Svět Aris Kapitola XIII

Svět Aris

Kapitola XIII


Budou to už tři dny, kdy Haxmannova družina opustila zachráněnou vesnici od nájezdů terrorheistů.
Starosta Firgfield jim jménem celé vesnice poděkoval a dal jim jejich zaslouženou odměnu
a potraviny na cestu do města Harwbacht.
Tam doprovodí Haxmann svého starého přítele trpaslíka Alkaisanna, ale zároveň na Höwertzovu žádost navštíví elfa, který by jim měl pomoci objasnit ten neznámý kámen, který našel již neexistujícím ostrově. Doteď Haxmanna mrazilo, když si vzpomněl na zničení města a ostrova.
Jsou snad Dragothi tak mocní, že dokáží vymazat celá města? Nechápal to.
Klid na duši mu nepřidala ani ta zelená kometa, která proletěla včera nad jejich hlavami.
Měl z celého dění divný pocit.
Pokaždé se ohlédl na Höwerze. Ten vypadal navenek sice klidně, ale jeho oči prozrazovali sílící nervozitu.
Haxmann začal pomalu pochybovat o nějakém tom přátelství mezi Höwertzem a tím elfem.
Nechce prozradit ani jeho jméno.
V momentu, kdy konečně dorazili k hradbám Harwbachtu, hlavnímu městu regionu Höwertz suše pokl a zalil jeho čelo pot. Haxmann očekával možné potíže.


Haxmann ve městě doprovodil Alkaisanna a jeho syny k trpasličímu cechu, kde se ze starým přítelem rozloučil jak jinak, než korbelem piva.
Potom zamířil zpět ke své družině. Ti na Haxmanna čekali na jednom z vedlejších náměstí u svých koní a povozu, který jim Alkaisann přenechal.
Haxmann se prodíral skrz dav obyvatel města k ostatním.
Pokývnul na ně. Přistoupili k němu blíž a v kruhu obestoupili svého velitele, čekající na další krok
v jejich výpravě.

,,Pánové! Než se vydáme dále na cestu k severním liniím, budu si potřebovat ještě něco zařídit."
Podíval se na Höwertze a Stasse, pochopili co bude následovat.

,,Stass a Höwertz půjdou se mnou. Vy ostatní máte zatím volno. Nechejte ustájit koně a schovat povoz. Sejdeme se potom v krčmě "U Zlatého korbelu". A prosím vás! Pokuste se to tady nezlikvidovat a nedělat problémy! Všichni až na Erzima se zasmáli. Nebylo se čemu smát. Věděl Erzim jako jediný, že tohle určitě nepůjde splnit. Zvlášť, když si Bhörn a Axtell dají těch svým pět piv na rozjezd...



Haxmann v doprovodu Höwertze a Stasse sestupovali po kamenných schodech úzkou uličkou.
Protahovali a naráželi do okolních lidí. Vybrali si špatnou dobu na návštěvu. Zrovna začali ve městě slavnosti sklizně. Přitáhlo to veškeré obyvatelstvo z okolí, jednalo se totiž o velkou událost. Událost, ze které měli radost především lapkové.
Stass už přišel o svůj měšec se stříbrňáky zrovna protahující se v jedné z menších uliček.

,,Takže Höwertzi, kde se nachází ten tvůj údajnej kamarád?!" zeptal se nevrle Stass.

,,No..... on to není můj přítel..." začal Höwertz ,,Ani jsem ho nikdy v životě ještě neviděl." dodal.

Haxmann se zarazil v chůzi, jeho nepříjemný pohled doslova svlékal Höwertze z kůže.
,,Neviděl?! Tak jak se k němu dostaneme? Nebo jak to máš vlastně naplánované?" procedil skrz zuby Haxmann a stoupl si přímo proti Höwertzovi.
Ten zalapal po dechu, nervózně vytáhl z jedné kapes malý váček, ze kterého vytáhl růžový krystal, vybroušený do tvaru hlavy jednorožce.
Haxmann jen povytáhl obočí a čekal na jeho vysvětlení.
Höwertzovi tohle došlo a začal okamžitě vyprávět.

,,Tohle dávají elfové lidem, kteří jim buď pomohli v boji, nebo jste zachránil některému elfovi život."

Haxmann stále se Stassem stáli mlčky a nehnutě, jen sledovali více nechápajícího Höwertze, který začal propadat nervozitě. Jejich postoj momentálně nechápal. Chvilku mu to trvalo, než pochopil jejich postoj a usmál se.

