Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 42

Kapitola 42: Nepříjemná setkání

„Srovnávání s druhými vede k negativnímu sebehodnocení. A je to jedna z nejbolestnějších věcí, které si můžeme způsobit. Lidé jsou stvořeni k tomu, aby byli rozdílní. Jsme tady, abychom prožívali a zkoumali individuální perspektivu.“ (Teal Swan americká duchovní učitelka 1984)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Severus seděl ve svém kabinetu a opravoval testy z pokročilých obranných zaklínadel, když ho vyrušilo zaklepání na dveře. Vyzval dotyčného ke vstupu v domnění, že je to Marylin. K jeho překvapení však vešla Hermiona Grangerová a na ten rozhovor neměl jen tak zapomenout.

Vlastně nebyl překvapený, že ho vyhledala, dokázal to pochopit. Koneckonců kletba ohrozila jejího přítele. O přehnané citové výlevy už ale nestál.

„Promiňte, že vás vyrušuju Severusi, ale jde mi o to, co se stalo v sobotu. Jen chci vědět, že uděláte vše, aby ty útoky skončily dřív, než ohrozí ještě někoho dalšího. Snad chápete mé znepokojení.“

To jak se jeho bývalá studentka na židli ošívala a neustále si popotahovala svršky, svědčilo o její nervozitě. Očividně si tímhle rozhovorem sama nebyla jistá. Možná se i bála jeho reakce. Severus proto přikývl, že rozumí, než odpověděl.

„Samozřejmě si uvědomuji, že to zašlo daleko, naneštěstí můj plán momentálně brzdí ministerská byrokracie. Čekám na schválení, použít ke zlomení té kletby rituál z černé magie, protože jak se zdá, je to jediný způsob.“

„Pokud je problém ministr, možná bych mohla něco zkusit. Jsem stále v kontaktu s Arthurem Weasleym a pan Diggory je jeho dobrý přítel. Třeba by to dokázal nějak urychlit.“

„Bránit vám nebudu, i když pochybuji, že tím něčeho dosáhnete,“ vyjádřil své pochyby Severus, přičemž doufal, že jí tím odradil. Mohla by tím jeho plán nevědomky narušit. Prozatím bylo lepší, když podrobnosti znalo co nejméně lidí. Pro něj i pro ně.

„Já ale musím něco udělat. Prý jste chtěl, aby vám pomohl, což chápu. Jenomže víte, Justin není žádný hrdina, co kdyby se mu něco stalo? Nebo někomu jinému? Příště to může být Marylin! Byl byste pořád tak klidný?“

A bylo to tady. Přesně takové scéně se chtěl vyhnout, proto od samého začátku mluvil věcně, bez emocí.

Jak se zdálo, ani sama Hermiona tohle nechtěla. Najednou si totiž dala ruku před pusu zjevně zděšená tím, co právě řekla.

Severus se přinutil zachovat klid. „Ve dvou jsme měli alespoň nějaké šance a Justin si vedl dobře, nic se nestalo. Měla byste se naučit ovládat své emoce Hermiono. Myslíte si, že nemám ani trochu obavy, že by to Marylin mohlo ohrozit? Jistěže mám, ale kdybych teď začal panikařit, ničemu by to nepomohlo. Kromě toho, Marylin se o sebe dokáže postarat.“

„Jistě, promiňte Severusi. Já to tak nemyslela, vůbec mi nedošlo, co říkám…“ začala se horlivě omlouvat Hermiona. Severus ji však přerušil zdvižením ruky.

