Svět Aris Kapitola XV

Téměř osmdesátiletý, starý hrabě Bodis seděl na rozvrzané, snad téměř stejně starém křesle za stolem své pracovny. Často chrchlal, což se nedalo v jeho pokročilém věku ničemu divit. Navíc vlhkost z kamenných pokojů mu též neprospívalo. Jeho domovem byl totiž starý, kamenný lovecký zámeček poblíž města Minebu, nedávno postiženého vlnou tsunami.
Zrovna popíjel červené víno přímo z láhve, přitom se snažil ignorovat ten zuřivý boj, který se odehrával jak venku, tak v chodbách zámečku. Věděl, že jeho konec se blíží, kdo si pro něj přijde.
Přece jen zradil velmistra Arepa a musel proto přijít trest. Nečekal ovšem, že přijde tak rychle.
Bylo mu líto svých loajálních lidí, jenž nestačili jeho sídlo opustit a utéct kamkoli do bezpečí.
Nikdo už neměl šanci uniknout hněvu toho šílence Arepa a jeho přisluhovačů.
Když dopíjel druhou láhev vína, boj v okolí utichal. Ozývalo se jen řinčení mečů hned za dveřmi.
Sténání umírajících nedávalo starému Bodisovi klid na duši. Přece jen mohl za jejich smrt.
Smrt téměř padesáti lidí, díky pouze jednomu rozhodnutí, které považoval za správné.
Veškerý boj nakonec utichl.
Starý Bodis upřel svůj zrak na dřevěné dveře, čekal kdy si pro něj konečně přijde smrt v podobě zabijáků. Slyšel kroky hned za dveřmi, poté někdo zaklepal na dveře.

,,Haló! Je doma ten starý sráč?!" ozval se někdo komicky jemným hlasem za dveřmi, ještě ta samá osoba znovu zaklepala na dveře a zařvala ,,Je neslušné nechávat návštěvu stát takhle přede dveřmi!"

Dveře se rozletěli a v jejich zárubni stála postava v tmavě zeleném plášti s kápi na hlavě. Plášť zdobila stříbrná spona dvou zkřížených dýk, jenž protínali luk - znak Stínů. Na bílé vlněné košili měl navlečenou tmavě hnědou koženou zbroj.
Klidným krokem vešel do místnosti, zastavil se teprve až těsně před stolem.
Muž atletické postavy si stáhnul kápi, aby se plně odhalil hraběti Bodisovi.
Stín ve středních letech měl černé, krátké kudrnaté vlasy a kratší udržovaný vous. jeho oči byli pomalu stejně tmavé, jako jeho duše.
V pravé ruce držel stále krví potříšněný meč, začal si pohvizdovat a rozhlížel se po místnosti.

,,No..... čekal jsem poněkud komfortnější vybavení tvého obydlí." řekl pobaveně , o kus hadru si začal čistit svůj meč od krve. Poté jej zasunul do pochvy ,,Jsem celkem poctěn, že jsem vás mohl pane Bodisi navštívit. Jen bohužel pro vás bude moje návštěva ta poslední, jakou tady budete mít." dodal s lehkým úsměv.

,,Vy nebudete nikdo jiný, než osobní pes Aspera.... Reider." odvětil bez známky strachu Bodis.
Stín se nad jeho štiplavou poznámkou jen zasmál, zamířil ke skříni s policemi.
Z jedné polic vzal dvě číše na víno, které postavil před Bodise.

,,Tak nalijte nám víno! Mám sucho v krku a vy určitě si před smrtí ještě rád dáte." pobídnul zabiják starce. Bodis na něj chvilku hleděl, poté mlčky nalil do číší víno.
Reider si sednul na roh stolu, zpod pláště vytáhl malou ampulku s bílým práškem a nasypal do číše určené Bodisovi.

,,Jed?!" zeptal se poněkud překvapený Bodis.

,,Ano, ano." potvrdil Reider ,,Jsem zásadový pane Bodisi. Nemám ve zvyku podřezávat starce, či děti. Přece jen nejste nějaké prase na porážce, nemyslíte?"

,,Čím jsem si zasloužil takovou laskavost?"

,,Ničím pane Bodisi. Jak jsem říkal, jsem zásadový." odvětil Reider a podal Bodisovi číši s jedem.
,,Nebojte se. Tento jed je oproti ostatním svým způsobem bezbolestný" uklidňoval starce a pozvedl číši nad hlavu ,,Tak na zdraví!" pronesl a vypil obsah ze své číše.
Bodis chvilku váhal, nakonec se též napil a čekal, kdy začne působit.

Reider se začal usmívat ,,Zapomněl jsem se zmínit, že tento jed pochází z rostlin z bažinné oblasti, je dvoufázový. První fáze je ochrnutí celého těla, budete moci jen vnímat a mluvit. Ve druhé fázi, která přijde plus, mínus tak do půl hodiny později je zástavu srdce."

