Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 39

Kapitola 39: Uklidnění

 

„Odpouštěj všem a vše. Nepřechovávej v srdci hněv. Vždy podej ruku ke smíření první.“ (Stefan Wyszyński polský kardinál 1901–1981)

 

Bradavice, severovýchodní Anglie…

 

Únor sebou přinesl nejen další vlnu mrazů, ale také dočasné zpomalení a uklidnění událostí.

Na základě rozhovoru s Marylin se Severus rozhodl požádat Harryho, aby mu šel za svědka. Byla to logická volba a jeho způsob vyjádření vděčnosti za pomoc s kletbou. Vždyť Harry to vůbec dělat nemusel, měl nyní jiné starosti, než opět pomáhat mrzutému Zmijozelovi.

Marylin měla z jeho rozhodnutí radost a ochotně mu proto pomohla s formulací té žádosti v dopise, který měl původně sloužit pouze k informování, že se Severus tak jako tak míní zúčastnit plánované schůzky s ministrem.

Nejen tahle záležitost však dopadla k její spokojenosti. Společně se dohodli, že přijmou také Hermioninu pomoc s plánováním svatební cesty. Měli sice jisté obavy z toho mudlovského letadla, ale ty byly způsobené neznalostí. Neměli nejmenší tušení, jak takové cestování funguje. Zatím.

Všechny ty pozitivní zprávy dostali Marylin do klidné a smířlivé nálady a ona tak poprvé od své hádky s matkou pocítila touhu po usmíření. Spojila se s ní jednoho dne po vyučování, zatímco Severus se věnoval šermu s Justinem.

Ellen se před zrcadlem zjevila takřka okamžitě na její zavolání. Jeden by si mohl myslet, že na to snad čekala. Na rozdíl od své dcery, která seděla jako obvykle na zemi, se však posadila na nízkou židličku, jež k tomu měla vyhrazenou. Také kontrast jejich úborů byl zajímavý. Marylin v hnědém svetru a učitelském hábitu, její matka ve vzdušném letním kardiganu růžové barvy.

„Stalo se snad něco Marylin?“

„Nestalo se nic mami, jen jsme spolu dlouho nemluvili.“

„Myslela jsem, že se na mě zlobíš.“

„Taky že ano. Tedy…zlobila jsem se, ale myslím…co kdybychom na to zapomněli? Prostě se shodneme na tom, že se neshodneme.“

Ellen se její formulaci zasmála. Vzápětí ale zase zvážněla a zpříma se na svou dceru zadívala.

„Hezky řečeno. Přesto bych se ráda omluvila. Nazvat tě šlapkou bylo ode mě ošklivé a nemyslela jsem to vážně. Slibuju, že už se ti do toho nebudu plést, jistě budeš krásná.“

Jejímu tvrzení, že se do toho nebude plést, Marylin příliš nevěřila. Něco takového matka prostě neuměla. Přesto však omluvu přijala. Natáhla ruku a prsty se lehce dotkla hladkého povrchu zrcadla, jakoby chtěla vzít svou matku za ruku. Ellen na druhé straně udělala to samé.

„Tomu přece sama nevěříš mami. Mně stačí, když budeš své názory sdělovat řekněme trochu umírněněji. A počítej s tím, že si to stejně nakonec udělám podle sebe. Jediný kdo do toho může mluvit je Severus.“

„Jistě,“ přikývla Ellen. „Já přece vím, že jde především o vás dva a budu to respektovat. Takže co je nového?“ zeptala se nakonec dychtivě, aby změnila téma.

„Rozhodli jsme se letět na svatební cestu k moři. Vlastně abych byla upřímná, navrhnul to Severus a já teď přemýšlím kam.“

Starší ženě se na malý okamžik rozšířily oči překvapením. Nebylo divu, vždyť ještě před několika měsíci by Severuse nedostali do moře snad ani pod Imperiem. Ostatně Ellen nebyla jediná, koho ta informace šokovala, přesto to překonala o něco rychleji, než Hermiona.

„To je skvělý nápad Mar, měli byste si udělat dovolenou. Mně se třeba líbilo v Egyptě. Resorty jsou velké a cenově dostupné. Červenec je už ale poměrně horký a taky tam nejde moc cestovat. Na to bych vám doporučila spíš Turecko, nebo exotičtější Tenerife. To byl pro mě doslova ráj na zemi.“ (1)

Marylin si všechny tři destinace zapsala do paměti, že se na ně musí zeptat Hermiony. V tomhle případě byla její matka ale dobrý rádce. S Robertem vždycky hodně cestovali. Po útěku z Anglie navštívili spoustu zemí, než se definitivně rozhodli usadit v Austrálii. Její vzdálenost od války přitom zdaleka nebyla jediným důvodem. Uchvátila je tehdy hlavně příroda.

„Děkuju za tipy mami. Ještě to probereme a rozhodneme se.“ S těmi slovy se Marylin začala zvedat a tentokrát s mnohem lepší náladou, než posledně. Usmířit se s matkou bylo přesně to, co potřebovala, aby z ní napětí opadlo definitivně.

 

*****

 

„Jste moc rychlý, nestíhám udržovat Protego a ještě sama útočit!“ stěžovala si zadýchaně Mabel Robinsonová ze šestého ročníku poté, co neodrazila Severusovo Everte statim.

Pomohl jí zpátky na nohy a znovu zaujal bojové postavení. Byl v ráži, včerejší trénink s Justinem mu dodal takovou energii, že studenti nestíhali. S těmi staršími v hodinách pro pokročilé nikdy nejednal v rukavičkách. Byli to převážně budoucí bystrozorové či odeklínači a jako takový se museli umět bránit. Většinou to fungovalo. Mabel ale dělala něco špatně. Když hnědovlasá Zmijozelka skončila na zemi asi po šesté, Severus to vzdal.

