Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 23

Kapitola 23: Proč to nefunguje?

Varování: Obsah 18+

„Otázka viny je spíše otázkou, kterou klademe sami sobě, než otázkou, kterou nám kladou druzí.“ (Karl Jaspers německý psychiatr a filozof 1883–1969)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Měsíc v úplňku osvětloval Bradavické pozemky. V dálce bylo slyšet vytí divokých vlkodlaků. Přestože lék na lykantropii dávno existoval, stále se našli tací, kteří se k léčbě odmítli přihlásit a žili v utajení. Zřejmě to pro ně bylo lepší, než se ke svému prokletí přihlásit veřejně a pak se celý život potýkat se strachem, předsudky a odmítáním, protože tak to bylo. Remus Lupin by mohl vyprávět pokud by ještě žil.

Starobylé stromy zapovězeného lesa vrhaly přízračné stíny na tři kouzelníky stojící tam, kde končilo ochranné pole hradu. Jeden z nich nemrtvý temný mág s černou kápí vtaženou hluboko přes oči sesílal stále další a další ohnivé koule na ty dva před sebou, muže a ženu.

Severusovo stříbřité Protego nemohlo na takto ničivá kouzla stačit. Marylin chtěla přidat svoje. Jejich štíty se měly vlivem kompatibilní magie spojit v jeden mnohonásobně silnější. Z nějakého důvodu to ale nefungovalo. Jedna z ohnivých koulí prošla až ke svému cíli. Severus to ustál, hábit jen lehce ohořelý. Jeho vlastní Protego ho dokázalo uchránit alespoň částečně. Marylin na tom byla hůř. Její vlastní štít se při pokusu spojit se se Severusovým roztříštil. S lehkými popáleninami na ruce odletěla několik metrů dozadu.

Z nemrtvého temného mága se mezitím stala Minerva. Docela působivá iluze, to musel Severus uznat. Napřed si ale pospíšil zkontrolovat Marylin. Doufal, že se jí nic nestalo, koneckonců trénovat společná kouzla s černou magií byl jeho nápad. Albus by odmítl. Minerva ovšem tak úzkoprsá nebyla. Válka ji zocelila. Anebo taková byla už předtím a on to jen neviděl. Stává se to docela často, víte? Že pracujete s někým a až po příliš dlouhé době si uvědomíte jaký skutečně je. Prostě ho najednou vidíte úplně jinak. S Marylin tenhle problém naštěstí neměl.

„Jsi v pořádku Mar?“ zeptal se pomáhaje jí přitom na nohy.

„Ano. Myslím, že ano,“ odpověděla trochu váhavě držíce si poraněné předloktí.

„Měla byste navštívit Poppy,“ přidala se starostlivě Minerva.        

„Jistě postarám se o ni. Prozatím děkuji za spolupráci Minervo, ta iluze byla působivá.“ S těmi slovy vzal Severus Marylin kolem ramen a bez dalších průtahů ji odváděl do hradu, kde už zřejmě všichni spali. Ticho narušovalo jen ono neutuchající vytí, jež zahubilo všechny ostatní zvuky lesa. Bylo to tak pokaždé. Vlkodlaci zkrátka vzbuzovali hrůzu i v lesních tvorech.

Marylin to však nevydržela, zdála se rozrušená, když promluvila: „Severusi proč to nejde? Mělo by to fungovat, všechny podmínky přece splňujeme…leda by byl problém v tom, že nejsme manželé.“

„To by nemělo vadit. Přijdeme na to Mar, teď by sis ale měla odpočinout, jsi zraněná.“

Severus ji chtěl skutečně odvést na ošetřovnu, jak radila Minerva. Ona si však postavila tu svou zrzavou nebelvírskou hlavu, že kvůli jedné lehké popálenině nemá smysl Poppy budit. Ošetřil ji to tedy sám v komnatách hojivým balzámem, který měli v soukromé laboratoři. Nejprve ale jednoduchým diagnostickým kouzlem ověřil, zda nebyly poškozeny nervy. Díky Merlinovi šlo skutečně jen o povrchové zranění. I tak ale Severus trval na tom, aby si na noc vzala bezbolestný doušek.

