Anděl z Matarallu - Dvanáctá kapitola

Kapitola dvanáctá

Zjevení Anděla

Bitva zuřila, jak se Efraimovi temní rytíři a hrdinové navzájem střetávali uprostřed krveprolití. Zápas byl vyčerpávající, každá rána diferencovala naději od zoufalství. Sarina, Alysia, Talion a Eliora cítili, jak jim síly ubývají, a přesto byla v jejich srdcích stále jiskra odhodlání. Efraimova temná magie se snažila rozptýlit jejich jednotu, když náhle z hlučného chaosu, zasáhl mocný a oslnivý záblesk světla.

Jak se temná clona nad mýtinou náhle roztrhla, mez hrdiny se zjevil Anděl – bytost s křídly, která se leskly jako hvězdné nebe a s duchem, jenž přinášel naději a sílu. Jeho přítomnost ohromila všechny, včetně Efraima, jehož sebevědomí dostalo ránu. Anděl s pohledem naplněným soucitem a silou promluvil hlasem, který zněl jako melodie na hranici mezi nebem a zemí.

„Nebojte se, neboť jsem přišel, abych vás podpořil v tuto temnou hodinu. Svíráte se v instinktech a strachu, ale vaše síly se nikdo nemůže zmocnit, pokud budete stát pevně pohromadě,“ prohlásil Anděl a jeho slova byla jako magická mantra, která posílila odhodlání hrdinů.

Jak se přiklonil blíže, jeho křídla se rozšířila a v okolí nastal zázračný klid. Hrdinové pocítili, jak se jejich síly obnovují, jako by je Anděl naplnil novou energií. Eliora, pokračující ve svém boji, pocítila, jak se její meč rozžhavený jasem zlepšil. Srdce Císařovny všech elementů ji poctilo důvěrou; soustředila se na útok na Efraimova vojska.

„Spojte své síly! Pomozte mi zničit Efraimovu moc!“ zavolal Anděl. Řízení jeho hlasu prolilo světlo do duší hrdinů. „Útěk není možnost, ale síla, která je ve vás spojí, může přivést záchranu.“

Snové okamžiky se spojily v jeden. Talion, Sarina i Alysia se postavili zpříma a spojili své ruce, vytvářející kruh kolem Anděla. Temní rytíři se snažili přiblížit, ale nezničitelný pocit svobody pronikl do jejich úskoků. S každým vzepětím se kolem skupiny hrdinů vytvořil ochranný štít.

Anděl zdvihl ruku a silný paprsek světla, který vycházel z jeho dlaně, se rozlil nad polem bitvy. Vzduch se naplnil energií, která jako tornádo rozmetala temné síly a srazila Efraimovy rytíře na kolena. Efraim, s očima plnýma vzteku, se pokusil zasáhnout Anděla svou mocnou magií, ale jeho úsilí bylo zmařeno, když Andělův štít odrazil útok jako kuličku.

Alysiiny ruce se staly centrem magické energie, když se kouzelná slova spojila s pozvednutým Andělským světlem, aby zpevnily hrdiny a obnovily jim zdraví. „Teď!“ vykřikla. „Společně!“

Opět zaútočili na zbývající temné rytíře. Překonali samu podstatu strachu a propadli se do ohromujícího rytmu boje, a když Efraim čelil odvážnému štítu naděje, byl nakonec přinucen ustoupit před mocí, která ho přesahovala.

„Neexistuje něco, co nás rozdělí!“ zakřičela Sarina, její slova zněla jako brutální úder, který poháněl energií mezi nimi. Všechny síly světa se spojily s jejich odvahou.

Efraim, nyní tlačený k zemi silou, vnímal, že jeho vláda nad Matarallem se blíží ke konci. Nad jeho hlavou se zjevil Anděl, oslnivý a majestátní, s rukou zvednutou k nebi zvolal: „Přijměte světlo!“

Ve chvíli, když zlý Efraim narazil na podlahu svých iluzí a magie, se nad ním rozsvítilo světlo. S výkřiky hrdinů temnota bledla a triumfovali nad útrapami, vyvedeni nadějí a podporou Anděla. Nad Matarallem se opět rozprostřelo světlo, i když větry temnoty se snažily odejít.

Sarina se rozhlížela po mýtině, jestli někde nespatří ležet zraněného Josého, ale nikde ho neviděla. Vyděšeně se zahleděla na Anděla a pravila: „Chybí José. Uprostřed boje ho zranili temní rytíři, ale on zmizel.“

I ostatní se vyděsili, když uslyšeli, co řekla Sarina. Anděl se na ni zadíval laskavým pohledem a klidně jí řekl: „Neboj se, Sarino, Josého najdeme a zachráníme ho. Josého odnesl Nereus do tábora temných rytířů. Tímto bojem nic neskončilo, ale teprve začalo.“

I ostatní se kolem nich shromáždili. Dodávali Sarině odvahu, aby to nevzdávala a slíbili jí, že jí pomohou najít Josého. Anděl se podíval do širokého okolí a spatřil Nereuse s Efraimem, jak odnášejí zraněného Josého pryč.

