Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 43

Kapitola 43: Věci se začínají hýbat

 

„Jakmile máš uvnitř sebe touhu, budeš netrpělivě očekávat její naplnění.“ (Mooji Anthony Paul Moo-Young, duchovní učitel, narozen 29. ledna 1954)

 

Bradavice, severovýchodní Anglie…

 

Ačkoli se to může zdát těžké, někdy je lepší nechat věci prostě být. Nepokoušet se je ovlivnit, protože život stejně plyne bez ohledu na to, co mi jsme si naplánovali. Hermiona to zjistila dva dny po svém rozhovoru se Severusem. Byla to chyba, ale už to nemohla vzít zpátky.

Justin ji vyhledal hned ráno, když se ve svém kabinetu připravovala na první hodinu a pochopitelně se zlobil.

„Tys řekla Snapeovi, aby zrušil naše tréninky?“ vypálil na ni bez pozdravu pomalu mezi dveřmi.

Hermiona s odpovědí počkala, než zavře dveře a posadí se. Nemělo smysl zapírat. „Ne přímo, ale ano mluvila jsem s ním. Je to nebezpečné Justine, alespoň prozatím.“

„A nemyslíš, že tohle bych si měl rozhodnout sám? Jsi snad moje matka? Kromě toho jsem si nevšiml, že by on Marylin nějak omezoval.“

To byla pravda. Severus vlastně dělal, jako kdyby se nic nestalo. Hermiona nechápala, jak to dokáže. Nebýt těch občasných rozhovorů s Marylin, myslela by si, že ten chlap snad nemá srdce.  Ty roky, které strávil jako špion, z něj udělaly mistra ve skrývání emocí.

„To je sice pravda, jenomže já neumím skrývat své obavy jako on. Prostě nechci, aby se ti něco stalo, to je všechno.“

„Jaká je podle tebe pravděpodobnost, že dojde k útoku dvakrát na tom samém místě? Podle mě minimální a já se s ním jinak nevídám, takže…“  Justin neměl šanci dokončit větu, protože se na něj sesypala drsná slova jeho přítelkyně.

„Copak je pro tebe takový problém trénovat chvíli sám? Není to tak dlouho, cos ho nemohl vystát a teď vyvádíš kvůli jednomu dočasnému opatření!“

„Já nevyvádím, jde mi jen o princip, ale to je jedno. Už musím na hodinu.“

Po jeho odchodu si Hermiona frustrovaně pročísla vlasy a s povzdechem začala balit své poznámky k výuce. Celé se jí to sypalo pod rukama. Kdyby věděla, že to takhle dopadne, nejspíš by se do toho rozhovoru vůbec nepouštěla. Teď už však bylo na takové úvahy pozdě. Nezbývalo, než se Justinovi omluvit a doufat, že se zlomením kletby se všechno zase uklidní.

Než vešla do třídy, musela se párkrát zhluboka nadechnout, aby se zklidnila a nevybíjela si to na studentech, kteří za její soukromé problémy nemohli.

 

*****

 

Ten samý den se konečně daly do pohybu záležitosti, jež dosud zdržovala byrokracie. Severus si všiml, že se něco děje během praktické výuky Obrany se sedmými ročníky. Na jeho hodinu se přišel podívat sám ministr Diggory osobně.

Studenti po něm zpočátku nechápavě pokukovali, ale jakmile zjistili, že se nehodlá nijak zapojovat, nechali to být a soustředili se na nácvik pokročilých reversních štítů. (1) Amos Diggory tam jen stál se svou holí jako tichý pozorovatel. Zmizel stejně tak rychle a tiše, jako se objevil dřív, než měl Severus možnost s ním promluvit a zjistit, co přesně tu dělá.

Celý den poté netrpělivě čekal, jestli se neozve Harry, nebo Minerva s novými zprávami. Odučil své hodiny, rozdal nějaké školní tresty, čímž přidělal práci Filchovi, v každé koleji včetně té své srazil z principu pár bodů, ale nic tím nezměnil. Po večeři čekání vzdal a již ve značně mrzuté náladě zašel za Minervou sám.

