považovali magii za všemocnou, i ona měla své limity. Hermiona přecházela po třídě a přednášela prvním ročníkům Gampův zákon elementárního přeměňování, který vymezuje právě těch několik věcí, jež magie neumožňuje. Například nemůžete vyčarovat jídlo jen tak z ničeho, přeměňovat neživé věci v živé a zvířata v lidi. Nepřičarujete si peníze ani ztracené končetiny vyjma léčení odštěpů při chybném přemístění.

Hermionu náhle vyrušilo povědomé šustění za jejími zády. Jedna studentka zrovna vyráběla vlaštovku, nejspíš aby s její pomocí posílala spolužákům vzkazy. Dělalo se to běžně.

„Slečno Clintwoodová, zopakujte nám prosím, jak byste přeměnila vaší učebnici v dobrý krůtí sendvič.“

„To nevím, paní profesorko,“ špitla provinile drobná rusovlasá Nebelvírka, křestním jménem Fiona.

„To bude nejspíš tím, že nevěnujete pozornost tomu, co říkám, jinak byste totiž věděla, že jídlo žádným podobným způsobem vyčarovat nemůžete. Takže pokud jste doma někdy byly svědky toho, jak se na stole z ničeho nic objevily potraviny, ve skutečnosti byly přivolány odněkud ze spíže, nebo z kuchyně. Kromě toho učebnice není poživatelná a na tom žádné kouzlo nic nezmění. Já chápu, že vám tahle teorie připadá nudná, ale musíte to znát, než se pustíte do praktických kouzel, takže prosím dávejte pozor. Příště za to již budu strhávat body.“ S těmi slovy Hermiona prostě mávla hůlkou a vlaštovka se rozletěla na spousty malinkých kousků, které vzápětí úplně zmizely. Nepochybovala, že se to bude opakovat. Tohle však byli teprve prváci, zasloužili si varování.

Po skončení hodiny na ni před učebnou čekal Justin. „Ahoj, myslel jsem, že bysme mohli jít na oběd společně.“

„Jistě proč ne,“ souhlasila, ačkoli jí Justinovo chování připadalo podivné. Byli v Bradavicích teprve pár dní a on ji neustále vyhledával. Nebyla si jistá, co tím sleduje. Draco říkal, že po ní jede, když spolu nedávno probírali společenské způsoby při formálním stolování kouzelníků. Pokud tomu tak bylo, neměla v úmyslu ho hned vyslyšet. Ne dokud se nezačne chovat normálně. Ta jeho nenávist vůči Severusovi byla vážně směšná, ani rozhovor s Brumbálem příliš nepomohl a ona už si pomalu začínala zoufat. Zmijozel s ním hrál jakousi hru, kterou Justin odmítal pochopit. Hermioně to však bylo jasné, urážka za urážku. Nevěděla co s ním a tak se rozhodla pro vyčkávací taktiku. Byla prostě přátelská, ale nic víc. Jen ať si Justin láme hlavu.

*****

 Uprostřed prvního týdne měl Severus před večeří trochu času a tak ve své soukromé pracovně studoval všechny možné knihy o temných kletbách a jejich navázání, které se mu podařilo sehnat. Nejprve chtěl zkusit klasické odeklínačské metody, než začne uvažovat o čemkoli složitějším. Moc šancí tomu, ale nedával, jistě už to zkoušel někdo před ním.

Ve chvíli, kdy přiletěla sova a přinesla poštu, toho nechal. Krátce prolétl odpověď od Draca, který jim domluvil kapelu na 3.7. Dobrý termín, studenti budou už pryč a zbyde i čas na nezbytné svatební přípravy. Odeslal tedy potvrzující odpověď, aniž by se předem domluvil s Marylin. Ostatně nebylo to nutné.

Místo, aby se potom vrátil ke studiu kleteb, otevřel Severus Denního věštce. Naprosto cíleně nalistoval inzeráty na prodej domů. Jeden ho sice zaujal, ale neoznačil si ho. Marylin nesměla vědět, na co se díval, koneckonců mělo to být překvapení.

Později se začal zvedat s úmyslem jít do Velké síně na večeři, když Fawkes udělal něco zvláštního. Začal zpěvavě trylkovat. Nedělo se to nijak často, spíše výjimečně a takový zpěv obvykle něco znamenal. Mohlo to být truchlení, nebo varování, ten tklivý tón by tomu i nasvědčoval, jenomže chyběla příčina.

