Fénixova šance2: Zpátky v Bradavicích- bonusová kapitola

Anotace: Tady je ta slíbená bonusová kapitola, užijte si exotiku :)

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Bonusová kapitola: Střípky z Tenerife

 

„Zážitky z cest jsou silnější, když je s někým sdílíte.“ (Tereza Ramba česká herečka 1989)

 

Poznámka autorky: Původně měl již na tomto místě následovat epilog, ale na přání jedné čtenářky nakonec vznikla ještě tato bonusová kapitola. Než se však plně ponoříme do tajů exotiky, dovolte mi pár slov na vysvětlenou.

Ačkoli autorka to v kánonu neřešila, podle mé představy by i kouzelníci měli mít mudlovské doklady, zvláště pak pokud se pohybují v jejich světě. Při případném kontaktu s úřady by v případě standartní kontroly dokladů asi těžko vysvětlovali, proč vlastně neexistují. (A matoucí kouzla jak víme, mohou být zrádná.) Čistokrevným by se získáním dokladů mohlo pomáhat speciální oddělení pro styk s mudly na Ministerstvu kouzel.

Také mi než začneme, dovolte ještě pár zeměpisných faktů. Tenerife je španělský ostrov, největší ze sedmi Kanárských ostrovů v Atlantském oceánu. Leží přibližně 320 km od pobřeží Maroka v ostrovní oblasti Makaronésie. Někdy se mu také říká ostrov věčného jara. Letní měsíce bývají bez deště s teplotami okolo 29-31 ºC. Slovo Tenerife v jazyce původních obyvatel Guančů ovšem v překladu znamená „zasněžená hora“. Název odkazuje na sopku Pico del Teide, jež je dominantou ostrova a v zimních měsících na ní je možné spatřit sníh.  To je vše, doufám, že si tenhle malý letní bonus užijete.. Přeji příjemné čtení J

 

První střípek

 

Kdesi hluboko v sobě, dávno potlačený měl Severus uložený jakýsi despekt k mudlům. Mohl za to jeho otec a samozřejmě Pán zla, který jej přiživil. Jakkoli mu ale připadali omezení, jejich technologie ve své složitosti dělala dojem. Nějakým zázrakem, který si nedokázal vysvětlit, je dokázali ze všech těch tisíců lidí, jež se na letišti Heathrow nacházeli, dostat do správného letadla. Odbavovací martyrium, které tomu předcházelo však Severusovi připadalo nekonečně děsivé a nebýt Hermioniných podrobných instrukcí, nejspíš by se během celého procesu totálně ztrapnili.

„Tak jo, tohle jsem opravdu nečekala. Kdybych věděla, jak složité jejich cestování může být, nikdy bych tě do toho neuvrtala,“ sdělila mu polohlasem Marylin, když se konečně ocitli ve správném gatu čekajíc na pokyn k nástupu do letadla.

„Alespoň budeme mít co vyprávět naší dceři. Jistě se potrhá smíchy, až uslyší, jak jsi couvala před tou elektronickou kontrolou pasu.“

Marylin svého manžela se smíchem drcla do ramene. „Nech si to jo, taky nebude vědět co to je. Kromě toho ani ty ses zrovna nepředvedl.“

Severus ji počastoval jedním ze svých temných pohledů a zvedl se. „Pojď ty chytráku, pomůžeš mi vymyslet, jak z té hranaté krabice, která si říká automat, dostat nějakou vodu.“

Někteří cestující po nich sice během toho krátkého rozhovoru vrhali podezřívavé pohledy, ale jim to bylo jedno. Byli zvyklí, že mudlové se na ně v určitých situacích dívali zvláštně. Museli na ně působit jako totální venkovští křupani.

 

Druhý střípek

 

 Po čtyř a půl hodinovém sezení v letadle, které Marylin připadalo až příliš velké a těžké na to, aby se mohlo udržet ve vzduchu, konečně přistáli na ostrově Tenerife. Stálo to ale za to, bylo tu prostě krásně. 

Do hotelu z kterého byl nádherný výhled na útesy Los Gigantes je odvezl autobus. Pohled na palmy a azurově modré moře při východu slunce dokázal spolehlivě vymazat rozladěnost po dlouhém cestování. Skoro jakoby se jim tím náhle vlila do žil nová energie. Nic z vnějšího světa nebylo důležité, od všeho byly daleko.  

Nejvíc udivující na tom všem bylo, že nemuseli nic. O všechno, co by mohli potřebovat, se staral personál hotelu. Tím jak neustále běhali s tácy, aby lidem na lehátkách donesli objednané nápoje, uklízeli, nebo se starali o zahradu, trochu připomínali domácí skřítky. Jediný rozdíl byl v tom, že oni si nemohli pomoct kouzly a dostávali za to zaplaceno.

Pro Marylin a Severuse měla tahle dovolená představovat detox od magie. Ani jeden sebou schválně neměl hůlku, což jim kupodivu zatím ani příliš nepřekáželo. Kromě těch několika perných chvilek na letišti, kdy si stejně nemohli dovolit ji použít.

