Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 28

Kapitola 28: Výbuch ve sklepení

„Lidé jsou bezmocní jen tehdy, jestliže to sami připustí.“ (Jean Paul Sartre francouzský existenciální filosof, dramatik, prozaik, scenárista, politický aktivista, autor životopisu a literární kritik 1905–1980)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Severus se vždy snažil opravovat eseje a písemné práce tak, aby měl víkendy volné. Nejzásadovější byl ohledně neděle. Přesto se občas stávalo, že se objevily povinnosti, o které se musel nutně postarat. Tak jako nyní.

Zatímco Marylin byla s Hermionou na Příčné ulici nakupovat nějaké dárky, on se po obědě vydal do Zmijozelské společenské místnosti promluvit si se Saniou Lestrangeovou. Dozvěděl se totiž, co bylo příčinou toho jejího kousku s lektvarem strnulosti. Při řešení jednoho sporu mezi několika studenty Zmijozelu a Nebelvíru mu o tom nakonec řekla prefektka z jeho koleje Astoria Mcearlyová.

„Víte pane profesore, Sania o tom s vámi nechtěla mluvit, ale byla tu jedna polehčující okolnost. Několik našich sedmáků už od začátku roku šikanovalo jednoho z mladších Nebelvírů a ona se ho před nimi zastávala. Sice to pak přestalo, ale Sania díky tomu ztratila ve Zmijozelu úctu, nikdo se s ní nebavil, někteří jí dokonce dělali naschvály a posmívaly se jí, že je do toho Nebelvíra zamilovaná, což není. Udělala to, aby si jí zase vážili.“

Víc Astoria nedodala, ostatně nebylo to třeba. Severus si dokázal docela dobře představit, že to fungovalo. Zmijozelové byli takový. Zradíte-li je, musíte buď přijmout trest, nebo udělat něco, čím si je znovu nakloníte. Tím je celá záležitost smazána a dál se o tom nemluví. Docela zdravý přístup, vezme-li se v úvahu kolika zbytečným hádkám a směšnému trucování se tak člověk vyhne. Takže ano, Severus její jednání částečně dokázal pochopit. Trest jí ale prominout nemohl, na to byl ten čin příliš závažný. Měl ale v úmyslu jí své stanovisko sdělit a ostatním udělat krátkou přednášku o problematice šikany. Něco podobného se už nesmělo opakovat.

Ke své smůle tam však nedošel. V jedné z chodeb dole ve sklepení zaslechl opět zpívat fénixe. Zarazil se a očima hledal, kde ten prokletý pták může být. Nikde ho neviděl. Vzápětí ucítil podivnou chvilkovou vibraci ve zdi, kolem které zrovna procházel. Přiložil k ní dlaň ve snaze ověřit, zda se úplně nezbláznil. Tohle bylo totiž tak divné. Ale, ne, vážně se to dělo. Vibrace dokonce zesilovala.

Severus vytáhl hůlku. Nikoli na obranu, nýbrž k seslání pátracího kouzla. Než to však stačil udělat, ohlušující výbuch ho připravil o pevnou půdu pod nohama. Vzduch byl náhle plný prachu, a odletujících kusů zdiva, což značně stěžovalo viditelnost. Ve zrychleném režimu si dokázal uvědomit, že to odnesla ta zeď, která předtím vibrovala, jako kdyby na ni někdo opakovaně sesílal kouzlo Bombarda. A on samozřejmě.

Severus ležel na zemi pod sutí, neschopný pohybu. Jelikož ho bolel snad každý sval na těle, ani po něm nijak zvlášť netoužil. Tíha na jeho zádech mu brala dech z plic, v uších mu hučelo. Pocit nedostatku kyslíku zatemňoval mysl. Bylo to jedno, stejně by nemohl nic udělat. Při tom pádu přišel o hůlku, ležela v chodbě příliš daleko od něj a on nedokázal natáhnout ruku dál, než pár centimetrů. Zaplavil ho pocit naprosté bezmoci, což bylo něco, s čím se jen těžko vyrovnával.  

