Mijorewell - 8.kapitola

 

 

8.kapitola

 

Chuť k oslavám a zábavě mě rychle přešla. Kor to vědomí, když celá tahle paráda, v podobě mých šatů byla zbytečná. Prosmekla jsem se mezi potácivými Elfy a odkráčela ze sálu pryč do svých komnat. Mé rozčílení podnítilo ještě několik dalších líbajících se párů schovaných v koutech paláce a akorát podpořilo tu frustraci.

Zapadla jsem do komnaty, hned pohlédla na postel, aby tam na mě zase nečekal nějaký nahý Elf a zamkla se na dva západy, ačkoli zámek tu byl k ničemu. Pomocí magie se zase mohl odemknout, ale pro můj vlastní klid to byl minimální čin. Prošla jsem místností až k balkónu a otevřela dveře dokořán. Ovál mě příjemně chladný větřík a jen na okamžik schladil tu žáhu, kterou jsem cítila na srdci.

Vešla jsem na balkón a rozhlédla se po tom dechberoucím výhledu na Království.

Tolik světel, tolik krásy, a to černé nebe obsypané barevnými hvězdy.

Najednou jsem se cítila sama.

Na míle vzdálená tomu pocitu před hodinou, kdy jsem seděla se svými přáteli u stolu a smála se. Jako kdyby se ten pocit znova opakoval, přesně ten vtíravý pocit, který mi podrýval útroby, kdy jsem se přesně před měsícem vrátila do své komnaty po tom, co jsem odmítla Reese. Byla jsem zklamaná. A sama…

Opřela jsem se chladný kámen zábradlí a přejela bříšky prstů po něm. Uhlazený kámen byl přesto drsný a já zavřela oči. Usmyslela jsem si, že se s Reesem alespoň spojím, ať byl kdekoli. Chtěla jsem s ním alespoň mluvit.

Zapátrala jsem ve tmě, v hlubině své mysli a jako kdybych jí prolétávala. Vedla mě jakási energie, proudila přede mnou a já hledala v černočerné tmě ty jeho oči. Tu jeho rozervanou duši, kterou přede mnou tak úpěnlivě schovával, ač jsem do ní dokázala párkrát nahlédnout.

„Reesi,“ oslovím ho v duchu a hledala ho dál. Snažila jsem se o to víc, když mi nepřicházela žádná odpověď, ani nic čeho jsem se mohla chytnout. Cítila jsem, jak mě to vysiluje a hlava mi začala tepat v bolest.

„No tak, Reesi, kde jsi?!“ naléhám na něj v duchu a dál se prolínala temnotou, bažící jen po pohledu na jeho oči nebo tvář. Hlubiny černoty byly temnější a temnější, až mnou prostupoval chlad a má fyzická stránka, začala vypovídat službu. Podlomily se mi kolena, až mě to přimělo otevřít oči a vystoupit tak z bloumání duší kolem. Reese nikde nebyl.

Zřejmě byl tak daleko, že jsem ho nedokázala vystopovat. Postavila jsem se zpátky na nohy a pocítila tu úzkost na hrudi. Pohlédla jsem k nebi, k hvězdám, jež dávaly třpyt mým šatům a zklamaně sevřela oči.

„Reesi!“ oslovila jsem ho razantněji ve své hlavě a pak pocítila ten zvláštní pocit, když byl někde poblíž.

Vedle mě se začalo něco dít, prudce jsem otevřela oči a pohlížela na jakousi zformovanou černou díru uprostřed vzduchu, když najednou z ní vystoupil Reese a zformoval se do celé své podoby. Černota za ním hned zmizela a on tam stál, celý ve své kráse a pohlížel na mě nechápajícím výrazem. Přenesl se pomocí nějakého…portálu.

„Volala si mě?!“ zeptá se mě tvrdým tónem, a ještě tvrdším pohledem si mě prohlížel, přičemž mu neunikly mé šaty.

„Jo, volala,“ vydechnu nevěřícně a byla překvapená jeho nástupem na scénu.

A taky, že mé volání fungovalo.

„Co se děje?“ zeptal se a přešel lehkým krokem k zábradlí.

„Hledala jsem tě,“ řeknu bezmyšlenkovitě a on se na mě znova podíval, „Chtěla jsem s tebou mluvit,“ dodám na vysvětlenou a on se zatvrzele zamračil, jako kdyby věděl o čem.

