Svobodná věda (I/2)

2.

Minule: Magický léčitel Nimus ošetřuje pacienta u něj doma a pak se sám vrací domů, nemůže však spát, tak jde do parku a přemítá o svém životě.

--- --- ---

Další den byla sobota, Nimus si spokojeně hověl v lůžku a užíval si zaslouženého volna. Kolem osmé hodiny zazvonil telefon.

Nimus vstal, přistoupil ke stolu, zvedl sluchátko a nevrle řekl: „Nimus, co chcete?“

„Tady je policejní komisař Krtek, pane Nime, potřebujeme vaši pomoc.“

„V sobotu se nečaruje,“ řekl Nimus znechuceně.

„Já vím, promiňte, ale je to urgentní. Stala se vražda.“

„Koho zabili?“

„Obchodníka Lavana.“

„Toho starého šejdíře? A to není žádný jiný medikus, aby se na to podíval?“

„Tedy, pane Nime, víte…“

„Poslali vás do háje, to je mi jasné. Počkejte půl hodinky, přijdu tam.“

Nimus do sebe hodil hrnek studeného kafe, oholil se, opláchl a oblékl si svůj pracovní oděv. Pokud ho odchytí nějaký mistr magie, může si stěžovat u cechu, jenže Nimovi to bylo jedno. Zastavil se před zrcadlem a kontroloval svůj zjev. Jeho nevysoká postava s bříškem by asi žádnou slečnu neoslnila. Tmavý porost na hlavě už začínal řídnout, nad vysokým čelem se objevily kouty. Nimus si uhladil knírek a vykročil ke dveřím.

Sešel po schodech, zamkl a zamířil k náměstí. U domu obchodníka Lavana stál hlouček čumilů, policista ve dveřích si je měřil přezíravým pohledem. Nimus prošel kolem a zamířil ke schodům do bytu. Nahoře stál komisař v civilu a kouřil cigaretu.

„Pojďte dál, pane Nime, podívejte se na něho, vypadá to na nějaké magické působení, nenašli jsme žádné stopy.“

Lavan seděl v křesle a vypadal, že jen spí.

„Jste si jistý, že to nebyl infarkt, nebo jiné přirozené úmrtí, komisaři?“ zeptal se Nimus.

„Úplně jisti si nejsme, jenže jeho obchod byl vyloupen a byt otevřený. Manželka se ráno vrátila od matky a našla ho takhle.“

Nimus prohlížel mrtvého, rozhalil mu košili a jeho pohled utkvěl na amuletu se lví hlavou.

„Tohle na vraždu nevypadá, komisaři. Takový amulet mám taky. Je to značkové zboží a chrání proti studeným zbraním, střelám i magickým zásahům.“

„Jenže, když byl byt otevřený… Někdo se tu potuloval, to je jisté.“

Nimus vytáhl translet a přejížděl kolem těla nebohého Lavana. U hlavy se zastavil.

„Tohle je zvláštní. Cítil jsem chvění amuletu, to je v pořádku, ale tady na hlavě jsou taky nějaké magické stopy.“

Přejížděl transletem kolem hlavy Lavana, vyslovoval různá slova řídícím hlasem a pak jen pokrčil rameny.

„To nedává smysl. Největší reakci cítím na magickou formuli pro teleportaci. Jenže tu není žádný translet. Nebo byl někde jinde? Dívali jste se?“

„Nic podobného jsme nenašli,“ řekl komisař. „Pokud to nebylo nějaké zamaskované udělátko, může se něco takového stát?“

„Ovšem, v cechu se něco takového těžko objeví, jenže černí magikové vyrábějí různé nesmyly. Počkejte, projdu si byt, jestli tu není nějaká zbytková praenergie.“

Nimus prošel všechny místnosti s transletem napřaženým před sebe, broukal si slova v řídícím hlase a zkoumal předměty kolem.

„Nic tu není, jen obyčejné záření praenergie z podzemního zdroje. Náměstí je jen kousek od velkého zřídla pod kostelem, takže to tu není úplně čisté. Jenže s takovým stavem praenergie nikdo čarovat nemůže. Pokud se u Lavana jednalo o teleport, musel to někdo způsobit. Máte pravdu, bude to cizí zavinění, jen si nejsem jistý, jestli je to vražda, nebo magické fušerství.“

Komisař Nimovi poděkoval, Nimus se sebral a měl se k odchodu. Na sobotu práce až až, myslel si. Hlouček lidí před domem se už rozešel, pochopili, že nic zajímavého jim nikdo předvádět nebude. Nimus přecházel náměstí, kousek od kostela stál před domem nějaký muž nad autem a nadával.

Podíval se na Nima a řekl: „Poslyšte pane, vidím, že jste magik, nemůžu rozjet svůj vůz, pomůžete mi?“

„Vážený pane, kdybyste se podíval lépe, viděl byste pod mojí modrou hvězdou na klopě zlatého hada. Jsem medikus, ne autoservis.“

„Ale vyznáte se. Vůbec se to netočí, je to zmetek.“

„Aha, a kdy jste naposled měnil rotábulum?“

„Proč bych ho měnil? Bylo v pořádku.“

„Každé malé dítě ví, že se rotábulum musí občas vyměnit, ani praenergie není bezedná.“

„Hm, to je divné, mám to auto už skoro deset let, nic takového nebylo zapotřebí.“

„Protože bydlíte u kostela, kde je praenergie spousta. Rotábulum se vám nabíjelo spontánně a tak jste ušetřil. Jenže ono nic není zadarmo, na každého dojde. Nechte si ho vyměnit. Pochopitelně ne dnes.“

Nimus se odebral domů a v duchu se podivoval nad prostotou některých lidí. Myslí si, že magie funguje jen tak sama od sebe, ve škole asi chytali lelky.