„Bála jsem se, že to nedokážu, že mi to bude chybět, ale zatím je to v pohodě. Stejně nevím, kam bych tu hůlku dala, když mám většinou na sobě plavky.“

Stáli po kolena v moři, drželi se za ruce a jenom si tak užívali přítomný okamžik. Severus vyrušený od hypnotizování vln na ni pohlédl, sdělil jí své vlastní myšlenky: „Víš je to zvláštní, ale tady zřejmě nikdo neví, kdo jsem. Kdyby to šlo, odstraním maskovací kouzlo z mého znamení, jen abych viděl, zda si ho vůbec někdo všimne. Nejspíš by ho prostě jen považovali za nevkusné tetování.“

„Je to možné, nejspíš tady o válce vůbec nevědí. Zázračné místo že?“ řekla Marylin a rozeběhla se hlouběji do moře, aby si konečně zaplavala.

 

Třetí střípek

 

Severus na veřejnosti vždy působil dojmem upjatého, distingovaného Angličana. Zkrátka nudný patron, řekli byste si. Občas, když měl dobrou náladu se ale i on dokázal uvolnit. A s Marylin bylo takových chvil víc, než za celý ten dlouhý temný život před ní.

Procházel kolem bazénu, pozoroval veselé koupající se turisty a najednou v sobě pocítil malinkou nezbednou jiskřičku, která mu cosi našeptávala. A jeho žena byla tak krásná, jak tam stála na okraji bazénu, zrzavé vlasy čechrané větrem. Nešlo tomu odolat. Zastavil těsně za ní a dřív, než se vůbec stihla otočit, udělal ten ledabylý pohyb rukou, lehce do ní strčil.

Marylin s překvapeným vyjeknutím spadla do bazénu. Vynořila se, elegantně doplavala ke schůdkům, s malým bříškem se ještě stále mohla pohybovat bez omezení. Pak se se zvláštním výrazem připojila k Severusovi. A jemu najednou došlo, co udělal. Je těhotná! Merline, vždyť jsem jí mohl ublížit! Ani si neuvědomil, že jí své myšlenky poslal telepaticky. Nebo za to možná mohl snubní prsten, zesiloval jejich spojení, čímž umožňoval přidat do zprávy emoční zabarvení. Stále si na to ještě zvykali a tak se stávalo, že občas vysílali i nevědomky. 

„Ale no tak Seve, jen klid. Jsem těhotná, ne nemocná. Kromě toho v tom bazénu je vody dost, nemohlo se mi nic stát,“ uklidnila ho nahlas a v očích jí nebezpečně zasvítilo.

Dřív, než si Severus stačil uvědomit, co to znamená, koupal se taky. Ta Nebelvírská nezbednice mu to oplatila. Se svým zvonivým smíchem opustila okraj bazénu, uklidila se na lehátko do bezpečné vzdálenosti. A jemu došlo, že se na ni vůbec nezlobí. Klidně by padal do bazénu pořád, jen aby ten smích slyšel znovu.

 

Čtvrtý střípek

 

Dračineč dračí byl symbolem tohoto ostrova, co svět světem stojí. Jednalo se o velmi starý strom s mohutnou korunou. Jeho rudá míza, někdy se jí také říkalo dračí krev, patřila ke zvlášť drahým ingrediencím léčivých lektvarů. Nebylo tedy divu, že po ní Severus toužil.

Marylin se toho výletu do džungle vzhledem ke svému stavu trochu obávala. Nakonec však dala na jeho naléhání a slib, že ji v případě jakýchkoli potíží přemístí zpátky. Vzhledem k tomu, že lektvary byly i jejím oborem, nebylo přesvědčování až tak těžké. Bylo to něco, co měli společné, něco co je už od začátku navzdory všem rozdílům spojovalo. Ona ale věděla, že to v konečném důsledku až tolik neznamená, vždy potřebovala něco navíc. A to něco našla až u Severuse.

Tyhle a další podobné úvahy se jí honily hlavou, zatímco se prodírali hustým pásem džungle, který se nacházel nedaleko turistického letoviska. Za ním se jak Marylin věděla, nacházela otevřená pláň, kde rostlo několik těch stromů. Bylo horko a vlhko. Vlasy se jí lepily k hlavě. Při pohledu na rozličná často i neznámá zvířata pociťovala jistou dávku vzrušení a opatrné bázlivosti.

„Beru zpět, s hůlkou bych se tady cítila přeci jen o něco bezpečněji.“

„Když je nebudeš provokovat, nic ti neudělají, jsou na turisty zvyklí. Alespoň tak mi to říkal ten delegát, když jsem se ho ptal.“

Severus se jí tím pokoušel uklidnit a skutečně to fungovalo. Bylo dobré, že někdo věděl, kam šli. Kdyby se náhodou ztratili, jistě by se je vydali hledat.

Oni se však neztratili. Severus měl skvělé orientační schopnosti a brzy je skrz ten pás džungle provedl. Ocitli se na suché větrné pláni, což byla úleva. Marylin z batohu vytáhla láhev vody, zatímco Severus už si to namířil k jednomu z majestátních stromů. Pomocí svého obsidiánového nože opatrně narušil kůru, odebral dvě ampulky mízy, načež se spokojeně vrátil zpět za Marylin.