„Můžete mi vysvětlit, co ministr dělal v Bradavicích a jak to, že o tom nevím?“ vyprskl Severus místo pozdravu.

„Uklidněte se Severusi, není důvod, abyste byl tak protivný. Pan Diggory se přišel podívat, na jaké úrovni je nyní Obrana proti černé magii, aby zjistil, jestli mu stojí za to riziko. Řekla bych vám to hned, jak by mi sdělil své závěry.“

Po jejích slovech něco z té mrzutosti přeci jen ubylo a Severus se teď už mírněji posadil. Dokonce přijal nabízený šálek čaje. Brumbál ve svém portrétu spokojeně přikývl, aniž by někdo z živých tušil proč.

„A vy? Co z jeho návštěvy usuzujete?“ zeptal se.

„Troufám si tvrdit, že se již můžete pustit do nezbytných příprav. Ministr se zdál nadšený tím, jak ten předmět vedete, mluvil i s několika studenty. Mělo by být v jeho zájmu, abyste na tom postu zůstal.“

Severus nedal nijak najevo, jak ho ta zpráva potěšila. Za strohým přikývnutím se však skrývala touha sdělit tu dobrou zprávu Marylin. Když vás něco opravdu potěší, prostě to chcete s někým sdílet, taková už je lidská přirozenost. Sice to ještě neměl definitivně potvrzené ministrem, ale bylo to na dobré cestě. Teď už tomu Severus věřil.

Ještě chvíli s Minervou probíral další pracovní záležitosti a odpálkovával Brumbálovi zvědavé dotazy na jeho soukromí. Jakmile však dopil svůj čaj, začal se zvedat k odchodu.

 

*****

 

Také Marylin netrpělivě očekávala nové zprávy. Severus jí samozřejmě o té inspekci na jeho hodině řekl už při obědě. Všimla si také, že jak den postupoval a on stále neměl žádné informace, začínal být mrzutý.

Seděla v obývacím pokoji osprchovaná a oblečená v rudém županu. Zatímco na něj čekala, četla si v lektvarovém časopise ten Damienův článek o nových objevech v oblasti protijedů a musela chtě nechtě uznat, že to měl zpracované opravdu dobře.

„Nedalo ti to co?“ zeptal se Severus, když o chvíli později přišel domů a všiml si, co čte. Narážel tím samozřejmě na to, jak poslední dva dny neúspěšně předstírala, že jí to absolutně nezajímá. Lhala tím ovšem jen sama sobě.

„Promiň, to jen jak jsi to chválil. Nedělal bys to, kdyby to nebylo opravdu dobré.“

„Nemusíš se omlouvat. Nikdy jsem nezpochybňoval jeho odborné kvality, pouze jeho nebetyčnou slepotu a zbabělost.“

Marylin se zasmála. Bylo tak snadné zamilovat si tyhle komentáře, když jste věděli, co se za nimi doopravdy skrývá. Teď ji však zajímalo něco jiného.

„Tak co Minerva, byla schopná ti něco říct? Zdá se, že máš daleko lepší náladu.“

„Ano. Zdá se, že ministr by mohl mít zájem na tom, abych dál učil Obranu. Harry totiž během té naší schůzky zmínil, že by vysoká úroveň předmětu mohla do budoucna pomoci bystrozorům. Nyní už věřím tomu, že brzy dostaneme oficiální povolení, takže zahájím přípravu toho lektvaru.“

Následovalo radostné obětí, které Severuse očividně poněkud zaskočilo. Udělal dva vrávoravé kroky dozadu, pak opět získal stabilitu na to, aby mohl objetí i polibek opětovat.  

„Takovou radost jsem ani nečekal. Jaký jsi vlastně měla den?“ chtěl vědět hned, jak ho Marylin propustila. Byl v tom upřímný zájem a tak se rozhodla, že ho pobaví vtipnou historkou. To, co odpoledne při lektvarech zažila, se totiž rozhodně nedělo každý den.

