Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 24

Kapitola 24: Zpět na začátek

 

„Někdy bývá rozumnější pokračovat od začátku.“ (Milan Růžička český dokumentarista a režisér 1937–2011)

 

Bradavice, severovýchodní Anglie…

           

Tentokrát bylo jasně vidět, že je něco jinak. Ještě než vůbec došlo na zkoušku s Protegem, Marylin už věděla, že to bude fungovat.

Ono podivné jiskření při fyzickém kontaktu se sice už neobjevilo, ovšem držet magické portály otevřené se najednou zdálo pohodlnější a snažší, nežli je zavírat. Když se o to pokusili, pocítili až překvapivou prázdnotu, jakoby jim něco podstatného chybělo. Buď druhá polovina magie, nebo vědomí toho druhého, tím si Marylin nebyla jistá. Možná se to ani vzájemně nevylučovalo.

Co jí ale dělalo trochu starosti, byl Severus a jeho pocit viny. Namísto, aby se zase sešli s Minervou venku a chránili se před ohnivými koulemi, probíhala zkouška v soubojové síni. Ohnivé koule byly nahrazeny slabšími energetickými, které pouze trochu štípaly, když člověka zasáhly. Podle Marylin to nebyla dostatečná motivace. Severus byl však neoblomný.

„V žádném případě, minule jsem s tou černou magií udělal chybu. Není to bezpečné,“ prohlásil rezolutně. Marylin si jen povzdechla a zaujala postavení vedle něj.

Minerva, která se jim do toho nemínila plést, začala hned s vrháním energetických koulí. Postup obou snoubenců byl stejný jako prve. Spojení jejich štítů v jeden, doprovázelo podobné jiskření jako to, které zažili včera večer, takže nebyl pochyb o tom, že teď už to vyšlo. Také síla a odolnost tohoto Protega byla mnohonásobná. Minerva ho nebyla schopná překonat.

Vyzkoušeli to také na jiných kouzlech. Jen tak v rámci procvičení, aby měli jistotu, že odeklínačská kouzla provedou správně. Společně seslali Salvio hexia (1) kolem celé soubojové síně a zkusili také meteorologické kouzlo. Jeho účinnost si ověřili velmi brzy. Za Minervou totiž přiletěl malý ptáček, patron Filiuse Kratiknota se zprávou, že v celém hradě prší.

„Merline, zrušte to kouzlo, mám na stole dopisy z Ministerstva kouzel!“ zděsila se Minerva a Severus s Marylin jí raději rychle poslechli. Poté je ředitelka ve spěchu opustila, zřejmě, aby zjistila, jaké škody déšť v její pracovně napáchal.

Severus se spokojeně obrátil ke své snoubence. „Tohle by nám šlo, je na čase zjistit jak si poradíme s kletbou.“

"Severusi počkej!" zarazila ho ještě Marylin. „Vím, že si to co se stalo minule, dáváš za vinu, ale já ti to nevyčítám. Myslel jsi to dobře, i mě přišlo logické bojovat proti černé magii černou magií. Jak jinak můžeme vědět, že jsme připravení? Nepředpokládám, že Voldemort cvičil své stoupence školáckými kouzly.“

„Máš pravdu, to skutečně ne, jenže jemu na našem životě nezáleželo. Mě na tom tvém ano a tohle mohlo skončit špatně. Nechci tě ohrozit.“

Marylin došla až k němu. Lehce mu ovinula paže kolem pasu. „Vždyť já vím Seve, ale musíme se té kletby zbavit, udělám proto cokoli. Kromě toho, víš přece, že se o sebe dokážu postarat.“

Svá slova myslela vážně. Ovšem v tuhle chvíli ještě nemohla vědět, co přesně bude to cokoli nakonec znamenat. Stejně tak zatím nemohla vědět, že černá magie bude stejně nevyhnutelná.