„Omluvy si nechte pro ty, kteří o ně stojí. Pokud vám to pomůže, dočasně zruším naše tréninky šermu, abych Justina již neohrozil. A tím bych tenhle rozhovor považoval za ukončený.“

Vážně se mu ulevilo, když to Hermiona pochopila a skutečně odešla. Celý tenhle rozhovor byl podle něj úplně nesmyslný. Jakoby nestačilo, že jeho trpělivost zkoušel ministr, teď ještě ona. Samozřejmě, že ho tahle nečinnost ubíjela, ale nemohl to ovlivnit. Nikdo nemohl. Amos Diggory k tomu musí dospět sám, jinak byla celá ta schůzka k ničemu. Ještěže alespoň Marylin to chápala. Netlačila na něj, přestože i ona byla znepokojená. A Severus jí za to byl vděčný.

*****

Příčná ulice, Londýn, Anglie…

Zima se ještě úplně nevzdala své vlády, ale sluneční paprsky statečně bojovaly se sněhem i chladným vzduchem. Navzdory pozdní odpolední hodině byla Příčná ulice plná obchodníků nabízejících své zboží a jejich zákazníků.

Marylin cestou do klenotnictví s údivem vyslechla Severusův nedávný rozhovor s Hermionou. To, že její přítelkyně občas nad věcmi až moc přemýšlela, bylo normální, ale aby s tím šla zrovna za Severusem, který byl úplně jiný? Jeho přístup byl podle Marylin daleko zdravější. Bál se o ni, ale nijak ji neomezoval a věřil v její schopnosti. Bylo zřejmé, že se od minule poučil.

„Docela jsi mě překvapil. Nikdy bych neřekla, že Hermiona s tím půjde zrovna za tebou. Každopádně ti děkuji za projevenou důvěru. Jen doufám, že se to Justin nedozví, asi by ho moc nepotěšilo…“

Marylin strnula, když před sebou spatřila známou tvář. Už to bylo docela dlouho, co ho naposledy viděla. Přesto se Damien Sloper nijak nezměnil. Ostře řezané rysy, krátké černé vlasy, výrazné modré oči a krátký upnutý hábit. Vždy patřil k tomu druhu mužů, které jste prostě museli považovat za atraktivní. Marylin ale nebyla příliš ráda, že ho vidí. Tohle setkání mohlo být totiž docela nepříjemné.

Severusi, ten muž před námi je Damien. Upozornila ho telepaticky, přičemž nedokázala tak úplně potlačit mírnou paniku.

No a co? Máš skvělou příležitost ukázat mu, jak jsi teď šťastná.

To už se k nim ale její bývalý hrnul s jasným úmyslem ji obejmout. Severus musel vycítit, že o to Marylin nestojí a překazil to tím, že ji vzal kolem ramen, takže si pouze podali ruce.

„Marylin, to je ale překvapení. Jak se máš?“

„Dobře děkuji. Damiene, tohle je profesor Severus Snape. Můj snoubenec a kolega. Severusi, Damien Sloper, říkala jsem ti o něm,“ představila je schválně s důrazem na slova snoubenec a kolega.

„Tak ty jsi zasnoubená. To… je skvělé gratuluji vám oběma. A no… vypadáš dobře,“ usmál se nervózně Damien.

Severus jeho kompliment přešel s naprostým klidem a jakoby nic začal mluvit o lektvarech. Tím ale Damiena znervóznil ještě víc.

„Nedávno se ke mně dostal Váš poslední výzkum o protijedech a musím říct, že závěry jsou docela propracované.“

„Díky, pochvala od Mistra lektvarů mě těší. Věnuji se teď hlavně práci a to ostatní nechávám tak nějak plynout. Pochopil jsem, že jste kolegové. Co učíte?“

Damien se nyní díval střídavě z jednoho na druhého, jakoby nevěděl od koho očekávat odpověď. Marylin se rozhodla nechat to na Severusovi. Očividně to celé zvládal dobře. Vyzařovala z něj jistota a sebevědomí na to s kým se tu právě bavili.