„Co ti přelítlo přes zobák?“ zeptal se Severus. Hádal, že odpovědi se nejspíš nedočká a měl pravdu. Fawkes mu pouze věnoval smutný pohled. Severus nad tím tedy pokrčil rameny a pustil to z hlavy. Stejně začínal mít hlad.

Dojít do Velké síně se ukázalo být náročnější, než by si kdy mohl myslet. Že schodiště v Bradavicích rádo mění svá místa, bylo známé. Obvykle stačilo prostě počkat tam, kde právě jste, než vás nasměruje správně. Aby se něco takového stalo v každém patře už ale tak běžné nebylo a přesto právě to se nyní dělo Severusovi. Vůbec to nechápal. Za celá ta léta co už na hradě strávil, se mu nikdy nic podobného nestalo. Schodiště se prostě naprosto vyhýbalo prvnímu patru. Po několika marných pokusech to vzdal. Ve čtvrtém patře prostě použil nejbližší krb, odletaxoval se na ošetřovnu v prvním patře, odkud konečně došel do Velké síně.

Taky by sem mohli nainstalovat krb. Pomyslel si, když mu došlo, že přišel pozdě. Marylin už téměř dojedla.

„Co tě zdrželo? Myslela jsem, že ti dnes výuka končila dřív.“

„Procházel jsem nějaké knihy o kletbách a trochu jsem se do toho zabral. Stále hledám řešení,“ zalhal Severus. Sám si nebyl jistý, co se právě stalo, a nechtěl Marylin znepokojovat. Co by měl říct? Že se zbláznilo schodiště? Že ho hrad odmítá pustit na večeři? Nesmysl! Nejspíš to byla jen nějaká anomálie, nic zvláštního. Uzavřel to v duchu. Vzpomněl si totiž, že první vyučovací den se tohle stalo také dvěma prvákům, kteří nevěděli co s tím a přišli mu pozdě do hodiny.

„Určitě na něco přijdeš,“ ujistila ho Marylin s úsměvem a pod stolem mu diskrétně stiskla koleno. Nikdo to důvěrné gesto nezaregistroval.

*****

První týden uběhl jako voda. Marylin mohla být spokojená. Zjistila, že u Sullivenových je vše v nejlepším pořádku. Roger je během prázdnin opustil, což bylo pro Jasona jedině dobře. Opět se doma cítil v bezpečí.

V pátek po vyučování pak ve svém kabinetu navrhla Dennisovi dráhu Odeklínače. Spolupracují s bystrozory, ale nejsou v první linii. Odhalování a lámání kleteb většinou neznamená přímé ohrožení, ačkoli i zde je nutná maximální opatrnost. Docela přijatelný kompromis. Dennis souhlasil, že jej zkusí rodičům navrhnout.

Jakmile se za ním zavřely dveře kabinetu, přesunula se Marylin domů, aby tam počkala na Severuse. Dnes totiž měli večeřet u Potterových.

Dorazil jen o chvíli později, to už byla vhodně oblečená. Rozhodla se pro upnuté sametové šaty v indigovém odstínu.

„Vypadáš báječně,“ řekl a zmizel v ložnici, aby se také převlékl. Marylin ho následovala a přitom začala vykládat, co se dozvěděla od Jasona. Myslela, že by to Severuse mohlo zajímat, když to byl on, kdo Rogerovi upravil paměť. Nemýlila se.

„Řekl bych, že pro toho chlapce je jedině dobře, že to tak dopadlo. Teď když nebude mít otčíma na očích, má poměrně slušnou šanci, že se to obejde bez větších následků. Ty bych mu skutečně nepřál.“

„Já vím, že ne, ale i ty je jednou překonáš, tomu věřím. Jsem opravdu ráda, že jsme mu pomohli. Můžeme teď jít?“ zeptala se, protože nepředpokládala, že by Severus toužil toto téma rozebírat hlouběji. On ji ale překvapil tím, že zcela změnil téma.

„Ještě moment, psal mi Draco. Rezervoval kapelu na 3. 7. Takže myslím, že máme termín a kromě toho…“ začal a vyndal ze svého nočního stolku krabičku zabalenou do zlatého papíru. „…všechno nejlepší k narozeninám.“

Marylin dárek převzala, aniž by se podívala dovnitř. Už pár let narozeniny neslavila. Akorát jí to připomínalo, že dávno není nejmladší a s přibývajícím věkem klesá možnost na vlastního potomka. A děti podle ní k manželství prostě patřily.

