Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 49

Kapitola 49: Velká změna

„Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu - skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!“ (Tomáš Baťa český podnikatel 1876–1932)

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Měli pravdu. Do večera už skutečně celá škola věděla o tom, že se dva profesoři líbali na chodbě. Povídali si o tom všichni, přičemž obecně panovaly dva názory. Někteří tvrdili, že to bylo nechutné a velmi nevhodné od někoho, kdo by měl jít studentům příkladem. Jiní to naopak vnímali jako krásné romantické gesto a obdivovali jejich otevřenost a bezprostřednost.

Marylin během večeře nenápadně poslouchala, zda se neobjeví také spekulace o tom, proč se tak najednou přestali kontrolovat. Vypadalo to, že nikdo nic kloudného nevymyslel. Zaujalo ji pouze prohlášení Hermiony, která byla přesvědčená, že se muselo stát něco hodně dobrého, jinak by Snape dekórum nikdy neporušil. Ne takhle veřejně. Navíc i on se celou záležitostí očividně dobře bavil, což všem připadalo podezřelé.

Po cestě do ředitelny dokonce nezapomněl aktuální dění zábavně okomentovat. Dívali se totiž po nich i duchové a to už bylo co říct. „S tebou se člověk skutečně nenudí. Tolik pozornosti jsem snad nikdy neměl.“

Jeho radost ovšem neměla mít dlouhého trvání. Brumbál se sice ve svém portrétu usmíval pod vousy, Minerva už však jeho veselí nesdílela.

„Měla jsem za to, že jste dospělý a zodpovědní lidé, ale dnes jste se zachovali jako puberťáci. Jak mi to vysvětlíte?“ uhodila na ně sotva se stihli usadit.  

Marylin pohlédla na Severuse. Řekneme jí to? Zeptala se telepaticky.

Myslím, že nemáme na výběr. Odpověděl, načež se obrátil zpět na Minervu, zřejmě rozhodnutý vzít to na sebe.

„Marylin je těhotná. Neuvědomil jsem si v tu chvíli, že máme svědky, reagoval jsem poněkud bez rozmyslu. Už se to nebude opakovat.“

To byla pro ředitelku rána pod pás. Těkala pohledem z jednoho na druhého, její výraz uvázl někde mezi přísným zamračením a úsměvem. Nejspíš se nemohla rozhodnout, má-li být stále ještě rozzlobená. Marylin to nakonec nevydržela a promluvila první.

„Ráda bych vás ale požádala, abyste to zatím nikomu neříkala. Ještě mě čeká prohlídka u specialisty a do té doby nechci dělat nic ukvapeného.“

„Samozřejmě, záleží jen na vás, kdy a komu to řeknete. Gratuluji vám oběma, přesto by bývalo bylo lepší, kdybyste si to sdělili v soukromí, to jen pro příště. Na mě teď je sehnat nějaký záskok na dobu, kdy budete na mateřské. Komnaty pochopitelně budete moci využívat i tak. To je prozatím vše.“

Zvedli se oba naráz. Minerva se teď už definitivně rozhodla pro úsměv. Brumbál je vyprovázel se spokojeným pomrkáváním a obyvatelé ostatních portrétů si něco špitaly pod vousy.

*****

Problém u Hermiony byl ten, že si uměla dát věci dohromady a dojít ke správnému závěru. Nejprve viděla Marylin vycházet z ošetřovny a nedlouho poté už ji Severus zběsile líbal na chodbě. Podle ní dávalo smysl jen jediné vysvětlení.

„Říkám ti, Justine Marylin je určitě těhotná,“ prohlásila s jistotou, když se toho večera uklidili do jejích komnat, aby jako mnozí další spekulovali o tom, čeho byli svědky.

„Jsi si tím jistá?“

„Co by to bylo jiného? Muselo jít o skutečně dobré zprávy, když se Severus takhle zapomněl.“

„A proč myslíš, že by zrovna tohle považoval za dobrou zprávu? Upřímně nedokážu si ho vůbec představit jako otce od rodiny,“ vyjádřil své pochyby Justin, zatímco Hermioně masíroval ztuhlá ramena. Ta si jeho péči užívala s přivřenými víčky, zatímco uvažovala, co odpovědět.

Chápala ho. Severus Snape opravdu nepůsobil jako někdo, kdo by se těšil na krmení a přebalování. Vždyť svým studentům s oblibou nadával do tupohlavců. Ovšem na druhou stranu, mít vlastní děti je něco docela jiného ne? Člověka to změní. Dohadovala se v duchu, jelikož s tím sama zkušenosti neměla.

„Ani já ne, ale může tam být něco, do čeho nevidíme. Přeci jen Severus je komplikovaná osobnost a docela bych jim to přála.“

Justin ustal s masáží a pohodlně se usadil vedle Hermiony. „Já vlastně taky, sluší jim to spolu. Jsou jako oheň a led, dva protiklady, které se přitahují.“

„Tak to jsi myslím vystihl dokonale. Víš co? Zatím si to necháme pro sebe, já to zkusím z Marylin nějak nenápadně dostat,“ rozhodla se.

Nepochybovala o tom, že s přítelkyní se Marylin o dobré zprávy bude chtít podělit. Přesto stále existovala možnost, že se spletli a v takovém případě by se mohla urazit. Opatrnost tedy byla rozhodně na místě.