„Oh, jelikož jsem ze školství na nějakou dobu odešel a Mar mezitím nastoupila na mé místo profesora Lektvarů, učím nyní Obranu proti černé magii. Nebyl důvod jí ten post zase brát. Vy sám musíte vědět, jak je ve svém oboru dobrá.“

„Ano to vím, to ona byla vždycky,“ přisvědčil Damien a obrátil svou pozornost zpět k Marylin. „No… vidím, že ti to svědčí, vypadáš… šťastná.“

„To jsem, Severus je báječný. Umí oddělovat práci a soukromí, což jak už vím, nezvládne každý. Poslyš, ráda jsem tě viděla, ale musíme jít. Máme termín na výběr snubních prstýnků.“

Její slova byla pečlivě zvolená a soudě podle Damienova výrazu přesně zasáhla cíl. Už se znovu nepokoušel Marylin obejmout. Místo toho s chvatným rozloučením odešel pryč.

„To šlo docela dobře, co říkáš?“ zeptala se poté Marylin s patrným ulehčením.

„Jistě. Snažil jsem se pochopit, co jsi na něm viděla, a myslím, že to vím. Je vlastně vcelku atraktivní, akorát nechápu, z čeho byl ten chlap tak neuvěřitelně nervózní.“

Marylin se zasmála. „Za to můžu já. Myslím, že po mém představení vás začal srovnávat.“

„Tak pak to nechápu už vůbec,“ shodil se schválně Severus, čímž si od Marylin vysloužil dloubanec do žeber.

„To nemusíš. Půjdeme?“

Do klenotnictví tak došli ve značně veselé náladě. Slečna s růžovými pramínky ve vlasech si na Severuse vzpomínala.

„To jste vy s tím zlatým prstenem. Dvojité citové zabarvení že? Víte, já si svoje zákazníky pamatuju. Můžu se zeptat, co vám vyšlo? Abychom správně vybrali snubní,“ drmolila.

„Důvěra a vášeň, převládá důvěra,“ odpověděla Marylin a natáhla k ní ruku s prstenem.

„Hm, velice silné. Zkusíme tedy prsteny vzájemného propojení,“ s těmi slovy vytáhla z pod pultu černou kazetu a pokynula jim, aby šli k ní.  Všechno to byly jednoduché kroužky s magickými rytinami po obvodu. „Prosím vyzkoušejte, které vám budou sedět. Jakmile najdete ty pravé, rytiny se rozzáří. Jsou samozřejmě očarované tak, aby se přizpůsobily prstu, takže velikost neřešte.“

Vyzkoušeli několik variant, všechny ve zlatě. Až teprve při pátém pokusu se zdálo, že na ně prsteny reagují. Rytiny začaly jemně zářit a Marylin ucítila, jak se jí tělem rozlilo příjemné teplo.

„Myslím, že to je ono Severusi.“

„Také myslím. Co to vlastně dělá?“ zeptal se prodavačky.

Ta si nejprve prohlédla rytiny, než odpověděla. „Oba prsteny jsou na sebe napojené a zesilují telepatické schopnosti. Pokud jste právě cítili teplo, jejich magie zaznamenala vaši schopnost. Musíte je mít ale nasazené, aby to fungovalo.“

„To se bude hodit. Vezmeme si je,“ rozhodl Severus.

Chvíli počkali, než je prodavačka zabalí, zaplatili a beze spěchu obchod opustili. Marylin byla spokojená. Nejen že Severus ustál nečekané setkání s jejím bývalým naprosto v klidu, ale ještě ji bez řečí nechal zaplatit prstýnky, přesně jak slíbil. Takže když Damienovi říkala, jak je Severus báječný, měla naprostou pravdu. Bylo možné, aby byli od samého začátku stvořeni jeden pro druhého? Aby to byl osud? Marylin na podobné věci nikdy nevěřila, ale možná byla nyní ta správná doba na to s tím začít.

Poznámka autorky: Další kapitola bude tentokrát až 21. 6. 2024, dnes totiž odlétám na dovolenou. Děkuji za pochopení a trpělivost.