Anděl z Matarallu - Kapitola druhá

Kapitola druhá

Setkání s králem Vírionem

 

Ztracený háj byl stále zahalený v mlze, která se jako tichý duch snášela k zemi. Eliora a José procházeli hustými keři a snažili se posbírat střípky Sarininých stop. Každý zvuk se zdál být umocněn – šelest listí, šumění vodních toků a vzdálené volání ptáků. Bylo to, jako by samotná příroda zadržovala dech, vyčkávala na osudovou událost, která má teprve přijít.

„Už to trvá příliš dlouho,“ povzdychl si José, když se zastavili u prastarého dubu, jehož kořeny se zavrtávaly hluboko do země. „Musíme něco podniknout. Dívka nemůže být daleko.“

Eliora přikývla, její mysl také cloumala nervozitou. „Musíme se vrátit do vesnice a promluvit si s Perim. Možná se vzbudila nějaká pověst, něco, co si s temnotou můžeme spojit. Ale nejdřív musíme zjistit, zda Sarina nezanechala nějaké stopy.“

Právě v tom okamžiku zaslechli tichou melodii, která se vznášela mezi stromy jako jemný vítr. Bylo to jako volání – naléhavé, avšak křehké. Eliora se zastavila a upřeně naslouchala: „Slyšíš to?“

José přikývl: „Jako melodie…je to…něco zvláštního.“

Její srdce zabušilo, když se rozhodla následovat ten zvuk. „Pojďme. Možná nás to zavede k Sarině nebo alespoň k nějakým odpovědím.

Jak se blížili ke zdroji, melodie zesilovala, až se jim dostala pod kůži. Čím blíž byli, tím více cítili, že je to nadpozemského. Nakonec dorazili na malou mýtinu, kde uprostřed stál nádherný krystalový pramen, který se vzpínal ze země. Nad ním byla dívka v průsvitných šatech s dlouhými vlasy, které se třpytily jako stříbrné nitě. Zpívala a její hlas měl moc uklidnit rozbouřené moře.

Eliora a José se zastavili, fascinováni touto podívanou. „Kdo je to?“ zeptal se José, jehož fascinace byla smíšena se strachem.

„To je víla,“ řekla Eliora tiše. „Strážkyně těchto lesů. Měli bychom se jí zeptat na Sarinu.“

Víla najednou zpozorovala jejich přítomnost. Její melodie přestala a ona se na ně usmála: „Cizinci, co vás přivádí do našeho království?“ její hlas zněl jako jemný vánek.

Eliora se ujala slova: „Hledáme dívku jménem Sarina. Je ohrožena temnotou, která se šíří Matarallem. Pomoz nám, prosím.“

Víla se zamyslela a její oči se zadívali do dáli, jakoby viděla věci, které lidské oko nemůže postřehnout. „Dívka se nachází blízko. Ale abyste ji našli, musíte vstoupit do zámku krále Víriona. On ví, co se stalo a může vám pomoci.

José se podíval na Elorii: „Krále Víriona? Slyšel jsem o něm, ale říká se, že je mocný a těžko dostupný.“

„Musíme riskovat,“ řekla Eliora rozhodně. „Sarina je důležitější než náš strach. Pamatuj si, co mi řekl Anděl. Kde bychom ho mohli najít?“

Víla ukázala na stezku, která vedla hlouběji do lesa. „Jděte k pramenům Eterny. Tam se nachází zámek krále Víriona. Buďte opatrní. Jeho moc je velká a pozoruje každého, kdo se odváží přiblížit.“

Eliora s Josém poděkovali víle a vydali se po značené cestě. Cestovali přes tkanivo lesa, které se postupně měnilo; stromy se stávaly vyššími a více majestátními. Zatímco magické světlo prosvětlující stezku bylo teď jasnější a veselejší.

Když dospěli k pramenům Eterny, před nimi se tyčil zámek, jehož vyšperkované věže se zlatými ornamenty odrážely v klidné vodní hladině. Eliora cítila sílu magie, která zaplavovala toto místo.

„Tady to musí být,“ pronesla, „nyní se musíme setkat s králem.“

Při příchodu k bráně zámku byli zastaveni strážemi. Vypadali jako by byly vytesané z kamene.

„Kdo se odvažuje vstoupit do zámku krále Víriona?“ zeptal se jeden z nich.