*****

Severus Snape nikdy nebyl rád středem pozornosti, přesto musel uznat, že tohle byla zábava. Za normálních okolností by ho ty postranní pohledy a špitání asi iritovaly. Tentokrát ne, na to měl příliš velkou radost. I když to po tom veřejném výstupu už navenek nedával tolik najevo, uvnitř ho to hřálo. Vědomí, že tady po sobě něco zanechá, že jeho život nebyl úplně marný. Bude to změna, to ano, ale nebude na ní sám.

V polosedu se opíral o pelest postele, v rukou otevřenou knihu. Nepřečetl však ani řádku. Ze zamyšlení ho náhle vytrhla Marylin, která se k němu po sprše připojila v ložnici. Na sobě měla dlouhou noční košili v zelené barvě, jež se jí hodila k vlasům. Ještě stále se usmívala. S pochopením, že dnes už si nic nepřečte, Severus knihu zase odložil.

„Pokud souhlasíš, rodičům i všem ostatním bych to oznámila teprve po té prohlídce u Svatého Munga. Ráda bych měla jistotu, že je vše v pořádku.“

„Jistě. Potřebuješ, abych tě tam doprovodil?“ Tohle je pro mne nové, nevím, zda se má přítomnost očekává.“

Sedla si vedle něj, nohy schovala pod přikrývku. „To není nutné Severusi, zvládnu to sama. Pro mě je podstatné, jak se teď cítíš. Nemáš strach, nebo tak něco? Bude to velká změna.“

Severus si nebyl jistý jak odpovědět. Teď když se zeptala, si teprve uvědomil toho červíčka pochybností kdesi vzadu v hlavě. Hodím se vůbec na roli otce? Zvládnu takovou zodpovědnost? Sám sobě si jisté obavy přiznat dokázal, váhal ovšem zda se s tím svěřit Marylin. Měla takovou radost, že už se přes svou minulost dostal, mohlo by ji to zklamat.

„Je to velká zodpovědnost. Mohl bych selhat,“ hlesl nakonec jen proto, že ticho začínalo být neúnosné. Očima přitom provrtával tmavě modrou pokrývku. Po dalších nekonečných vteřinách se odvážil vzhlédnout. V jejích očích nebyla ani stopa po zklamání, jen pevné ujištění a nekonečná laskavost.

„Víš myslím, že mít strach je normální. Přeci jen, ten človíček na nás bude závislý. Na druhou stranu, zvládli to všichni tak mi taky. Společně. Jsem si jistá, že až ho poprvé uvidíš, budeš vědět. Je to jako instinkt.“

Ano, Severus si vzpomínal, že něco takového už mu jednou říkala. Tehdy ještě zarputile odmítal. Ona se s jeho odpovědí naštěstí nespokojila. Dnes jí za to byl vděčný, proto přikývl.

„Něco v tom smyslu už jsi mi jednou říkala. Děkuji, že jsi mne tenkrát neposlechla. S dětmi to umíš, měla bys být matkou.“

Marylin ho obdařila zářivým úsměvem. „I ty budeš určitě skvělý, s Ignim ti to šlo dobře. Na svého otce zapomeň, je mrtvý, všechno záleží jen na tobě a ty nejsi on. Nikdy jsi nebyl.“

Zvláštní věc když vám někdo řekne přesně to, co zrovna potřebujete slyšet. Je to úleva, jako najít oázu uprostřed vyprahlé pouště, kde vás obklopí osvěžující voda. Všeprostupující klid, mír a víra. Víra v toho, kdo je tu s vámi a poskytuje vám jistící lano. Severus věděl, že i kdyby se na chvíli pustil, to lano nikam nezmizí, bude tu stále, připravené ho vytáhnout. Myslíte si, že od toho by měla být rodina? Možná, ale ne každý takovou rodinu má. Severus ji získal až teď.

„Máš pravdu. K čertu s Tobiasem Snapem!“ řekl nakonec záměrně důrazným hlasem, i z vlastních úst to znělo nějak cize. To jméno totiž moc často nepoužíval, nejspíš proto, že o něm příliš nemluvil.

Marylin zamrkala, i ji takové prohlášení překvapilo, ale zasmála se. Hned potom se uvelebila Severusovi na hrudi. Vlhké vlasy trochu studily. Tělo těsně přitisknuté k boku naopak hřálo. Neodstrčil by ji ani za nic, jen se opatrně svezl níž, aby si taky lehl. Voněla po citrusech stejně, jako když se poznali. 

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se to vážně povedlo. Budeme mít dítě,“ řekla zasněně.

Jelikož ho nemohla vidět, dovolil si Severus hořkosladký úsměšek. „Sen to zcela určitě není, to tě mohu ubezpečit. Já nemám takové sny.“

„Třeba teď mít budeš.“

Neodpověděl. Sám si nebyl jistý, zda dnes vůbec usne. Bylo toho moc, myšlenky se honily hlavou jedna přes druhou. V jednu chvíli byl nadšený, vzápětí se zase bál. Nebyl na tak silné pocity zvyklý. Už se nadechoval, že konečně odpoví, ale nebylo komu. Marylin už spala.

Severus ji pohladil po vlasech, nešlo tomu odolat. Pak neverbálním Accio přivolal ze svých zásob Hluboký spánek. Vypil, prázdnou lahvičku nechal zase zmizet. Konečně zavřel oči. Lektvar fungoval dokonale, usnul během chvíle.