Svět Aris Kapitola XX

Zuckermann pomalým, opatrným tempem našlapoval v čele skupiny chodbou jeskyně. V rukách pevně svíral svoji mušketu, na niž měl nasazený bajonet. Vedle něj kráčel trpaslík Borin ve své zbroji a ukazoval vždy na křižovatkách směr. Ukázalo se totiž, že jeskyně je jeden velký labyrint plný chodeb. Všechny chodby jak naspodu, tak i navrchu byli potažené vlákny , jenž bledě modře svítili. Když někdo zavadil o něj nohou, vydávali vlákna zvuk podobný cinknutí skleniček.
Za první dvojicí šel Axtell s Bhörnem, poté Haxmann se Zoridem, poté Höwertz a na konci byl Erzim se Stassem. Občas skupina zastavila, aby si označila na zdi chodby směr odkud přišli.
Bylo to pro jistotu, kdyby se Borinovi něco stalo, případně někdo se ztratil.
Chodbou, jenž šli pokračovala mírně zešikma dolů, Borin si tlumenným hlasem pozpěvoval trpasličí odrhovačku ve svém jazyce.
Pach hniloby se při hlubším sestupu pomalu vytrácel.
Erzimovi a Zuckermannovi Höwertz vysvětlil, že to je taková pasivní obrana Měniče, jenž by měl odradit zvířata a lidi se slabší povahou při vstupu do jeskyně.
Při hlubším sestupu se tenoučká vlákna začala více splétat, až vytvářeli uzly podobné lanům.
Borin upozornil ostatní, že pomalu se blíží ke svému cíli.
Erzim se cítil hodně mizerně. Nedokázal si představit, co je čeká. Jak ty kreatury budou vůbec vypadat? Ještě více nelibě před blížícím se střetem vypadal Zorid. Jeho tvář byla pobledlá, ruce se mu třepali víc, než nováčkovi před svým prvním bojem.

,,Co je se Zoridem?" zašeptal Erzim ,,On se bojí toho Měniče?"

Stass na něj pohlédl, chvíli váhal s odpovědí ,,Ne chlapče, on se nebojí. Spíš jeho vzpomínky na poslední setkání s Měničem mu připomínají krutou bolest, kterou zažil."

,,Jakou?" zeptal se Erzim. Stass chytil Erzima za límec, počkal jak skupina zmizela za zakruť chodby.

,,Minulý rok jsme byli navštívit jeho rodnou vesnici. Chtěl se ukázat své rodině, že ještě žije. Bohužel zrovna poblíž se usídlil Měnič a začali mizet první děti. Mezi ztracenými byla i jeho nejmladší sestřička. Když se nám podařilo vystopovat úkryt té bestie, bylo už pozdě. Našli jsme jeho sestřičku v zámotku v pokročilém stadiu mutace na loutku."

Erzim sebou zatřásl, nechtěl si představovat tuhle situaci, kterou před rokem jeho kumpáni museli prožít.



Skupina se objevila ve velkém, kruhovém jeskynním sálu, jenž měla téměř šedesát metrů na šířku.
Všechny svazky vláken z okolních chodeb se spojovali uprostřed sálu a vytvářeli podivní chuchvalec, který modře pulzoval. Na obvodových zde byli zachycené zámotky. Některé byli už otevřené, jiné ještě nikoli.

,,Tak, kdepak je ta bestie?" zeptal se nervózně Zuckermann, rozhlížející se po okolí.

,,Neboj se človíčku!" pravil Borin ,,Tyhle mrchy se málokdy zdržují mimo svoje hlavní hnízdo. Určitě tady někde bude!"

,,Mějte oči dokořán otevřené! Nenechte se zmást. Určitě tady bude!" připomněl Haxmann ,,Rozhlížejte se! Ale nechoďte ke stěnám, držte se uprostřed."

Modře pulzující chuchvalec vláken dostatečně osvětlovala celý sál, který měl neuvěřitlně čistě bílé stěny.

,,Tohle je strašná blbost!" zabrblal Zuckermann, když se rozhlížel ,,Několik soudků střelného prachu a vyhodit to tady do povětří!"

Erzim se na něj podíval a udělal krok. Jeho bota sklouzla po jednom z vláken na zemi a upadnul na zem. Vlákno vydalo silný, cinkající zvuk. Zuckermann s úsměvem přistoupil k němu a chtěl mu pomoci na nohy.
Jenže Erzim hleděl stále jen ke stropu. Měl vytřeštěné oči, téměř nedýchal.