„Jsme poutníci, kteří hledají pomoc,“ odpověděla s odhodláním v hlase. „Hledáme dívku jménem Sarina a král má odpovědi, které potřebujeme. Posílá nás samotný Anděl, který nedávno navštívil naši vesnici, aby nám řekl o hrozícím nebezpečí, které ohrožuje celý Matarall.“

Stráže se podívaly na sebe a poté se jeden z nich naklonil k dostatečně vysokému strážci: „Věříme, že přicházíte s dobrými úmysly, vstupte.“

Jakmile prošli dovnitř, Eliora cítila, jak ji obklopuje aura královské moci. Zatímco kráčeli po mramorových chodbách zámku, sjela na ně pohledem několika ukazatelů, kteří je vedli k velkému trůnnímu sálu. Vzduch byl naplněn kouzly a šepoty jako by zdi s každým krokem znaly příběhy těch, kdo tu kdysi seděli nebo přišli pro pomoc.

Když došli do trůnního sálu, uviděli krále Víriona sedět na vysoce postaveném trůnu. Měl dlouhé stříbrné vlasy a jeho oči měly barvu nebe před bouří. Okolo něj se vznášely barevné jiskřivé bytosti, jakási ochranná aura, která chránila jeho království.

„Vítejte,“ pronesl Vírion s autoritou, „co vás přivádí do mého panství?“

Eliora se postavila před něj, její hlas byl pevný, i když zněl nervozitě. „Králi Vírione, hledáme dívku jménem Sarina. Je v ohrožení a my jsme přišli pro vaši pomoc. Jsme poslové od Anděla, který se nedávno zjevil ve Ztraceném háji.“

Vírion se na ni pozorně podíval a jeho výraz nebylo možno rozluštit. „Sarina, říkáte? Vím o ní. Je to dítě se schopnostmi, které ještě zcela nepochopila. Ale její osud je spojen s temnotou, která se nyní plazí našim královstvím.“

Eliora se společně s Josém zachvěla: „Jak ji můžeme zachránit?“

Vírion se zhluboka nadechl a přimhouřil oči. „Sarina drží klíč k rovnováze mezi temnotou a světlem. Její dar je vzácný, avšak přitahuje zájem sil, které jsou mnohem mocnější, než si dokoážeš představit. Abychom jí ochránili, musíme jednat rychle.“

Eliora cítila, jak jí v hrudi buší srdce. „Co máme dělat, králi? Jak můžeme Sarinu dříve než bude příliš pozdě?“

Král Vírion se postavil a gestem ruky přivolal kolem sebe světelné bytosti, které kroužily nad jeho hlavou jako úchvatné hvězdné konstelace. „Musíte se vydat na výpravu do srdce Ztraceného háje. Je tam skryta starobylá magie, která dokáže Sarinu ochránit a ukázat vám správnou cestu.“

José stál po boku Eliory, jeho oči byly plné odhodlání. „Jak se dostaneme do srdce Ztraceného háje? Jsme pouze dva a ta magie je příliš silná.“

„Vím o vašem strachu, ale síla, které čelíte, povstává z vaší neschopnosti věřit ve vlastní schopnosti,“ pravil král Vírion. „Musíte najít Magickou cestu, která se před vámi otevře pouze tehdy, když budete mít víru. Neboť síla Ztraceného háje reaguje na vaše city, na vaši odvahu a odhodlání. Bez toho zůstanete navždy ztraceni.“

Eliora poznala pravdu v jeho slovech. Magie Ztraceného háje byla spojena s pocity a úmysly těch, kteří se o ni pokoušeli. „Můžete nám pomoci s tímto úkolem?“ zeptala se.

„My dva nemáme sílu proti temnotě, která Sarinu ohrožuje.“

Vírion na ni upřeně pohlédl. „Dám vám průvodce, který vás provede hájem a pomůže vám nalézt skrytou cestu. Nejsou to však jen vnější síly, co vás posílí; musíte se také spolehnout na sebe navzájem. Vaše spojení je tím nejsilnějším kouzlem.“

Ve vzduchu se rozmázl jemný jemný třpyt a zázračné bytosti se seřadily po jeho boku. „Toto je Alysia,“ řekl Vírion a ukázal na malou postavu, jejíž křídla se leskla jako drobné perly. „Bude vám průvodcem. Je obeznámena se Ztraceným hájem a pomůže vám najít Magickou cestu.“