„Je ti dobře?“ zeptal se.

„Jo neboj se,“ odpověděla s úsměvem a podala mu zbytek vody. Vlastně si to docela užívala. Byli tu sami, poslouchali zvuky džungle a vítr v korunách stromů. Moře a exotika, to bylo zkrátka něco pro ni.

 

Pátý střípek   

 

Severus seděl na pláži a sledoval Marylin, která byla ve svém živlu. Šnorchlovala. Pozorovala velké želvy a ryby pod vodou. Nepochyboval o tom, že to musí být krásné, on však tuhle mudlovskou zábavu nikdy nezkoušel, ani si nebyl jistý jak na to. Raději by použil nějaké kouzlo, po kterém by vydržel dýchat pod vodou. Připadalo mu to spolehlivější.

Po nějaké době vylezla z vody, sundala masku a s rozzářeným obličejem došla až k němu. „Víš jistě, že to nechceš zkusit? Nic na tom není.“

„Mě stačí se na tebe dívat. Kromě toho, někdo tě musí zachránit, kdyby ses topila. Ten plavčík se zdá být poněkud k ničemu,“ poukázal Severus.

A opravdu. Ve strážní budce tam seděl mladý kluk s dredy a místo do moře zaujatě hleděl na displej telefonu. Nedalo se přehlédnout, že většina mudlů byla tím přístrojem skoro posedlá. Kdyby je chtěl spočítat na prstech, potřeboval by alespoň dva páry rukou navíc. Severus prostě nedokázal pochopit, co je na tom tak zajímavého.

„To máš pravdu, všimla jsem si toho už na letišti. Je to jako nějaká nemoc, ale to je jedno. Když už bych se měla topit, stejně bych byla mnohem raději, kdybys mě zachránil ty.“

A s těmi slovy se Marylin rozběhla zpět do moře. Byla neúnavná, člověk by byl ani neřekl, že je skoro v pátém měsíci těhotenství. S příchodem druhého trimestru se to všechno zlomilo. Nevolnosti ustaly a ona byla plná energie.

Severus se zvedl, ze zvyku oklepal písek a rozeběhl se za ní. Nemusel šnorchlovat, ale plavání v moři mělo své kouzlo. Tady navíc bylo tak průzračné, že viděl na dno i bez masky. A skutečně tam byly ryby. Spousta ryb roztodivných barev, ani je nedokázal pojmenovat. A co bylo zvláštní, vůbec se nebáli. Plavali kolem něj, skoro jakoby tam vůbec nebyl. Nic takového ještě neviděl.

 

 

 

Šestý střípek

 

Týden uběhl na její vkus až příliš rychle. Byli tu poslední den, zítra je čekal návrat domů a tím i do každodenní reality. Marylin nemohla odolat tomu, aby nakoupila ještě nějaké suvenýry. Severus se jí smál, byla to skoro mudlovská záležitost, ale ona si nemohla pomoct. Tenhle ostrov si zamilovala a chtěla si jej zapamatovat.

„Však se sem můžeme později vrátit. Ve třech,“ řekl Severus a ona se na něj usmála.

„Beru tě za slovo, ale stejně bychom měli přivézt nějaké drobnosti alespoň Potterovým. Už jen z principu, abychom naštvali Ginny.“

Teď bylo na Severusovi, aby se usmál. Tohle na něj platilo. Harry totiž jak věděla, stále nedodržel slib, aby vzal rodinu někam k moři. Argumentoval tím, že je Ignotus ještě malý a nic by z toho neměl. Jistě na tom bylo něco pravdy, ovšem Marylin si už teď byla jistá, že to nejspíš nevydrží. Bude muset svou dceru vzít alespoň do Austrálie, jakmile bude jen trochu bezpečné cestovat s ní přenášedlem. Ano už věděli, že to bude holčička, zbývalo jen dohodnout se na jménu.

Za nákupy naštěstí nemuseli nikam daleko. V areálu hotelu byla celá ulička s různými krámky. Večer byla navíc tak krásně osvětlená, že přímo vybízela k návštěvě. Severus s Marylin se tudy procházeli beze spěchu, ruku v ruce tak jako mnoho jiných párů.

Po hodině měli nakoupeno. Kromě suvenýrů objevily ještě zeleného plyšového hada, který se dal namotat na postýlku. Oběma se zalíbil na první pohled a byla to první hračka, kterou koupili miminku. Zároveň to bylo i symbolické. Tak jako její zlatý lev.

„A co když naše dcera bude v Nebelvíru?“ Ta otázka už ji párkrát napadla, ale teď poprvé měla odvahu se zeptat.

Severus jí vzal kolem ramen. „Na tom přece vůbec nezáleží,“ řekl bezstarostně. A měl pravdu. Oni dva byli přece jasným důkazem, že i Nebelvír a Zmijozel spolu dokáží fungovat bez problémů. A to samé jednou naučí i svou dceru.