Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 45

Kapitola 45: Nejvyšší čas

Upozornění: Obsah 18+

„Žena musí být povýšena na stolec panovnický vedle muže, ne aby soudila, ne aby trestala, ale co anděl míru mezi ním a světem.“ (Božena Němcová česká spisovatelka 1820–1862)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

V březnu se počasí konečně umoudřilo natolik, že slezl sníh a půdu prohřály sluneční paprsky. To znamenalo ideální příležitost udělat si alespoň představu uspořádání zahrady na Pearl Reef Manor. Severus a Marylin se tam chtěli vypravit po vyučování tři dny před plánovaným rituálem.

Nikdo si jich nevšímal, když kráčeli k hlavnímu východu z hradu, jenž se nacházel pod hlavním schodištěm. Marylin měla na sobě hnědé kožené kalhoty těsného střihu a krátkou pasovou bundu s kožíškem. Mimo pozemky hradu často nosila raději mudlovské oblečení. Byl to její zvyk. Severus si díky tomu mohl užívat pohled na její zadeček, zatímco kráčel pár kroků za ní. Dlouho mu ta radost však nevydržela.

„To je divné, dveře nejdou otevřít.“

Dvěma rychlými kroky byl u ní. Zkusil Alahomoru, ale nefungovala, což ho příliš nepřekvapilo. Hrad je zkrátka nechtěl pustit ven.

„Co teď?“ otázala se Marylin. „Přemístit se zevnitř hradu nemůžeme a nový dům ještě není připojený na Bradavickou síť. Zkusíme letax na Talbot?“ (1)

To by v podstatě nebyl až tak špatný nápad, kdyby ho ovšem stačili provést. Ozval se ohlušující praskavý zvuk a oba najednou zaznamenali, že se na ně chystá zřítit ohromný lustr. Severus uskočil, načež s pobavením sledoval počínání své snoubenky, která se zjevně rozhodla, že není důvod zbytečně ničit majetek školy.

„Aresto momentum!“ Vykřikla kouzlo, čímž pád zpomalila natolik, že se lustr bez výrazného poškození jednoduše snesl k zemi.

„Dobře, ale obávám se, že hrad ještě neskončil,“ poznamenal Severus a měl pravdu. Směrem z hlavního schodiště se na ně řítily různé části brnění, včetně očarovaných mečů. Ty na ně počaly útočit, jakoby je držel jakýsi neviditelný protivník.

I tentokrát snoubenci zvolili každý zcela jinou strategii obrany. Severus uhýbal, pokoušeje se chytit jeden z mečů. Marylin na to šla opět pomocí kouzel. Střídala různé odrážecí, ničící i obranné kletby a když to nestihla, vykryla útok Protegem. Nakonec překvapivě zafungovalo kouzlo Imobilus. Jakmile takto znehybnila všechny meče ve svém dosahu, pokračovala s těmi, které stále dorážely na Severuse.

Řinčivý hluk padajícího brnění a mečů brzy přilákal zvědavé studenty. Postávali na schodišti a zaujatě sledovali ten chaos. Čas od času se přitom museli sehnout, aby se vyhnuli různým letícím předmětům.

Do nastalého zmatku se přidalo ještě několik obrazů, jež samovolně opustily své místo na zdi. Celé to vypadalo, jakoby je kdosi neviditelný prostě sundal a začal s nimi mlátit po hlavě všechny, co se ocitli příliš blízko. Hlavním cílem však byl Severus. Kdyby se jednalo o anomálii a ne o cílený útok hradu, tak by se tomu snad už i smál. To co se tady právě teď dělo, bylo vlastně směšné. Vrtěl nad tím hlavou, přičemž jakoby nic zvedl nad hlavu jeden z mečů, který se mu předtím podařilo zkrotit a nastavil ho do cesty obrazu, čímž způsobil jeho částečné rozštípnutí.

