7. Rudý koráb

Elturel, poslední velké město na cestě do Baldurových bran. Bylo to staré bohaté obchodní město plné života. Tvořilo ho pět sektorů: kulturní, obchodní, šlechtický, obytný a chudinský. Každá čtvrť se vyznačovala specifickými podniky, obyvateli a typem budov.

Hrdiny přivítal sektor kulturní. Vedla do něj hlavní brána, byla to první část města, kterou cizinci navštívili. Sloužil jako místo konání všech divadelních představení, koncertů, průvodů a podobných akcí. Také zde bylo nejvíc hostinců, hospod a vykřičených domů v celém městě.

“Půjdeme do Rudého korábu. Mám tam pár známých,” oznámila Lucretia. “Proč? Co tam je?” zeptal se Taln. “Dostaneme tam pokoje a jídlo,” vysvětlovala upírka. “Počkej, neni to náhodou bordel? Mam pocit, že jsem tam kdysi byl,” vzpomínal Zherrai. Upírka přikývla.

Benjamin ale nechápal: “Proč bysme chodili spát do bordelu? Já nemám rád nepořádek.” “Ne tenhle bordel, ale bordel s kozama,” snažil se o vysvětlení Zherrai. “To je přece ještě větší hloupost,” nechápal stále harengon, “spát v bordelu s kozama.” “Prostě pojď a uvidíš,” uzavřel tiefling.

Lucretia vedla skupinu městem, které se i v pozdních hodinách hemžilo lidmi. V tom se Benjamin zastavil a dal se do řeči s jiným harengonem. “Ahoj Benjo, co ty tady děláš?” řekl cizinec. “Thomasi, jsi to ty? To je doba, co jsme se neviděli. Prosím tě, museli jsme tady s přáteli utéct, protože na nás zaútočil nějaký slaneček nebo co a vypálil město,” dal se do řeči Benjamin. “Aha, toho neznám. A jak se má Matilda a děti?” “Asi dobře, teď nevím. Někam při tom požáru utekli. A co ty? Jak se ti žije?” “Ále, znáš to, pěstuji zeleninu. Nedávno jsem vytáhl tááákhle velkou mrkev,” naznačil Thomas. 

“Kdo to je, pane Teapote?” zeptal se Taln. “To je můj bratránek Thomas. Dělá tu pěstitele,” vysvětlil Benjamin. “Honem, spěcháme do toho bordelu za kozama,” popoháněl Zherrai. “Proč jdete do bordelu s kozami?” nechápal Thomas. “Nevím,” odvětil Benjamin, “ale musíme s přáteli už jít. Tak se opatruj.” “Ty taky bratránku,” rozloučili se.

Rudý koráb byl až na samém konci kulturní čtvrti. Budova podniku byla stylizovaná do námořnicka a nad vstupem byla postavená falešná lodní příď. Přivítala je hezká slečna ve vyzývavých šatech: “Vítejte v Rudém korábu. Dnes máme k dispozici ty nejhezčí ženy a muže a spoustu volných pokojů. Co si budete přát?”

“Ahoooj květinko,” rozeběhla se Lucretia k dívce. “Pusinko? Jsi to ty?” “No jasně, copak mě nepoznáváš?” “Ale to víš že jo, jen jsi nějaká bledá. A máš udělané zuby?” “To víš, poslední móda,” zalhala Lucretia. “To si taky budu muset pořídit. A co pro tebe můžu udělat?” zeptala se dívka.

“Prosím tě, máš nějaké pokoje? Jsme strašně dlouho na cestě,” vyzvídala upírka. “To víš že mám, a pro tebe a přátele za půlku,” usmála se na ní dívka. Lucretia přítelkyni objala a představila ostatní.

Taln s Benjaminem ale neměli zájem o erotické služby. Poděkovali za nabídku a odešli do sousedního podniku, který sloužil jako obyčejná noclehárna. Zherrai měl ale velký zájem o společnost. Vyhlédl si krásnou tabaxi a velkého, obdařeného orka a zamluvil si je na pokoj. “Počkejte na mě, ještě zajdu pro pití,” řekl jim a odešel k baru. 