„Nemusíme o tom mluvit,“ pronese zvláštním tónem a na slovech o tom si dal záležet.

„Dobře, tak nemusíme mluvit…“ pokrčím rameny a přešla blíž k němu, kdy se celým tělem napjal. Aniž bych něco dál říkala, pozvedla jsem obě ruce a opatrně je položila na hruď Reese. Jeho svaly se napínaly pod jeho koženou vestou a hrudník se mu rychle vzdouval. Jeho černé oči mě propalovaly a těkaly po těch mých, jako kdyby v nich něco hledal, nebo se možná ztrácel. Dech se mi zúžil, možná jsem zapomněla i dýchat, kor když jsem přistoupila k němu úplně a nalepila se na jeho horké tělo. Dlaněmi jsem mu přejela vzhůru po ramenech, až po horké pokožce na jeho krku. Jednou rukou jsem mu promnula černé havraní vlasy, které byly neskutečně jemné na dotek. Druhou dlaní jsem mu položila na zátylek a chtěla si ho tak přitáhnout blíž k sobě, protože jsem úplně k jeho rtům nedosáhla. On se však zapřel a nechtěl se sklonit. Hledala jsem cokoli v jeho tváři, co by mi dokázalo vylíčit jeho vzpurnost a odolání mě políbit, protože já vnímala zcela zřetelně, že to chtěl.

Nebo tedy, jeho tělo to chtělo.

„Ty mě nechceš?!“ šeptnu tiše, sotva slyšitelně, pohlížející oddaně do jeho tváře. Dlouze vydechl nosem, až jsem pocítila, jak se mi jeho ruce ovinuly kolem pasu.

„Jistě že tě chci, ale ne kvůli dnešní noci,“ promluví mi tiše do mysli, kdy si mě na sebe víc natiskl, „Ale nechci, abys toho litovala,“ dodá, když jsem ho znova k sobě pobídla.

„Tak udělej všechno pro to, abych nelitovala,“ pobídnu ho a všimla si, jak se temnota jeho očí prohloubila.

Sotva jsem nabrala dech nosem, Reese mě políbil a žádostivě si bral mé rty.

Bral si má ústa tak hladově, jako kdyby právě přetekl ten pomyslný džbán s chtíčem. Pověsila jsem se mu kolem krku a tiskla se na něj tak silně, až jsem cítila svou vlastní krev, jenž mi kolovala v těle a jeho napínající se tělo.

Svým jazykem pronikl do mých úst a já jsem zbožně vydechla.

Představovala jsem si náš první polibek nejednou, ale nikdy jsem si ho nepředstavila až tak, jak skvělý byl.

Fantasticky chutnal. Reesovi rty byly tvrdé, přesto vášnivé a chtivé.

Narazil mě zády o zábradlí a vyzdvihl na něj. Šaty se mi vyhrnuly výš a já se ho pevně chytla nohami kolem pasu, kterým se na mě hned napasoval. Chytl mou tvář do dlaní a tlačil si mě na sebe tak těžce, až mě obíral o vzduch. Dlaněmi jsem jezdila po jeho těle, až jsem mu stáhla z ramen koženou vestu, která těžce dopadla na zem.

Přejela jsem po jeho pevných pažích, kterou zakrývala látka lněné černé košile a jeho napínající se svaly mě neskutečně vzrušily. Nakonec jsem přešla ke knoflíkům jeho košile, několik se mi jich podařilo rozepnout, až jsem ho přiměla k tomu, aby si ji přetáhl přes hlavu. Ustoupil jen na krok, stáhl si ji přes hlavu a hned se na mě zase napojil svými rty. Naše jazyky o sebe zápolily v rychlém rytmu a žár našich těl se o sebe třela jako dvě hmotná ohnivá tělesa.

„Chci tě, chci tě teď hned,“ utrousím mu do pusy, kdy jsem se otřela klínem o jeho kalhoty a on chtivě zamručel.

„Nechci ti ublížit,“ pravil a vydechl zmoženě, když se na moment odtáhl a pohlédl mi do očí. Nemohl v nich vidět nic jiného než chtíč a vášeň. A jasnou chuť po sexu.

„Neublížíš,“ namítám razantně, kdy mě pevně vzal za zadek a začal mě přenášet dovnitř komnaty.