V tu chvíli se naštěstí objevila Minerva. Buď ji taktéž přivolal hluk, nebo pro ni došel některý ze studentů. Každopádně zvedla hůlku vysoko nad hlavu a silným hlasem zvolala: „Okamžitě ustaňte, hned!“

Hrad neměl jinou možnost, než poslechnout. Šlo o absolutní autoritu ředitele, jež mu dávala právo v případě nutnosti disponovat s magií hradu. Veškerý chaos se rázem uklidnil. Poničené obrazy se opravily, vrátily na původní místa, brnění poskládala a dokonce i obrovitý lustr zamířil naprosto neporušený zpět ke stropu. Zkrátka všechno bylo zase v pořádku, včetně dveří. I ty šly najednou opět otevřít.

„Nejvyšší čas to zastavit,“ prohlásil Severus k oběma ženám, které mu daly za pravdu.

Minerva poté rozpustila hlouček čumilů a oba snoubenci konečně ruku v ruce zamířily ven na školní pozemky a dál za ochrannou bariéru, odkud se bylo možné přemístit.

Pearl Reef Manor, hrabství Cornwall, západní Anglie…

Severus tomu nemohl uvěřit. Procházel domem a obdivoval změny. Marylin a Ginevra daly zcela nový rozměr pojmu kontrast, přesto to stále zůstávalo jednoduché, vkusné a účelné. Tak jak to měl rád. Jediné, co přeci jen poněkud narušovalo onu dokonalost byl zlatý lev, jenž si sem nějak záhadně našel cestu z Talbotu.

„Tohle sis neodpustila co?“ zeptal se Severus se zdviženým obočím, ukazujíc rukou ke krbu v obývacím pokoji.

„Promiň, asi se ho už nedokážu vzdát,“ řekla Marylin a pokrčila rameny.

No co, pomyslel si Severus, vlastně to k ní tak nějak patří. „Už jsi vymyslela, co uděláš s Talbotem?“

„Asi si ho zatím nechám. Napadlo mě, že bych ho potom nabídla Hermioně, jestli se s Justinem dostanou tak daleko.“

Na to už Severus neodpověděl, jelikož je právě Corrie zavolala k večeři. Přesunuli se tedy do jídelny a nad vepřovou pečení začali probírat úpravu zahrady. Velmi brzy se shodli na tom, že zde nechtějí žádné sochy ani fontány po vzoru Malfoy Manoru. Severus si prosadil skleník, ve kterém by mohli pěstovat lektvarové ingredience. Marylin zase květiny a venkovní posezení pro teplé dny. A bylo to.

„Je skvělé, že jsme se tak rychle shodli,“ pochválila si Marylin. Přesně tak uhádla tok Severusových myšlenek, což se jim poslední dobou stávalo často. Mohla za to telepatie. Čím častěji ji používali, tím víc byli schopni se na druhého napojit. Něco podobného občas fungovalo i u sourozenců, jen bez té telepatie. To ale nyní nebylo podstatné.

Severus se na svou snoubenku vážně zadíval. Tvářila se tak bezstarostně na to, že byla před chvílí svědkem dalšího útoku hradu. A on se to nyní chystal zkazit.

„Měli bychom si promluvit o tom rituálu. Já vše připravím, ty zatím vyzvedneš Harryho s Luciusem v ředitelně a přivedeš je do Síně zakladatelů. Heslo je shodné s heslem školy.  Mar, i když z toho nejsem nadšený, potřebuji, abys u toho poté byla celou dobu. Je možné, že budu potřebovat tvou sílu.“

„Já s tím počítám. Už mě to taky napadlo, že možná budeme potřebovat společnou magii. Víš, nic proti tobě, ale myslím, že Voldemort byl přeci jen magicky silnější,“ odpověděla Marylin, přičemž naprosto nic z jejího klidu nezmizelo.

Zdálo se, že o úspěchu absolutně nepochybuje a je připravena se poprat se vším, co by to mohlo obnášet. Nevědomky, ačkoli by to Severus nikdy nepřiznal a na venek působil jistě, tím dodávala sílu také jemu. Podpora, o které není třeba mluvit. Ať uděláte cokoli, ať se proti vám postaví kdokoli, stále tu je jako neviditelný anděl strážný. Severus nikdy pořádně nepoznal jaké to je, ale pro ten pocit existovalo jedno výstižné slovo. Mír. Všeobjímající mír v duši a jistota, že ten druhý nikam nepůjde, že prostě zůstane. Ano, přesně to nyní cítil. Pro okolí možná mohl působit tvrdě a sebejistě za všech okolností. To však byla jen maska a svého anděla tím nikdy oklamat nemohl, i kdyby sebevíc chtěl.