,,Tohle neznáte?"

,,Ne" odpověděla zároveň podrážděná dvojice.

,,Když tohle vám daruje elf, tak máte vlastně právo požádat jakéhokoli elfa o pomoc. Prakticky vás nemůže odmítnout." odpověděl Höwertz.

,,A ty se možná prkotině zbavuješ takové výhody?" zeptal se Haxmann.

Höwertz pokrčil rameny, chvilku přemýšlel nad odpovědí.
,,Tohle je pro vás veliteli. Jsem nesmírně rád a poctěn, že můžu stát po vašem boku."

Haxmanna tyhle slova celkem zasáhla na srdce. Tohle rozhodně nečekal.
Höwertze znal jen krátce a moc o jeho minulosti ještě neví.
Na Höwertze se usmál a poplácal ho přátelsky po rameni ,,Děkuji ti za tvá slova a celkem obětování takové výhody, kterou sis musel u elfů zasloužit."
Poté vykročili společně po boku dále ulicí.
,,Patolízale!" zavrčel potichu Stass k Höwertzovi, který se nad jeho připomínkou usmál.





Stáli před velikým domem v jedné z vedlejších ulic. Trojice byla trochu neklidná z toho zdejšího klidu. Doposud neobvyklý jev, oproti zbytku města.
Höwertz přišel blíž ke dveřím a zaklepal železným klepadlem, připomínající hlavu hydry.
Za dveřmi uslyšeli blížící se kroky. Ze dveří se otevřel malý průzor a prohlížel si Haxmanna a ostatní ledové, světle modré oči.

,,O odpad společnosti tady není zájem!" pronesl vrátný a zavřel průzor.

Haxmann s ostatními si vyměnili nechápavé pohledy. Höwertz tedy zaklepal znovu.
Nic se nedělo. Höwertz tedy zaklepal znovu s větší razancí a energií.
Znovu se otevřel průzor.

,,Co pořád otravujete?!" zapištěl vysokým tónem vrátný.

Höwertz bez jediného slova vytáhl z kapse krystal a téměř ho vrátnému nacpal do obličeje.
Vrátný vytřeštil oči, podíval se na krystal ve tvaru jednorožce a potom na Höwertze.
Takhle to udělal několikrát, poté rychlosti mrštné kočky vyrval Höwertzovi krystal z ruky.

,,Počkejte tu!" zavrčel vrátný a zavřel průzor.

,,Jistě! My na práce stejně nic lepšího nemáme!" zavrčel Stass.

Prvních patnáct minut "čekačky" bylo celkem pro trojici snesitelné. Potom se to natáhlo na tři čtvrtě hodiny, kdy začal být Stass trochu nervní. Po hodině praštil rukou do zdi.

,,Tohle je snad nějaký žert?!" vyprskl ze sebe.

,,To chce klid příteli!" odvětil Haxmann a popotáhl si z dýmky ,,Tohle je hra na nervy. Někteří elfové tohle velice rádi dělají." dodal.

Uplynula hodina a půl, když Haxmann sám začal nadávat, stejně jako Stass. Höwertz stál opodál, nejraději by se chtěl vypařit z dosahu svých nervózních kumpánů.
Po další čtvrt hodině chtěl vzít Höwertz téměř nohy na ramena, když spatřil Haxmannův výraz směřující na jeho adresu. Naštěstí se dveře domu otevřeli dokořán.
Ze dveří vylezli elfí válečníci ve svých pozlacených zbrojí. Jejich štíty by stejně široké a vysoké, jako jejich nositelé. Rozhlédli se několikrát po ulici a pokývli na trojici. Očima zkontrolovali snad každý kout ulice, i střechy.

,,Můžete jít dál! Jste očekáváni!" pronesl jeden z nich.

