Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 53

Kapitola 53: Manželství je jako…

„Manželství z lásky je svazek dvou lidí, kteří si byli souzeni od počátku světa. Všechny překážky hravě odstranili, neboť jsou to lidé, kteří se k sobě ideálně hodí, a žádný z nich by nemohl žít ve šťastném manželství s někým jiným.“ (Cyril Northcote Parkinson britský námořní historik 1909–1993)

„Manželství je lodí, která se často plaví rozbouřeným mořem, na níž je více ceněno umění ženy kormidelnice než muže kapitána.“ (Gustav Freytag německý spisovatel 1816–1895)

 Bradavice, severovýchodní Anglie…

Týden zkoušek utekl rychle. Studenti opustili školu, rozjeli se na léto do svých domovů. Za normálních okolností by se nyní Bradavický hrad ponořil do ticha. Místo toho se vše začalo připravovat na nadcházející velkou událost.

Vzhledem k tomu, že zde byla možnost přespání, začali se někteří hosté scházet už den předem. Severus je vítal absolutně klidný, i když si ještě nedávno myslel, že jej bude svírat nervozita. Každý pohled na Marylin mu však dodával jistotu. S nepatrně se rýsujícím těhotenským bříškem byla prostě nádherná. Pokud jste o tom však nevěděli, nemuseli jste si zatím všimnout. I tak se o tom většina hostů již doslechla.

Po nekonečném vítání hostů a posledních úpravách Velké síně konečně přišel den obřadu. Severus ještě naposledy zkontroloval svůj vzhled v zrcadle. Černý společenský hábit doplnil bílou vázankou. Vlasy nechal rozpuštěné, protože tak to měla Marylin nejraději.

Ucházející. Pomyslel si, když o chvíli později opouštěl soukromé komnaty. Naposledy jako svobodný muž. Příště, až se sem vrátí, bude ženatý. Zvláštní pocit, opravdu zvláštní.

Marylin na něj čekala ve Velké síni na začátku vytvořené svatební uličky. Kolejní stoly zmizely. Místo nich tu nyní byly řady pohodlných čalouněných lavic zaplněných hosty. Těch si ale Severus nevšímal. Měl oči jen pro nevěstu a nebyl jediný. Její bílé šaty se spadlými rameny, třpytivým živůtkem a nadýchanou bohatou sukní s rozparkem zkrátka přitahovaly pozornost. Nepůsobily vyzývavě, to zas ne, spíš smyslně žensky. Červenohnědé vlasy měla vyčesané do ležérního drdolu ozdobeného stříbrnou sponou. Volné prameny po stranách přitom vyvolávaly dojem ohnivé nespoutanosti.

„Připravený?“ zeptala se tiše, jakmile k ní došel.

„Jako nikdy,“ přikývl Severus a nabídl jí rámě, čímž zaujali správný postoj.

Za ně se mezitím zařadili oba svědkové. Harry v tmavě modrém hábitu, Hermiona v kratších růžových šatech. Takto pomalu prošli celou uličkou až k vyvýšenému pódiu, kde míval obvykle své proslovy ředitel školy. Teď tady stál oddávající a Severus si konsternovaně uvědomil, že ho zná. Kouzelník žijící mezi mudly, kterého viděl při křtinách, nejprve přejel pohledem po všech přítomných, než spustil svou úvodní řeč:

„Manželství je jako hladina oceánu. Na povrch se zdá být klidné a spokojené, ale když si nedáte pozor, rozběsní se v hlubinách podmořské zemětřesení. Nejdůležitější na této společné plavbě je vzájemná úcta, respekt a porozumění. To vše si tady dnes slíbí Severus s Marylin. Pokud má někdo námitky proti tomuto sňatku, ať promluví teď, nebo ať mlčí navždy.“

Nikdo se neozval a to znamenalo jediné. Bylo to tady, ten okamžik, kdy si měli říct své ANO. Severus pociťoval lehké rozechvění, nedal to však na sobě znát. Jeho ANO bylo pevné a zvučné skoro jakoby si to dopředu trénoval. Marylin to pro změnu vyhrkla téměř nedočkavě, zůstávaje tak věrná své koleji.

