Stín křídel - Prolog

Prolog

Na samém počátku byla Eldorie, země nezkrotné krásy, kde lesy přecházely v hluboké řeky, hory sahaly k nebi a čisté vody moř omývaly její pobřeží. Tato země, kterou oživoval dech větru a hřálo srdce ohně, patřila čtyřem bratrům – Kharokovi, Sylvarionovi, Nithalorovi a Gor'rahkovi – pánům živlů.

Kharok, nejstarší z bratrů, byl zosobněním země. Jeho ruka formovala hory a kaňony, jeho mysl se nesla všemi skalami a kameny. Nithalor byl duchem vody, tichý a hluboký jako oceánské propasti. Sylvarion, nejmladší z nich, byl pánem větru, jehož smích nesl mraky po obloze a jehož hěvízdné oči hleděly do nekonečna. A Gor'rahk, pán ohně, byl divoký a nespoutaný, jeho dech roztápěl kameny a jeho směch rozžaroval hvězdy.

Bratři žili v harmonii a každý pečoval o svůj živel. Jednoho dne se Kharok zamyslel: „Eldorie je krásná, ale prázdná. Měla by být plná života.“ A tak společně stvořili zvířata, která se rozprchla po zemi, obydlela lesy, hory, vody i vzduch.

Avšak Sylvarion toužil po něčem více. „Nad zvířaty by měla vládnout rasa, která bude ztělesněním naší dokonalosti,“ řekl. A protože byl pyšný na svůj živel, stvořil gerakiony – bytosti s lidským tělem a křídly, kteří se tyčily k nebi. Představoval si je jako vládce Eldorie, moudré a spravedlivé. Gerakioné byli tvorové, kteří od pasu dolů vypadali jako obyčejní lidé. Od hrudníku nahoru však byli pokryti peřím, na zádech jim vyrůstala mohutná křídla. Na rukou měli místo prstů silné pařáty. Jejich hlava pak byla orlí, se silným zobákem a bystrýma očima, schopnýma zahledět se do veliké dálky.

Tento čin ale vyvolal nevoli ostatních bratrů. Každý z nich chtěl dokázat, že jeho živel je stejně mocný. A tak Nithalor stvořil lunathény – bytosti, které se mohly pohybovat ve vodě i na souši. Kharok dal vzniknout durthanům, 8 stop vysokým tvorům z kamene a země, pevným a neochvějným. Gor'rahk stvořil skarathi, malé ale jako oheň divoké a krvelačné válečníky, kteří žili, aby spalovali a ničili.

Zpočátku žily všechny čtyři rasy v souladu, každá v harmonii se svým živlem. Gerakioné však měli v krvi pýchu svého stvořitele. Brzy začali toužit po vládě nad ostatními. Zatímco se učili magii větru, začali potají zkoumat i tajemství ostatních živlů. S každým objeveným kouzlem rostla jejich touha po moci. Nakonec jejich největší mágové stvořili kouzlo, které mělo spojit všechny živly do jejich krve a učinit z nich nadřazené bytosti.

Ostatní rasy se o tomto záměru dozvěděly a spojily své síly. Jejich mágové připravili protikouzlo, které mělo gerakiony zbavit veškeré magie. Obě kouzla byla provedena současně, a jejich síla otřásla celou Eldorií. Většina gerakionů ztratila své schopnosti a stala se obyčejnými lidmi. Zbylí si však zachovali část své magie, ale už nikdy nebyli schopni ovládat všechny živly. Každý z nich mohl vládnout pouze jednomu — větru, vodě, ohni nebo zemi.

Tento akt zradil důvěru mezi národy. Lunathéni, zdrceni zradou, se stáhli do ústraní mořských hlubin, kde přerušili veškerý kontakt se světem. Skarathi, vznětliví a neklidní jako jejich element, přísahali gerakionům věčný odpor. Stali se krvelačnými dobyvateli, kteří šířili plameny války, kdekoliv se objevili. Pouze durthané, symbol klidu a stability, zůstali věrní původní harmonii. Přijali ztrátu a odmítli opětovat nenávist.

Gerakioné, nyní oslabeni, pochopili svou roli. Byli těmi, kdo zplodili obyčejné lidi — lidstvo, které se rozšířilo po Eldorii. Zahanbeni svým činem, přijali úkol stát se jejich ochránci. Pod vedením jednoho z prvních gerakionů, Aurethira, založili chrám 4 živlů, kde shromažďovali děti, u nichž se projevily živlové schopnosti. Zde se je snažili vést, učit a napravovat chyby své minulosti.

Zatímco svět se měnil, tajemství vzniku čtyř ras a původu lidstva se vytratilo. Lunathéni byli navždy ztraceným národem a skarathi probudili svůj oheň a vášeň do bitevních vřav. Jen durthané, klidní jako zemní živel sám zůstávali stále stejní. Jako jediní si uchovali znalost původu Eldorie. Avšak i tento národ, hledíc si především sám sebe, na legendu o vzniku Eldorie většinově zapomněl. Pouze jako střípek z ní vyčníval Kharok, kterého uctívali jako svého stvořitele, ovšem lunathéni zůstali pouze a jen jako matnou vzpomínkou na několika svitcích, a v moudrostech nejstarších šamanů.