Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 16

Kapitola 16: Lekce strategie

„Strategie je řemeslo válečníka.“ (Mijamoto Musaši japonský bojový výtvarník a spisovatel, 1584–1645)

 

Pearl Reef Manor, hrabství Cornwall, západní Anglie…

 

Být Zmijozelem neznamená jen mistrně ovládat jemné intriky a manipulace, ale také umět rozpoznat, když někdo manipuluje s vámi. A Severus věděl, že přesně to udělala Marylin, že jeho odmítnutí akceptovala jen naoko a minimálně to zmíní znovu. Byla to částečně jeho chyba. Svým sdělením, že nebude utíkat, ji nechtěně navedl. A ačkoli pro něj byla celá ta situace dost těžká a nepředstavitelná, ona měla očividně jasno. No a Potterovi? Tak ti o ničem neměli ani tušení. Takže zatímco všichni celý předchozí večer hýřili vtipem a veselím, Severus se uvnitř potýkal se strachem, jež v něm poslední rozhovor znovu proudil.

Ani to však nemohlo nijak změnit jeho rozhodnutí o koupi domu. Jednalo se o dvoupatrovou venkovskou usedlost postavenou ve staroanglickém stylu. Výhled na moře a velká široká okna Severuse nadchly. Vstupní dveře rámované bílými sloupy, přijímací sál, jemuž dominoval obrovský krb a široké točité schodiště zdobené sochami a vyřezávaným zábradlím. Dubový nábytek v místnostech a vyřezávané stěny byly též typickým znakem starých anglických domů. Nepochyboval o tom, že Marylin si to tu zamiluje a pomocí interiérových kouzel z něj udělá ráj, o kterém se mu nikdy ani nesnilo.

Zajímavá historie, kterou se dozvěděl od současného majitele, starého pána Corvingtona, jí v tom mohla jedině pomoci. „Vítejte na Pearl Reef Manor. Jak vidíte, dům je plně zařízený a udržovaný. Nábytek je samozřejmě možné vyměnit, mám jen dvě podmínky. Za prvé k domu patří domácí skřítka Corrie a rád bych, aby zde zůstala. Za druhé by mělo být zachováno jméno domu, jelikož se k němu váže zajímavá historie. Podle legendy je toto místo známé svými tajemnými magickými jevy. Vypráví se o kouzelnících z celého světa, kteří sem vyráželi, aby hledali magické perly. Můj praděd k nim také patřil, žil zde v tomto domě. V jeho okolí prý často v noci vídával světelné záblesky, pocházející z magické moci perel, podle čehož dům také pojmenoval. Bohužel dost lidí má kvůli tomu z tohohle místa obavy, proto jsem byl nucen snížit cenu, jak jste si jistě všiml.“

Severus přikývl. „Ovšem. Mě však legendy příliš neděsí. Mohu se zeptat, proč dům prodáváte?“

„Víte, jsem už starý, dům je moc velký a nemám žádného dědice. Nerad bych, aby to tu zchátralo.“

„Rozumím a s vašimi podmínkami souhlasím. Mám o ten dům vážný zájem, přijal byste platbu na dvě splátky? Na první bych dal příkaz ještě dnes, druhá příští měsíc.“

„Žádný problém. Jakmile bude dům doplacen, předám vám klíče a představím vás Corrie. Může se o dům starat v době vaší nepřítomnosti. Pochopil jsem, že učíte v Bradavicích.“

Severus přitakal a potřásl si s mužem rukou. O chvíli později už odcházel se smlouvou a dobrým pocitem. Měl v plánu dům zaplatit a udělat z toho vánoční dárek pro Marylin. Už teď se nemohl dočkat její reakce. Ještě loni touto dobou odmítal uvěřit, že by ho něco takového mohlo potkat, jenže od té doby se jeho život radikálně změnil. Zamiloval se, zasnoubil a teď dokonce kupuje dům a řeší otázku dětí. To vše během relativně krátké doby. Připadal si jako v rychle jedoucím vlaku. Život ubíhá a mění se tak rychle jako krajina za oknem a vy můžete jen doufat, že nevykolejí. Nejzvláštnější na tom všem ale bylo, že se nikdy necítil šťastnější a už teď s naprostou jistotou věděl jednu věc. Tohle je ten pravý domov pro něj, protože když ten dům viděl, najednou nepochyboval.

 

 

Bradavice, severovýchodní Anglie…

 

Nově vytvořená soubojová síň byla pro praktickou výuku Obrany proti černé magii přímo ideální a Severus ji od začátku školního roku hojně využíval. Dával totiž přednost přímému nácviku soubojů před teorií, které se ve svých hodinách věnoval jen málo a raději nechával studenty, aby se ji doučili v rámci vypracovávání zadaných úkolů. Tím si jak se zdálo, získal jejich sympatie. Ostatně stejnou strategii mýval i všemi oblíbený Remus Lupin, jemuž ke statusu dokonalého profesora chyběl jeden jediný detail. Byl vlkodlak.

