Anděl z Matarallu - Jedenáctá kapitola

Kapitola jedenáctá

 Efraimova zlost

Ve vzrušené atmosféře temného paláce v Morskaru se vzduch třásl hněvem. Efraim, pán noci a chaosu, se procházel po svém trůnním sále, jehož stěny byly zdobeny zářícími runami, jež vyzařovaly podivnou energii. Každý krok na chladné mramorové podlaze zněl jako hrom. Zatímco mučednické výkřiky poražených se ozývaly v jeho mysli.

„Dopustit, aby ti pitomci jako José, Sarina, Alysia, Eliora a Talion dosáhli úspěchů? To je naprosto nepřijatelné!“ křičel Efraim do temnoty, jeho tmavé vlasy splývaly kolem jeho tváře jako mlha. Jeho hněv byl jako bouře, jež hrozila roztrhnout vše, co se postavilo do cesty jeho vzteku.

„Nemohu dovolit, aby byl Matarall osvobozen, zatímco já zůstanu v pozadí!“

 Ve chvíli, kdy bolestné vzdechy poražených hrdinů ustaly. Efraim zvedl ruku a zavolal na svého věrného sluhu, Nereuse. Ten se okamžitě objevil ve dvoumetrové postavě s očima temnými jako noc. Vítr s neslyšným šepotem vrazil dovnitř, jak se blížil. Nereus byl Efraimovým pomocníkem ve všech jeho temných záměrech a dnes mu byl víc než kdy jindy zapotřebí.

„Co si přeješ, pane?“ zeptal se Nereus s poníženým sklonem hlavy. Jeho hlas zněl jako šustění suchých listů.

„Ti neohrabaní hlupáci se příliš přiblížili k úspěchu,“ zasyčel král Efraim, když se na sluhu dravě podíval. „Musíme je zastavit. Musíme je zlomit v jejich vlastní hrdosti!“

Nereus klidně přikývl. „Jaké máš plány, pane? Jak jim máme znemožnit v jejich snaze o vítězství?“

„Svolám naše temné rytíře,“ pronesl král Efraim s nádechem pomsty. „Jejich srdce budou naplněna strachem a zmatkem. Porazíme je v okamžiku, kdy budou na pokraji úspěchu. Vyšleme je na lov! Rozptýlíme jejich síly, rozbijeme je v základech, a pak, když budou slabí, dostaneme se k nim. Zastavíme je jednou provždy!“

„Nebudu schopný tvořit dokonalé plány, pokud nevím, kde se nachází,“ odpověděl Nereus, jeho pohled byl navíc znepokojen. „Mám vyslat naše špehy a zjistit, co se chystají?“

Král Efraim se usmál, jeho úsměv byl chladný jako bezhvězdná noc. „Ano, pošli je. Ať ví, že se blížíme. Dlužíme jim hru! Dáme jim naději, aby ji mohli ztratit!“

Nereus se sklonil, připraven vykonat příkazy svého pána. Ten plán byl temný, ale Efraimova touha po moci a ovládnutí Matarallu byly nezměrné. Bylo nutné, aby jeho soupeři prolili slzy a zkoušení se vzdali. Temní rytíři se postaví proti hrdinům, neuvědomil si nebezpečí, které na ně čekalo.

Jak se Nereus vzdálil, Efraim se zdvihl a postavil se k oknu. Dole v temnotě, viděl hrdiny, jak se připravují na další část své cesty. V jeho srdci vzplanula zlověstná jiskra. Hrdinství, které bylo pro mnohé vzorem, se mělo stát jejich zkázou.

„Budou trpět nebo zvítězí,“ mumlal si Efraim, „stejně přijdou k mé moci. Tehdy ucítí plnou tíhu svých činů.“

Nad krajinou Matarallu se začalo smrákat. Temné mraky se shromáždily nad obzorem jako varování, že se blíží bouře. Na cestě vedoucí k Prastarému lesu, kde se hrdinové schovávali, se postavil Efraim bledý a sice slabý, avšak s temným úsměvem na tváři. Po jeho boku stál Nereus, jeho loajální pravá ruka, oblečený v černém brnění, které se blýskalo těžkou magií. Za nimi stála armáda temných rytířů, každý z nich nesl zbraň, která byla prokletá a hladová po krvi.