Postavil mě k posteli a jeho teplé ruce mi jedním dlouhým tahem stáhly šaty z ramen, až jsem byla celá obnažená, kdy se pomalu sehnul a přetáhl mi šaty až přes boky.

Viděl, že jsem pod těmi šaty neměla zhola nic.

Vydal jakýsi hrdelní zvuk, když se zpátky postavil a pomohl mi vykročit ze šatů. Sundala jsem si boty na podpatku a byla zase o něco menší. Opět si vzal mé rty žádostivým způsobem a dostrkal k posteli. Padla jsem do peřin a hned se natáhla k jeho kalhotám. Odepnul si silný opasek, za kterým nosil svůj černý meč a následně rozepnul manžetu na kalhotách. Zatajil se mi dech, když si stáhnul kalhoty a já i v té tmě viděla jeho mužství. Ihned se ke mně sápal na postel, až jsme se dostali doprostřed postele a začali se zase líbat.

Naše nahá těla se o sebe otírala, vyvolávala sexuálně třaskavé napětí.

Žár spaloval každý koutek mého těla, až jsem měla pocit, jakože vzplanu z toho chtíče, jenž mě poháněl. Reese se vtěsnal mezi má stehna, dál mě líbal a dál mě vzrušoval. Svými dlaněmi putoval po mém nahém těle. Laskal mi prsa v rukách, svými mozolnatými dlaněmi od držení meče a já už neprahla po ničem jiném, než aby byl ve mně.

Pobídla jsem ho a škrábla ho dlouze po zádech.

Pronikl do mě rovnou, ostře, naprosto svou celou délkou, až jsem chtivě vyjekla.

Nebolelo to, naopak.

Bylo to jako zapálení rozbušky, jež se vznítila možná i sama. Dal mi chvilku na to, abych si na něj zvykla, přičemž jsem mu šla klínem naproti a prohloubila naše spojení. Reese chtivě zaúpěl, jako kdyby to v něm vyvolalo neskutečné šílenství a rozvlnil se v bocích. Líbala jsem jeho rty, decentně ho kousala a jazykem provokovala, když mi odpovídal naprosto stejně a já si uvědomila, že jsme byli na stejné vlně. Jako kdyby nám to bylo dáno, jako kdybychom se hledali, až jsme se našli.

Reese začal přirážet do mě o něco razantněji a já se snažila, nevydávat příliš hlasité zvuky, i když mi několik stenů ušlo. Líbal mě na rtech, na krku, na kůži pod ušima, jeho ruce lačnily a klouzaly po mém těle a dával do toho naprosto všechno. Naše dechy do sebe zapadaly, jako kdyby se překrývaly a splynuly v jedno. Najednou se Reese rychle přetočil a vzal si mě na sebe. Nenechala jsem se absolutně rozptýlit změnou polohy a rozjela se v bocích. Jezdila jsem po jeho penisu, nahoru a dolů, tam a zpátky a užívala si jeho horký dech, na svých bradavkách. Jazykem mi ji začal dráždit a sát a tu druhou mi decentně skřípal mezi prsty. Zbožně jsem vydechla a pocítila ten pocit uvnitř sebe, který jsem dlouho, velmi dlouho nepocítila.

Vrchol. Ten úžasný vrchol.

Orgasmus, který se blížil tak prudce, jako spád vody toho vodopádu u paláce.

Už jsem nedokázala zabránit svému rozjívenému vzdychání, kor když si mě Reese vzal pevně kolem boků a razantněji přidával na intenzitě přírazů. Přitiskl na mě své rty a strčil mi jazyk do úst tak hrubě, až to ve mně všechno podnítilo.

Ta pomyslná rozbuška dohořela a uvnitř mě všechno vybuchlo v naprosto úžasný vjem.

Žár jako kdyby povstal a přenesl se do Reese, který sebou zaškubal, natiskl si mě na sebe ještě víc a uvnitř mě doslova explodoval. Zmoženě jsem se mu zhroutila do náruče, zcela omámena úžasným orgasmem, který ve mně ještě stále byl a prolínal se každou buňkou mého těla. Reese mě pevně chytl kolem těla, objal mě těmi svými pažemi a stáhl do postele. Oddychovali jsme si vzájemně do tváře, kdy se ke mně naklonil a zase mě políbil. Tentokrát to byl polibek vřelý, hřejivý, přesto vášnivý. Ještě stále ve mně byl a začal se zase pohybovat. Cítila jsem znova pevnost jeho penisu a zadívala se do jeho černých očí, ve kterém se jevilo odhodlání, že si to celé zopakujeme znova.