Alysia se usmála a vyrazila vpřed jako by byla připravená vyrazit do akce. „Jsem připravena vás vést!“ její hlas byl veselý. „Těším se, až se vydáme na dobrodružství!“

Král se k nim přiblížil. „Nezapomeňte, že vaše cesta bude plná překážek. Temnota, kterou sledujete, je prohnilá a ve své vlastní hrůze se snaží zabránit každému, kdo se jí pokusí zastavit. Buďte opatrní a věřte si. Děláte to nejen pro Sarinu, ale i pro budoucnost Matarallu.“

Eliora s Josém se na sebe podívali, a i když se euforie jejich nového společníka spojila s cílem, který je čekal, cítili také váhu úkolu. „Děkujeme ti, králi Vírione,“ řekla Eliora upřímně. „Uděláme vše, co je v našich silách.“

Když opustili velký trůnní sál naplněný s zářivým světlem a hrdostí cítili, jak se jim v srdcích probouzí nová naděje. Alysia, veselá a energická, jela vpřed a gestikulovala, jako by byla připravena na další dobrodružství. „Pojďte, musíme se vydat k okraji Ztraceného háje, co nejdříve! Magická cesta se může objevit jen na chvíli, a pokud ji zmeškáme, může bát pozdě!“

Eliora a José ji následovali, cítící v sobě pulsující sílu, odhodlání, které je hnalo vpřed. Všechny strachy a obavy se na chvíli rozplynuly, zatímco v hlavách měli jediný cíl – najít Sarinu a ochránit ji před temnotou, která jí hrozila.

Když dorazili na hranice Ztraceného háje, vzduch se naplnil jakýmsi magickým napětím, které bylo téměř hmatatelné. Stromy se tyčily vysoko k nebi a jejich koruny vytvořili fascinující labyrint světla a stínu. Cítili, jak je atmosféra přitahuje do hlubin lesa a srdce se jim rozbušilo strachem a vzrušením.

„Zapamatujte si, co vám řekl král,“ připomněla Alysia, když vstoupili hlouběji do lesa. „Každý krok, každé rozhodnutí, které učiníte, formuje vaši cestu.“

Eliora se podívala na Josého a usmála se. „Musíme věřit, že naše spojení nás povede správně.“

Alysia je vedla úzkou stezkou, po které se kroužily hlavní cesty Ztraceného háje. Jak postupovali vpřed, Eliora cítila v srdci vzrůstající touhu a odhodlání. Všechno bylo možné.

Po několika hodinách putování, když byla země pokryta jemným svitem kotoučového světla, Alysia náhle zastavila: „Tady! Tady je Magická cesta!“ její hlas byl plný nadšení a úžasu.

Na zemi se objevila prasklina ve vzduchu, jako by z ní vycházelo světlo a kolem ní se vznášelo drobné jiskření magie. „Spojíme se zemí a jejími silami,“ řekla Alysia. „Chopme se této příležitosti!“

Eliora a José se postavili vedle sebe, chytili se za ruce a zavřeli oči. S úsilím natáhl svou energii do země, cítíce pulsující živou moc, která je obklopovala. „Sarina,“ zašeptala Eliora, „jsme tu pro tebe. Pomoz nám, ať tě najdeme.“

Jak jejich myšlenky a city se spojovaly, slabé světlo kolem nich začalo pulsovat silněji, než kdy předtím. V tu chvíli, jako by sama příroda se probudila. Na obzoru se začala objevovat cesta – plná barevných světel a magických znamení.

Alysia otevřela oči a nadšeně hlesla: „To je to! Cítíte to také? Cesta vás povede k dívce, ale připravte se, jelikož čelíte velkým překážkám!“

Eliora se podívala na Josého s odhodláním v očích. „Jsme připraveni, pořád máme sílu. Pojďme za Sarinou!“

Tak se vydali na Magickou cestu, jejich srdce byla spojena v jednotě. Před nimi byla nasvěcena nadějí, uzdravením a silou přátelství. Ale jak procházeli skrze úzké cesty. Temné síly se snažily zabránit jejich postupu. Do okolí šířily přítomnost nebezpečí a výzev, které na ně čekaly. Nové nebezpečí začínalo z temnoty. Eliora si uvědomila, že najít Sarinu bude mnohem výjimečnější, než si kdy dokázala představit.