Svět Aris Kapitola XIV

Byla klidná, teplá noc s vyjasněnou noční oblohou , kdy měsíční svit nasvěcoval císařskou zahradu
v hlavním Říšském městě Cadrin. V samotném srdci zahrady byla patnácti metrová socha Bastiona, prvního lidského císaře v dějinách, bez kterého by dle mnoho historiků zůstala lidská rasa na úrovni
divoké zvěře. Všechny cestičky v zahradě byli vydlážděné mramorem, na každé straně cesty byli dva metry vysoké bronzové lampy v pěti metrovém rozestupu. Ve svitu jejich světel odhalovali barevnou krásu květin, jenž byla zahrada doslova prošpikována.
Bylo to takové téměř romantické místo pro obyčejného smrtelníka.
Jenže ne pro Apera.
Ten schovával svoji tvář pod šedou kapucí a tělo pod pláštěm.
Stál před sochou a přemýšlel, jaké to mohlo být za éry Bastiona.
Byl by na ně Bastion hrdý, co prozatím se svými nohsledy dokázali?
Jejich "Velký záměr" postupuje pomalu už několik generací a za posledních pár desítek let udělali konečně velký pokrok. Ovšem tohle nadšení jim dlouho netrvalo.
Ten kámen! Taková bizardní věc a jak je pro ně důležitá, aby mohli dokončit svůj celoživotní úkol.
Dokud ho nebudou mít znovu ve své moci, nemůžou pokračovat. Bylo to pro něj docela k smíchu, že taková "prkotina" dokázala zastavit tak dobře rozjeté plány.
Aper zavřel oči a začal poslouchat pomalu se blížící kroky směrem k němu.
Nemusel se ani ohlížet, věděl kdo přichází říct o své úspěšné misi. Teda aspoň v to doufal.

,,Takže?" pravil Aper, když kroky utichly hned za jeho zády ,,Zadařilo se? Můžeme pokračovat
v našem plánu?"
Poté se otočil a pohlédl přímo do očí mistra Sarggase. Jeho postoj byl pevný jako skála, stejně tak
i jeho neochvějná sebedůvěra. Přes rameno měl přehozený zakrvácený pytel.

,,Bohužel velmistře" začal Sarggas ,,Naši informátoři selhali. Ten Haxmann a jeho skupina nebyla
s pátým praporem. Poslední informaci o jejich pohybu bylo z Minebu. Od té doby nemůžeme určit jejich pozici. Přesto nadále doufám, že pokračuje samostatně také na sever."

,,To mi chceš říct, že nám proklouzli mezi prsty?!"

,,Bohužel. Můžou být prakticky kdekoli. Ovšem neváhal jsem a okamžitě jsem kontaktoval cech Mužů mnoha tváří. Určitě je najdou a postarají se o to." uklidňoval Sarggas podrážděnou náladu Apera.

,,Dobře, dobře. A co máš v tom pytli?"

,,V tom mám hlavu generála Wicklicka. Chtěl jste přece, abychom se o něj postarali ne?" odpověděl Sarggas a upustil pytel na zem.
,,Samozřejmě! Byl hodně velké bezpečnostní riziko." potvrdil Aper jeho konání, společně se potom podívali na sochu císaře ,,Máš ještě nějaké zprávy?" zeptal se Aper.

,,Bohužel pár desítkám vojáků pátého praporu se podařilo uniknout. Tuto dobu musí bloudit v lesích a hledají nějaký orientační bod, jak by se mohli dostat zpátky a informovat velitelství, co se stalo."

Aper nad touto informací mávnul rukou ,,Nevadí! Uděláme to jako obvykle. Rozhlásíme hraničním jednotkám o velkém počtu dezertérů, pocházející z toho praporu. Když někoho chytnou, tak ho okamžitě na místě popraví."

,,Bude to stačit, můj pane?" zeptal se Sarggas.

Aper chvíli přemýšlel a potom odvětil ,,Pošleme pro jistotu dvě jednotky světlonošů a skupinu Stínů pod vedením Reidera. Nebudou mít šanci a my budeme mít klidnější spaní. Nesmíme si připustit další chyby."

Sarggas se usmál, hned poté ovšem nahodil vážnou tvář. Aper to zpozoroval, bylo mu jasné, že tohle není ještě všechno.

,,Copak máš ještě na srdci?" zeptal se Aper.

,,No pane, všiml jste si té zelené komety, která před nedávnem proletěla?"

,,Samozřejmě. Tu viděl snad každý na tomto světě."

,,No...." začal se Sarggas drbat na hlavě, hledící do země ,,Zarkazzir mi poněkud neochotně a hodně rozpačitě o ni něco pověděl. Musel jsem pomalu celou cestu z něj vyzvídat informace. Asi to bere hodně osobně."

Aper se zamračil a zbystřil svoji pozornost ,,A dál?"

,,Ten dragoth říkal, že to nebyla kometa."

,,Tak co to bylo?" zeptal se absolutním klidem velmistr Aper.

,,Dle jeho žvatlání by mělo jít o nějakého přímého nepřítele dragothů. Hodně mocné bytosti z jeho světa."