Knězova slova „Nyní můžete políbit nevěstu,“ nakonec téměř zanikla v halasném jásotu a potlesku. Bylo to jedno. Severus se stejně nemínil nechat pobízet. Vroucně svou ženu políbil s dlaní volně spočívající na její tváři. Odtáhl se jen těsně předtím, než by to mohlo být před svědky považováno za nevhodné.

Následovala nudná administrativa v podobě všech možných podpisů. Ve chvíli kdy byl na řadě Harry, se pro změnu ozval dětský pláč. Ignotus se dožadoval táty, až měla Ginevra problémy ho udržet. Nebylo divu, chlapec byl ve věku, kdy objevoval svět, učil se chodit. Harry tedy rychle splnil svou povinnost svědka, omluvně se na Severuse usmál a se slovy „Taky tě to čeká,“ je opustil.

*****

Po celou dobu hostiny i povinného tance novomanželů na sobě Marylin cítila pohledy Narcissy Malfoyové. Nebyla si jistá, co to má znamenat, ale znervózňovalo ji to. Přesto však za ní nešla, aby se zeptala. Pokud něco chce, bude muset přijít sama. Navíc se zdálo, že Severus si toho také všiml. Na její tázavý výraz nepatrně zavrtěl hlavou a nenápadně se při tanci vmísil mezi ostatní hosty, aby tomu pátravému pohledu unikl.

Naneštěstí oslava byla dlouhá a nedalo se utíkat věčně. O něco později, zatímco Severus absolvoval několik zdvořilostních rozhovorů s lidmi, se kterými absolutně nechtěl mluvit, Marylin se bavila se svými rodiči.

Navzdory prvotní nejistotě ohledně výběru jejího partnera, byli nyní oba šťastní. Aby ne když se jejich jediná dcera konečně vdala. A ještě navíc na hradě, kde sami před mnoha lety studovali. Nebylo tedy divu, že je přepadala jistá nostalgie.

„Je to už tolik let, úplně jsem zapomněla jak je ten hrad velký. A vidím, že ředitelka si dala s výzdobou záležet,“ říkala právě její matka, rozhlížeje se přitom po nazdobené Velké síni.

A právě v tu chvíli se Narcissa objevila. Zdvořile Kelleyovi požádala o prominutí, tedy nejspíš by to tak znělo, kdyby se u toho netvářila povýšeně. Měla na sobě drahé krémové šaty a šperky z černého opálu dost možná magicky upraveného.

„Potřebujete snad něco paní Malfoyová?“ zeptala se Marylin nepřátelským tónem, jakmile její rodiče vyklidili pole.

„Jen jsem se chtěla omluvit za své chování. Nyní s odstupem už Severusovi rozumím o něco víc. Víte, můj manžel byl vždy přesvědčený, že jen a pouze Pán zla je tou správnou volbou, abychom se měli dobře. Očividně tomu tak nebylo, Severus to pochopil ještě včas a teď může mít dobrý život. Já…přeji vám štěstí, a doslechla jsem se, že je na místě také gratulace k vašemu požehnanému stavu.“

Marylin nedokázala zakrýt své překvapení. Čekala všechno možné, jen omluvu ne. Jistěže patřila především Severusovi, ale nejspíš stejně dobře jako Marylin věděla, že ten o to nestojí. Pro něj to bylo jen zbytečné, patetické plýtvání slovy Byl už prostě takový.

„Děkuji, tady se nic neutají. Co vlastně budete dělat dál, jestli se můžu zeptat?“ Tou otázkou Marylin chtěla alespoň trochu odčinit svou předchozí nevraživost. Poděkovat, projevit zájem. Přímá omluva na oplátku by možná byla lepší, ale na to se necítila. Nemohla přece vědět, že jde o tohle.

„Ještě nějakou dobu, než Luciuse propustí asi zůstanu na Malfoy Manor a pak se s ním vrátím do Francie. Nechám upravit dům tak, aby se v něm dalo žít i bez kouzel. Naučíme se to, zvykneme si,“ přikývla si spíše pro sebe Narcissa, jakoby chtěla samu sebe ujistit. Ano to půjde.

Poté elegantně odplula zase pryč dřív, než jí Marylin stihla popřát hodně štěstí. Měla to na jazyku, ale místo toho se jen ohlédla po Severusovi. Bylo to dobré. Zrovna si povídal s Harrym u hlavního stolu a nezdálo se, že by její rozhovor zaregistroval. Sama pro sebe se usmála a zamířila k nim také. Stejně byl čas na dárky.

