Anděl z Matarallu - Kapitola třetí

Kapitola třetí

 Magická cesta a temní rytíři

 

Jak Eliora, José a Alysia zahnuli za první roh Magické cesty, vjelo jim do plic povzbudivé jiskření. Cesta byla pokryta jasně zářícím pískem, který tancoval v záři okolního světla, zatímco vzduch byl naplněn vůní rudých květů a šumem jemných šelestí. Bylo to nádherné místo, magické a hypnotizující. Eliora cítila, jak se v ní probouzí bublající naděje.

„Pamatujte si,“ řekla Eliora, když pokračovali dál, „tato cesta nás vede k Sarině, ale nebude jednoduchá. Temné síly nás budou zkoušet na všech úrovních. Musíme se spojit a ovládnout strach.“

José přikývl, ale jeho oči se ještě neuměly zcela zbavit nervozity. „Jaké temné síly myslíš? Jak je poznáme?“

Bezpochyby pocítíme jejich přítomnost,“ řekla Alysia. „Temnota se projevuje různými způsoby. Může se objevit jako stín nebo jako strach, nebo dokonce jako klam. Buďte obezřetní.“

Magická cesta začala měnit tvar a vzhled. Krajina kolem nich se začala zužovat, stromy se nakláněly, jako by se snažily zadržet je. Ačkoliv byl prostor téměř hypnotizující, přesto Eliora vnímala, jak vzduch kolem nich houstne.

Najednou se ze stínu stromů pronikla do jejich cesty temná postava. Byla zahalena v černém plášti a ve vzduchu okolo ní se vznášel nepříjemný chlad. Postava se přiblížila, zatímco celá přítomnost vyzařovala zlobu. „Odkud vy cizáci přicházíte? Co děláte na těchto posvátných místech?“

Eliora se postavila v čele, její oči odrážely odhodlání: „Hledáme Sarinu. Nechceme nic jiného než ji ochránit před temnotou, kterou ty a tví stoupenci šíříte.“

Temná postava se zasmála, smích byl studený a plný opovržení. Sarinu? Ta dívka si ani neuvědomuje, co jí čeká. A vy? Myslíte si, že můžete obstát proti síle, která toto místo ovládá?“

Žádné argumenty nemohly změnit podstatu srdce Eliory. „Naše síla spočívá v našem spojení. To je něco, co nikdy nepochopíte.,“ odpověděla jim s pevným hlasem.

Jakmile tato slova vyslovila, vzduch se začal třást. Ze stínu vystoupily další temné postavy se zlými úsměvy na rtech, z jejichž očí vyzařoval chlad. Mezi nimi se rozhostilo napětí a Eliora si rychle uvědomila, že se ocitají uprostřed temného rytířského sboru.

„Musíme bojovat!“ vyhrkl José, zatímco jeho ruka se automaticky chopila hole.

„Nezapomínejme, co si přejeme!“ křičela Alysia. „Spojme naše síly!“

Jakmile vyslovila tato slova, Eliora, José a Alysia se uchopili za ruce, jejich aura začala pulsovat. Magie, která se v nich probudila, se spojila do silné záře, pomalu proudící mezi nimi a nabírající sílu. Eliora cítila, jak se síla vzmáhá a odpuzuje temnotu kolem nich.

Temní rytíři, ač silní, měli na sobě známky strachu, když viděli, jak se kolem tří společníků utváří obrovský jas. „Napadneme je!“ křičel jeden z rytířů a vzápětí se vrhli kupředu.

Temné postavy se blížily, Eliora vztyčila ruku. „Světlé plameny, ochraňte nás!“ Najednou se nad nimi objevily střídající se jazyky světla, které zakrývaly okolo nich a pohltily temné rytíře.

Temní rytíři se zarazili před mocí zářících plamenů, ale jejich touha po moci je hnala vpřed, až se chrčící hrůzou pokusili zaútočit znovu. „Nemůžete nás zastavit!“ vykřikl jeden z nich, když se snažil prorazit světelnou bariéru, avšak místo toho se odrazil zpět.

„Buďme silní,“ vyzvala je Eliora, jak se snažila soustředit energii shromážděnou od svých přátel. „Spojme své síly!“

Tři spojenci spojovali své myšlenky a city, jejich magické světlo začalo nabývat na intenzitě, blýskalo jako blesk protínající oblohu. „Za Sarinu! Za Matarall!“ sjednoceným hlasem uchopili veškerou sílu, která v nich byla.

V ten okamžik jako by byl celý les inspirován jejich odhodláním, zasvětli temnotu a odráželi sílu, která je stiskla jako těsto.

Magické světlo explodovalo do prostoru a temných rytířů se zmocnil strach. Jak šlehaly plameny, oblaka temnoty začala ustupovat, až nakonec zmizeli v lese, jehož siluety už nikdy nebudou spatřeny.

Když ustaly boje, Alysia, Eliora a José se posadili na zem, unaveni, ale celí. „Úspěch,“ vydechla Alysia, když se na ně podívala. „Podařilo se nám je porazit.“

Eliora se bolestně usmála. „Ale víme, že toto nebylo poslední setkání. Temné síly se budou bránit za každou cenu.“

„Nebojí se, protože ví, že jsme silní,“ dodal José a vydechl. „Musíme pokračovat. Sarina se může nacházet blízko.“

Pokračovali Magickou cestou, v srdcích pociťovali triumf nad poraženými temnými rytíři. Nic však nemohlo připravit jejich mysl nato, co je čekalo dál. Vzduch byl prostoupen pachem tmy i když vítězství bylo sladké, šedý závoj strachu je zahaloval před tím, co mohli objevit.