Nad důvodem proč se jejich Protega nespojila, teď vůbec nepřemýšlel. Šlo mu hlavně o Marylin. To co se stalo, si dával za vinu, ačkoli to mohlo dopadnout mnohem hůř. Neměl po Minervě chtít černou magii. Myslel jen na to, že potřebují zcela jasný důkaz a bojovat černou magií proti černé magii se zdálo logické. Severus byl tak vychován, ale teď to ohrozilo jeho snoubenku. To se nesmí opakovat. Přísahal si.

*****

Marylin nemohla spát a nebylo to bolestí v ruce. O tu se spolehlivě postaral lektvar, na kterém Severus trval. Zranění nebylo příliš vážné, balzám by ho měl během několika málo dní zcela vyhojit. Přesto se staral. Zdálo se, že si to dokonce dává za vinu, což Marylin nechápala. Ani to však nebylo příčinou její nespavosti. Pořád se v mysli zabývala možnými důvody, proč jim společná magie nefungovala. Nedávalo to smysl. Na spojení skrz magické portály si dávno zvykli, uměli vnímat magii toho druhého na dálku, občas i komunikovali pomocí telepatie. Takže jestli měl Severus pravdu a manželství nebylo podmínkou, v čem byl tedy problém?

Asi po hodině marného převalování to Marylin vzdala a šla si do laboratoře pro Bezesný spánek. Ten zabíral vždycky.

V následujících dnech to nebylo o moc lepší. Marylin byla duchem nepřítomná, jak stále přemýšlela, co jim mohlo uniknout, nebo kde udělali chybu. Mechanicky odučila své hodiny, přičemž několikrát omylem ignorovala studenta, který se chtěl na něco zeptat. Jejího rozpoložení si všimli i kolegové, ale jelikož nepředpokládala, že by některý z nich měl zkušenosti se společnými kouzly, nic jim neřekla. Zkusila promluvit akorát s Brumbálovým portrétem. Marně. Jediný, kdo tedy ještě teoreticky přicházel v úvahu, byla Hermiona a tu odchytil Severus poté, co neuspěl v knihách. I její nápad byl však spíše záležitostí náhody, než nějakých ověřených faktů. Marylin její slova zachytila, třetího dne odpoledne, když šla na oběd do Velké síně.

„Totiž…Draco mi nedávno říkal, že dohodnuté sňatky v kouzelnickém světě je nutné…řekněme završit, aby byly platné. Co když i tohle je potřeba nejprve nějak završit, aby se vaše magie plně propojila?“ vykoktala se zjevným ruměncem na tváři. I ona nejspíš velmi dobře věděla, o jaké završení se přesně jedná a z nějakého důvodu jí nebylo příjemné hovořit o tom zrovna se Severusem.

"Mohla byste mít pravdu. A přestaňte se červenat jak rajče Hermiono, jsme přece dospělý lidé," řekl Severus pobaveně, aby jí zbavil rozpaků. Marylin mu pomohla tím, že na ni šibalsky mrkla. Koneckonců nebyla nijak indiskrétní.

Jejím řešením si ale Marylin jistá nebyla. Milovali se přece pravidelně i v době kdy začali s tréninkem. Přesto si Severus myslel, že na tom něco je. Budu se ho muset zeptat, co mi uniká. Rozhodla se.

Příležitost k tomu měla hned ten večer v komnatách. Jakmile si Severus ověřil, že se její ruka dobře hojí a že nemá bolesti, bez skrupulí navrhl Hermionin nápad hned vyzkoušet. Ne že by se Marylin nechtělo, jen zkrátka nevěděla, co si od toho slibuje.