Höwertz raději ignoroval peprné nadávky Haxmanna a Stasse, když překročili práh domu.
Válečníci trojici doprovázeli dlouhou chodbou, jejíž zdi byli pokryté obrazy.
Zastavili se až u červených dveří, kam vešel jeden z válečníků informovat svého pána, o "nečekané" návštěvě.
,,Musím si sednout! Aspoň na chvilku." ohlásil Stass a sedl si na zem, opřel se zády o zeď.
Elfí válečník jeho počínání bral poněkud nelibě a pobídnul ho, aby se zas postavil na nohy.
Vzápětí se dveře otevřeli, ve kterých se objevil druhý válečník. Pokývnul hlavou k Haxmannovi na znamení, že můžou vstoupit.
Vstoupili do veliké, kulaté místnosti doplněné o kamenné sloupy kolem obvodu.
Střecha byla prosklená, přes které dopadal sluneční svit přímo na noblesní, červené křeslo, jenž bylo parodií na císařské, v něm seděl vysoký štíhlý elf.
V pravé ruce dřímal pohár s vínem, na který poutal svůj zrak.
Jeho levá ruka držela vodítko se stahovacím obojkem, které svíralo krk pohledné, nahé mladé dívce, jenž byla vedle trůnu na všech čtyřech, jako nějaký pes.
Za trůnem bylo dalších pět nahatých dívek, které se jen zlehka dotýkali prsty tuniky elfa.
Elfa, který na první pohled působil jako osmnáctiletý mladík.

Tohle otrlého Haxmanna i Stasse zarazilo.
Co jen tohle má být za nechutné divadlo? Řekl si v hlavě Haxmann.
Stass raději hleděl do země. Nikdo netušil, jestli studem z dívek, nebo z nenávisti k elfovi.
Haxmann neměl náladu na možné problémy a chtěl, co nejdříve odtud vypadnout.
Stačil se jen nadechnout, když vyletěla do vzduchu elfova ruka.

,,Tvé jméno mě nezajímá člověče!" řekl elf výhružným tónem ,,Jsem konsternován z vaší přítomnosti! Zrovna jste narušili přípravy mé služby pro vaši zemi."

,,Ta služba je podle vás co?" zeptal se opovrženě Stass.
Haxmann po něm sekl pohledem, jenž měl Stasse umlčet.
Elf se kulišácky usmál. Jeho úsměv spíš připomínal draka, který začne každou chvíli chrlit oheň.

,,No musím všechny tyhle děvy napustit svým semenem!" odpověděl elf. Trhnul obojkem k sobě.
Dívka se připlazila po čtyřech před elfa, hledící stále jen do země.
Elf se více uvelebil ve svém křesle a položil své nohy na záda nebohé dívky.
Přitom vykouzlil ďábelský úsměv, jenž mířil na Haxmanna a ostatní.
Potom zbytek obsahu z číše chrstl dívce do obličeje a hodil za sebe, potom zkřížil ruce před tělo.
Začal si Haxmanna bedlivě prohlížet.

,, Má služba je ve výrobě bastardů! Někdo se přece musí postarat o doplnění řídnoucích řad našich armád. A věřte, že za těch padesát let jsem musel zplodit nejméně třicet tuctů kříženců! Tak to je má služba v téhle nekonečné válce a začíná mě zajímat, proč mě od mých povinnostech rušíte?!
Proč mě, samotného Allastara obtěžujete svou přítomností?!" pronesl samolibě elf a prohlížel si před sebou opařenou trojici.

Stass se nadýchnul k ne zrovna přátelské odpovědi, jenže Höwertz si toho všiml a pohotově reagoval.

,,Byl jste nám doporučen k objasnění jednoho předmětu, který souvisí s Dragothy." odvětil Höwertz.

Haxmann na něj pohlédl s lehce povytaženým obočí.
Doporučen? Nebyl to tak náhodou tvůj nápad? Řekl si v hlavě Haxmann. Nijak však Höwertze nekomentoval a obrátil pozornost znovu k mágovi.

Ten spokojeně zabručel a rukou pokynul, aby mohl pokračovat.

,,Během bitvy o Dur-Khazdag se mi podařilo vzít tento kámen u ostatků jednoho z jejich kouzelníků." promluvil dřív Haxmann, během toho se začal přehrabovat ve své brašně.
Mezitím se vedle Haxmanna objevil elfí válečník s vytaseným mečem, připraven v případě ohrožení svého pána zasáhnout.

Elf Allastar protočil oči a odfrknul si ,,Ach tahle slabá rasa s minimem znalostí!" řekl otráveně natolik hlasitě, aby to Haxmann a ostatní slyšeli.
Haxmann jeho připomínku raději ignoroval.
Nahmatal kámen a vytáhl jej z brašny, nataženou rukou ho svíral tak dobře, aby si ho mohl elf prohlédnout.
Jenže elf zase protočil očima aniž by si kámen prvně prohlédl ,,Ach ty lidi! Odtud nic nepoznám, leda tak maximálně kravský lejno! Podejte mi to člověče!" pronesl nadřazeným tónem v hlase Allastar a natáhnul ruku před sebe, dívající se přitom na jednu dívku, stojící vedle něj.
Haxmann pokrčil rameny, udělal několik kroků k elfovi a položil na elfovu dlaň kámen.
Ovšem takovou reakci, jakou náhle přišla nikdo z přítomných nečekal.