„Pomohu vám najít Josého a zavedu vás na místo, kde ho drží. Sarino, neboj se, José je silný a zvládne to. Vydáme se na cestu.“

Slunce začínalo zapadat za obzor, když Anděl a ostatní dorazili k temnému lesu, jehož stromy se tyčily jako obrovské stíny. Vzduch byl naplněn tlumeným skřípěním a podivnými zvuky, které naznačovaly přítomnost nečistých bytostí. Anděl se zadíval na zavřené brány, jež vedly do úkrytu temných rytířů. Pocítil tíhu strachu smíšeného s odhodláním.

„Musíme ho najít, ať už se děje cokoliv,“ zašeptala Sarina, jejíž oči jasně zářily v šeru. Její hlas byl klidný, ale cítil z něho spěch a obavy. Anděl přikývl, věděl, že i když se zdálo, že mají málo času, nedovolí, aby je strach zpomalil.

Pomalu procházeli lesem, kryti hustými keři a ochrannými kouzly, která Sarina připravila. Když dorazili ke vchodu do tábora temných rytířů, Anděl se zastavil a naslouchal. Slyšel řinčení zbroje a výkřiky, které by mu mohly připomínat útržky poslední bitvy. Bylo jasné, že José, který byl těžce zraněn, tu byl uvězněn.

Sarina vytáhla z pouzdra malou zlatou amuletovou hvězdu. „Toto je ochranný talisman, který odrazí jejich magii. Musíme se k Josému dostat dřív, než ho transportují na jejich hlavní sídlo,“ řekla rozhodně.

Anděl si vzpomněl na chvíle strávené s Josém; na jeho smích a slabosti, které v sobě nosil. Nešlo to jinak – museli ho zachránit. Společně se snažili najít vhodný způsob, jak proniknout dovnitř.

Sarina se soustředila a její ruka začala svítit, když pronášela ochranná slova. Alysia ji soustředěně pozorovala a připojila se k ní. Dveře tábora se otevřely a Anděl cítil, jak temné síly před nimi ustupují. Vplížili se do tábora, skrývající se mezi stíny, procházeli kolem strážných rytířů.

„Tam!“ zašeptal Anděl a ukázal na útulný tábor, kde ležel José, obklopen zlými postavami. Zraněný ležel na zemi s překříženýma rukama a na tváři mu hrálo utrpení. Temní rytíři se smáli, jejich oči zářily zlostí.

„Musíme jednat rychle,“ řekla Sarina, když si uvědomila, jakou moc mají temní rytíři. Vytáhla z brašny další amulet a postavila se vedle něj. „Na můj signál, útočíme!“

Když nastal okamžik, Anděl s Talionem se vztyčili a s mečem v ruce vykřikli magická slova, zatímco Sarina s Alysiou a Eliorou vyřkly zaklínadlo. Společně vyrazili kupředu, světlo jejich magie probodlo tmu pod tímto nezbytným praporem, který je doprovázel. Temní rytíři se snažili reagovat, ale jejich útoky byly zmatené.

Konečně se Anděl s Talionem dostali k Josému. „José, drž se, jsme tu!“ zakřičel. Sám bruslil k jeho straně, aby ho vysvobodil.

Sarina, Alysia a Eliora vyhnali temnou energii ze všech stran a spálili ji svým kouzlem. „Rychle vstaň!“ zavolala, když se Anděl s Talionem snažili Josého postavit na nohy.

José unaveně zvedl hlavu a s námahou promluvil: „Nemůžu… jsem příliš slabý…“

„Tohle není konec,“ zakřičel Anděl, vzal Josého kolem ramen a rychle ho vztyčil na nohy. Temní rytíři se pokusili znovu zaútočit, ale Talion vztyčil meč, čímž je odrazil démonickou magií.

Anděl s Talionem vedli Josého pryč z temného tábora. Zametaly cesty temným bytostem, které je pronásledovaly. Jak se dostali ven do lesa, Anděl cítil úlevu, ale také strach z toho, co by se stalo, kdyby se nedostali do bezpečí včas.

„Musíme najít bezpečné místo, než nás doženou,“ řekl, když se snažil podpořit těžce zraněného Josého.

„Dopravíme ho do království krále Víriona,“ řekla Alysia a pokračovala, „potřebuje se zotavit ze svých těžkých zranění a vím, kdo mu pomůže.“

Anděl souhlasil, protože věděl, že to je velmi rozumné rozhodnutí. Eliora si však vzpomněla a prohlásila: „Ve Ztraceném háji je Alma, stará vědma a léčitelka. Ta by pomohla Josému.“

Ostatní souhlasili. Alysia, Sarina, Talion a Eliora se vydali na cestu do Ztraceného háje i společně se zraněným Josém a Andělem.