S docházejícím dechem naslouchal zpěvu fénixe, který tu stále ještě létal někde okolo něj. Severus tak trochu doufal, že by mohl přivést pomoc. A pak, někdo ten výbuch přece musel slyšet. Jak tak uvažoval, najednou ho to napadlo. Přeci jen tu bylo cosi, co mohl udělat. Z posledních sil vyslal pomocí telepatie naléhavou myšlenku k Marylin: Potřebuji pomoc...ve sklepení.  Pak ztratil vědomí a všechno kolem něj zčernalo.

*****

Byla zima. Na Bradavické pozemky se pomalu snášely první sněhové vločky. Marylin a Hermiona beze spěchu kráčely směrem k hlavní bráně. Po společném nakupování měly obě dobrou náladu, ačkoli u Hermiony tomu původně předcházela podivná zasmušilost. Marylin nebyla slepá, všimla si, že mladší kolegyni něco trápí. Nevyptávala se však.  Ostatně nebylo těžké uhodnout, že příčinou bude nejspíš Justin Finch-Fletchley. Hermiona zjevně nutně potřebovala tohle rozptýlení v podobě vánočních nákupů a ona jí ho ráda poskytla.

Teď to ovšem musela pustit z hlavy, jelikož jí myslí prokmitla naléhavá zpráva od Severuse. Potřebuji pomoc… ve sklepení. Vzápětí jejich spojení zmizelo. Necítila ani jeho magii, což mohlo znamenat jediné. Něco se mu stalo.

„Musíme si pospíšit, něco se stalo ve sklepení. Ztratila jsem spojení se Severusem,“ řekla spěšně Marylin a dala se do běhu. Hermiona jí bez zbytečných dotazů následovala. Nepotřebovala se ptát, jak to její kolegyně mohla vědět.

Po cestě se k nim připojila ještě Minerva, která pro změnu slyšela výbuch. Takto dorazili až do sklepení, kde se chodba rozvětvovala.

„Kudy?“ pohlédla ředitelka tázavě na Marylin. Ta však bezradně pokrčila rameny. Neměla tušení, co Severus ve sklepení dělal.

Jako v odpověď zahlédli v chodbě napravo vedoucí ke Zmijozelské společenské místnosti rudá ocasní pera. Truchlivý popěvek, jenž je doprovázel, dával tušit, že přesně tohle je ten správný směr.

„Pojďme tudy,“ rozhodla Hermiona a její hlas zněl přiškrceně. I ona musela poznat, že Fawkes nezpívá bezdůvodně.

Našli ho během chvíle. Severus ležel pod hromadou suti a nejevil známky vědomí. Ve zdi za ním zela obrovská díra vedoucí do jednoho ze skladů školních pomůcek. Co bylo příčinou výbuchu, nyní nebylo podstatné, ačkoli to všem pravděpodobně došlo.

„Ach ne,“ vydechla Marylin. Hrdlo měla sevřené strachem, když si klekala na zem do prachu vedle svého snoubence, aby si ověřila jak je na tom. Ke svému nezměrnému štěstí nahmatala slabý puls. „Ještě žije,“ oznámila poté úlevně oběma ženám.

Minerva na nic nečekala a pomocí kouzel začala z jeho těla odstraňovat těžké kusy zdiva. Ty se poslušně vracely zpět na své místo, dokud se rozbouraná zeď znovu nepostavila.

Jakmile to bylo jen trochu možné, zvedla Marylin pomocí kouzla Mobilicorpus Severuse do vzduchu, a začala jej levitovat na ošetřovnu. Hermiona mezitím vyslala svého patrona se zprávou, aby se Poppy na pacienta připravila.

„Co vlastně víte o Fawkesovi? Patřil Brumbálovi že?“ zeptala se Marylin Minervy, když spolu o chvíli později stáli na ošetřovně, zatímco madam Poppy prováděla svá léčivá kouzla. Severus měl podle ní velké štěstí. Kdyby pod tou hromadou zůstal ještě chvíli, pravděpodobně už by mu nepomohla.

