Anděl z Matarallu - Devátá kapitola

Kapitola devátá

Nový spojenec

Král Vírion čekal na opuštěném místě, kde se měl setkat se svou temnou minulostí, králem Efraimem. Jejich osudy byly spojeny krví, ale i zradou.

Král Efraim stál na vrcholu hory, která se tyčila nad lesem, přímo proti svému bratru. Jeho přítomnost byla obklopena temnými mraky, které vkládaly stín na všechno, co mělo být pro Víriona radostí. Vzduch byl naplněn napětím a král Vírion, ačkoli byl silný a spravedlivý, na něj pohlížel s rozporuplným pocitem.

„Efraime,“ oslovil ho Vírion s vážným tónem. „Jak to, že se vracíš zpět? Po všech těch letech rozdělení? Neměl jsi být skrytý v temnotě?“

Efraim se na bratra usmál, ale v jeho očích nebylo ničeho, jelikož jeho výraz byl prázdný. „Nikdy jsem nebyl skrytý, bratře. Tma, kterou jsem přijal, je mou silou. Tvé světlo je slabé a bezmocné. Vidím tebe a tvé hrdiny, ale můj plán je velmi jasný.“

„Nechci, abys Zemi trápil. Nechci, abys si vzal životy nevinných,“ trval na svém Vírion. „Matarall nebudeš dál ohrožovat a ničit, jen proto, abys zvítězil.“

Ale Efraim se ušklíbl. „Jak se můžeš bránit tomu, co je mi přirozené? Jsem, kým jsem. A teď, bratře, jsem blízko k tomu, abych všechno vzal, co ti náleží.“

 „Možná nás pojí náš krevní vztah, ale pamatuj, že překročení zlomí smlouvu. Vydal jsi se špatnou cestou a já to nemohu dovolit,“ pohrozil Vírion. 

„Dobře. Tak si užij svoji hru na hrdinu s tím. Co si ceníš. Ale ujisti se, že tví hrdinové se neosvědcí,“ varoval ho Efraim s nenávistí v očích, ale také s vykřičenou závislostí. „Jakmile udělám to, co plánuji, nebudeš mít žádnou cestu zpět.“

Efraim se obrátil a zmizel ve stínech. Vírion za ním hleděl a s těžkým srdcem se vracel zpět do svého zámku. Musí pomoci Elioře, Josému, Sarině a Alysii. Chvilku stál na úpatí hory a pak zvolal: „Talione, volám tě k sobě. Potřebuji tě!“

Talion vyslyšel Vírionovo volání a okamžitě za ním přiběhl. „Co si žádáš, králi Vírione?“

„Žádám tě, abys ses spojil s těmito mladými lidmi, jmenují se Eliora, José, Sarina a Alysia. Potřebuji, abys je našel a pomohl jim a především se s nimi spojil.“

„Ukaž mi, králi, Vírione, kudy za nimi jít, abych je mohl najít,“ řekl Talion vážným hlasem. Kál Vírion mu na zemi nakreslil mapu, kudy se má za nimi vydat. Talion s králem Vírionem se rozloučili a každý se vydal jiným směrem. Vírion se vracel do svého království a Talion se vydal hledat Alysiu, Elioru, Sarinu a Josého.

Nyní daleko od tohoto setkání, se Eliora, Sarina, Alysia a José se blížili k Ruinám Ztracené citadely. První pohled na ruiny vzbudil v jejich srdcích smíšení a úzkost. Obrovské zdi pokryté mechem napovídaly dávné dědictví hrdinů.

„Jsme tu! Ruiny Ztracené citadely!“ zvolala Alysia. „Podle legendy se tu ukrývá artefakt, který můžeme použít v boji proti Efraimovi.“

„Ať už nás stráže nebo temné síly vyzvou, musíme být obezřetní,“ dodala Eliora a přidala se k ostatním v rozhlížení po okolí.