„Asi pro tebe nebude žádným překvapením, že se studenti ve volném čase baví vymýšlením vlastních kouzel. Občas mají dokonce tak skvělý nápad, zkoušet to na sobě a právě z tohohle důvodu mi Alfred Cattermole z Mrzimoru přišel dnes pozdě do hodiny. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, jenomže Severusi on couval.“

„Co prosím? Tak o couvací kletbě jsem dosud neslyšel, to je novinka,“ řekl Severus, přičemž mu viditelně cukaly koutky úst, jak si to představoval.

„Já taky ne. Naštěstí fungovalo obyčejné Finite incantatem. Nechápu, že je to nenapadlo. Když jsem mu pak strhávala body za pozdní příchod, měla jsem co dělat, abych udržela vážnou tvář stejně jako teď ty.“

„V tom případě ti gratuluji k hereckému výkonu. Vlastně můžeš být ráda, že vůbec přišel. Mohl si na schodišti zlomit nohu.“

Severus měl pravdu, to už by tak směšné nebylo. Díky jeho poznámce Marylin ovšem napadlo, že by nebylo od věci poučit studenty, proč je nemoudré zkoušet nová kouzla na sobě. Kdyby totiž někdo vymyslel podobné kouzlo jako Severus v šestém ročníku, mohli být následky opravdu vážné. (2)

„Máš pravdu. Hned zítra upozorním kolegu Kratiknota, aby o tom v rámci Kouzelných formulí promluvil. Jde koneckonců o jeho obor,“ rozhodla se.

Později, když už ležela v posteli a čekala na Severuse až se osprchuje, ji napadlo, že mu vlastně chtěla říct ještě něco. Nebylo to nijak zvlášť důležité, jen zajímavé. Naštěstí nemusela čekat dlouho.

„Víš, nechci, abys mě měl za nějakou drbnu, ale dnes jsem pozorovala Hermionu a zdá se, že se kletba postavila mezi ní a Justina. Ona ho chce chránit, on je naopak rád, že mohl pomoct a udělal by to znovu. Nikdy jsem si nemyslela, že tohle řeknu, ale ten kluk mě nakonec mile překvapil. Jsem ráda, že to udělal a že jsem vás minule nechala, abyste si ten spor vyřešili po svém. Zdá se, že to mělo nečekaný výsledek.“

Asi by to ani nebyl Severus, kdyby její přiznání neobrátil v žert. Laškovně přitom přejel prstem po její klíční kosti. „No ne, Nebelvír, který dokáže uznat svou chybu.“

Neurazila se, ale ani neměla v úmyslu odpovídat. Teď vážně nechtěla slovní přestřelku se Zmijozelem. Přesto Marylin měla v rukávu jednu zbraň, o které věděla, že ho dozajista umlčí.

„A co takhle Nebelvírka, která má ovulaci?“

Ne, původně neměla v plánu mu o tom vůbec říkat, aby nebyl zbytečně pod tlakem. Ve válce i ve vztazích ovšem zároveň platilo jedno pravidlo, a sice že každá funkční zbraň je přijatelná. A v případě Zmijozelů to platí dvojnásob. Tak jí to vždycky říkal otec. Možná na tom něco bylo.

Severus se navíc vůbec nezdál být pod tlakem. „Tak na co ještě čekáme?“ zeptal se tím svým sametově svůdným hlasem, načež se společně propadli do víru vášně.

 

Poznámka autorky: (1) V kánonu se o nich autorka nezmiňuje, ale podle mé představy dokáže reversní štít některé kletby odrazit zpět k útočníkovi.

(2) Marylin zde naráží na řezací kletbu Sectumsempra, kterou vyvinul a do své učebnice zaznamenal Severus Snape v šestém ročníku. (Harry ji vyzkoušel na Dracovi aniž by věděl, co dělá.)