„Už můžeš zase pokračovat?“ vydám ze sebe tiše, zaskočeně, přesto zalíbeně.

„Můžu pokračovat,“ šeptl mi jeho hlas do mysli, bylo to jako sametové pohlazení a já ho znova políbila. No tak můžeme tedy pokračovat…

 

-

 

Leželi jsme v objetí ve vaně, kdy její voda už pomalu chladla. Vnímala jsem jeho klidný dech, tlukot jeho srdce, jeho strniště vousů, které se mi zapichovalo do temene hlavy, jak měl o mě opřenou bradu. Líbezně jsem ho hladila konečky prstů po hrudi a vtiskávala si tak do paměti, každý jeho sval, jizvu a střípky jinak dokonalé kůže.

„Budu se muset vrátit, než mě začnou postrádat,“ protne jeho hlas mou pokojnou duši a já se zachmuřím. Stiskl mě kolem těla jednou paží, kterou mě k sobě objímal a druhou mi začal putovat po nahém prsu.

„Kde si vůbec byl? Kam tě ten parchant poslal?!“ zeptám se tiše.

„Do vzdáleného města, pro drahokamy,“ odvětil klidně, přičemž jsem se vzepřela v lokti a otočila se na něj.

„Drahokamy? Má jich tu snad málo?!“ utrousím kousavě, zcela nechápavě a hledala v tom jen opravdu to, že jeho záměr byl odstranit pro dnešní noc Reese ze scény. No…chlapec…nemohl tušit, že si poradíme jinak.

„Tyhle jsou výjimečné, ukuté ze skály při Svatojánské noci, jsou pro Velekněžku, která sem míří,“ odpoví, kdy jeho dlaň pojalo celé mé prso a já zase chtivě vydechla. Měla jsem zmožené tělo po našem náruživém sexu a okny už prosvítal rozbřesk. Dělali jsme to celou noc. Celou pekelnou noc.

„Nechá si platit v drahokamech?“ pozvednu udiveně obočí.

„Každý má nějakou svou cenu,“ prohodí tak monotónně, přičemž jsem vnímala, jak se zase jeho celé tělo chtivě napínalo. Lačnila jsem po něm úplně stejně, jako on po mně. Nicméně stáhl svou dlaň z mého prsa a jemně mě políbil na čelo.

„A kdy se vrátíš?! Předpokládám, že dopolední trénink nestihneme,“ utrousím zklamaně a zvednu se z něj. Pohlédla jsem do vody, kdy jsem viděla, že je zase připravený a musela se tomu záludně pousmát. Neodolala jsem a zase se na něj usadila zpátky, obkročmo. Zvedl ke mně zrak, ostrý jako břitvy, přičemž do mě chtivě pronikl. Jeho dlaně mi přejely silně po stehnech, až mě zachytil v bocích a napasoval se do mě celou svou tloušťkou a délkou. Oba jsme na stejně vydechli slastí.

„Ne, dopolední trénink nestihneme,“ konstatuje suše jeho hlas v mé hlavě, která se už ubírala pouze jedním směrem. Všechna krev se mi ubírala do klína a vnímala každý jeho napjatý sval, kterým mě svíral, „Ale najdu si tě později,“zbožně vydechne do mé hlavy, kdy se ve mně znova pohnul, až jsem se prohnula v zádech. Třela jsem se o něj, bradavkami se otírala o jeho mokrou hruď a líbala ho jen tak letmo. Jako kdybych zase jen okrajově ochutnávala ty jeho rty, které na mě nikdy nepromluvily. Jazykem jsem dráždila jeho spodní ret, až to nevydržel a zhurta mě políbil. Tím i znova prohloubil svůj průnik do mě, až voda z vany vyšplouchla. Oheň vypukl v neúprosný požár a požár se rozběsnil do chaosu. Zápolili jsme o sebe, rychle jsem se pohybovala v bocích až mi stačilo tak málo, kdy jsem se znova udělala. Stálo mě zbytek sil, stejně jako Reese, jenž se nenechal ničím čekat a udělal se hned po mně.

Znaveně jsem se opřela o jeho hruď, která se rychle pohybovala a cítila se neskutečně.