Aper povytáhnul obočí, zlehka jen nepatrně přikyvoval hlavou.

,,Takže máme na šachovnici možnou další nepřátelskou figurku? Víte, kde by se ona bytost mohla pohybovat?

,,Dle našich propočtů skončil v okolí Krassburgu. Nebojte se pane, nelenil jsem. Okamžitě jsem do okolí nechal vyslat zabijáky převlečené za bandity."

Aper se usmál, byl nesmírně rád za Sarggase a jeho rychlé rozhodování. Neváhal totiž vzít těžká rozhodnutí na sebe, dokázal i pohotově reagovat na danou situaci. Škoda, že nemá takových loajálních lidí pod svým vedení ještě víc.

,,Uvidíme se později mistře Sarggasi! Jak budete mít nějakou další informaci, tak víte kde mě najdete."

Sarggas se zlehka uklonil, potom si potřásli rukou ,,Už jsme hodně blízko našemu cíli! Nikdo nás nesmí zastavit." řekl velmistr Aper a zamířil zpátky do svých komnat, rovnou přímo do císařského paláce.




,,Šlo to celkem v pohodě nemyslíte?" pravil Höwertz, když se ocitli znovu na ulici před domem elfa Allastara. Stass s Haxmannem na něj pohlédli, jako na nějakého pomatence.

,,V pohodě?! Nic jsme se konkrétního nedozvěděli! Navíc teď budeme mít na krku toho idiota!
Vlastně bys nám mohl říct Höwertzi, jak ses o něm dozvěděl?!" vybuchl Stass nad jeho poznámkou.
Höwertz rozpačitě zíral na Stasse, přemýšlející nad nějakou rozumnou odpovědí.

,,To už je jedno." prohlásil Haxmann ,,Stalo se. Tohle už nevrátíme zpět. Musíme to brát z té lepší strany."

,,A podle tebe je co, ta lepší strana?" zavrčel podrážděný Stass. Haxmann zvedl na úroveň očí měšec se zlaťáky a zlehka s ním zahýbal ,,Přijde ti to jako hodně malá motivace? Vezmi to z mého pohledu milý Stassi! Ty čtyři nebo pět dní cesty s tím kreténem se špičatýma ušima vydržíme. Já konečně se dozvím, co ten šutr je. Tahám to už několik dní ve své brašně a přijde mi, že mám u sebe věc, jenž každou chvíli má explodovat. Osobně bych ho nejraději zahodil, třeba do hnoje. Ale, pokud to měl u sebe dragothský mág, tak to musí mít nějakou cenu či význam. Viděl si snad reakci toho elfa ne?" řekl Haxmann Stassovi přímo do očí.

,,No ano! Viděl jsem." souhlasil Stass ,,Jenže můj selský rozum mi zase napovídá, že ten chcípák určitě ví mnohem víc a tahá nás pořádně za nos. Dokonce mám podezření, že nás povede někam na popraviště!"

,,Chápu tě." připustil Haxmann ,,Jeho podivné chování a mlžení kolem všeho tomu odpovídá, proto budeme ostražití."

Stass souhlasně přikývnul a svěsil hlavu k zemi. Haxmann ho povzbudivě poplácal po rameni ,,Tak mi věř příteli!"

,,Ehm... co teď veliteli?" ozval se náhle Höwertz ,,Nerad ruším vaši rozmluvu, ale chtěl bych si ještě něco tady ve městě zařídit. Haxmann souhlasně pokývnul ,,Máš už volno. Stejně tak i ty Stassi."

,,Kam ještě jdeš Haxi?" zeptal se Stass.

,,Půjdu se mrknout do vojenské akademie po nějakém rekrutovi. Mám tušení, že budeme potřebovat nějakou posilu." odvětil Haxmann ,,Potřebujeme nějakého střelce a zdejší akademie patří k těm lepším. Snad nějakého získám." dodal. Poté se rozdělili a každý si šel po svém...


Celý rozhovor toho Haxmanna a jeho kumpánů slyšel dostatečně daleko a dobře schován, před jejich celkem pozornýma očima. Bylo mu sice řečeno, že ten Haxmann je pouhý velitel družiny dobrodruhů, přesto i když to na první pohled nevypadalo, dokázal si s tím Stassem a Höwertzem hlídat očkem dobře své okolí. To mu stěžovalo jeho práci ve sbírání informací.
Ano, možná Haxmann hlídal svůj prostor před nějakou tou nečekanou návštěvou, ale na něj byl ještě hodně pod úrovní. On byl přece víc! Patřil k cechu Mužů mnoha tváří! Na jeho chytrost, vynalézavost a dokonalý výcvik špiona a infiltrátora nikdo neměl.
Teď se mohl s klidným vědomím vrátit k mistrovi a předat informace, které získal.
Potom bude následovat další krok, na jenž se celkem těší.
Aby si to připomněl, povytáhl dýku ze svého pouzdra a usmál se.
Těšil se, až po čepeli jeho dýky poteče krev Haxmanna. Přece jen mu byl tento úkol zadán a nikomu jinému! Svého mistra proto nesmí zklamat...