,,Co se děje?!" zeptal se Zuckerman, potom si uvědomil, že to byla poněkud zbytečná otázka.

Erzim ukázal směrem ke stropu nad jejich hlavami. Zuckermann se podíval tím směrem s prstem na spoušti své muškety.
Chvilku mžoural ve stínech na stropě, než spatřil siluetu postavy netvora, jenž se krčila a sledovala dvojici pod sebou svýma světle žlutýma očima.
Kreatura na stropě jako by vstala na své končetiny a seskočila dolů, několik metrů od Zuckermanna.
Dvojice mladíků byla překvapená tou stvůrou před sebou natolik, že se nezmohli na jakoukoli reakci. Bylo to jak jim popisovali. Zadek a hlavohruď s osmi nohami skutečně připomínala pavouka.
Ke hlavohrudi bylo napojené mužské tělo. Místo rukou měl pár pokřivených pařátů, třetí pařát mu vyrůstal z pravé strany krku. Hlava byla holá, místo klasických úst měl otevřený prostor do oválu, uvnitř bylo několik řad malinkých zoubků. Po stranách z těchto "úst" mu lezla malá, černá klepeta.
Měnič měl bílou, hladkou kůži víc, než cokoli Erzim doposud znal.
Jeho oči se upřeně dívali na nezvané hosty ve svém hnízdě, přitom svými pařáty máchal vzduchem a poklepával svým zadkem o zem.

,,Tak na tohle seru!" vzpamatoval se Zuckermann, a namířil na Měniče svoji puškou.

,,Ne! Nestřílej!" snažil se ho zarazit Haxmann. Bylo ovšem pozdě
Zuckermann zmáčknul spoušť. Ohlušující rána v jeskyni měla za následek, při kterém se ostatní chytili za hlavy a snažili se tlumit zvonění v uších.
Kulka zasáhla Měniče do ramene, z rány začala vytékat černá krev. Rázem jeskyni zaplnil zápach podobný hnilobě. Měnič zavrčel a z plných sil začal hlasitě pištět.

,,Ať ten zmetek přestane!" zařval Bhörn.

Z okolních chodeb se začali na stěnách chodeb ukazovat stíny a ozývat klepotání nožiček blížících se kreatur.
,,Všichni okamžitě k sobě!" zavelel Haxmann.
Stass s Axtellem chytili Erzima s Zuckermannem, odtáhli je k ostatním, kde vytvořili obranný kruh.
Měnič nijak nereagoval, jen si skupinu prohlížel, přitom jeho klepeta u úst zuřivě cvakala.
Do sálu přispěchalo přes dvacet malých, albíných kreaturek, různých velikostí a tvarů.
Ty nejmenší byli po kolena, jiné zase až po prsa. Jedno mělo místo ruky krabí klepeto, další zase chobotnicové chapadlo. Což by nebylo nejhorší. Jenže ty dětské tváře, jenž hledělo na Haxmanna a ostatní bylo nejděsivější věc. Erzim začal zvracet, když pohlédl jedné kreatuře do černých očí, usazených do hlavy batolete.
Kreaturky skupinu obklíčili a začali pištět. Jejich pištění působilo spíše zoufale. Člověk by začal přitom zoufalém pištění pomalu litovat těch zrůdiček.

,,Nenechte se zmást!" vykřikl Haxmann ,,Snaží se vás ovlivnit! Nepropadejte tomu klamu!"
V ten moment se všechny kreaturky rozběhli na Haxmannovu družinu jako jedna velká vlna.
První na zemi se ocitl Axtell, na nějž skočili hned tři příšery. Jedna se mu zakousla do zápěstí, druhá ho bodla do ramene svým drápem a třetí začínala vinout svůj dlouhý, úzký jazyk kolem Axtellova krku.
Dalších pět kreatur skočilo na Bhörna a svalila ho na zem. Svýma ochablýma končetinami začali škrábat po jeho zbroji. Po chvilce pochopili, že tohle je neúčinné a začali po jeho těle šplhat ke krku, zatímco se je snažil Bhörn ze sebe shodit.