Ještě nikdy jsem to takové nezažila.

Ještě nikdy nikomu se nepodařilo mě natolik uspokojit.

Ještě nikdy jsem přitom necítila to, co jsem měla v srdci.

 

-

 

„Vstávat, vstávat!“ protne ticho Lia, která vpadla do místnosti jako jarní uragán, v závěsu s Merrou a obě se zastavily před dveřmi. Spala jsem nahá, zcela zmožená, jen přikrytá tenkou dekou, kterou přese mě dal Reese, než odešel a přenesl se zpátky na místo, ze kterého jsem ho zavolala. Spala jsem sotva tři hodiny, nebo mi to alespoň tak připadalo.

„Ale, ale…“ slyším potutelný hlas Merry, jenž kroužila kolem postele jako sup, zatímco Lia se uvědoměle rozešla k balkónu a roztáhla dveře dokořán. Přitáhla jsem si deku až pod bradu a rozespale se na ně zadívala. Jejich hříšné úsměvy byly hodné i mého úsměvu.

„Tady měl někdo náročnou noc!“ dodá Merra, kdy si přisedla na postel a já si podepřela hlavu dlaní.

„A náročné ráno,“ přitakám potutelně jako mlsná kočka, čímž jsem obě rozesmála.

„Dospat to budete muset až zítra,“ konstatuje Lia, když předstoupila před šatní skříň a rozevřela její dveře, „Teď se musíte najíst, upravit a jste si vyžádána u dvora,“ dodá informativně a já jsem zbystřila.

„U dvora?! Proč?!“ nechápu a mezi obočím mi vyskočí vráska, kterou mi dělal vždycky jenom Král.

„Králův příkaz,“ pokrčí ramena Merra, pak vstala z postele a přešla do koupelny, kde jistě spatřila ten nepořádek, co jsme tam s Reesem způsobili. Slyšela jsem, jak se zajíkla v úděsu, ale nic neřekla.

 

Po snídani, navlečená i přes můj protest, do jemných šatů dlouhé délky v barvě moře, jsem vstoupila na dvůr, kde bylo již několik Elfů, urozených, i těch prostých, postávajících před trůnem, na kterém seděl Král a řečnil s jedním z mužů před schodištěm. Bavili se o splátkách, o tom, že mu dluží už tři měsíce na daních a že je mu nemá, jak splatit. Byla to pro mě politika jako ze Středověku, ale nemínila se do toho nijak zaplétat. Vyčkávala jsem v pozadí, kdy řečnil ještě s dalšími Elfy, kteří za ním přišli, ať už s prosíky, či pouhými oznámeními. Když už v sálu nikdo nezbyl, kromě mě, Aranel na mě pohlédl a vyzval mě, abych šla za ním. Vstal otráveně ze svého trůnu a přešel za něj do chodby. Vystoupala jsem v mžiku schodiště k trůnu a letmo se pozdravila s jeho pobočníkem. Prozíravým pohledem si mě přeměřil a bylo na něm zcela očividné, že zrovna on mě v lásce neměl. Prošla jsem chodbou až ke Králi, jenž stál zase u té zrcadlové vody, ze které jsem se první den napila a nicotně do ní pohlížel.

„Přál sis mě vidět?“ zeptám se suše, přesto se vší slušností a své ruce jsem založila za záda.

„Předstup sem,“ pokynul mi tvrdým tónem a já vykročila blíž k němu. Zastavila jsem se až před bílou mramorovou mísou, ve kterém se zrcadlila voda a viděla odraz jeho očí.

Vypadal tak zničeně, unaveně, jeho zlaté oči ztrácely ten hluboký nádech a když jsem zvedla zrak na jeho obličej, nic takového jsem neviděla. Jeho dokonalý vzhled a dokonalá schránka nevypadala tak, jako v té vodě. Možná odhalovala neodhalené. Pravdu.

„Tohle je Živá voda, je srdcem každé vody tekoucím po tomto světě,“ pronese, aniž by sklopil pohled z mého odrazu ve vodě. Takže na mě pohlížel, ale jako kdyby přes zrcadlo.