Sarina se zastavila a vzhlédla k Josému, její srdce stále pulzovalo od událostí minulého sezení. „Myslíš, že najdeme další spojence?“ zeptala se doufajíc, že v citadele potkají někoho, kdo je podpoří.

„Nejsem si jistý, ale naše události se spojují,“ odpověděl José. „Zažíváme to vše společně, a čím více spojenců budeme mít, tím silnější budeme.“

Jak kráčeli do ruin, uvědomil si, že se nad nimi vznášel téměř magický pocit. Opuštěně prostory byly k alimentaci dávných hrdinů, kteří se obětovali pro ochranu Matarallu.

Když se dostali do hlavního sálu citadely, na jejich překvapení se tam objevil muž se stříbrnými vlasy, oblečený v bílém rouchu a oči mu jasně zářily.

Sarina, José, Eliora a Alysia byli překvapeni příchodem tohoto muže, ale Alysia ho velmi dobře znala, protože věděla, že ho posílá samotný král Vírion, aby jim pomohl. Eliora si ho se zájmem prohlížela a on ji. Cítila, že mezi nimi vzniká určité spojení, které nechápala.

„Jsem Talion, poslední z hrdinů citadely. Jiní už padli, ale zůstávám, abych chránil tento posvátný artefakt a zároveň mě posílá za vámi král Vírion,“ promluvil s vrchní autoritou, jeho hlas zněl jako hladina klidné vody.

Eliora, Sarina, Alysia a José se na něj s úctou podívali. „Hledáme artefakt, který nám pomůže pomoci porazit Efraima,“ pronesla Eliora a pak se ho zeptala: „Jak můžeme získat vaši pomoc, Talione?“

Talion se podíval na Sarinu a usmál se. „Vidím v tobě něco velmi mocného, světlé spojení. Artefakt je skryt v hloubkách citadely, chráněn magií a strážci. Ale pokud máte odvahu a ochotu riskovat, můžu vám být nápomocen.“

Eliora přikývla, věděla, že tuto příležitost nesmí nechat ujít. „Jsme připraveni čelit jakémukoli nebezpečí.“

„Tak pojďme!“ zvolal Talion. „Jen ti, kteří prokáží čest v srdci, budou moci získat artefakt.“

Alysia kráčela mezi posledními a hodně přemýšlela nad tím, proč král Vírion poslal Taliona. Věděla, že si s ním musí promluvit a co nejdřív, a proto se rozhodla jednat.

„Talione!“ zvolala na něj a on se okamžitě otočil. Alysia k němu přistoupila a zahleděla se mu do jeho pronikavých modrých očí a přímo se ho zeptala: „Talione, proč tě poslal král Vírion?“

Talion přimhouřil oči a jen odpověděl: „Král Víron mě požádal, abych vám pomohl. Ukázal mi, kde vás najdu. Pokud o mou pomoc nestojíte, odejdu a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„To jsem rozhodně neřekla, že o tvou pomoc nestojíme. Znám tě dlouho, Talione. Každá pomoc se nám hodí. Zaveď nás k tomu artefaktu a pomoz nám,“ odvětila, ale tušila, že něco má za lubem, jen nevěděla, co.

Mlčky pokračovala dál v cestě a přidala se ke skupince. Uvažovala nad tím, co je čeká, ale uvnitř sebe cítila jakoby šestý smysl jí napovídal, že se něco bude dít, až dojdou k tomu místu.

Jak se skupina připravovala na blížící se výzvu, věděli, že to není jen zkouška jejich magických sil, ale také test pro jejich vzájemné spojení. Zatímco se Sarina a José drželi za ruce, cítili, jak se jejich láska stává pevnější.

S odhodlaným pohledem a srdcem plným naděje, se tedy jejich skupina chystala čelit zkouškám, které na ně čekaly. Ruiny citadely, domov dávných mocností, je měly připravit na velký souboj proti temným silám Efraima, ať už byly jakékoli.