Anděl z Matarallu - Kapitola pátá

Kapitola pátá

Hrad Ztracených duší

 

Vlaštovky se s nadějí rozletěly nad zámkem krále Víriona, jehož majestátní silueta se postupně vzdalovala v dáli, zatímco Eliora, José, Sarina a Alysia kráčeli po špinavé stezce vedoucí k hradu Ztracených duší. Noc se blížila a s ní i noční stíny, které se vznášely kolem nich a hrozily spletením všech jejich nadějí.

Cesta byla namáhavá, ale v srdci každého z hrdinů se skrývala myšlenka na nezbytnost jejich úkolu. Artefakty, které měli najít, byly klíčem k boji proti temnému králi Efraimovi a jeho obludným silám, které měly začít osvobozovat Matarall.

„Podle mapy, kterou nám dal král, bychom měli být blízko,“ pronesl José, když zkoumal pergamen v ruce. „Hrad Ztracených duší je hned za tímto lesem.“

„Musíme si dávat pozor na temné síly,“ upozornila Alysia. „Temné síly, které slouží Efraimovi, budou hlídat každý krok, který uděláme.“

„Sarino, jsi připravena?“ zeptala se Eliora se starostlivostí v očích. Věděla, že cesta může být nebezpečná, a chtěla zajistit, že její přátelé zůstanou soustředěni a v bezpečí.

„Jsem připravena. S vámi jsem silnější,“ odpověděla Sarina, když se pevněji chopila Eliořiny ruky. „Chci pomoci najít artefakty a osvobodit Matarall.“

Když konečně došli k bráně hradu Ztracených duší, vzhlédli k jeho hranatým věžím, které se vztyčily k nebi. Hrad byl pokryt ozdobnými sochami, které vypadaly jako vyjádření ztracené historie, ale nyní byly obklopeny tmou. Brána se odpoutala a tichý větřík se vmetl mezi hrdiny jako by je zvala dovnitř.

Vstoupili a okamžitě cítili, jak je vdechoval pocit osamělosti. Velké prostory hradu byly zahaleny do tmy, a jen málo světla pronikalo skrze rozbité okna. Stěny pokrývaly zaprášené fresky, které vyprávěly příběhy o starobylých bitvách a mocných králích z dávných časů.

„Musíme hledat v této části hradu,“ pronesla Alysia, vedoucí je hlouběji do jeho útrob. „Podle legendy jsou artefakty ukryty ve skrytých komnatách a zaklínadlech, ale bude je těžké najít.“

Jak kráčeli hlouběji do hradu, náhle je přepadla mokrá tma a s ní i temné síly, které vyvalovaly podloubí. Netvorové, kteří sloužili Efraimovi, se začali objevovat z větví, jejichž oči jiskřily nenávistí a hrozbami.

Josého srdce bušilo a najednou řekl: „Musíme se bránit!“ zavolal, když vytáhl svou hůl.

„Spolu!“ odpověděla Eliora a chopila se Josého volné ruky. Alysia a Sarina se dostaly do kruhu, jak začaly vyzařovat temné stíny, které na ně útočily.

S rychlými pohyby a kouzly, které se spojovaly jako mlhavý obláček, hrdinové bojovali proti těmto stvořením, zatímco magie soudržnosti a přátelství je vedla vpřed. Schopnost Eliory a jejich přátel rostla s každým útokem a brzy se do temnoty rozlehl mohutný vzor světla.

Když se temní netvoři začali rozpadat a vrátit se zpět do stínů, Eliora cítila, jak světlo explodovalo v jejím nitru. „Pojďme do dalších komnat! Musíme ho najít!“ vyhrkla.

Zatímco šli hlouběji do hradu, zdravě se ocitli v místnosti, která byla chráněna úchvatnými symboly. Ve vzduchu bylo cítit moc pulzující zbylé temnoty. Uprostřed místnosti ležel sloupec z místního kamene a nad ním se volně vznášel artefakt – krystal, který se lesknul barvami duhy.

