Svět Aris Kapitola XIX

Haxmannova karavana byla na cestě již třetí den. První dva dny cesty byli deštivé a dosti větrné.
Což Haxmannovi nedělalo tolik vrásky, jako chování Allastara.
Ve skupině se držel vždy vzadu, s nikým prakticky nekomunikoval. Tedy až na trpaslíky, kterými komunikoval ve starém jazyce, jemuž žádný člověk nerozuměl.
Haxmannovi pokaždé přišlo, že Allastar trpaslíky snaží přetáhnout na svoji stranu.
Vždy během jejich rozhovoru se Borin s Wardinem na Haxmanna dívali dosti podezřívavě.
Byla to sice jen jeho domněnka, ale celkem Haxmannovi zapadala.
Přece jen tyhle starobylé rasy vždy drželi víc při sobě.
Aby toho nebylo málo, tak Haxmann měl ještě obavy ohledně Höwertze.
Od opuštění města se choval divně více, než bylo u něj obvyklé.
Vždy se podivně ostatních na něco vyptával, působil jako by všechny viděl poprvé v životě.
Putovali vedlejšími cestami, skrz pastviny a pšeničná pole, kde docházelo k minimálnímu kontaktu
s obyvateli. Během odpočinku si Axtell s Bhörnem a Stassem brali Erzima stranou a učili ho šermířskému umění. Ještě před koncem třetího dne se Axtel se Zoridem pustili do chystání večeře....



Zuckermann s rukama za zády pomalu přistupoval ke kotlíku, pověšeného nad ohništěm.
Vedle kotlíku seděli na zemi Zorid s Axtellem, krájeli zeleninu a brambory.

,,Hele, už je zase tady!" povzdechl si Axtell.
Zuckermann ho ignoroval, nahnul se nad kotel a pozoroval jeho obsah.

,,Co to jako má zase bejt?" zeptal se kyselým obličejem Zuckermann.

,,To jako nepoznáš armádní guláš?!" zavrčel Zorid a sekl po mladém střelci hodně opovržený pohled.

,,On ten paskvil má také i jméno?" pronesl překvapeně Zuckermann. Nahnul se ještě více nad kotel.

,,Vypadá to, jako by do toho někdo hodil šavli, snědl to a hodil znovu šavli!" prohlásil Zuckermann a narovnal se.

,,Já toho idiota snad zabiju!" kroutil hlavou Zorid ,,Kolik ti je drzoune?!"

,,Bude mi devatenáct."

,,Tímhle přístupem pochybuju, že se jich dožiješ!" zavrčel znovu Zorid.

Zuckermann jen pokrčil rameny. Poté odhalil natažením své pravé ruky klacek, jenž schovával za zády. Před zraky Axtella a Zorida začal klackem šťouchat do obsahu v kotlíku.
Dvojice nahodila hodně překvapené pohledy.

,,Málem bych přísahal, že ten blivajz na mě mrknul!" řekl Zuckermann a klackem začal míchat v protisměru hodinových ručiček.

,,Dneska chceš být fakt bez jídla, co idiote?!" zaprskal Axtell.

,,Co se vztekáš?" zeptal se kolem procházející Stass, jenž měl upoceného Erzima v patách.

,,Copak nevidíš?!" odsekl Axtell, prstem ukázal na Zuckermanna.

Stass pokývnul hlavou ,,Zase vám ohodnotil kvalitu vašeho vaření?"

,,Tohle není vaření, ale týrání potravin!" nadhodil Zuckermann.

,,Tenhle šašek si celkem koleduje o pořádnou lekci!" pravil Zorid.

Zuckermann ignoroval jeho varování, přestal míchat klackem v kotlíku.
Chvilku do něj civěl, poté se usmál a plivnul do obsahu ,,,Tak! A teď to bude mít ten správnej říz!" prohlásil vítězoslavným tónem.

,,Tohle už je moc!" zaprskal Zorid, vstal a převrhl kopnutím kotlík na zem.
,,Jak chceš chlapečku!" přidal se Axtell. Strčil Zuckermannovi do rukou nůž a cibuli.
,,Teď nám ukážeš své kuchařské umění!"
Zuckermann byl dosti překvapený jejich reakcí. Chvilku přemýšlel, jak naloží touto situací.
Poté se jen na Zorida a Axtella suše usmál ,,Čumte a učte se volové!" pravil Zuckermann a pustil se do krájení.
V ten den byla Haxmannova družina ráda, že trpaslíci měli sebou dost soleného vepřového
a sušeného masa pro všechny. Tedy až na Allastara a jeho stráže, ti si vařili a jedli odděleně...