„Dnes skončíme to, co jsme začali,“ pronesl Efraim chladně, zatímco temní rytíři se přichystali k útoku. Jeho slova zněla jako zařinčení vzdáleného hromu. Celá jeho bytost vibrovala mocí, již dlouho shromažďoval touhu po pomstě.

„Hrdinové, kteří se nám postavili, si neuvědomují, jak moc naivní jsou. Pestře se chovají, ale k jejich cíli nevede žádná cesta,“ kývl Efraim směrem k lesu, kde se schovávali José, Sarina, Alysia, Eliora a Talion.

V té chvíli se hrdinové, přivázáni k sobě zkušenostmi a přátelstvím, vydali na cestu, nevědouc, že byly přímo v hledáčku Efraimovy skryté nástrahy. José, nesoucí v sobě sílu odvahy a touhu ochránit své blízké, vedl skupinu vpřed. Sarina s nádechem magie kolem sebe, po boku Alysie, která byla připravena vyvolat ochranná kouzla, kráčela se všemi.

Jakmile se dostali na otevřenou planinu, náhle se vzduch naplnil chladným šepotem. Efraim vyšlehl z podrostu jako stín, následován temnými rytíři.

„Připravte se na svůj konec!“ zvolal a jeho hlas silně zněl a vyvolával v hrdinech obavy.

Eliora se postavila dopředu, připravena se bránit. Její meč odrážel od slabé světlo a ukázal se jako symbol naděje. „Nenecháme se tak snadno porazit. Efraime. Jsme silnější, než si dokážeš představit!“

Boj byl nevyhnutelný. Efraim vztyčil prst a rytíři se vrhli na hrdiny s hromovým úderem. Magie a ocel se střetly uprostřed mýtiny. Alysia vyvolávala energetické štíty, aby čelila prvnímu útoku. Talion běžel k Efraimovi s mečem v ruce, snažíc se dostat blíže k jeho temné magii.

José se tiše snažil najít slabinu mezi temnými rytíři, přičemž Sarina kolem něj šířila osvobozující kouzla, která měla znejistit útočníky. José temné rytíře odháněl svou magickou holí a oheň z jeho hole zasáhl temného rytíře. Najednou jeden z nich Josého zasáhl a vykřikl bolestí. Klesl na kolena a Sarina byla hned u něj.

„Nééé!“ vykřikla Sarina a s novou silou se pustila do boje. Její síla ještě víc vzrostla a ochraňovala zraněného Josého. Přiklekla k němu, vzala jeho hlavu do dlaní a zadívala se mu do jeho čokoládově hnědých očích. Její pohled opětoval a i on se zadíval do jejích modrých očí a tiše jí řekl: „Nech mě, Sarino. Běž a bojuj. Jsi statečná a silná. Potřebují tě a na mě se neohlížej. Miluju Tě.“

Sarina zuřila vztekem, že její milovaný je zraněný. Stoupla si a z ničeho nic se v ní objevila vlna nepochopitelné síly. Vzala Josého hůl a bouchla s ní o zem. Země se zatřásla pod nohama a všichni byli zmateni tím, co se děje. Na malou chvíli se zdálo, že boj proti Efraimovi vyhrávají, ale opak byl pravdou.

Efraimova moc byla ohromná. Temní rytíři bojovali s neúprosností, která ohrožovala samotné srdce hrdinů. Světlo se začalo ztrácet, ale vnitřní síla a jednotnost pěti přátel se ukázaly být silnou zbraní proti temnotě, s nímž museli čelit.

Skupina se postavila čelem ke zkázonosnému úsilí, jejich odhodlání překonalo strach. Každý výdech přináší naději, že Efraimova temnota nebude vítězit. Bojovali, aby ochránili svou svobodu a zastavili zlověstného temného krále.