Během jedné takové hodiny se sedmými ročníky si Severus vzal stranou Dennise Creeveyho. Pamatoval si ho jako nesmělého, bojácného chlapce. Válka a neblahý osud jeho bratra jej však změnily. Vyrostl z něj poměrně schopný bojovník. Bojovník, nikoli válečník chyběl mu totiž smysl pro strategii.

„Pane Creevey, vidím, že znáte mnoho kouzel, ale používáte je bez rozmyslu, to umí každý hlupák. Měl byste se více věnovat taktice. Zde v hodinách vám vaše schopnosti možná stačí, ale zkušeného válečníka nemáte šanci opít rohlíkem, potřebujete strategii. Například můžete svého soupeře ukolébat slabšími kletbami, a jakmile poleví na ostražitosti, použijete silnější pro vyvedení z rovnováhy. To by vám mohlo jít a získáte tím čas na promyšlení finálního útoku. Pojďte, vyzkoušíme to.“

Oba dva se přesunuli na vyvýšené pódium, zaujali bojové postavení. Ostatní dvojice rázem zanechali procvičování. Severus věděl, že je bedlivě sledují, ale ignoroval to. Soustředil se jen na Dennise a obranu proti němu. Jistěže byl mnohem silnější, účelem tohohle cvičení však nebylo Dennise porazit. Chtěl ho naučit myslet, používat strategii. Přesto to nemohlo být zadarmo. A tak Severus uhýbal, odrážel útoky a někdy i vracel ovšem jen s poloviční silou. Pak přišly silnější kletby. Confringo, Reducto (1) a Sectumsempra, jeho vlastní velmi nebezpečná řezací kletba. Mohla ho vážně zranit, ne-li zabít, kdyby ji neodrazil stejně jako ty předchozí. Kde se jí mohl Dennis naučit? Dumal Severus, což způsobilo nepatrné zakolísání pozornosti.

„Impedimenta!“ zařval Dennis a Severus odletěl několik metrů dozadu, kde zády narazil do zdi. Ani polštářové kouzlo, kterým byla celá místnost kvůli bezpečnosti opatřená, neztlumilo ránu dostatečně. Namohl si záda, ale nedal na sobě nic znát. Pružně vyskočil na nohy, několik studentů přitom obdivně hvízdlo.

„Sectumsempra, odkud znáte to kouzlo? V hodinách se neučí. Víte, že jste mne mohl i zabít?“ zeptal se přísně. Správně by ho za použití takové kletby proti učiteli měl potrestat.

Dennis zavrtěl hlavou. „Věděl jsem, že ho odrazíte, nenechal byste se nachytat svým vlastním kouzlem, ale rozhodilo vás to a jen díky tomu jsem uspěl.“

To bylo zatraceně chytré. Ten kluk rychle pochopil, že normálním způsobem mě neporazí, tak prostě zvýšil své šance tím, že nejprve narušil mou koncentraci. Pomyslel si Severus a všechny myšlenky na trest ho rázem opustily. Ke svému nesmírnému překvapení se naopak přistihl, jak ho chválí a z hodiny pak odcházel značně rozčarován.

Ještě ten den po večeři, přestože ho bolela záda, se Severus vypravil do síně zakladatelů vyzkoušet všechny běžné odeklínačské metody, které si zapsal. Ve skutečnosti si nemyslel, že to bude fungovat, ale potřeboval je definitivně vyloučit. Zabralo mu to dvě hodiny, během kterých se k řešení problému nijak nepřiblížil. Jelikož to mělo co dělat s magickou podstatou hradu, žádná z metod nebyla schopná jít dostatečně do hloubky. Možná byla tahle kouzla prostě jen příliš slabá. Chtělo to víc magie jako u toho lektvaru, nebo je řešení někde úplně jinde? A nedal by se magii-posilující lektvar použít i tady?

 

*****

 

Marylin jednoduchým kouzlem ukončila proces v kotlíku. Obsah přelila do připravených flakónků, zazátkovala a jeden rovnou vypila. Mírně nahořklá chuť Macy peruánské (2) se jí rozlila po jazyku. S pocitem uspokojení v rychlosti zahladila stopy po svém vaření. Maca peruánská byla totiž hlavní složkou lektvaru na podporu plodnosti, o kterém Severus neměl vědět. Zatím. Jestli se obávala následků, jaké by to na jejich vztah mohlo mít? Jistěže. Koneckonců podvedla Zmijozela a ještě k tomu v dost citlivé záležitosti. Rozhodla se však a už nemínila couvnout. Naštěstí měl Severus po večeři ještě práci v síni zakladatelů, což jí poskytlo potřebný čas. Ne že by existovala nějaká šance, že by ta kouzla mohla fungovat, tomu nevěřila ani Marylin, ale chápala jeho potřebu to alespoň zkusit. Severus byl systematický, postupně odškrtával všechny možnosti, než mu zůstane ta správná.