Očkem si vždy zkontroloval Haxmanna a ostatní z jeho skupiny. Nakonec naznal, že zabitím velitele družiny počká. Přece jen to vypadá, že jej Haxmann nenápadně sleduje. Proto nakonec upustil od prvotního plánu, a tím byla jeho likvidace.
Nakonec počká do příjezdu k jejich cíli. Cestou upozorní své druhy v prvním městě, na který cestou narazí. Přece jen členy mají v každém větším sídle. Bude dost času na přípravu pasti.
Může aspoň zatím pozorovat své nepřátele a vyhodnotit sílu členů Haxmannovi družiny, dle jejich způsobům a umění boje. Ovšem už teď jistý obrázek již měl.
Haxmann mu přišel na první pohled, jako obyčejný velitel s lepším šermířským uměním. Jenže po jeho první snaze zabodnout mu dýku do zad nevyšel. Během toho pokusu měl pocit divné aury, která z Haxmanna začala vyzařovat. Vždy ji cítil, když se k Haxmannovi přiblížil pomalu na dotek. Prostě na tom Haxmannovi bylo něco zvláštního, hodně schované v jeho nitru.
Stass byl typickým příkladem válečníka, stojícího vždy v první linii. Při sledování během jeho cvičení Erzima usoudil Stassův styl boje jako rozzuřený pes, který dokáže solidně potrápit své soupeře.
Bhörn bylo pro něj zase spíše velké překvapení. Na první pohled působí jako obyčejný válečník s kladivem a mdlým rozumem. Jenže neuvěřitelně klame svým chováním. Byl neuvěřitelně mazaný a inteligentní. Jeho soupeři ho určitě pokaždé museli podcenit. Jen stále nechápal tu krátkou básničku, kterou občas pozpěvovali na něj Axtell a Zorid.
Slova zněla takto:
Vrabčákem v hrsti,
vejci ven!
To Bhörn jde ze svým mocným kladivem!

Vtipálky a šašky skupiny jsou jednoznačně Axtell a Zorid, zdatně jim začíná sekundovat ten Zuckermann. Dokázali první dva jmenováni sice občas jít ostatním na nervy, ale dle stylu jejich boje a chování v něm usuzuje, že se musí jednat asi o bývalé Stíny, případně jim podobné skupině.
A nakonec Erzim. Mladíček, který v jeho očích v ničem nevyniká. Ani nemá žádný větší přínos ve skupině. Nedokázal pochopit, jak zrovna on dokázal porazit Dragothského válečníka.
Usoudil, že bude mít asi dost času to během cesty zjistit. Možná by to pomohlo k vyvolání konfliktu uvnitř skupiny, a tím ji alespoň oslabit. Musí jen vydržet a hrát svoji roli, jako člen pod jménem Höwertz....


Následujícího odpoledního dne cestou lesem narazili na menší vesnici.
Téměř stovka párů očí sledovala příjezd Haxmannovi družiny do vesnice, jako seslání zázraku z nebe, tedy aspoň Haxmannovi to tak připadalo.
Vůdce vesnice přišel před velitele družiny a uctivě se uklonil.

,,Buďte vítáni! Jmenuji se Gastov." pravil muž středního věku, narovnal se ,,Jsme nesmírně šťastni, že družina dobrodruhů zavítala do naší skromné vesnice."

Haxmann souhlasně přikývnul na souhlas ,,Usuzuji, že dle vašeho postoje vás tady něco trápí."


,,Cože? Měnič?!" vyprskl znechuceně Bhörn. Axtell začal nervózně chodit z jednoho místa na druhé, Zorid začal okamžitě zvracet. Jen Erzim s Zuckermannem absolutně nic nechápali.

,,Jako vážně? Stačilo mi tohle minulý rok jednou!" pobrečel si Axtell.
,,No je bezva, že víte o co jde..." začal Zuckermann ,,Ale mohl byste mě někdo prosím zasvětit?"
Erzimovi se ulevilo, že se nemusel ptát. Byl rád, že není jediným neznalcem každé potvory na tomhle světě.

,,Ty nevíš, co je Měnič?!" vytřeštil Zorid na Zuckermanna oči.
Zuckermann jen pokrčil rameny a nahodil obličej vhodný nechápavého idiota.

,,To je chlapče dost odporná bestie." vysvětloval Stass ,,Není kdovíjak silná, ale dokáže rozhodit tvoje duševní zdraví."

,,Pěkný, ale stále vím kulový." pronesl Zuckermann.

,,Měnič je druh archnidského humanoida. Jsou napůl pavouci a napůl lidé" odpověděl opodál stojící Höwertz ,,Bývali to dříve lidé z jednoho ušlechtilého rodu, jenž si zahrávali s temnou magií před mnoha generacemi zpět.
Jejich touha po nadlidské síle, nesmrtelnosti je slepě hnala do záhuby. Dle starých záznamů během jejich poslední krvavé seance, kdy během rituálu podřezávali hrdla nemluvňatům je postihl krutý trest. Zásah vyšší moci je za jejich brutalitu proklel a změnil v odporné kreatury. Potom se rozutekli po celém kontinentu a žijí samotářský život." dokončil Höwertz.