„Ano a několikrát jsem byla svědkem toho, jak zachránil jeho i Harryho. Jak asi víte, fénixovi slzy mají léčivou moc a dokáže unést i velmi těžká břemena. Po Albusově smrti bohužel někam zmizel asi, aby si našel dalšího pána. Proč se na to ptáte, něco vás napadlo?“

„Vlastně jo. Jen díky němu jsme Severuse našli včas a už předtím jsme ho několikrát slyšeli podobně zpívat, jen jsme nevěděli, co to znamená. Co když to nějak věděl a varoval nás před nebezpečím?“

Minerva odtrhla pohled od lůžka a se zájmem na ni pohlédla. „To je docela dobře možné. Vždy se mi zdálo, že musí být nějak napojený na magii hradu.“

„To by ledacos vysvětlovalo. Ještě si o tom promluvím se Severusem až se probere, ale řekla bych, že za tenhle výbuch také může kletba.“ Vlastně Marylin si tím byla jistá, ale jelikož Poppy mezitím dokončila ošetření, už nic víc nedodala. Místo toho obrátila svou pozornost k Bradavické ošetřovatelce.

„Jak jsem říkala, měl velké štěstí, že jste ho našli včas. Bude v pořádku, jen potřebuje minimálně týden klid na lůžku, aby léčivá kouzla a dávka Kostirostu, kterou jsem mu dala, mohla pořádně působit. Má několik zlomených žeber. Profesorka Kelleyová u něj může chvíli zůstat. Vás paní ředitelko, požádám, abyste odešla, opravdu potřebuje klid.“

Minerva poslechla a bez řečí se vzdálila. Marylin se naopak posadila na židli vedle lůžka. Nemluvila, jen tu tak seděla a s pocitem hluboké úlevy držela svého snoubence za ruku. Tentokrát moc nechybělo a přišla by o něj.

*****

Přestože jí nikdo pořádně nic neřekl, Hermiona si ledacos domyslela. Vždy si uměla takříkajíc dát věci dohromady. Proto si také velmi rychle uvědomila, k čemu ve sklepení došlo. Na Severuse Snapea zaútočil hrad ve snaze vyštípat ho z postu profesora Obrany proti černé magii a zjevně se to nestalo poprvé. Mělo to co dělat s kletbou a magií hradu. Dokonce teď už také chápala, že po celou tu dobu se ho fénix před těmi útoky pokoušel varovat. Ačkoli si nemohla být úplně jistá, jak o nich dopředu věděl, nebylo těžké si to domyslet. Fawkes měl vždy zvláštní schopnost objevit se tam, kde ho bylo potřeba, takže musel být nějak napojený na magii hradu. Jak by jinak mohl být schopen přinést Harrymu v ten pravý čas do Tajemné komnaty Nebelvírův meč? Harry ho sám nijak nevolal.

Každopádně jakkoli byla ráda, že to nakonec relativně dobře dopadlo a Severus výbuch přežil, nemohla s tím nic dělat. Ona sama měla nyní jiné starosti. Stále nedokázala pustit z hlavy Justina a to jeho odmítnutí. Marylin se jí sice venku pokoušela přivést na jiné myšlenky, ale to mohlo pomoci jen na chvíli. Pořád dokola se v hlavě trápila otázkami, na které neexistovala odpověď a pokud ano, ona ji neznala. Brala to jako odmítnutí a to ji bolelo.

Pocit marnosti a bezmoci, ale nakonec vystřídalo váhavé rozhodnutí. Nechtělo se jí do toho, jenomže se zdálo, že jediná možnost jak se něco dozvědět byla promluvit se přímo s ním, donutit ho to vysvětlit. Už to dál nemohla snést. Prostě cítila, že potřebuje znát odpověď, ještě než začnou vánoční prázdniny. Pak ho totiž pravděpodobně několik dní neuvidí a to by se nejspíš zbláznila nejistotou.

Hermiona si povzdechla. Trávila nedělní večer o samotě ve svých komnatách. Přemýšlela a sbírala odvahu k rozhovoru, který mohl být velmi nepříjemný. Ano rozhodně si dokázala představit daleko lepší způsoby jak trávit čas.