„Dobrý termín. Za dárek děkuji, ale nemyslím si, že by bylo co slavit. Vždyť je mi 36, to není zrovna málo.“

„Ale ani to není žádný věk pro kouzelníka. Mar co je s tebou? Jen jsem ti chtěl dát dárek, to je vše, nechystám se pořádat žádný večírek.“

Marylin váhala. Říct pravdu by pravděpodobně znamenalo nepříjemný rozhovor. Zároveň ale věděla, že mlčení ji nikam neposune. A ona potřebovala vědět na čem je. Nemohli se tomu tématu vyhýbat věčně.

„Jde o to Severusi, že se mi krátí čas. Čím jsem starší, tím menší je pravděpodobnost, že ještě budu schopná otěhotnět. Můžu si sice pomoct lektvarem na podporu plodnosti, ale i ten má svá omezení.“

Severus se zatvářil vážně a dlouho zvažoval odpověď. Očividně o tom nechtěl moc mluvit. „Marylin, tohle je velké riziko. Nemohu slíbit, že se nakonec nezachovám stejně jako můj otec a to bychom nechtěli. Oba víme, jak mne to ovlivnilo.“

Marylin přistoupila blíž k němu. „Nemusí to tak být, já ti věřím. Vlastně myslím, že právě lidé s tvou minulostí bývají skvělými rodiči. Chápu, že teď se bojíš, ale to se změní, dítě v tobě cosi probudí. V té nemocnici když si choval Igniho to bylo jasně vidět, ten instinkt. Úplně se ti změnil pohled. Navíc, co by to bylo za manželství bez dítěte?“ řekla s mírnou naléhavostí v hlase. Severuse tím ale úplně nepřesvědčila.

„To nemůžeš vědět a já to riskovat nechci. Jistě bychom nebyli jediným bezdětným párem, ale kdyby se to přece jen stalo, utíkat od toho nebudu, to nemám ve zvyku. Nic jiného ti slíbit nemohu.“ Znělo to nesmlouvavě a velmi, velmi zmijozelsky. V podstatě jí tím řekl, že dítě sice nechce, ale v případě, že by na to došlo, zachová se jako muž.

Marylin si sice na venek tvářila, že to respektuje, ve skutečnosti se však rozhodla slyšet jen tu druhou část. Harrymu na oslavě slíbila, že zpomalí, ale v tomhle nemohla. A nemohla ani nechat Severuse, aby se zase kvůli své tvrdohlavosti zasekl na nějakém svém mylném přesvědčení. Že je to špatné, nečestné a manipulativní? Možná, ale Marylin se právě na místě rozhodla, že přestane brát antikoncepční lektvar a místo toho si uvaří ten na podporu plodnosti.

„Rozumím. Půjdeme už? Potterovi na nás čekají,“ zeptala se jakoby nic, i když jisté zklamání tak úplně zamaskovat nezvládla. Doufala v něco jiného.

„Napřed si rozbal ten dárek. Prosím.“

Poslechla. Pod zlatým papírem se ukrývala červená krabička s poletujícími postavičkami amorků. Už na první pohled bylo zřejmé, že uvnitř je čokoláda. Ten obal ji ale zmátl.

„Je to v podstatě dárek pro nás oba. Obsahuje Ženšen pravý a Catuabu,“ zareagoval Severus na její tázavý výraz. Své vysvětlení doplnil provokativním mrknutím.

Marylin jako lektvaristka velmi dobře věděla, co to znamená. Obě látky se řadily mezi silná přírodní afrodiziaka.

„No teda, to bych do tebe neřekla. Naneštěstí teď už vážně musíme jít.“

„Já vím, však nám ta čokoláda neuteče. A to ještě nevíš, že tohle byla ta má pochůzka v Prasinkách po obědě s Minervou. Dělala sis tehdy zbytečné starosti,“ řekl Severus a její špatná nálada byla najednou tatam. Vůbec se mi nevyhýbal, kupoval mi dárek. Uvědomila si překvapeně. Narozeniny sice neměla ráda, přesto ji to zahřálo u srdce.

Poznámka autorky: Rozhodnutí, které v této kapitole Marylin učinila, se mi psalo vážně špatně. Celou dobu jsem si říkala: Ona přece ne! Taková není! Pravdou ale je, že jí dochází čas a ženy z touhy po dítěti udělají mnohé. Kromě toho je přesvědčená, že se Severus bojí zbytečně. Co myslíte vy?