1. U propitého dna

Podél řeky Splávka, která proudí do moře Mečů, vede obchodní cesta z celého kontinentu do Baldurových bran. Na této cestě lidé vybudovali Scornubel, město karavan. Bylo postavené z různých povozů, maringotek a všelijakých chatiček, které obchodníci používají jako své stánky. Dalo se tu sehnat téměř vše, zbraně, oblečení, pokrmy ze všech koutů světa, nebo třeba tajemné substance ovlivňující mysl. 

“Támhle to je, přidejte vy dva,” řekla svým vysokým chraplavým hlasem Hirx. Byla to goblinka se zelenou kůží, ne víc než metr vysoká, oblečená v přiléhavém koženém oblečení, s mečem a dýkou za pasem. “Určitě už tam na mě čeká, tak hop hop,” popoháněla své společníky.

Měli namířeno do Propitého dna, podniku pro tu nejchudší vrstvu společnosti. “Ten králík na tebe určitě počká maličká, nemusíš nás kvůli tomu tak honit,” odpověděl jí Torgen, vysoký šedý půl ork s dlouhým mečem pověšeným na zádech. Byl to její opatrovník, kdysi jí zachránil život před patrolou strážných. Od té doby se toulali světem společně. 

Zherrai, jejich třetí společník, toho dne moc nenamluvil. Byli na cestě celý den a on se těšil, až si konečně najde nějakou společnici, se kterou stráví noc a opije se. Byl to tiefling, měl červenou kůži, špičatý ocas a z čela mu vyrůstaly dva rohy. Nosil řemdih a malý štít s vystupující čepelí. 

Společně vešli do nálevny. Uvnitř panovala pochmurná atmosféra, ostatně jako vždy. Scházeli se tu osamělí lidé aby utopili žal v levném, nekvalitním alkoholu. Králík, jak ho nazval Torgen na ně už čekal. Seděl uprostřed místnosti, zády ke vchodu a netrpělivě podupával nohou. Byl to harengon, humanoid podobný králíkovi, měl našedlou srst, byl oblečený v klasické vestičce a na oku měl posazený monokl. 

“Tak já jdu kluci”, řekla Hirx a odběhla za svým přítelem. Torgen na ní ještě zavolal: “Hlavně se zase neztřískej, nechci tě pak tahat z pod stolu.” Zherrai si mezi tím už vyhlédl svou dívku a začal se jí dvořit. 

“Co kdybych nám sehnal nějaký pití a pudem spolu na pokoj? Co zlato?” navrhl jí. Krásná dívka s porcelánovou kůží a havraními vlasy mu posměšně odpověděla: “A máš vůbec dost peněz? Nevypadáš jako někdo, kdo by si mě mohl dovolit.” Zherrai se ale nedal, byl si sám sebou jistý. “Hele, vidíš to?” a ukázal si na ocas. “S tímhle dokážu to stejný, co s rukama a mnohem víc. Už si to někdy zažila? Uvidíš že se ti to bude líbit.” Dívka se jen usmála a předstírala nezájem.

Torgen, aby zabil čas, se vydal k osamělému muži u stolu v rohu místnosti. “Máš tu volno příteli?” zeptal se. Muž se na něj podíval a přikývl. Půl ork se tedy posadil a přísedícího si víc prohlédl. Všiml si, že má prasečí rypák a štětiny, byl taky pěkně urostlé postavy a opíral o stůl svou velkou sekeru.

“Co to piješ?” zeptal se Torgen. “Břečku”, odpověděl mu hluboký hlas. Břečka, nejlevnější alkohol odporné chuti, který pijí jen ti opravdu nejchudší, pomyslel si půl ork. “Dáš si radši pivo?” zeptal se. “Rád.”

“Ahoj Benjo, ták dlouho jsme se neviděli, viď? Tak povídej, co je nového, co rodina? Kolik už máš vlastně děcek? Dvanáct?” sputila Hirx, když si přisedla k příteli. “Čtrnáct a Matilda čeká další,” odpověděl nadšeně Benjamin svým skřehotavým hlasem a dal se do vyprávění novinek. Pak vytáhl z brašny zavázaný pytlíček a podal ho goblince. “Novinka,” řekl, “čerstvě usušená. Ještě jsem je nezkusil, šetřil jsem si je pro nás.”

Hirx otevřela pytlík a vyndala z něj suchou houbu. Benjamin totiž pracoval jako houbový čajovník. Pěstoval a šlechtil nové odrůdy hub a zkoušel různé kombinace, aby dosáhl lepší chuti, požitku, nebo vlivu na mysl. “Taky pro tebe něco mam,” řekla goblinka a podala mu svůj pytlíček, ze kterého se už na dálku linula silná kořeněná vůně. “Pěstovali to ušáci v Králičí noře, je po tom dost srandy, když to vykouříš.”

Zherraiovi se nedařilo přesvědčit svou vyvolenou dívku, aby s ním šla na pokoj. Z ničeho nic jeho monolog slibů a vychloubání přerušil nově příchozí muž. Byl slušně oblečený, až nepatřičně pro tento podnik, a mluvil vybranou mluvou. “Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale všiml jsem si, že vás obtěžuje tento tiefling. Je vše v pořádku slečno?” oslovil dívku. “Ale ano,” odpověděla mu, “jen se mi tady ten pořád vnucuje, i když nemá dost peněz na moje služby.” 

