Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 48

Anotace: Konečně zjistíme co je vlastně s Marylin ačkoli většina z vás už na to nejspíš přišla. Doufám, že vás přesto pobavím :)

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Kapitola 48: Požehnání

„Trapas se má zveřejnit. Člověk ho musí prodat!“ (Miroslav Horníček český dabér, herec, humorista, moderátor, publicista, režisér, scenárista, spisovatel a televizní moderátor  1918–2003)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

V dubnu se veškerý život v Bradavicích vrátil zpátky do starých kolejí. Po hradě se zase dalo pohybovat bezpečně, aniž by člověk musel cestou bojovat s očarovaným brněním, či jinými překážkami. Změna magické podstaty nakonec vyřešila i jiné drobnější nepříjemnosti, se kterými se profesoři i studenti celá léta potýkali. Například schodiště přestalo naschvál měnit svá místa, čímž nepatrně ubylo pozdních příchodů do hodin. Také dveře přestaly jen předstírat, že jsou dveřmi a nevedly tudíž zcela nesmyslně do pevné zdi. Nebyl ale pochyb o tom, že časem se podobné zvláštnosti opět vyskytnou, i když třeba v trochu jiné formě. Taková už prostě byla magie hradu.

Zároveň se zlomením kletby si Severus s Marylin všimli, že mají najednou více volného času. Jejich dům v Cornwallu byl kromě zahrady už kompletně hotový a připravený k obývání, svatba byla zařízená, dovolená rezervovaná. K dokonalosti jak se nyní mylně domnívali, zbývalo jen jedno. I to se však mělo záhy změnit.

Marylin si svůj omyl uvědomila při jedné hodině lektvarů s prvními ročníky, kdy se jí opět z ničeho nic udělalo špatně. Stačilo, aby ucítila moč kentaura, která se standardně přidávala do magických absorbentů pachů. Normálně jí podobné ingredience nevolnost nezpůsobovaly, byla na to zvyklá, jenže teď bylo něco jinak a ona už tušila co. Mávnutím hůlky zmrazila všechny procesy v kotlících. Kdyby to neudělala, nejspíš by byla její učebna během chvíle nepoužitelná.

„Omluvte mne prosím. Nikdo nebude vařit, dokud se nevrátím,“ požádala a bleskově zmizela z učebny opět na nejbližší toaletu.

Když se o chvíli později vrátila, veškerý šum způsobený nepřítomností dospělé autority okamžitě utichl. Odvahu promluvit našla jen jedna studentka. Z její koleje pochopitelně.

„Je vám dobře paní profesorko? Neměla byste si zajít na ošetřovnu?“ zeptala se Fiona Clintwoodová.

Marylin se nevědomky usmála a znovu rozmrazila všechny kotlíky. „Ano to bych asi měla. Nejprve však dokončíme hodinu. Pět bodů každému, kdo mi odevzdá použitelný absorbent pachů,“ prohlásila nyní už zase silným hlasem. Nevolnost byla pryč, jako mávnutím kouzelného proutku. Nebylo tedy pochyb, o co jde.

Ve třídě se opět začalo ozývat bublání kotlíků, drcení, krájení a horlivé šustění stránek v učebnici, když někdo nevěděl jak pokračovat. Bodová motivace způsobila, že se všichni vrhli do práce s novým elánem. Marylin jako předtím procházela učebnou, upozorňovala na chyby, které se ještě daly napravit a nepoužitelné vzorky rovnou nechávala zmizet. Tentokrát ovšem bez strhávání bodů. Měla dobrou náladu.

O něco později, zatímco čekala, až Poppy ošetří jednoho studenta s horečkou, se snažila v duchu počítat. Byla v poslední době tak soustředěná na kletbu, svatbu a plánování dovolené, že vůbec nevěnovala pozornost svému cyklu. Nyní, jak si právě uvědomila, měla už značné zpoždění.

„Marylin, co vy tu děláte v době vyučování? Potřebujete ode mě něco?“ přerušila její úvahy postarší Bradavická ošetřovatelka. Podle mudlovských měřítek, by byla nejspíš dávno v důchodu. Kouzelníky však vyšší věk pokud jde o energii a paměť, velmi dlouho nijak neomezoval. Díky magii a lektvarům totiž byli odolní proti mnoha mudlovským nemocem, což jim slibovalo také delší život.

„Mám volnou hodinu a ano. Potřebovala bych potvrdit těhotenství.“ 

„Ale, jste si tím jistá?“

„Téměř. Už od té kletby pociťuji přecitlivělost a občasnou nevolnost. Tedy nejdřív jsem myslela, že je to jen vyčerpání z černé magie, ale potom co jsem dnes nemohla ani cítit ingredience, které mi normálně nevadí… Kromě toho jsem si uvědomila, že mám zpoždění.“

„Tak to skutečně vypadá, že jste v požehnaném stavu má drahá. Položte se prosím.“

Marylin s radostí poslechla. Na tuhle chvíli čekala tak dlouho. S napjatým očekáváním sledovala, jak Poppy roztančila hůlku v sérii diagnostických kouzel. Ve stejnou chvíli se vedle lůžka zjevil pergamen, na který se zapisovaly všechny odhalené hodnoty. Když ošetřovatelka skončila, udělala si kopii. Tu odeslala k sobě do kanceláře a originál podala Marylin.

