Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 20

Kapitola 20: Trénink

„Překvapení a údiv jsou počátkem pochopení.“ (José Ortega Y Gasset španělský liberální filozof a esejista 1883–1955)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Jejich první trénink kompatibility magie měl začít ve středu po večeři. Severus ale věděl, že Marylin bude mít zpoždění, musela se postarat o nějaké kolejní záležitosti. Nevadilo mu to. Tu dobu mohl využít k šermu, dát si takový trénink před tréninkem.

Oblečený v bílém šermířském dresu včetně masky se vydal do soubojové síně. Vybral jednu ze šavlí. Zrovna když chtěl aktivovat tréninkovou figurínu, objevil se v síni Justin přesně v tom samém úboru s maskou v ruce. Hm, ani jsem nevěděl, že šermuje. Třeba bychom se mohli utkat, jen tak ze sportu. Pomyslel si Severus.

„Promiňte, netušil jsem, že tu někdo je,“ zarazil se Justin a chystal se vycouvat.

Severus stáhl masku. „Počkat, nechoďte nikam, pane kolego. Když už jste tady, co byste řekl jednomu zápasu? Klasická pravidla. Platná zásahová plocha je od pasu nahoru, platí zásahy jak hrotem, tak celou čepelí.“ (1)

Justin zaváhal, ale nakonec se zřejmě rozhodl, že je to lepší, než proti figuríně. Vzal si zbraň, vyskočil na pódium, nasadil masku a zaujal správné postavení. Severus naproti němu učinil totéž. Zpočátku se však držel zpátky. Nebyl si jistý, jak dobrý šermíř Justin je. Jakmile ovšem Mrzimor prokázal svou obratnost, šel do toho naplno. Bylo příjemné zas cítit to známé pnutí ve svalech, slaný pot pod maskou a vyplavování adrenalinu.

Skončili asi po půl hodině, oba náležitě zpocení a zadýchaní. Severus pochopitelně vyhrál, ale jen těsně. Justin byl překvapivě dobrý protivník.

„Děkuji za souboj. Pokud byste měl někdy zase chuť na trénink a potřeboval soupeře, rád se k vám připojím,“ řekl a podal mu ruku. Justin ji trochu váhavě a překvapeně přijal.

„To myslíte vážně? I po tom co jsem vám řekl?“

„Jistě, já s vámi žádný konflikt nemám Justine. Jediný, kdo tu má očividně problém jste vy.“

„A vy se mi divíte? Mám vám snad padnout k nohám za to, že jste zabil Brumbála?“

Severus neměl nejmenší chuť se s ním dohadovat, nebo mu cokoli vysvětlovat, ale byla to šance jak zakopat válečnou sekeru. Ne, že by mu záleželo na tom, co si o něm nějaký pomatený Mrzimor myslí. Marylin ovšem ano a on zase nestál o nějaké zbytečné rozbroje s kolegy, proto nakonec s povzdechem odpověděl.

„Zdaleka nevíte všechno. Copak si myslíte, že jsem to chtěl, nebo že si to nedávám za vinu? Ten starý manipulátor mi nedal na výběr, navíc jsem tehdy uzavřel neporušitelný slib s Narcissou Malfoyovou, že ochráním jejího syna.“

„Draca? A před čím?“ zeptal se viditelně zaskočený Justin. O tomhle nevěděl.

„Před čím asi myslíte? Pán zla mu dal za úkol zabít Albuse Brumbála. Musel jsem přísahat, že ten úkol vezmu na sebe. Možná kdybych už tehdy znal podstatu toho úkolu, žádný slib bych nesložil.“

„To nemůžete vědět.“

„Nemůžu. Vím jen, že Albus měl pravdu. Draco nebyl ještě úplně ztracený. Ukázalo se, že žil ve stínu svého otce. Proč vám to tu vlastně vykládám, vy si stejně můžete myslet, co chcete, třeba i že má smrt by to vyřešila. Nesejde na tom, co vám řeknu!“

Ve skutečnosti právě na tom záleželo. To ale Severus nemohl vědět, protože Justin byl příliš zaskočený a rozrušený na to, aby něco řekl. Jen něco nesrozumitelného zakoktal a jal se utíkat z místnosti, přičemž se ve dveřích srazil s Marylin, která už vyřídila své kolejní záležitosti.