Bodis očekával nějakou levárnu, ani ho to nevyvedlo z míry. Jen mu začalo vrtat hlavou, proč ten zabiják zvolil právě takové řešení jeho smrti. Nedokázal to pochopit.

,,Můžu se vás na něco zeptat?" pronesl stařec a pohlédl Reiderovi do očí.

,,Samozřejmě že můžete. Nakonec jsem celkem společenský typ člověka a rád si popovídám." souhlasil pobaveně Reider.

,,Jak přes veškerou tu prolitou krev dokážete usnout? Těch nevinných lidí a dalších bytostí, které jste zabil. Máte klidné spaní?" zeptal se Bodis.

Reider se nad jeho otázkou zasmál ,,Pane Bodisi, já sloužím Arepovi, a tudíž sloužím Velkému záměru. A ten, jak sám víte je ve všem nadřazen. Všichni ti mrtví jsou "jen" přijatelné ztráty. Stejně tak přistupuji ke svému životu. Jsem totiž jen pouhá figurka, stejně jako vy. Rozdíl mezi mnou a vámi je jen, že jsem nevybočil z cesty."

,,Těmahle žvástama vás krmí tam u vás v kasárnách? Nedivím se, že jste jen pouho pouhé stádo ovcí, jdoucí slepě a bez vlastního rozumu za svým pánem!" procedil Bodis.

Reider jen pobaveně vykulil oči a úsměvem odvětil ,,Poněkud jste zapomněl, že doposud jste byl do toho taky zapojen! Což mě vede k otázce, proč jste udělal, to co jste udělal?! Dát schválně Sarggasovi špatné informace a myslet si, že na tohle nepřijde je hodně naivní! Myslel jste si, že uniknete trestu?"

,,Byla to jediná správná věc, jakou jsem mohl udělat! Co děláte je nejodpornější věc v dějinách světa! Nechci se nadále podílet, ani nechci být spojován s takovýma sráčema, jako jste vy!" přitvrdil Bodis, což vyvolalo nevole u Reidera v podobě kopnutí do židle, která spadla na zem.

,,Měl byste krotit ten svůj jazyk!" řekl nelibě Reider, což vyvolalo na vrásčité tváře starého Bodise úsměv ,,Co horšího se mi teď může stát?" nadhodil Bodis ,,Už dávno jsem smířený ze svou smrtí."

,,Máte štěstí, že nezabíjím starce a děti. Jak jsem říkal, je to moje zásada a nerad bych ji porušil."

,,Přesto zabíjíte ženy? Jste opravdový hrdina!" pronesl Bodis, čímž si zasloužil hodně podrážděný obličej Reidera, jenž civěl na Bodise celkem překvapeně.

,,Pokud si tohle myslíte, tak bych pro vás něco měl!" řekl náhle Reider ,,Očekával jsem, že něco takového řeknete." dodal a hvízdnul směrem ke dveřím. Po chvilce do místnosti vešel další ze Stínů s dvěma pytli, které položil na stůl a okamžitě odešel.

,,Měl bych vám někoho představit!" pravil Reider a začal šmátrat v jednom z pytlů, přitom si melodicky pobrukoval.
Z něj vytáhl uříznutou hlavu muže ,,Budu hádat pane Bodisi! Není tohle náhodou váš zeťák?" zeptal se téměř ďábelskou radostí Reider a položil před opařeného Bodise hlavu. Přešel ke druhému pytli, kde vytáhl hlavu ženy ,,A tohle bude asi hlava vaší dcery. Myslím, že to byl jediný váš potomek že?" prohlásil Reider a položil druhou hlavu před Bodise, který hleděl do mrtvých očí svého dítěte.

Bodise zalil záchvat zuřivosti a chtěl z posledních svých sil vystartovat na Reidera, jenže nemohl se pohnout. Přišel si v tom křesle jak přikovaný. Reider si toho všiml ,,Copak starče? Nemůžeme se hýbat? Že by jed začal pomalu zabírat?"

,,Ty ubohá, malá, podělaná svině!" zařval na něj Bodis. Reider zdvihl prst ,,To ale ještě není vše!" zarazil ho Reider. Ze stolu Reider smetl uťaté hlavy za stůl, aby na ně nebylo vidět ,,Nechci, aby náš další host viděl tyhle hlavičky určené do mé vitríny! odůvodnil chichotem Reider své chování. Bodis ho okamžitě zasypal sprškou nadávek, na čelo se mu přitom vylil pot a do očí slzy.
Reider odstoupil od stolu tak, aby na něj Bodis viděl, poté znovu hvízdnul ke dveřím.
Další ze Stínů přivedl do místnosti malou, šestiletou holčičku, kterou si Reider okamžitě přitáhl
k sobě. Bodis zaraženě hleděl, nezmohl se na jediné slovo.