Když se dostali k ústí široké mýtiny, před nimi se zjevil slabý lesklý oltář, jehož povrch byl pokryt černými růžemi a temným, zlověstným zrcadlem. Vzduch se naplnil mrazivým tleskáním a neklidným šepotem temných sil. Alysia pocítila, jak se jí sevřelo srdce. „Toto místo…je jako jáma zoufalství,“ zašeptala.

„Ano, to mě děsí,“ dodal José. „Tam…pod oltářem…je něco, co v sobě skrývá velké nebezpečí.“

Eliora pokynula a přikročila blíže. Když se nebezpečně přiblížili, náhle zaslechli slabý výkřik, který se k ním vznášel vzduchem. „To je Sarina!“ vykřikla Alysia. „Musíme ji najít!“

Ve chvíli, kdy to řekla, z oltáře vystoupily temné stíny, jako by je samotný oltář vyplivoval. Temní rytíři, které předtím porazili, se objevili znovu, tentokrát s mnohem větší silou a vedli mezi sebou Sarinu, vzácné dítě, které drželi v kleci.

Sarina byla obklopena závojem, její tvář byla bledá a vyděšená, ale oči jí stále zářily neochvějnou silou. „Elioro! José! Alysio!“ zavolala, když je spatřila. „Pomozte mi! Tohle místo je prokleté!“

Mužský hlas, přicházející ze stínu, se zasmál. „Myslíte si, že jste silní? Můžete zahnat temnotu, ale ona je pro vás mocná. Sarina patří nám, je součástí našich plánů.“

Eliora se vztyčila, její odhodlání bylo silnější než strach. „Ona není tvoje. Kdepak, ona je klíčem k našemu světlému světu. Nemáš právo ji držet v zajetí.“

„Jaké kletby myslíš, že na ni můžeme seslat?“ zašklebil se jeden z temných rytířů a jeho husté stíny se zatáhly kolem Sariny, jako by ji oslovovaly svým chladným dotekem.

José se postavil do přední linie. „Zase náš silný ochránce? To ti nestačilo včera,“ zchladil se s náznakem výsměchu.

„Spojte se se mnou! Musíme udělat všechno, abychom osvobodili Sarinu!“ vyzvala Eliora a znovu se chopila Josého a Alysie za ruce.

Jakmile spojili své síly, síla magie kolem nich začala pulsovat. Vzduch zavibroval, jak se k nim temní rytíři blížili. Eliora ucítila, jak se celá její duše soustředila na záchranu Sariny. „Kdo jsi, abys křivil osud pro naše lidstvo?“ zavolala, její hlas se zvedal jako vichřice.

Alysia se zaměřila na oltář, z něhož vyzařovaly temné síly. „Musíme se dostat k Sarině, jinak ztratíme vše, co si ceníme!“

S tím se Eliora soustředila, zavřela oči a předměty kolem nich se rozsvítily ve vlně magického světla. Její magie a síla Alysii se spojily s Josém, tvořící vír energie, který se prohnal přímo ke stínovým rytířům.

Temní rytíři zakřičeli, když pocítili moc větru a jasu kolem sebe, ustupovali zpět k oltáři, snažili se bránit se neúprosné síle. „Vydržte! Nedovolte jim, aby vás stlačili!“ jeden z rytířů volal, ale jeho slova se ztrácela v jámě plné poražení.

Až konečně s plnou silou magie, Eliora pronikla ven. „Sarino! Drž se! Jsem tu pro tebe!“ zvolala, její ruce se zastavily téměř při kouzlení, jež se dotklo otáčející se kolem dívky.

Sarina i přes strach a temnotu, cítila sílu přátel. „Nepoddávej se mi, Elioro! Jsi silnější, než si myslíš.!“ její slova byla jako lesklá jiskra v temnotě.

Temné síly ustoupily a zlaté světlo naplnilo prostor, vytrhávající klec z temnoty. Eliora rozprostřela ruce a s nádechem energie právě nyní vyčerpala, jas se zvětšoval, rozbila kouřové mříže a osvobodila Sarinu z jejího bezděčného vězení.

Oltář se začal otřásat. „Ne! Nechceme se vzdát!“ ječel temný rytíř a pokusil se poslat vlnu stínu na Elorii a její přátele, ale síla okamžiku je stlačila a potlačila stíny znovu.

Sarina v erupci jasného světla vykročila ke svým zachráncům a zapojila se do jejich spojení. „Společně jsme silnější!“ zvolala a soustředila se na sílu přátel.

Všichni čtyři se spojily a vytvořily mocné kouzlo, které nakonec roztrhlo pavučinu temné magie, jako by se vše roztrhlo na kusy. Temní rytíři spadli a jejich stíny zmizely, jako by byly pohlceny září svazku, který se kolem nich vytvořil.

Jak se opar uzavřel kolem oslabených rytířů, tma v mýtině se začala rozplývat a slunce znovu zalilo prostor svým teplým světlem, zatímco Sarina byla konečně osvobozena.

Eliora se usmála, když držela Sarinu za ruku. „Jsi v bezpečí, už tu nejsi sama,“ řekla a pohlédla na své přátelé, jako by jejich spojení vytvářelo most mezi nimi a touto vírou. „Společně můžeme překonat temnotu.“

Alysia se na ně podívala s úsměvem, ať už byla únava a strach pryč. Cesta před nimi byla nyní jasná.

„Je načase se vrátit zpět do království krále Víriona. Chce nám sdělit zprávu, která je důležitá. Volá nás zpět do jeho království,“ řekla po chvíli Alysia.

Tito čtyři hrdinové se vraceli do království krále Víriona, ale ještě je čekala další dobrodružství.