Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 41

Kapitola 41: Proti přesile

 

„Každý šermíř na hovno, když nepřátel nerovno." (Krev elfů) - Andrzej Sapkowski, polský spisovatel (*1948)

 

„Každý, i ten zdánlivě méně schopný má na světě své místo a dostane příležitost ukázat, že je v něm víc, než se na první pohled zdá.“ (John Ronald Reuel Tolkien, anglický spisovatel, filolog a profesor, 1892-1973)

 

Bradavice, severovýchodní Anglie…

 

„Děkuji za souboj, teď když jsem vybil přebytek energie, se můžu vrhnout do té hromady esejí, která na mě čeká v kabinetu,“ prohlásil Justin v sobotu den po Severusově návštěvě ministra.  

I on dnešní společný trénink šermu potřeboval. Snažil se tak zahnat rozčarování nad všudypřítomnou zdržující byrokracií. Jeho plán stál jen kvůli Diggoryho opatrnosti a údajně nutným oficialitám.

„K čemu to dělat průběžně, když to jde i na poslední chvíli že?“ zeptal se Severus se zdviženým obočím. Sám se snažil opravit co nejvíc studentských prací v týdnu, například během volných hodin, aby toho měl pak o víkendu co nejméně. Ne jako tenhle nezodpovědný Mrzimor.  

Pokud se Justin k té poznámce nějak vyjádřil, Severus už to nevnímal. Právě totiž ucítil na hrudi jemné chvění pocházející od amuletu, který dostal na Vánoce od Marylin. Nemusel se ptát, aby věděl, co to znamená. Právě byl varován. I když to možná vypadalo divně, začal se obezřetně rozhlížet ve snaze identifikovat zdroj nebezpečí. To však o sobě dalo vědět samo.

„K zemi!“ vykřikl náhle Justin.

Ve stejnou chvíli Severus ucítil lehké rozvíření vzduchu za svými zády. Ozvalo se povědomé zasvištění šavle. Sehnul se právě včas. Tentokrát totiž hrad neočaroval brnění, ale čtyři tréninkové figuríny nastavené na nejvyšší úroveň, které navíc ještě zcela ignorovaly platné zásahové plochy. Jen díky svým reflexům a Justinově upozornění Severus nepřišel o hlavu. Stejně rychle zareagoval i na šavli, jež mu Justin vzápětí hodil. Očividně jsem ji neměl odkládat. Pomyslel si úsměvně, ačkoli na celé situaci nebylo vtipného vůbec nic a začal se bránit. Čtyři na jednoho bylo ovšem i na něj docela hodně.

„Rozdělíme si je,“ dal proto pokyn Justinovi tak, aby každý z nich měl dva protivníky.

Pryč byla elegance, respekt k soupeři i naučené postoje. To co bylo původně sportem s pevně danými pravidly, se nyní změnilo doslova v boj o život. A v šermu se proti přesile bojuje těžko. Očarované figuríny navíc pokaždé zaútočily naprosto nepředvídatelně. V jednu chvíli Severus uskakoval před švihem vedeným zespoda přes nohy a v druhou vykrýval útok na hlavu. Nikdy by si nepomyslel, že je v šermu něco takového vůbec možné. Přesto se to dělo.

Byl to dlouhý boj. Až příliš dlouhý. Severus měl vždy velmi dobrou fyzickou kondici. Navzdory tomu mu však brzy začal docházet dech. Očarované brnění, jež na něj zaútočilo v prvním pololetí, byl proti tomuto slabý odvar. Bylo nemotorné, pomalé a předvídatelné. Prostě jen nemyslící hromada plechu. Tohle bylo mnohem horší.

Kdyby na to měl čas, použil by hůlku a pokusil se figuríny rozbít, jenomže se nemohl dostat ani k tomu, aby ji vytáhl. Bleskový pohled doprava odhalil, že Justin řeší stejný problém. Na kouzla zkrátka nezbýval prostor. I když si Justin vedl v rámci možností dobře, souboj začínal být vyčerpávající a nekonečný. Oběma bylo jasné, že jestli se brzy nestane nějaký zázrak, nezvládnou to.

 

*****

 

Marylin se vrátila z Pearl Reef Manor v dobré náladě. Dnes tam vzala i Harryho a společnými silami konečně zařídili interiér k její naprosté spokojenosti. Teď musela počkat, až se oteplí a bude to moci zvelebit i venku. Prozatím jí v tom však překážely zbytky sněhu.

Chtěla se s tím pochlubit Severusovi, ale v jejich komnatách ho nezastihla. Věděla, že Zmijozel dnes hraje famfrpál proti  Havraspáru, ovšem na to, aby šel na hřiště, bylo ještě brzo. Vzápětí jí však napadlo, kde by mohl být. V duchu si pro sebe přikývla a vydala se do Soubojové síně. Šermu se poslední dobou věnoval docela často.

Když o chvíli později otevřela masivní dveře, nemohla uvěřit svým očím. Severus a Justin bojovali proti figurínám, ale vůbec to nepřipomínalo ten klasický šerm, jaký v jejich podání už viděla. Dva proti čtyřem? A od kdy se smí útočit na hlavu? Kdepak, tady bylo něco zatraceně špatně.

Marylin nemusela dlouho přemýšlet, aby pochopila, odkud vítr vane.  Stejně tak hned věděla, co má dělat. Tedy…alespoň doufala, že to bude fungovat.

„Diffindo!“ vykřikla a namířila hůlkou na jednu z figurín, která se vzápětí roztříštila. Pak celý postup zopakovala ještě třikrát. Mířila přesně, podařilo se jí nezasáhnout přitom Severuse, nebo Justina. Stejně by neměla čas nad tou možností příliš přemýšlet. Musela to prostě risknout, těm dvěma totiž rychle docházel dech.