*****

Marylin dorazila do soubojové síně poněkud rozmrzelá. Mohli za to ty malicherné spory, které právě musela řešit ve své koleji, zatímco Severus na ni trpělivě čekal s tréninkem. Jak se zdálo, využil ten čas vskutku zajímavě.

Netušila, co způsobilo, že odsud Justin Finch-Fletchley v bílém šermířském úboru prchal tak rychle, až do ní vrazil. Netušila ani proč se tvářil, jakoby právě viděl přinejmenším dvacetinohého pavouka. Každopádně Severus měl na sobě přesně to samé a vypadal zatraceně sexy s tou šavlí v ruce. Teď už chápala, proč byl ze soubojové síně od začátku tak nadšený.

„Co se tu stalo?“ zeptala se s neskrývaným zájmem.

Severus pokrčil rameny. „Právě jsem Justinovi řekl, jak to bylo s Brumbálem. Asi ho to trochu překvapilo.“

„Jen trochu? Mimochodem, slušivý úbor. Doufám, že nemáš v úmyslu takhle chodit i do hodin, nevím, jak bys vysvětlil to náhlé zhoršení prospěchu všech děvčat ve třídě,“ mrkla na něj se smíchem.

Severus neodpověděl, ale zamaskoval rozpaky tím, že svůj oděv přeměnil zpátky do tradičního černého hábitu a použil osvěžující kouzlo. Marylin se schválně zatvářila zklamaně.

„Takže, jak začneme?“

„Chci, aby ses naučila vnímat mou magii, když budu pod zastíracím kouzlem. Začni tím, že se na mě napojíš v meditaci. Ze začátku se ti pokusím pomoci.“

Posadili se na zem proti sobě, držíce se vzájemně za ruce. Fyzický kontakt a zavřené oči měli usnadnit napojení, jenomže Marylin zjistila, že to není tak jednoduché. Pořád měla před očima ty pevné svaly rýsující se pod těsným bílým úborem.  Nemohla se soustředit.

„Mohla bys mě prosím přestat v duchu svlékat?“ Jeho pobavený tón způsobil, že se Marylin zastyděla. Ve svém věku si připadala jako nějaká trapná nadržená puberťačka přistižená při činu.

„Jak si to poznal?“ zeptala se, aniž by otevřela oči. Ani nemusela, jeho výraz si dokázala živě představit.

„Jsem na tebe napojený, vzpomínáš? Až tady skončíme, můžeš mě svlékat, jak chceš, teď se prosím zkus soustředit.“

Vzala ho za slovo. Vyčistila mysl a pokusila se vnímat magii proudící z muže naproti ní. Jeho portály byly otevřené, vítaly jí, prolínaly s ní. Bylo to zvláštní. Vždycky si jeho magii představovala jako temnou, dusivě svírající sílu. Místo toho však objevila hřejivou vibrující energii, takovou jakou cítíte za teplé letní bouřkové noci.

„To je neuvěřitelné,“ řekla šeptem, ze strachu, že by příliš hlasitou mluvou snad mohla proudění energie narušit. Byl to samozřejmě nesmysl. Otevřela oči, ale Severus už naproti ní nebyl, vlastně ho vůbec neviděla. Místo aby zpanikařila, opět se ponořila do sebe a pokusila se najít, kde je ta energie nejsilnější. Teď když věděla, co hledá, to bylo překvapivě snadné. Na jistotu zamířila k soubojovému pódiu se symbolem překřížených hůlek na podlaze. Severus tam seděl pod zastíracím kouzlem. Neviděla ho, přesto byla schopná obtočit mu ruce kolem pasu. „Mám tě!“ řekla vítězoslavně. 