„Sledujte!“ zvolala Alysia a ukázala na krystal. „To je artefakt, o kterém jsem slyšela ve starých legendách! Jakmile ho vezmeme, získáme sílu potřebnou k zahnání temnoty.“

Přistoupili k artefaktu, ale jakmile se ho dotkli, temnota za nimi se rozprskla jako vlny v bouři. Z koutů hradu vystoupil král Efraim, jehož přítomnost byla jako zlověstné vánky. Oči mu žhnuly a kolem něj byl zahalen černým pláštěm splývající jako voda v kašně.

„Vy hlupáci! Myslíte si, že můžete vzít můj majetek?“ jeho hlas byl chladný a výhružný. „Tento krystal vám nedám.“

Eliora pocítila vzrůstající strach, ale zadržela jeho dojem. „Nechceme ti ublížit, Efraime. Jen chceme ochránit naše království před Tvým zlým vlivem.“

Efraim se zasmál, jeho smích byl smrtelný a zároveň smutný. „Myslíš, že tvá slova mají cenu? Neuvědomujete si, že jsem síla, kterou nikdo nezíská ani neporazí?“

Srdce Eliory poskočilo strachem, když si uvědomila, že Efraim stojí v cestě ke krystalu a temné síly se stáčely kolem ní.

„Zem dostane, co chce!“ zahřměl král, a s tím zamířil k nim, jeho ruce se natáhly, aby přijal vzduch jako bouřkový mrak.

„Alysio! Sarino!“ křičela Eliora. „Spojte síly, bojujeme proti temné síle!“ Oči Eliory zazářily, když se snažila spojit s jejich vnitřními silami.

Čtyři hrdinové se spojili a moc magie ještě vzrostla na nebesky zářící úroveň. Jejich stezky byly osvíceny jasným světlem, které se spojilo a ztlumilo Efraimovy černé kořeny. Tato magie teď houževnatě bránila temnotě.

„Nezničíš nás! Síla přátelství je mocnější než ty!“ křičel José.

Pod jeho nohama se půda zachvěla. „Ne!“ zakřičel, snažící se odpařit tutéž energii, ale odražená koule světla se nenechala zničit.

„Sarino!“ zahřměl Eliořin hlas, „vytvoř spojení s krystalem! Pomoz nám!“

Sarina cítící magickou sílu krystalu, natáhla svou ruku vpřed a dotkla se krystalu, jehož energie se rozlila jako lavina.

Když použili kouzlo v kombinaci s krystalem, proudy síly zaplavily místnost a rozprchly se na černé energie jako kapičky deště. Král Efraim přerostl, a ze srdce hradu se rozšířili zvukové noty osvobození.

„Nemůžete vládnout! Nemůžete mě zničit!“ zavrčel král Efraim a jeho vztek vrcholil.

Ale přátelé se spojily jako nikdy před tím, ničili temné závoje Efraimovi moci. Efraimovo tělo se naplnilo chvěním a vztek se postupně vytratil v bariéře magie.

Jak se temnota kolem rozplynula do světlé atmosféry, magie krystalu vzlétla a dosáhla na Efraima, který ustupoval s nedozírným vztekem a zoufalstvím, což vedlo k jeho krvavému smíchu.

„Tohle ještě není konec!“ křičel, jak se jeho postava rozplývala a přítomnost temnoty na hradu se pomalu rozpustila.

Když byl král Efraim nakonec poražen, Eliora, José, Sarina a Alysia se chytili za ruce, dýchajíc zhluboka, když svůj úkol splnili.

„Máme jeden artefakt,“ vydechla Eliora s úsměvem na rtech, „spolu jsme dokázali porazit Efraima. Teď se musíme blíže podívat po dalších.“

Eliora se podívala na Sarinu a řekla: „Jsi silná. Tvoje síla byla klíčová v tomto boji. Osud Matarallu se stáčí naším směrem.“

S nedozírnou sílou a odhodláním, se tito čtyři přátelé vydali na další cestu, aby našli další artefakty, které byly potřebné, aby bojovali s temnotou. Jejich putování teprve začínalo a naděje se pomalu chystala vzplanout na nebi i nad Matarallem.