Byl to snad milisekundový dotek s mágovou rukou, když zařval tak hlasitě, jako by jej stahovali samotní ďáblové do pekel.
Kámen okamžitě upustil, ten se ještě na zemi několikrát otočil, dívky mezitím utíkali z místnosti.
Stass s Höwertzem reflexně ucukli, což mělo za následek okamžité reakce elfích válečníků.
Než stačila dvojice cokoli udělat, měli jejich meče na svých hrdlech.
Haxmann udělal pár kroků od čaroděje dál a sám byl poněkud zaskočen reakcí.
Allastar hleděl na kámen vytřeštěnýma očima, ústy měl dokořán otevřené a snažil se uklidnit své bušící srdce. Pohlédl na Haxmanna a zpět na kámen, takhle to opakoval dobrou půl minutu dokola.

Haxmann z jeho výrazu napřed vyčetl strach, který postupně mizel a přecházel spíše ve vztek.
Elf začal nervózně chodit u křesla sem tam, levou rukou se hmatal na bradu a pravou ukazoval na kámen.
Haxmann povytáhl obočí a očekával nějakou odpověď, co tohle má znamenat.
Allastar jej přestal prakticky vnímat a hleděl jen na ten kámen.
Dle jeho reakcí začal Haxmann usuzovat, že elf určitě ví, co tady leží na zemi.
Nakonec se přece něco dozví, začal si přitom uvědomovat, že tohle nebude zrovna příjemná informace.
,,Nuže?" pronesl Haxmann ,,Celkem by mě zajímalo, co ten šutr vlastně je." dodal klidným hlasem.
Elf na něj pohlédl.
Vypadalo to, že úplně zapomněl na přítomnost Haxmanna a jeho druhů.
Jeho vyděšený obličej se rázem změnil na hodně rozzlobený, až přímo z něj číší nenávist.
Potom jako mávnutím proutku zmizela z tváře čaroděje jakékoli emoce.

,,Tohle bylo Dur-Khazdagu?" zeptal se Haxmanna. Ten souhlasně přikývnul.

,,Ano, měl to u sebe dragothský mág."

,,Zajímavé." odvětil elf. Z jeho pohledu šla vyčíst nedůvěřivost s téměř jistou vražedností.

,,Myslíte? Osobně mě zajímá, co tohle je za věc a dle vaší reakce usuzuji, že víte něco o jeho původu." řekl Haxmann.

Na tváři Allastara bylo jasně znát, že přemýšlí nad odpovědí.
,,Mám jisté podezření. Ale, než řeknu možná něčeho, čeho bych litoval, napřed s dovolením si to ověřím."

,,Dobře... a kde?" zeptal se Haxmann.

,,V Krassburgu. To je na severu."

,,Vím kde to je. Moje družina bude mít cestu kolem..." Haxmann zmlkl, polknul a zavřel oči. Jaký to hlupák, že tuhle informaci řekl zrovna tomu elfovi.
Allastar pobaveně zvedl obočí.

,,Nepovídejte! To je mi náhodička!" pronesl elf a začal šmátrat v kapse své róby.
Vytáhnul červený měšec, který hodil Haxmannovi k nohám.
Z měšce na zemi vypadlo ne stříbrné, ale zlaté mince.
Haxmann pohlédl Allastarovi do očí, který jak korouhev na střeše změnila směr.
Na Haxmanna místo vražedného výrazu obličeje teď nahradilo usmívající se "sluníčko".

,,Kupuji si vás! Jako svoji osobní stráž na tuto několika denní cestu!" prohlásil elf s notnou dávkou hrdosti.

,,Tak dobře. Vyrazíme zítra v poledních hodinách. Sejdeme se U zlatého korbelu." povzdechl si Haxmann.

,,Jistě, vím kde to je. Jen se ještě musím zeptat..." řekl elf a sedl si do svého křesla už celkem uklidněn.

,,Na co?"

,,Jak, že se to jmenujete?"