„Já nevím Severusi. Milujeme se přece pravidelně, nemyslíš, že jsme to už dávno završili?“

„Jistě, ale nikdy jsme přitom neměli propojené magické portály.“

„To jsem si neuvědomila.“

„Já také ne, až dnes, když o tom mluvila Hermiona mi došlo, že jsme se pokaždé uzavřeli. Je to reflex, ochrana před přílišnou intimitou. Pokus se na to ale necítíš…“

Marylin ho nenechala domluvit. Vytáhla hůlku z rukávu, jednou s ní mávla a Severus stál před ní nahý. Překvapeně na sebe pohlédl, ruce u pasu otočil dlaněmi nahoru.

„To není fér,“ zavrčel, ale neznělo to naštvaně.

„Nikdy jsem neříkala, že budu hrát fér,“ řekla Marylin, s rukama v bok si ho zálibně prohlížela. Jen tak, protože věděla, že může. Až dokud se neocitla nad zemí. Severus se totiž dvěma rychlými kroky ocitl u ní, přehodil si ji přes rameno a odnesl do ložnice, kde jí taktéž zbavil oblečení. Pak už majetnicky plenil její ústa i ňadra.

Nebránila mu. Ve skutečnosti milovala, když se choval takhle živočišně. Milovala ty silné ruce cestující po jejím těle i prsty pronikající do těla. Nikdy jí nevadilo mu takhle patřit. Aby mu to dokázala, soustředila se na své magické portály. Držela je otevřené a rázem jí zaplavila vlna dalších pocitů, když Severus udělal to samé. Pokud se někdy předtím bál, nyní si to neskrývaně užíval.

Chvíli ho nechala, než jim vyměnila role. Jeho dravou vášeň nahradila pomalou pozorností, protože měla za to, že Severus si hrubého zacházení užil v životě už dost. Jednou rukou docestovala po vnitřní straně stehna až k rozkroku. U vstupu do těla lehce zesílila tlak. Trochu váhavě. Nebyla si jistá, zda Severus přijme stimulaci prostaty a z jeho pocitů nemohla nic vyčíst. Ze samého vzrušení totiž omylem opět zavřel portály. Roztažené a mírně pokrčené nohy však vypadaly jako souhlas. Přesto stále váhala.

„Čekáš snad na písemné pozvání?“ zeptal se se zdviženým obočím.

„To ne, jen jsi zase zavřel portály a já to nechci udělat bez tvého souhlasu.“

„Oh, jistě promiň,“ řekl Severus a svou chybu napravil.

Když Marylin zachytila jeho nedočkavou natěšenost, veškerá váhavost zmizela a další ujišťování nebylo zapotřebí. Severus jí zkrátka bezvýhradně věřil. Dovolil jí to co málokterý muž před ním a ještě si to užíval. Marylin byla jemná, nechtěla mu v žádném případě ublížit, a jakmile naznačil, že si přeje skončit, nechala toho. 

Jejich následné splynutí bylo něco, co opravdu nečekala. Teď už chápala, co Severus myslel tou přílišnou intimitou. Bylo to zvláštní, nepopsatelné, ale rozhodně se zdálo, že to funguje. Magie kolem nich vibrovala skoro viditelná, což se nikdy předtím nestalo. Vypadalo to jako mlhavé jiskření dvou barev, které byly sice zpočátku oddělené, ale postupně se mísily, až nebylo poznat, která barva je která.

"Tohle už musí fungovat. Viděl jsi to?" zeptala se nakonec udýchaně Marylin, když se z ní Severus odkulil. I jemu chvíli trvalo, než uklidnil dech natolik, aby mohl odpovědět.

"Myslím, že to nešlo přehlédnout. Doufejme, že takhle nebudeme jiskřit při každém sebemenším fyzickém kontaktu," prohodil zamyšleně Severus a oba se té představě zasmáli. Na veřejnosti by to vypadalo poněkud podivně zvláště pak za přítomnosti mudlů.