Stass s Haxmannem útok příšerek zastavili pomoci svých štítů.
Zorid zaháněl švihami svých mečů jednu kreaturu, která dříve původně byla dívkou. Zorid ji zahnal svoji zuřivostí a zběsilostí až do kouta jeskyně.
Jeho útoky blokovala svým klepetem a pahýlem po zápěstí.
Höwertz s Borinem byli počtem příšer zatlačeni od zbytků družiny do jedné z chodeb.
Zuckermann bodal bajonetem na pušce nejbližší příšery do těl, jenž vysokým tónem pištěli.
Erzim zaháněl šviháním meče další příšery, které měli tendenci jít Zuckermannovi do zad.
Měnič přitom popocházel kolem bojiště a čekal na svoji příležitost k útoku.
Mezitím si Haxmann všiml Axtella v nemilé situaci. Vyrazil mu tedy na pomoc.
Seknutím meče uťal příšerce jazyk a skopl ji z Axtella.
Zakousnutá kreatura si toho všimla a začala rychleji a rychleji kousat, aby způsobila co největšího zranění na ruce.
Haxmann zabodl ostří svého meče do těla a dalším švihem usekl příšerce hlavu.
Stass stihl zabít další dvě a přispěchal na pomoc Axtellovi.
Borin s Höwertzem se mezitím probojovávali zpět k ostatním....


Nečekal, že se ocitne v takové situaci.
Věděl sice o schopnostech Měniče, ale tohle překračovalo jeho nejhorší představy o tomto tvorovi.
Koutkem oka si všiml Měniče, který se nenápadně přibližuje k zády otočenému Zoridovi, jenž vedl boj s jednou z příšer.
Poté si všiml Haxmanna, jak je ve skrumáži se Stassem, Axtellem. Kolem nich poskakovali příšery.
Náhle ho při tom pohledu napadl vynikající nápad, který zavrhl při jeho prvním pokusu, když vyrazili z města.
Teď má dobrou příležitost! Nenápadně si stoupl za zadá bojujícího trpaslíka, začal nahmatávat vrhací nůž ve své botě, přitom nespouštěl oči z Haxmanna.
Pomalu vytáhl vrhací nůž, čekal na dobrou příležitost a na volnou dráhu letu.
Ta na sebe nenechala dlouho čekat. Namířil na Haxmanna, veškerou silou máchnul rukou a hodil nožem....


Haxmann ucítil ostrou bolest ve svém boku. Byla natolik silná, že klesnul na jedno koleno.
Toho využila jedna kreatura a skočila po Haxmannovi, čímž ho srazila k zemi ve chvíli, kdy se podařilo Bhörnovi postavit se na nohy. Měl na sobě zavěšené tři malé odpudivé kreaturky. Vypadali jak hlavy s miniaturním tělem, párem rukou a osmi nohama.
Ve snaze je ze sebe setřást kopnul do další zrůdy, jenž složila Haxmanna na zem.
Při asistence Stasse se Haxmann znovu postavil na nohy, držící si pravou rukou utrženou ránu na boku.
Borin s Höwertzem si proklestili skrz čtyři Měničovi loutky ke zbytku skupiny, a začali udolávat jednu zrůdu za druhou.

Zorid probodl kreaturu, kterou zahnal do kouta. Poté strnul a zaraženě civěl do dívčí tváře, jenž nevykazovala jakoukoli mimiku.
Sakra! Vypadá téměř jako moje zesnulá sestřička! Připomněl si Zorid nešťastnou událost, která ho zasáhla více, než by očekával.
Černé oči kreatury pomalu měnili barvu na šedivou, několikrát zaškubala ještě končetinami.
Mezitím Zorid utopen ve svých vzpomínkách na svoji mrtvou mladší sestrou přestal vnímat své okolí.... a toho využil Měnič.

Přes veškeré to pištění zbývajících kreatur, řinčení mečů byl slyšet Zoridův výkřik, když se mi Měnič zakousnul do ramene, pařáty přitom začal bodat do Zorida.
Ten měl štěstí, hodně útoků Měniče pokryla Zoridova zbroj.
Snažil se vymanit ze smrtelného sevření Měniče, ale nedařilo se mu.
Místo toho jej Měnič povalil na zem a další kousnutí bylo do ruky, jenž se snažil Zorid instinktivně chránit obličej. Utrhnul Zoridovi přitom tři prsty, než se mu podařilo nestvůru ze sebe aspoň skopnout. Ta ještě stačila pařátem utrhnou Zoridovi pravé ucho.
Měnič zavrávoral a udělal pár kroků vzad, chystal se na svůj poslední smrtící útok.
Jenže nestvůře jeho plán překazil Haxmann se Stassem, kteří skočili na Měniče z boku.
Měnič spadl na bok, snažil se okamžitě vyškrábat zpátky na svých osm nohou.
Jenže Stass se svým velitelem neváhali a nedali ani vteřinu bestii na reakci.
Švihy mečů usekávali Měniči končetiny.
Ten se strašlivým řevem se snažil zbývajícími krýt své tělo.
Netrvalo dlouho, když Haxmann bodl jako první do těla zrůdy, Stass bodal do zadní části.
Měnič na prahu zoufalství chtěl přejít do protiútoku, jenže Haxmann mu nedal šanci.
Jedním švihem meče nestvůře useknul pařát vyrůstající na krku a poté dalším švihem i hlavu, jenž se odkutálela o tři metry dále.
Hned vzápětí všechny loutky padli na místě bez jakékoli známky života.
Poškrábaná a pokousaná skupina si měnila mezi sebou nechápající pohledy.
Mezitím Stass s Haxmannem přiskočili k Zoridovi na pomoc, ten byl v bezvědomí.