Zuckermannovi i Erzimovi pomalu spadla čelist dolů ,,Abych byl přesnější... spodní část je tělo pavouka a vrchní člověk." dodal Höwertz.

,,A proto se jim říká Měnič?" vyhrkl ze sebe Erzim.

,,Ne, ne chlapče." odvětil mu Stass ,,Aby mohl Měnič žít, musí se živit malými dětmi."
,,Přesně tak." souhlasil Höwertz ,,Vysají život z dětí. Potom se stane ta odporná část, kdy jejich mrtvá těla ožijí jako loutky, zmutují do odporné arachnidské příšery, a vyráží z nory do okolí na lov. Hledají vesnice, kde potom unášejí děti a tahají je do doupěte, kde je potom Měnič pozře."
,,Humus!" odplivl si Zuckermann.

,,Kolik že dětí zmizelo?" zeptal se Bhörn.

,,Ze zdejší vesnice asi tucet, z vedlejší skoro dvojnásob." odpověděl Haxmann.

Všichni po odpovědi Haxmanna stáli mlčky v kruhu, hledící do země.
,,K čertu s tím! Vyražme okamžitě na ně! Ať to mám co nejdříve za sebou!" pronesl Bhörn a opřel si válečné kladivo o rameno.
Haxmann souhlasně přikývl a obrátil svoji pozornost k Allastarovi.

,,Byl bych nesmírně rád, kdybyste se svoji stráží šel s námi a pomohl nám zabít tu hlavní zrůdu." řekl zdvořile Haxmann k mágovi. Ten pobaveně povytáhl obočí.

,,Proč bych vám měl pomáhat?! Tohle není moje starost!" odvětil podrážděně.

,,Najal jsem si vás přece na něco jiného! Když chcete zabíjet zrůdy, které vzešli z vaší rasy, tak prosím! Ale beze mě a mých druhů! Je to jen váš problém!"

Haxmann nahodil kamennou tvář a bez odpovědi otočil pozornost k trpaslíkům.
,,Co vy?"

Borin povzdychl a seskočil z povozu ,,Půjdu já! Určitě ta mrcha má úkryt někde v jeskynním komplexu. Tam se vám bude hodit můj dobrej orientační smysl."

Haxmann gestem poděkoval Borinovi, poté si nechal zavolat Gastova.

,,Víte orientačně, kde bychom mohli začít?" zeptal se Haxmann.
Muž souhlasně přikývl a ukázal prstem směrem na východ ,,Jeden z našich strážných pronásledoval jednu z těch kreatur k hoře tímhle směrem. Víme, že jsou tam jeskyně. Bohužel nevíme, ve které sídlí a ani nemáme dost síly, abychom si to vyřídili sami."

Haxmann se nad jeho poznámkou suše usmál. Měnič a jeho loutky nejsou zrovna nejnebezpečnější tvorové. Fyzicky jsou slabý. V boji jeden na jednoho by nad nimi zvítězila i farmářka s vidlemi. Proč tedy ozbrojený dav o síle sto lidí nedokáže poradit? I když jsou to arachnidské zrůdy, stále mají dětskou tvář. Nedokázali by zabít netvora s obličejem vlastního, navždy ztraceného potomka. Navíc doupata Měniče je odporné, páchnoucí místo. Sebesilnějšímu člověku se svírá žaludek už jen při vstupu do jejich doupěte...


Za necelé dvě hodiny chůzí lesem Haxmannova družina narazila na vstup do jeskyně.
Pátrání jim usnadnili natažená bílá vlákna, které Měniče upozorňovali na přítomnost nečekané návštěvy. Naštěstí se jim nepodařilo cestou na žádné z těchto "poplachových" vláken šlápnout.
Družina stála u vchodu a dodávala si odvahu před vstupem.
Pach hniloby byl hodně cítit už hned u vstupu.

,,Se zase pobleju!" pravil Zorid.

,,Co kdybychom vyhodili vchod do povětří? To by mohlo stačit ne?" nadhodil Zuckermann.

,,To by bylo pěkný, ale určitě bude z té proklaté nory další východ. Jinak dobrý pokus chlapče!" odvětil Stass.

,,A co ho nějak vylákat ven?" navrhl Erzim, který doufal úspěch svého návrhu.

,,Tohle taky nevyjde." pronesl Haxmann ,,Měnič je hodně zbabělý tvor."

,,A co ho nějak nasrat?" řekl Zuckermann, postavil se před vchod a vší silou zakřičel do jeskyně.

,,Ty hnusné, prasečí lejno! Vylez ven ty kupo sraček a postav se mi tváří v tvář!"

Ostatní se na Zuckermanna podívali poněkud pobavenými výrazy.

,,No co. Za pokus to stálo ne?" bránil se Zuckermann.

,,Gratuluji ti hňupe!" zavrčel Stass ,,Právě jsme ztratili moment překvapení."

Haxmann se začal usmívat ,,Proto mám pro tebe trest!"

,,Jakej?"

,,Půjdeš první!"