“Ahoj kotě, jak se jmenuješ?” oslovil ženu za barem. Ta se na něj otočila a představila se. “Doris,” pronesla hlubokým mužským hlasem. “Takže, Doris,” nenechal se vykolejit tiefling, “co tu máš za nejsilnější pití? Znáš fantasy nápoj?” “Znám.” “Tak si dám tři, napiš mi to na účet,” objednal si. Doris se otočila a připravila drinky. Pro efekt pak před Zherraim dodala poslední ingredienci a ze sklenic se vznesl malý oblak ve tvaru hřibu.

“A co ty, budeš na dnešek chtít klienta?” zeptala se květinka Lucretie. “Pokud někoho máš,” odvětila. “To víš že ano, poslední dobou máme pořád plno. Je tu spousta nově příchozích, takže fůra nových klientů. A co ten tvůj přítel?” ukázala dívka na Coitana. “Pro něj pokoj vedle, ten s dírou,” vysvětlila upírka. Květinka přikývla a odešla zařídit potřebné věci.

Mezi tím přišel Zherrai do pokoje a nabídl fantasy nápoje svým společníkům. “My nemůžeme pít v práci,” řekla tabaxi. “Ale no tááák, aspoň bude větší zábava,” přemlouval je tiefling. “Říká, že v práci nemůžem,” zastal se jí ork. “Dobře, fajn,” řek Zherrai a vypil sám všechny skleničky. “No, tak ten bude rád, pokud to přežije,” povzdechl si ork.

Zherrai měl ale tvrdý kořínek. Byl zvyklý na kdejaké drijáky, takže zůstal při vědomí. Jen viděl dvojmo. Pokusil se o styk s tabaxi, ale nedařilo se mu. Z jeho pohledu vše probíhalo podle plánu a došel vyvrcholení. Po chvíli dostal druhý dech a zavolal si orka. Ten do něj zezadu pronikl a Zherrai sám, již bez problémů, pronikl do tabaxi, takže se ocitl uprostřed. Po dalším vyvrcholení upadl do silného alkoholového spánku. 

Za Lucretií do pokoje přišel její klient. Líbil se jí, byl to dobře stavěný farmář. Zprvu dělala, co se od ní očekává, pak se jí ale připoměla několik dní neuhasená žízeň po krvi. Když na muži seděla, objala ho a přisála se mu na hrdlo. Muž nestihl ani zareagovat, než ztratil vědomí. Upírka měla takovou žízeň, že ho celého vysála.

To vše samozřejmě z vedlejšího pokoje sledoval Coitanus. Když se vzpamatoval ze své extáze, přiběhl na pomoc Lucretii, aby se zbavili těla. “Neboj,” řekla, “ tenhle podnik je připravený na všechno. Ve sklepě je spalovna. Odtáhneme ho tam.” Měli štěstí, že toho muže nikdo nehledal. Byl to osamělý uprchlík bez rodiny, který v Elturelu, jako mnoho dalších, hledal útočiště.

Ráno všichni seděli na baru. Taln popíjel svou oblíbenou břečku, Benjamin s Doris pili jeho čaj a Coitanus s Lucretií probírali zážitky z noci. Na Zherraie čekalo nemilé překvapení. 

“Bude to dvacet tři zlatých,” oznámila Doris. “Co, tolik?” podivil se Zherrai. “Deset za každého společníka a jeden za každý fantasy nápoj,” vypočítávala. Tiefling si sáhl na místo, kde nosíval váček s penězi a nahmatal prázdno. “No, to bude problém,” řekl. 

Zherrai se podíval na přátele a zaprosil: “Pučí mi někdo? Fakt vám to vrátim, slibuju.” Nikdo se nad ním neslitoval. “To jste teda kámoši,” urazil se. Doris mu vysvětlila situaci: “Bez placení neodejdeš. Budeš si to muset odpracovat. Za chvíli by měli přijít dva klienti, které by sis mohl vzít na starost.” Tiefling neměl jinou možnost, a tak se dal do práce.

Když Zherrai splatil svůj dluh, začali se chystat k odchodu. Lucretia a Coitanus se ale zastavili ve dveřích a upírka řekla: “My s vámi dál nepůjdeme. Našli jsme si tu místo. Je tu práce, máme kde bydlet a dostaneme najíst.” “Aha, no tak hodně štěstí,” popřál jim Taln. “Ať se vám tu daří, přátelé,” přidal se Benjamin. Zherrai se ani neohlédl a odešel na ulici. Tak pokračovali dál jen ve třech.