Vrátil se až v době když už se chystala do postele. Zrovna si před zrcadlem v ložnici rozčesávala své červenohnědé vlasy.

„Udělám to,“ nabídl a ona mu hřeben s radostí přenechala.

„Zabralo to?“ zeptala se s mírnou skepsí v hlase, zatímco si užívala hýčkání. Severus se rád dotýkal jejích vlasů, to poznala velmi brzy.

„Ovšem, že ne. Tato kouzla jsou příliš slabá na to, aby se dostala až k magické podstatě hradu.“

„Pak musíme hledat dál. Možná to není v kouzlech, ale v množství magie, kterou do nich dáváš.“

„Ano to mě napadlo. Promluvím o tom s Minervou, ale teď potřebuji sprchu,“ řekl Severus, vrátil jí hřeben zpátky a zmizel ve vedlejších dveřích. Marylin si stačila všimnout, že se pohybuje trochu úsporněji než obvykle, jakoby ho něco bolelo. Přesunula se do postele rozhodnutá se ho zeptat, jakmile vyjde z koupelny. On sám by jí nikdy nic neřekl, za žádných okolností by nepřiznal slabost.

Objevil se o chvíli později bez trička jen v tmavých kalhotách od pyžama. Spával tak pokaždé, i když nejspíš jen proto, že věděl, jak to má ráda. Opatrně si k ní lehl, viditelně šetřil zádové svaly.

„Je ti něco?“ zeptala se Marylin, v hlase patrnou starost.

„Jsem v pořádku, jen jsem dnes při Obraně narazil zády do zdi, když jsem se pana Creeveyho pokoušel naučit bojovou strategii. Bude to jen namožené,“ pokrčil Severus rameny.

„Když tě tak vidím, nejspíš to pochopil,“ Marylin cukaly koutky úst, jak se ze všech sil snažila nesmát. Srazit k zemi Severuse Snapea. Kolika studentům se o tomhle asi snilo? „Otoč se…na břicho. Mám něco, co ti pomůže,“ smilovala se nakonec, jelikož věděla, že Severus je příliš hrdý na to, aby ji o masáž požádal sám.

Ale poslechl. Přetočil se, hlavu si podepřel rukama. Marylin pozvolna beze spěchu roztírala masážní gel, s hadím jedem, který si přivolala z laboratoře, po celých zádech. Tu a tam zesílila tlak, prohnětla svaly. Mohla cítit, jak z něj pod jejíma rukama vyprchává napětí. Ačkoli by to nikdy neřekl, bylo mu to očividně příjemné. Naposledy pečlivě prohnětla ramena, oblast beder, než na své ruce seslala čistící kouzlo a Severuse přikryla. Záda potřebovala být v teple, aby gel mohl působit.

„Tak hotovo, do rána by to mělo být lepší.“

„Děkuji ti,“ usmál se Severus a přetočil se zpátky na záda do pohodlnější pozice. Severus měl tři druhy úsměvů. Typický ironický úšklebek se zvednutým levým koutkem. Mírný zdvořilý úsměv, neupřímný, jeho oči při něm zůstávaly chladné. A pak tu byl ten nejlepší z nich, laskavý úsměv s hřejivým leskem v očích. Poslední dobou ho na něm Marylin vídala čím dál častěji, třeba právě v tuto chvíli. Spokojeně se k němu tedy přitulila, spočinula mu na hrudníku a zavřela oči. Usnula během chviličky za uklidňujícího zvuku tlukotu jeho srdce.

 

Poznámka autorky: (1) Confringo- Cokoli je touto kletbou zasaženo, vybuchne. Formule pochází z latiny a znamená „rozbíjím“.

Reducto- Ničící kouzlo. Po dopadu na živou bytost vytvoří tlakovou vlnu, po dopadu na předmět ho rozbije nebo rozpráší. Reduce je v angličtině přemoci.

Sectumsempra- řezací kletba. Harry toto kouzlo našel v učebnici Prince dvojí krve s poznámkou určeno nepřátelům.

(2) Maca peruánská je prášek z kořene rostliny Lepidium myenii, je nutričně a výživově velmi bohatý. Její účinky jsou spojovány s libidem jak u mužů, tak u žen. Maca je považována za afrodiziakum, které podporuje plodnost a sexuální funkce. Maca peruánská dlouhodobě navyšuje energii a vitalitu.