„O tom jsem nikdy nepochyboval, ostatně dával to najevo při každé vhodné příležitosti,“ řekl nakonec po delší odmlce.

Marylin pouze přikývla. Buď si dokázala představit jak, nebo si to představovat nechtěla. Každopádně náhle vstala, obešla stůl a s naprostou samozřejmostí se posadila Severusovi na klín. Dal jí ruku kolem pasu, aby si ji přidržel u sebe.

„Dokážeme to Severusi.“

„Já vím. Když se na tebe člověk podívá, nelze jinak, než tomu také věřit. Teď si tím ale nekažme večer. Co kdybychom vyzkoušeli novou postel? Myslím, že do rána nás nikdo postrádat nebude,“ navrhl a ona ho místo odpovědi políbila. Mírné zkousnutí rtu si vyložil jako jasné znamení souhlasu, takže ji vzal pod koleny, zvedl a bez průtahů zamířil do ložnice.

Oblečení se sice zbavili s nedočkavou naléhavostí, pak už však nikam nespěchali. Za zvuku vln rozbíjejících se o útes a praskajícího ohně v krbu, se jeden druhému věnovali, jakoby měli k dispozici všechen čas světa. Nezáleželo na tom, co se stane zítra, za týden, nebo za měsíc. Důležité bylo jen teď. A Marylin byla tak nádherná, že už jen dívat se na ni by mělo být trestné. Severus znovu a znovu obdivoval dokonalou symetrii obličeje rámovaného divokými zrzavými kadeřemi, štíhlý krk, plná ňadra, zaoblené boky a neskutečně pevný zadeček. Každé místo kam dosáhl, nejprve posvětil svými doteky, než si ji přitiskl k horkému a tvrdému klínu. Už nechtěl dál čekat, musel ji mít. Hned. To se ovšem přepočítal.

„Ne tak rychle,“ zašeptala mu svůdně do ucha, načež ho jemným tlakem dlaně přiměla položit se na záda.

Severus se trochu neochotně podvolil. Se zavřenýma očima vnímal, jak jemným dotekem prstů pohladila jizvy od pekelného biče, jež mu stále zdobily hrudník. Jednu po druhé. Když to samé udělala s bradavkami, jeho tělo se zachvělo, což ji akorát povzbudilo k tomu, aby použila jazyk. Nebezpečný to nástroj, pokaždé ho tím tak neskutečně mučila. Zvlášť ve slabinách se to zdálo nesnesitelné. Chtěl tomu uniknout, ale nenechala ho. Severus neměl ve zvyku prosit, tak se nakonec poddal. Navíc si v tu chvíli vzpomněl na tu intenzivní slast, kterou zažíval při stimulaci prostaty. Nikdy předtím to nezažil, Marylin mu to udělala pouze jednou, ale on to teď prostě musel mít znovu. Pokrčil kolena, nohy co nejvíce od sebe.

„Mohla bys?“ Víc říkat nemusel. Marylin zasvítily oči nadšením, že si o to sám řekl. Použila lubrikační kouzlo, zastudilo to. Tlak přesně na tom správném místě způsobil, že Severus nahlas vydechl. Opět byla opatrná, pečlivě hlídala jeho reakci. Tentokrát poznala sama, kdy je čas skončit.

Milování po tomhle typu stimulace bylo to nejlepší, co podle něj mohlo existovat. Nadával sám sobě do idiotů, když si vzpomněl, jak dlouho si takové potěšení předtím odpíral jen kvůli špatným vzpomínkám. Ještě že se s tím Marylin odmítla smířit. Díky Merlinovi za Nebelvírskou tvrdohlavost, přeci jen byla k něčemu dobrá. Uvědomil si Severus zároveň s divokým výbuchem orgasmu.

Spánek po té na sebe nenechal dlouho čekat. Usnuli nazí v těsném propletení, i když úplně původní plán byl, vrátit se na noc do Bradavic.

Poznámka autorky: (1) V Bradavicích se nelze přemisťovat. Výjimku má pouze ředitel a v omezeném rozsahu se to povoluje pro účely výuky přemisťování.