,,Ještě žije! Pomozte nám ho vynést ven." zavelel Haxmann. Mezitím přiběhl Borin, sundal jeden z mnoha semišových váčků, který měl přivázán k opasku. Začal z něj vymačkávat žlutozelenou páchnoucí mast, jenž začal potírat Zoridovi zranění.

,,Bude v pořádku." pravil klidným hlasem trpaslík. Ostatním se ulevilo.

,,Tohle mělo být podle vás jako snadný lov?" zaprskal Zuckermann.

,,Věř tomu chlapče, že tohle bylo celkem snadný. Počkej jak někdy potáhneme na Ohňoďase." odvětil Stass.

Zuckermann s Erzimem se dívali po ostatních, jestli by jim neřekli o co přesněji se jedná.
Stass si jejich pohledů nakonec všiml ,,Drak! My jim říkáme Ohňoďas." upřesnil mladíkům.


Elfí mág stál se svými strážci a trpaslíkem Wardinem hned u vchodu do jeskyně.
Při spatření potlučených a raněných členů Haxmannovi družiny povytáhl jen obočí.
Bhörn s Axtellem položili zraněného Zorida na zem, začali z něj pomalu sundávat zbroj a potrhané oblečení.
Haxmann se skloněnou hlavou přišel k Allastarovi ,,Byl bych neskonale vděčný, kdybyste nám pomohl s léčením mého bratra ve zbrani. Určitě umíte nějaké uzdravovací kouzla, jenž by pomohli dostat Zorida dříve na nohy. Ulehčilo a urychlilo by to naše cestování." poprosil Haxmann elfa.
Elfův výraz dával hodně najevo, že jej taková žádost uráží a obtěžuje.

,,A proč bych měl plýtvat svou silou nad smrtelníkem?! odpověděl Haxmannovi opovrženým tónem.
Haxmann jeho odpovědí byl celkem zaskočen ,,Už jsem vám to řekl!"
Allastar nesouhlasně zavrtěl hlavou ,,Tohle je váš problém! Já si vás najal, abyste mne doprovodil do Krassburgu! A ne, abyste lovil po kdejaké prdeli nějaké příšery!" zařval vztekle elf, čímž si vysloužil hodně podrážděné pohledy na svoji osobu od ostatních.

Axtell s Bhörnem zaťali pěsti a udělali směrem k elfovi pár kroků. Tím si zasloužili pozornost bodyguardů Allastara, jenž se jim postavili do cesty, s rukama položených na jílců svých mečů.
Ten moment měl Haxmann také zaťatou pěst, připravený dát pěstí elfovi.
Jeho plán překazil Wardin, jenž zařval něco v trpasličí řeči směrem k elfům.
Allastar vypoulil oči, chtěl něco říci. Nakonec si to rozmyslel a zamířil k odchodu směrem ke koním a povozům.
Elfí válečníci udělali pár kroků vzad, poté se otočili a zamířili za svým pánem. Mezitím se dvojice trpaslíků sklonila nad Zoridem a pustili se do ošetřování jeho zranění. Čímž si vysloužili od Haxmanna a ostatních díku.

,,Co teď uděláme?" zeptal se Stass, když přistoupil vedle Haxmanna. Přitom sledovali odcházející trojici elfů.
,,Zamíříme do Geldu. Tam si odpočineme a potom my dva společně s Höwertzem a tím kreténem vyrazíme do Krassburgu.."

,,Jen my tři?" podivil se Stass.

,,Ano, jen my tři! Ostatní do toho nechci zatahovat víc, než bude třeba."