„Odhaluje pravdu, ukazuje to, co dotyčné chce nebo potřebuje vidět. Odhaluje věci, které se staly, ty, které se nyní dějí a taky věcí, které se teprve stanou. Někdy to jsou věci, kterým rozumíme, někdy to jsou vjemy, které nejsme schopni pochopit.“

„Přes tohle si mě poprvé uviděl? Když jsem spatřila tvé oči v tom bílém Jelenovi?“ napadne mě otázka a on jen tiše přikývl.

„Čím víc je Elf silnější, obdařen mocnou silou, tím víc, dokáže tuto vodu užívat dle svého. Taky to dokáže být nebezpečná zbraň.“

„A proč mi to říkáš?“ začínala jsem se ztrácet v původu jeho slov a zvedla hlavu, abych viděla tu jeho krásnou tvář, ukrytou kouzlem. Skrytou před zraky ostatních.

„Velekněžka bude chtít, aby ses před ní podívala do toho zrcadla,“ pronese po krátké odmlce a pohlédl na mé šaty, kdy se mu v očích trochu zablýsklo. Jako kdyby se to zlato v jeho očích zase roztavilo a rozzářilo se ještě víc. „A sdělila ji, co v něm vidíš,“ dodá.

„Dobře,“ přikývnu.

„Ať tam uvidíš cokoli, naprosto cokoli, řekneš ji naprostý opak,“ naléhá pevným tónem, přičemž mu tón hlasu potemnil a svou bradu vytasil výš, jako kdyby se o tom nemínil dohadovat.

„Proč? Já myslela, že její pomoc potřebujeme,“ nechápala jsem to už vůbec.

„Ano, to potřebujeme, Velekněžky jsou velmi silní potomci Starých rodů, jejich prozíravost a odhalování pravdy je působivá, ale zároveň to byly vždy ony, jenž podněcovaly národy k válce. Ať už mezi lidmi, Elfy, nebo jinými bytostmi. Jejich pletichaření a politika byla vždy mou Nemesis a já nechci, aby se dostala mezi nás dva,“ vysvětlí a znova pohlédne do zrcadla pod ním.

„Mezi nás dva?“ zopakuji jeho slova.

„To, co v tom uvidíš, při její přítomnosti, sdělíš pouze mně,“ naléhá razantnějším tónem a odstoupí od zrcadla. Už se pomalu otáčel, směrem k průchodu dál, že odejde, ale naprosto nemyslící, jsem vykročila a zachytila jeho ruku, která byla chladná jako led. Má dlaň, která byla plná tepla až pomalu pomyslně zasyčela o tu jeho. Jako kdyby ho ten dotek bolel, ruku hned stáhnul a zhurta se na mě otočil. Nahrbil se v ramenou a tvář svraštil do zamračeného cosi.

„Co jsem ti říkal?! Nesmíš na mě sahat bez dovolení,“ zavrčí nasupeně a jeho pohled měl zlatavý nádech zlosti.

„Jsi nemocný,“ pronesu ta slova zřetelně, v dostatečným uvědomění z pouhého doteku jeho chladné dlaně.

„Ne, nejsem nemocný,“ vyštěkne na mě přiškrceně, aby to neslyšely jiné špičaté uši poblíž, „Přesněji řečeno umírám! Ale to není tvá starost!“ procedí skrz zuby a napřímil se nade mnou v té své výšce. Jeho bílé vlasy mu spadly do tváře, až mi spočinuly na hrudi.

„Umíráš?!“ vyslovím to slovo sotva slyšitelně, až se mi zatajil dech, „Myslela jsem, že jste nesmrtelní,“ dodám s jakousi obavou v hlase. Aranel zlostně těkal očima po těch mých, jako kdyby tam opět něco hledal, až se odtáhl a já se zhurta nadechla. Uvědomila jsem si, že zadržuji dech, ačkoli jsem nevěděla proč. Přimhouřil oči a sjel mě rychlým pohledem od hlavy až k patě.

„Měla bys zapracovat na krytí svého nitra,“ zkonstatuje tvrdým, ne-li pohrdavým tónem a já nechápavě zakroutila hlavou, „Cítím z tebe toho Silenciála!“ zavrčí na vysvětlenou, kdy se otočí v prudké otočce a odešel i se svým zlatým pláštěm, který za sebou táhl. Zmateně jsem pohlížela po sloupech, římsách, zdobených stropech, až jsem se otočila a odkráčela z oné místnosti pryč. Opět s hlavou totálního chaosu a několika dalšími otázkami do počtu.