Severus se zase zviditelnil. „Výborně, učíš se rychle,“ pochválil ji.

Také zbytek tréninku pak proběhl podobně rychle a snadno. Marylin se naučila jak otevřít své portály, aby se na ni Severus mohl napojit. Vysvětlil ji, že matně vnímat přítomnost vaší magie, když provádíte kouzla, jako se mu to stalo v Austrálii, je něco jiného než trvalé vědomé napojení, o které se pokoušeli nyní. Bylo to trochu podobné jako vědomá oboustranná komunikace pomocí nitrozpytu. Až se to stane automatickým, bude možné zkoušet společná kouzla.

Zatím to bylo pro Marylin dost zvláštní, potřebovala si zvyknout. Nechat někomu trvale otevřené magické portály vyžadovalo vysoký stupeň vzájemné důvěry a intimity. Vědomí, že někdo jiný má takřka volný přístup k její vlastní magii, ji naplňovalo pocitem, jakoby byla nahá a bezbranná, vydaná na milost.  Přesto věděla, že Severusovi může věřit.

„To nic Mar, zvykneme si. Nyní již chápu, proč Brumbál upozorňoval, že musíme být propojeni na všech úrovních včetně té fyzické,“ řekl klidně a podal jí ruku, aby mohla vstát. Dnešní trénink byl u konce.

*****

Hermiona snad nikdy nebyla více překvapená, než když se dozvěděla, že Justin našel společnou řeč se Severusem ba, že ho dokonce pochopil. Přesně to jí řekl poté, co v pátek skončila své poradenství, na které chodilo čím dál tím víc dětí nejen z prvních ročníků.

„Co tě na tom tak udivuje? Chtěla si to a musela sis přece všimnout, že se moje chování k němu změnilo.“

To byla pravda. Justin skutečně Severuse už více neurážel, za to byla Hermiona ráda, jen vážně nečekala, že dojde až k pochopení. To bylo snad ještě podivnější, než že ho Harry považoval za přítele. Vždyť on k tomu v podstatě směřoval od chvíle, co odhalil Severusovu skutečnou loajalitu a zjistil, kolik toho mají společného. Nikdy to přímo neřekl, ale byl rád, že  Snape útok Nagini přežil.

„To jsem si samozřejmě všimla, ale v tvé pochopení jsem po pravdě ani nedoufala. Navíc jsem ani nevěděla, že šermuješ, že on šermuje!“

Justin pokrčil rameny. „Přemýšlel jsem o tom, co mi řekl a došlo mi, v jak těžké byl situaci s tím neporušitelným slibem a tak. Sám nevím, co bych udělal na jeho místě. Když mu odpustil Harry, já můžu taky.“

Hermiona se na něj místo odpovědi pouze usmála a chystala se pokračovat do svých komnat. Justin však chňapl po jejím zápěstí, aby ji zadržel. Nepokusila se vykroutit, jen na něj vyčkávavě hleděla.

"Hermiono počkej. Co ta večeře, dáš mi teď šanci?"

Vlastně už neměla důvod odmítnout tak souhlasila. Kdo ví, třeba z toho něco bude. Říkala si, zatímco se za ní zaklaply dveře jejích komnat.

Ještě ten samý den Hermiona spolkla svou hrdost a napsala Dracovi. Vyjádřila v dopise něco jako lítost nad tím, za jakých okolností se minule rozešli a přání to změnit. Najednou jí jejich spor přišel stejně směšný jako Justinovo nedávné chování k Severusovi. A ona přece nechtěla být směšná. Kromě toho potřebovala jeho pomoc, ačkoli to by mu samozřejmě nikdy nepřiznala.

Poznámka autorky: (1) Jedná se o pravidla ze sportovního šermu konkrétně pro šavle. Dalšími používanými zbraněmi jsou kord, kde je platnou zásahovou plochou celé tělo a fleret, tam je to pouze trup. U obou těchto zbraní může šermíř zasáhnout soupeře jen hrotem na rozdíl právě od šavle, kterou zde použili Severus s Justinem.