Svatební dary bývají obvykle nudnou záležitostí. Páry si často sami vytváří seznam toho, co potřebují a dávají ho k dispozici hostům, aby se tak vyhnuli trapnému vracení nevyžádaných dárků. Tady to bylo stejné. Jediní, kdo se nenechal seznamem inspirovat, a vytvořil vlastní originální dárek, byli právě Potterovi. Na základě obrázku, který Ginny viděla na Pearl Reef Manor jim nechali vyrobit domovní znak nad dveře. Přímo nad hlavou té mořské víly s perlou se nyní tkvěl jemný třpytivý nápis PEARL REEF MANOR.

„Tomu říkám báječné doplnění celkového obrazu domu,“ řekla uznale Marylin a samou radostí Ginny objala. Pouhé slovní poděkování se v tu chvíli zdálo být tak neupřímné, nedostatečné k takovému překvapení. Najednou jí bylo jasné, že ten nápad musela Ginny dostat už během zařizování, když na ten znak poprvé narazila a celou dobu to tajila. O to to celé bylo dokonalejší. (1)

*****

Bylo to jako déjà vu až na to, že tentokrát Hermionu nespalovala závist a žárlivost, ale spíš lehký osten zrady a zklamání. Zase byla na svatbě a zase pozorovala Rona se Samanthou, která nyní ovšem byla ve vysokém stupni těhotenství. Ani se nepochlubil! Proč? To pro něj naše dlouholeté přátelství znamenalo tak málo?

Z myšlenek jí náhle vytrhl zamyšlený hlas Draca Malfoye. „Kdo by to čekal, že zrovna nesmělý Weasley do toho praští tak rychle co?“

Hermiona se po něm ohlédla a s překvapením zaznamenala, že mladý Zmijozel vypadá zatraceně dobře. Namísto obvyklého ulízaného účesu měl vlasy nedbale sčesané do jakéhosi mužného rozcuchu, což výborně doplňovalo jemné ale pečlivě upravené strniště. Na sobě měl světle modrý společenský hábit, jenž perfektně ladil s jeho chladně šedýma očima.

„Ani se nepochlubil,“ řekla rychle Hermiona uvědomujíc si, že si ho prohlíží možná až příliš dlouho.

„No jo no, tak to bývá, když se do sebe nejlepší přátelé zamilují a pak se rozejdou. Co vůbec ty a Justin, jak jste na tom?“

„Trochu podobně jako ty. Mým rodičům se líbí, ale nejsem si jistá, že je to skutečně to co chci já, takže tomu asi dám prostě čas. Jemu naštěstí současný stav zatím vyhovuje a netlačí to nikam dál.“

„Což zase vyhovuje tobě, chápu. A myslím, že máš pravdu, dejme tomu čas. Prostě…uvidíme, co bude,“ odpověděl tlumeně Draco. Pak se na chvíli odmlčel a přejel pohledem ostatní hosty, než znovu promluvil. „Teda doufám, že mě nikdo neuslyší tohle říkat, ale rád s tebou mluvím Grangerová.“

„Nápodobně, jen bys mi nemusel neustále říkat příjmením. Štve mě to,“ zamračila se na něj Hermiona.

K jejímu překvapení vykouzlil Draco na tváři něco jako omluvný úsměv. „Pardon, zvyk. Pokusím se na to příště myslet, tedy pokud mi nedáš košem, když navrhnu, abychom zůstali v kontaktu. Jako přátelé samozřejmě.“

„To bych ráda,“ souhlasila Hermiona bez rozmýšlení a bylo jí jedno, co na to řekne Justin. Pro ni byla školní léta uzavřenou minulostí. Všichni dospěli, chovali se jinak a nebyl žádný důvod z toho dělat vědu. Kromě toho dala šanci Severusovi, tak proč ne Dracovi? Byl pomalu čas začít hledět do budoucnosti. Pro dobro všech.

Poznámka autorky: (1) viz Kap. 36

Tak a je to tady! Už před sebou máme jen poslední 2 části. Bonusovou kapitolu a Epilog. Ohledně bonusovky zatím z důvodu školení nemůžu slíbit, že se mi podaří přidat ji v pátek. Kdyby ne, objeví se v sobotu. Předem se omlouvám.