„Takto to nepůjde. Jste příliš roztěkaná, děláte zbytečné pohyby navíc. Klid a koncentrace, to je klíčové. Vyčistit mysl a soustředit se jen a pouze na protivníka,“ odříkával důrazně.

Mabel odhodlaně přikývla a začala ho zasypávat novou sprškou kouzel. Zjevně pochopila, co se jí snažil říct. Tentokrát dalo Severusovi trochu větší práci se ubránit.

Po několika minutách jí vystřídal další student. Do pokročilých hodin jich chodilo asi dvanáct. Bojovat postupně se všemi bylo daleko více motivující, než je rozdělit do dvojic. Mělo to hned několik výhod. Studenti do toho šli naplno, bylo snadnější podchytit i odstranit chyby a navíc se sám udržoval v pohybu. Dělal to samozřejmě jen u starších ročníků, které se již soustavně připravovaly na budoucí povolání. Ti, co ještě ani nesložili NKÚ, neměli takový rozsah kouzel, aby se s tím dalo pracovat.

Většinou byly pro Severuse ty souboje snadné. Stále to byly jen děti, zatímco on dospělý vyzrálý duelant s válečnými a šermířskými zkušenostmi, což mu dávalo výhodu velmi dobré fyzické kondice. Pokud se však někomu přeci jen podařilo ho překvapit, nebyl potrestán, nýbrž odměněn body navíc pro svou kolej. Byla to skvělá motivace a Severus díky tomu začal být mezi žáky oblíbený. Dělal totiž něco navíc, nešlo mu jen o to, aby řádně složili OVCE tak jako tomu bylo například u Dolores Umbridgeové.

Zpočátku nevěděl, co si s touhle absolutně novou zkušeností počít. Byl pořád stejně jízlivý, pořád vzbuzoval hrůzu. Jeho metody ovšem sklízely úspěch a většina studentů proto doufala, že je bude učit i příští rok. K tomu ale bylo zapotřebí nejprve zlomit kletbu.  

O něco později seděl ve svém kabinetu a připravoval si podklady pro další hodinu. Měl přednášet o vlkodlacích, což bylo po tolika duelech vítané zklidnění. Z psaní poznámek ho náhle vyrušila sova, jež mu přinesla vzkaz od Harryho. Severus otevřel okno, převzal dopis, sovu odměnil a znovu zaujal své místo za stolem, aby si mohl novinky přečíst. Musel uznat, že to byla docela rychlost.

 

 Severusi,

           

Za tvé rozhodnutí zúčastnit se schůzky na ministerstvu jsem rád. Stejně bych ti musel napsat, že pan Diggory jakkoli je mi možná vděčný požaduje tvou přítomnost. Očekává nás v pátek v 15 hod. odpoledne. (Navrhuji sejít se tentokrát přímo na ministerstvu)

Také jsem o tvém plánu mluvil s Kingsleym. I když nevěří, že dokážeme ministra přesvědčit a nemá rád černou magii, souhlasí, že pokud má mít tenhle předmět zase nějakou úroveň, je potřeba to zastavit. Veřejnost se totiž absolutně neumí bránit, což prý vrhá špatné světlo na Bradavice. (No nesměj se, takhle to řekl.) Každopádně kdybychom přeci jen dostali zelenou, přihlásí se dobrovolně jako Malfoyův dozor.

Teď k té druhé záležitosti. Upřímně ti řeknu, že mě tvá žádost docela překvapila. Chci říct, proč zrovna já? V Bradavicích si mě přece nenáviděl. To se to mezi námi až tolik změnilo? No, jistě k tomu máš svůj vlastní důvod a já budu jen doufat, že jím není vděčnost, protože o tu stejně jako ty nestojím. Dostala se ke mně informace, že druhým svědkem bude Hermiona, takže to zní logicky. Ale abych ti odpověděl, samozřejmě mi bude ctí, jít ti za svědka. Už se do Bradavic moc těším.

 

Zatím se měj,

 

Harry

 

Severus si pro sebe přikývl. Kingsley měl pravdu. Kletba za ta léta způsobila, že většina veřejnosti není v podstatě schopná se účinně bránit. Zkuste se naučit něco pořádně, když se vám rok co rok mění učitel a s ním i nároky. Ke složení OVCE nikdy nebylo podle ministerstva zapotřebí ovládat obranná kouzla aktivně, stačila teoretická znalost. Ne každý je tudíž opravdu učil tak jako například Lupin a nyní i on sám. Severus toho vlkodlaka nikdy neměl rád, ale jeho profesorské kvality byly nezpochybnitelné. Pokud jste tedy přehlédli jeho postižení, což mnozí nedokázali.

 A co se týče Harryho, tomu by Severus nikdy nepřiznal, co si o něm nyní myslí. Jistě, na jednu stranu ho ten Nebelvír stále iritoval, zároveň však u něj nastala změna paradigmatu a on tak byl nucen některé věci přehodnotit. Dávno pochopil, že se daleko více podobá matce, než otci a že je chytřejší, než lecjaký Havraspár. Severuse například prokoukl dokonale. Skutečně za tím byla vděčnost. Ještě štěstí, že alespoň o jeho dětství dosud nic netušil. A neměl se to nikdy dozvědět.

 

Poznámka autorky: (1) Pro všechny, kteří ze Zeměpisu měli Trola. Tenerife je španělský ostrov, největší ze sedmi Kanárských ostrovů v Atlantském oceánu. Leží přibližně 320 km od pobřeží Maroka v ostrovní oblasti Makaronésie. Název ostrova pochází z jazyka původních obyvatel a znamená „zasněžená hora“. Díky mírnému klimatu se mu někdy také říká ostrov věčného jara.