 

*****

 

Nemělo smysl ztrácet čas. Ještě ten den vzal Severus Marylin do síně zakladatelů, aby se společně pokusili o odeklínačská kouzla. Nemyslel na to, jestli to zabere a co budou dělat, pokud ne. Když je cesta před tebou příliš dlouhá a trnitá, vždy se soustřeď jen na ten jeden další následující krok. To ho naučil Brumbál a všechny ty roky špehování.

 S Marylin to už ovšem bylo jiné. Její nedočkavost a nervozita byla evidentní, když rozhovor s Godrikem, který by za jiných okolností jistě uvítala s nadšením, omezila jen na nutnou zdvořilostní konverzaci.

Severus ji tedy vzal za ruku a odvedl k velké studnici uprostřed místnosti, kam měli směřovat svá kouzla. Inkantace pronášeli oba současně, proud magie z hůlky přitom směřovali přímo ke zdroji. Přestože Marylin byla nervózní, ruka svírající hnědou hlohovou hůlku se ani trochu nezachvěla. Vše bylo provedeno správně, magie ve studnici divoce vířila, přesto Severus poznal, že to nefunguje. Přítomnost černé magie byla stále jasně cítit nezlomná jako předtím. Teď když už věděl, co hledat, nepotřeboval ani odhalovací kouzla. Po chvíli proto sklonil hůlku a nepatrně zavrtěl hlavou.

„Ta kouzla nefungují, musíme na to jít jinak,“ řekl, ačkoli to bylo zřejmé. Byly zas na začátku, chtělo to nový plán. Severus ale neměl strach, zbývalo spoustu času. Kromě toho pořád věřil, že trénink společných kouzel nebyl zbytečný.

„A jsme tam, kde jsme byli. Toho jsem se bála už od toho rozhovoru s Hermionou.“

„Nevzdávej to, dcero Nebelvíru. Jistě najdete nějaké řešení,“ promluvil Godrik ze svého portrétu a připomněl tak hodnoty a vlastnosti, jež jejich kolej uznávala.

"Pokud máte nějaké rady, rád si je nyní poslechnu," obrátil se Severus ke všem zakladatelům. Žádat moudrost od starších nebyla hanba ani pro Zmijozela.

Salazar Zmijozel se zamyšleně poškrábal na své vousaté bradě. „Pokud žádáš radu, jsi zde na správném místě. Mohu ti však říci jen jedno. Kletbu zlomíš, jen zaměříš-li se na její zdroj.“

Tak tohle Severusovi pomohlo jen částečně. Jistě, věděl už, že zdrojem je samotný hrad, jeho magická podstata. Jak to ale udělat jinak, když ho nechtěli zbourat? To zatím netušil.

 

*****

 

Hostinec U Tří Košťat, Prasinky, severovýchodní Anglie…

 

Zatímco o víkendech je hospoda madam Rosmerty nacházející se v kouzelnické vesnici nedaleko Bradavic obvykle plná studentů, ve všední dny se zde čas od času scházejí profesoři.

Hermiona si na Rosmertu pamatovala ještě ze svých studentských let. Vždy to byla rázná a velice pohledná žena, která se líbila mnoha lidem včetně Rona. Nic se na tom nezměnilo ani teď po válce. Pokud mohla soudit, věk se na její atraktivitě nijak nepodepsal.

„Doufám, že jsem vám tou schůzkou nepokazila plány na dnešní večer.“

„To je v pořádku, žádné jsem neměla,“ usmála se na svou společnici Hermiona. Občas se takhle s Marylin scházeli, aby si spolu dali máslový ležák a probrali novinky. Začalo to v loňském školním roce v době, kdy se díky Harrymu vyrojili spekulace, že by Snape mohl být naživu. Marylin se o něj tehdy hodně zajímala, prý z profesních důvodů. Hermionu by vážně nikdy nenapadlo, že to nakonec skončí takhle. Nedokázala si někoho jako on představit v manželství. To ale byla minulost, teď byly věci jinak.

Marylin chtěla mluvit o kletbě. Byla očividně trochu zklamaná tím, že jejich plán nevyšel přesně jak Hermiona předpovídala.