„Máte pravdu, skutečně jste těhotná. Gratuluji, pokud je tedy k čemu.“

Marylin se na lůžku posadila. „Ano to je, děkuji Poppy. Hodnoty jsou v pořádku?“

„Naprosto,“ usmála se starší žena. „I tak bych ale vzhledem k vašemu věku doporučila navštívit ještě specialistu u Svatého Munga. Pomůže vám zajistit, aby vše probíhalo jak má.“

„To udělám. Ještě jednou díky, nemůžu se dočkat, až to povím Severusovi,“ mrkla rozpustile Marylin a chystala se opustit ošetřovnu.

„To věřím, docela ráda bych viděla jeho výraz.“

Já taky. Pomyslela si Marylin. Já taky. Bylo příjemné vědět, že Severus své pochybnosti ohledně dítěte již překonal. Díky tomu mohla Marylin na rozdíl od Poppy tušit, že i pro něj to bude dobrá zpráva. To ale neznamenalo, že by byla méně zvědavá na jeho reakci. Vlastně ji to zajímalo tolik, že ani nemohla počkat na večer, až bude po vyučování.

*****

Severus Snape patřil k těm lidem, kteří vždy vědí co říct, mají na všechno odpověď.  Proto by si nikdy nepomyslel, že jednou přijde chvíle, kdy i jemu dojdou slova.

 Potkal Marylin na chodbě. Usmívala se jako měsíček na hnoji, jinak to prostě říct nešlo. Ani se nestačil vzpamatovat, už ho čapla za ruku a odtáhla kousek stranou. V rychlosti seslala diskrétní kouzlo.

„Nebylo to vyčerpání Severusi.“

„Prosím?“ nechápal.

„Ta moje nevolnost, nebylo to vyčerpání,“ zopakovala znovu, trochu netrpělivě.

Severus měl Merlin ví proč v hlavě vymeteno. Pořád mu nedocházelo, co chce říct a připadal si kvůli tomu blbě. Nasadil tázavý výraz.

„Jsem těhotná Severusi!“ vyhrkla nakonec možná trochu moc nahlas. Naštěstí je díky diskrétnímu kouzlu nemohl nikdo slyšet, ačkoli byl rušný den a oni stáli na frekventované chodbě.

Tak teď si připadal ještě hůř. Vůbec totiž nevěděl, co na to říct, jen na ni hodnou chvíli zíral, což bylo něco, co se mu často nestávalo. K čertu, nikdy se mu to nestávalo! Ne že by neměl radost, to on měl, vždyť mu právě snoubenka oznámila, že bude otcem. Co může být lepšího? Jenže tohle bylo špatné místo, špatný čas a on zkrátka nevěděl, co se od něj očekává. Něco ale říct musel, nebo udělat.

To co nakonec udělal, překvapilo i jeho samotného. Marylin  se opírala o zeď za sebou, hleděla na něj s očekáváním. S lehce pootevřenými rty vypadala najednou nesmírně přitažlivě. A tak ji políbil. Vložil do toho tolik nadšení a vděčnosti, kolik jen dokázal. Dala mu něco, o čem si byl jistý, že nikdy mít nebude. Myslel si, že ani nemůže, kvůli své minulosti. Ona ho vyvedla z omylu, zbavila strachu, ukázala mu nové možnosti, aniž by se zalekla jeho tvrdohlavosti. A to si zasloužilo moře vděčnosti.

Ta scéna by byla krásná ba přímo dokonalá, nebýt jedné drobnosti. Nebyli tu sami, což Severusovi v první chvíli vůbec nedošlo. Rozhodl se spontánně, rozum dávno abdikoval. Diskrétní kouzlo sice dělalo jejich rozhovor soukromým, nemohlo je však skrýt. Na chodbě za nimi byla spousta lidí a nejen studentů, jak si s hrůzou uvědomil, když za svými zády zaslechl přísný hlas Minervy McGonagallové.  

„Ehm, ehm. Neruším vás dva náhodou?“

Severus odstoupil, avšak pouze o jeden krok a stále Marylin držel za ruku. Oba si zachovali nečitelnou tvář a hleděli ředitelce zpříma do očí bez sebemenší známky studu. Celá situace sice byla navýsost trapným porušením dekóra, ovšem vzhledem k množství svědků se zachování důstojnosti jevilo jako nutné. Co se stalo, nemohli nijak vrátit. Proč se tedy alespoň nepokusit vyjít z celé situace bez posměchu a se vztyčenou hlavou?

„Kdybych řekl, že ano, odešla byste?“ zeptal se proto vtipně Severus hned potom, co zrušil diskrétní kouzlo.

„Pro vaše vlastní dobro na tu otázku neodpovím. Ještě dnes mě oba navštívíte v ředitelně, dořešíme to v soukromí. Teď se prosím věnujte pro změnu svým pracovním povinnostem,“ zaprskala Minerva, načež se na podpatku otočila, aby rázným hlasem odehnala čumily, kterých nebylo zrovna málo.

„To byl teda trapas,“ poznamenala se smíchem Marylin, jakmile se chodba trochu vyprázdnila. Z toho, že kvůli tomu byli pozváni na kobereček, si očividně nic nedělala. Ostatně Severus také ne.

„Hm, kolosální. Vsadil bych se, že do večera si o tom bude povídat celá škola.“

„Vlastně mi to trochu připomíná má školní léta. Opět jsem byla přistižena při vzrušující líbačce se Zmijozelem.“

To už zasmálo i Severuse, který si dobře vzpomínal na jeden z jejich minulých rozhovorů. Překvapilo ho tehdy, jaká Marylin byla. Teď už si jí ani nedokázal představit jinou. Zvláštní.

Nakonec se velmi neochotně rozešli se slibem, že si o tom promluví ještě později doma. Čekala je velká a důležitá změna, to bylo více než jisté.