Vyšlo to, bylo po všem. Poslední jmenovaný si zadýchaně opřel ruce o kolena. „Teda mám dost. Ty taky?“

„Ne jsem svěží jako rybička,“ odpověděl Severus sarkasticky, přičemž na sebe demonstrativně seslal osvěžující kouzlo. Pak se s úlevou obrátil na Marylin, která si nemohla vybrat, jestli se má tvářit znepokojeně, nebo pobaveně. Jediná vtipná věc na celé záležitosti totiž byla ona sarkastická odpověď.

„Děkuji ti, ani nevíš, jak jsem rád, že ses tu objevila.“

Marylin už se nadechovala k odpovědi, když do toho trochu nezdvořile skočil Justin.

„Může za to kletba, že jo? Totiž, Hermiona něco naznačovala.“

„Ano, ale teď poprvé se stalo, že hrad zaútočil v přítomnosti někoho jiného a tím ho ohrozil. Je to horší Severusi. Nevím, co by se stalo, kdybych nepřišla,“ poukázala Marylin se značným znepokojením. Na důvod, proč sem šla původně, pro tu chvíli úplně zapomněla.

„Něco bych snad vymyslel. Podstatné je, že to dobře dopadlo. Půjdeme na oběd? Můžeš mi alespoň říct, jak jsi pokročila na Pearl Reef Manor, než budu muset na zápas.“

„Taky bych šel, bohužel mám hodně opravování,“ povzdechl si Justin závistivě, čímž Marylin pobavil. Očividně mu bylo úplně jedno, kdo hraje. Famfrpál prostě miloval.

Za to, že tu se Severusem zůstal a bojoval, mu ale byla vděčná. Nemusel to dělat. Pamatovala si, že ještě na začátku školního roku s ním měl problém. Spojil je právě šerm, a i když nebyli přátelé, byli tréninkoví partneři. To stačilo. Najednou byla ráda, že se do toho pak už nepletla. Někdy je prostě lepší nechat věci být a prostě počkat jak se vyvinou. Jen musíte poznat kdy a to není snadné. Jednu věc na tom ale Marylin pochopila. Nečinnost může být někdy i dobrá, když veškeré vaše snažení selhává.

 

*****

 

Hermiona už slyšela o tom, co se stalo a byla na Justina neskutečně pyšná. Doneslo se to k ní i přes to, že nebyla v Bradavicích. Rodiče pořádali rodinnou oslavu. Jejímu otci totiž vyšel odborný článek v lékařském časopise. Byla pyšná i na něj samozřejmě. Jen ji mrzelo, že Justin nechtěl jít s ní. Vymlouval se na práci s opravováním, ale ona si spíš myslela, že se zalekl setkání s jejími rodiči, ačkoli jí to připadalo směšné. Nebylo čeho se bát. Ne v případě manželů Grangerových, kteří ochotně akceptovali i Rona, navzdory jeho čistokrevnému kouzelnickému původu. U něj byl pouze jediný problém. Neměl si s nimi co říct.

O tom útoku se dozvěděla od Marylin, kterou potkala, když se navečer celá přeslazená z dortů a zákusků vrátila na hrad. Na nic nečekala a navštívila Justina v jeho komnatách. Našla ho v pracovně, a když viděla jeho stůl, pochopila, že nekecal. Vážně měl hodně opravování. Dokonce víc, než se jí zdálo možné. Ten kluk byl snad mistrem v prokrastinaci.

„Možná by neuškodilo, kdybys to dělal průběžně,“ neodpustila si.

„Dík už jsem dostal přednášku od Snapea,“ odfrkl si Justin a pokynul jí, aby se posadila. Poslechla.

„Dáš si něco?“

„Ne díky, máš toho hodně, nechci tě zdržovat. Jen jsem ti přišla říct, že to od tebe bylo statečné. Myslím to, jak jsi pomohl Severusovi. Nemusel jsi tam zůstávat.“

„A víš, že nebyl čas o tom přemýšlet? Všiml jsem si jich jako první, tak jsem mu hodil šavli. On řekl, ať si je rozdělíme a prostě jsme bojovali. Co jsem měl dělat jiného?“

Hermiona přikývla a snažila se přitom nemyslet na znepokojující fakt, který jí zpočátku nedocházel, a sice že kletba poprvé ohrozila i někoho dalšího. Věděla, že Severus má nějaký plán, kvůli kterému byl včera na ministerstvu. Podrobnosti ovšem neznala a mohla jedině doufat, že ať už chce dělat cokoli, bude to dřív, než někdo zemře. A co kdyby to byl zrovna Justin? Jenomže já nechci čekat, až se to stane! Neměla bych si se Severusem raději promluvit? Napadlo ji.

„Hermiono je ti dobře? Vypadáš ustaraně, stalo se něco doma?“ vytrhl ji z chmurných myšlenek Justinův hlas.

„Ne nic se nestalo. Já… jsem jenom ráda, že jsi v pořádku. Dávej na sebe pozor dobře?“ vymluvila se, a aniž by čekala na odpověď, zamířila do svých komnat. Rozhodla se, že za Severusem zajde raději až ve všední den do kabinetu. Z nějakého důvodu, který ani ona sama neuměla pořádně vysvětlit, totiž nechtěla, aby o tom věděla Marylin. Na možnost, že by jí to Severus stejně řekl, v tu chvíli samozřejmě vůbec nepomyslela. Prostě automaticky operovala se Snapem, jakého znala z minulých let. To se stává, když někoho znáte léta, už si na něj zvyknete a on se náhle začne chovat jinak.