Reider ukázal prstem na děvče ,,Tohle bude asi tvá jediná vnučka že?" pravil téměř vítězně Reider ,,A pokud se nepletu, tak momentálně už předposlední žijící z tvého rodu." připomněl Bodisovi realitu, jaká zrovna byla. Přitom začal jednou rukou hladit děvče po vlasech, v druhé ruce držel asi dvaceti centimetrový předmět, připomínající jehlu. Holčička se začala třepat strachy, nechápala vůbec nic z toho všeho, co se děje.
,,Jakže se jmenuje?" zeptal se Reider zaskočeného Bodise ,,Erwina že?" odpověděl si sám sobě Reider ,,Byla by škoda, aby se ji něco stalo. Taková pěkná, mladá dívenka" prohlásil.

,,Kde je maminka?!" zeptala se náhle nervózní Erwina. Reider ji začal uklidňovat ,,Neboj se zlatíčko! Zanedlouho budeš u svých rodičů."

,,Ne, ne, ne! Prosím tě, neubližuj ji!" začal ze sebe soukat Bodis ,,Vždyť za nic nemůže!"

,,To máš naprostou pravdu." souhlasil Reider ,,Jenže musíš nést následky za svůj čin!" odvětil Reider a pomalu začal špičkou jehly jezdit po Erwiných šatech. Bodis nadále žadonil o slitování.
Reider se zastavil jehlou nad levou klíční kostí malé Erwiny.
,,Víte, že kdybych se tímto "uměleckým" předmětem na zabíjení trefil tady do mezery u klíční kosti, tak proniknu až do plic? A jaký by byl následek? Krev by ji natekla skrz ránu do plic a prakticky by se utopila ve vlastní krvi." pravil Reider a jehlu namířil do úhlu devadesáti stupňů a přiložil ji ke klíční kosti nebohé holčičce, která začala brečet.

,,Co ještě ode mne chceš! Dám ti všechno, co mám! Jen ji prosím neubližuj!" křičel Bodis se slzami
v očích. Reider nad jeho nabídkou nijak neuvažoval, jen pokrčil rameny ,,Já ale nic nepotřebuji." chladně odpověděl s tváří bez jakékoliv emoce.

,,Vždyť jsi říkal, že dětem neubližuješ!" vzpomněl si Bodis s malou špetkou naděje, že to na zabijáka zabere. Reider jen souhlasně přikývnul ,,To máš pravdu, říkal jsem to. Jenže někdy se prostě zásady musí občas i porušit" dodal zlomyslným úsměvem.

Poté vší silou zatlačil jehlu do těla nebohé Erwin, jenž začala pištět a řvát bolestí, co ji hrdlo dovolovalo. Svalila se na zem s pláčem, začínala vykuckávat krev a tělo upadávalo do křečí.
Reider stál nad jejím tělem a užíval si pohled na bezbranného Bodise.
Pro něj to bylo jak z hororového snu, když viděl tvořící se kaluž pod jeho vnučkou, jenž sebou cukala v bolestech a pomalu umírala. Bodis chtěl vyskočit z křesla, obejmout ji a uklidňovat, namluvit ji, že všechno bude v pořádku. Jenže jed v jeho těle ho plně paralyzoval. Mohl jen pohybovat očima a mluvit.
,,Ty podělanej zmrde! Doufám, že chcípneš tou nejhorší smrtí, jaká může pro smrtelníka být!" spustil Bodis ,,Zdechni! Zdechni, ty z prasete vylezlej hajzle!"

Reider se nad slovy Bodise jen usmíval, poté se začal hlasitě smát ,,Měl by sis místo nadávek vychutnat spíš poslední chvilky se svou rodinou." prohlásil, poté se uklonil směrem k Bodisovi.
Při odchodu z místnosti Reider stačil ještě říct ,,Krásné, poslední rodinné shledání! Sbohem!"

,,Sejdeme se v pekle ty šmejde!" vykřikl z posledních sil Bodis. Poslední chvíle, než jed plně zapůsobil se hlasitě omlouval své vnučce za svoji chybu. Bylo to slyšel skoro po celém zámečku. Netrvalo to ovšem moc dlouho, když po pár minutách Bodisův hlas umlkl. Potom vstoupil jeden ze Stínů do pokoje, rozlil olej a zapálil jejich mrtvá těla.

Reider vylezl z loveckého zámečku před hlavní chod. Okem zkontroloval dění kolem něj.
Jeho druzi ve zbrani vyslékaly těla padlých Bodisových lidí, následně je stahovali z kůže a věšeli za nohy. Považoval to za celkem uspokojivé splnění úkolu. Proto se rozhodl na chvíli se natáhnou
a relaxovat pod jedním stromem, než jeho podřízení dokonají své dílo. Jeho odpočinek však narušil příjezd dalšího z podřízených se zprávou od mistra Sarggase. Rozkaz v dopise posílá Reidera a jeho skupinu na sever.
Mají se podílet na lovu přeživších vojáků, kteří přežili masakr.
Tohle byla věc, na kterou Reider velice rád slyšel. Nahánět lidi jako lovnou zvěř byla jeho nejoblíbenější činnost.