„…takže jsme zase na začátku. Zvláštní ale je, že Severus se vůbec nebojí. Pořád je přesvědčený, že společná magie bude klíčem,“ uzavřela své vyprávění.

„Víte Marylin, něco jsem o něm pochopila. On se nevzdá a pod tlakem mu to jde nejlépe. Vždycky to byl statečný člověk tak to nechte na něm a zkuste mu věřit.“

„Já mu věřím, jen mě trochu znepokojuje to, co řekl Salazar v síni zakladatelů. Z nějakého důvodu se mi to nelíbí.“

„Ať už tím myslel cokoli, znamená to, že řešení existuje. Pravda je, že nedávno Severus taky řekl něco, co mi nedávalo smysl. Viděla jsem ho, jak u vás na patře bojuje s očarovaným brněním a když jsem se pak ptala, co to bylo, řekl mi, abych se zeptala hradu. Divný co?“

„Tak očarované brnění? Vůbec se mi nepochlubil,“ řekla Marylin zamyšleně a Hermiona z jejího výrazu pochopila, že právě asi řekla něco, co neměla.

„Asi vás jen nechtěl znepokojovat. Nic to nebude, nedělejte si starosti,“ pokusila se to rychle zahrát do autu, jenomže škoda už byla napáchána. Marylin se pouze nuceně usmála.

„Asi. Promiňte Hermiono, už budu muset jít, vzpomněla jsem si, že mám ještě nějaké opravování.“

„Jistě,“ přikývla Hermiona zatímco jí to šrotovalo v hlavě. Něco se tady očividně dělo a určitě to nějak souviselo s hradem a kletbou. Zeptejte se hradu. Co to jen mohlo znamenat? Ptala se sama sebe, když v tom jí to najednou došlo. Hrad bude nejspíš ovlivněný kletbou, útočí na Severuse, aby mu zabránil v jejím zlomení, proto to brnění. A nejspíš nebude jediné, muselo se toho stát víc a Severus to před Marylin z nějakého důvodu zatajil.

I když teď tohle ale věděla, nemohla dělat nic jiného, než se podívat do knížek. Něco jí ovšem říkalo, že to Severus už dávno udělal. Navíc tady šlo o černou magii, to byla spíše jeho parketa, ona o ní nic nevěděla.

Zavrtěla hlavou, naštvaná sama na sebe vyprázdnila svou sklenici na jeden zátah. Proč jsem o tom jen mluvila, to jsem nemohla držet pusu? Jestli se kvůli mně pohádají…

Nakonec se Hermiona zvedla a se zamračeným výrazem opustila hostinec U Tří Košťat, aby se mohla přemístit zpět na pozemky školy. Byla rozhodnutá alespoň trochu zmírnit následky svého podřeknutí. S kletbou nic udělat nemohla. Mohla ale vyhledat Severuse a říct mu, co se stalo. Měla strach, že tak krátce po završení by větší hádka mohla narušit kompatibilitu jejich magie a pak by opravdu byly zas na začátku, jak říkala Marylin.

Dohnala ho hned u paty schodiště, zřejmě mířil z Velké síně do svých komnat. Jejím náhlým zjevením byl docela překvapený.

„Hermiono, co se stalo? Myslel jsem, že jste šla s Marylin ke Třem Košťatům.“

„Byla jsem tam, ale asi jsem něco pokazila. Řekla jsem Marylin o tom brnění, neměla jsem tušení, že o tom neví. Najednou hrozně spěchala zpátky tak jsem se vrátila, abych vás upozornila. Promiňte Severusi,“ vydechla zkroušeně.

„Stalo se. Pravděpodobně jsem to měl očekávat. Teď mě omluvte,“ řekl Severus stroze a s vlajícím pláštěm se vydal po schodech vzhůru. Hermiona za ním znepokojeně hleděla. Ani neměla možnost mu říct o svých obavách.  

 

Poznámka autorky: (1) Salvio hexia je ochranné kouzlo. Hermiona ho v HP7 používala k ochraně místa, kde stanovali při pátrání po viteálech. Salvus znamená latinsky neporušený a hex je magické zaklínadlo.