“Ach, to mě mrzí. A co kdybych vám nabídl sto padesát zlatých za noc strávenou v mé společnosti? Měla byste zájem?” dal muž nabídku. Zherrai i dívka nevěřili svým uším. Sto padesát zlatých, tolik peněz ani jeden z nich v životě neviděl. “Tak moment, to je moje holka, fešáku,” osočil se tiefling. “Omlouvám se, ale ona o vás viditelně nemá zájem. Tak jsem jen využil situace, abych jí osvobodil od vašeho blábolení,” odpověděl muž a usmál se. Z koutků úst mu vykoukly špičky dlouhých zubů. 

“Mimochodem, jak se jmenujete slečno?” oslovil dívku. “Lucretia.” “Ach, jaké krásné jméno. Tak co říkáte, Lucretie? Půjdete se mnou za sto padesát zlatých?” “Moc ráda,” hlesla dívka a vydali se spolu na pokoj. Zhrzený Zherrai, aby si spravil chuť, dal se do řeči s dalšími dvěma nevěstkami, sedícími opodál.

“Jmenuju se Torgen,” řekl půl ork, když se vrátil se dvěma korbely piva. “Taln,” představil se přísedící. “Co tu sedíš tak sám?” “Ale znáš to, popravčí to nemaj jednoduchý. Děkuju za to pivo,” zachrochtal Taln. “Navíc,” pokračoval, “mam tenhle rypák, jestli sis nevšiml. Lidem se to moc nelíbí. Ale aspoň mam klid.” 

Torgen pro něj měl pochopení. Sám nebyl mezi lidmi vítán, šel z něj strach. Poznal ale, že Taln má dobré srdce. Postupně, jak plynul čas a mizel v hrdlech alkohol, se rozjížděla zábava. 

“Hele, vypadáš, že máš pěknou sílu. Zajímalo by mě, jestli bys mě přetlačil v páce,” přemýšlel nahlas alkoholem opojený Torgen. “To se dá lehce zistit,” odvětil Taln a opřel na stůl loket ruky. Půl ork si přesedl naproti a zapřel svou ruku. Oba dva zatlačili a ruce se téměř nehnuli. Jejich přetlačovaná přilákala pohledy okolních štamgastů, kteří se dali do povzbuzování. Byli zaklesnutí několik minut, než starší Torgen, navíc opilý, začal ztrácet a Taln ho přetlačil. 

“Teda, to čumim,” divil se půl ork, “jen tak někdo nemá sílu jak já. No, máš moje uznání příteli.” Pogratuloval svému protivníkovi a opileckou chůzí vyrazil složit hlavu. Hirx si všimla, jak se její opatrovník motá směrem k pokojům. Popřála Benjaminovi dobrou noc a stoupla si k odchodu. V tu chvíli se projevily všechny omamné látky, které za večer měla, a málem se pozvracela. Ovládla se a vrávoravou chůzí následovala Torgena. 

“Tak co holky, vlítnem na to?” oslovil Zherrai své nové dívky. Obě radostně přikývli a společně se také odebrali na pokoj. Nikdo z nich si ani nevšiml dalšího tieflinga, který celý večer sledoval ze stínů. Jmenoval se Coitanus. Na rozdíl od Zherraie měl modrou kůži a nosil za pasem dvě dýky. Byl to blízký přítel Lucretie.

Když se hospoda dostatečně vyprázdnila, zamířil do patra, kde byly pokoje pro hosty. Věděl, ve kterém z nich je jeho přítelkyně a její klient a že vedlejší pokoj je prázdný, připravený pro něj. Vstoupil a sundal ze zdi obraz. Ve stěně se objevil průhled do vedlejší místnosti. Zadíval se skrz a viděl, jak Lucretia s klientem sedí na posteli a domlouvají podrobnosti.

“Rád bych tě přivázal k posteli,” řekl muž. “Proč?” otázala se Lucretia. “Bude to tak lepší, aby ses nebránila. Nemám rád, když se s nimi musím přetahovat.” “Tak moment,” znejistěla, “o co ti jde?” Muž pokračoval: “Víš má milá, rád koušu. Chci tě spoutat a kousat tě do krku, dokud nebudeš křičet blahem.” Usmál se a ukázal tak své dlouhé ostré špičáky. Lucretia se nebála, zažila již mnoho extravagantních praktik. “Dobře, ale zdvojnásobíme cenu,” podala novou nabídku. Muži zaplálo v očích, usmál se ještě víc a z poza pláště vytáhl dva těžké vaky. “Tohle by mělo stačit,” řekl.

Lucretia neváhala. Nechala ho, ať si s ní dělá co se mu zlíbí. Tři sta zlatých, tolik peněz neměla šanci vydělat si za rok a teď má možnost získat je za jednu noc. Coitanus ve vedlejším pokoji sledoval, jak cizinec přivazuje provazy k nohám postele a druhé konce omotává dívce kolem zápěstí a kotníků. Ani jí nesundal oblečení, jen jí do každé ruky položil jeden z vaků a přisál se jí na hrdlo. 

Lucretia ucítila bolest, to jak jí ostré zuby prorazili pokožku. Začala ztrácet sílu, to jak jí z těla mizela krev. Dala se do křiku, muž ale nepřestával. Sál tak dlouho, až ztratila vědomí. Mezi tím se tiefling na druhé straně stěny pokoje pustil do sebeukájení. Vzrušovalo ho sledovat, jak se jeho přítelkyně prodává. Když ztratila vědomí, vyvrcholil a to tak silně, až omdlel. Neviděl proto, jak se ten cizinec zvedá od bezvládného těla Lucretie, rozvazuje provazy, které jí poutají, bere jí z rukou oba vaky a mizí do noci.