Svobodná věda (I/4)

4.

Minule: Magikus Nimus je přizván k vyšetřování vraždy. Mezitím kněz Jarten slouží vigilii spolu s farářem Lukretem.

--- --- ---

V neděli ráno vstal Nimus časně, nasnídal se, oblékl si pracovní oděv a vyhlédl do chodby před bytem, kde měl pár židlí pro své návštěvníky. Čekali tam už dva muži a jedna žena, ta vstala a domáhala se přijetí, magikus ji zavedl do pracovny.

„Můžu znát vaše jméno, prosím?“ zeptal se Nimus.

„Grabová, už jsem tu byla, nevzpomínáte si?“

„Bohužel ne, asi to už bude nějaký čas, nemám pravdu?“

„Máte, byla jsem tu loni a vy jste mi ošetřoval koleno. Teď jsem byla ve špitále a prý mi budou muset měnit celý kloub. To jste tedy pěkně zfušoval, pane Nimus.“

Nimus si našel v kartotéce záznam o ošetření paní Grabové, chvíli ho studoval a pak řekl: „Provedl jsem vám tehdy regeneraci kloubní chrupavky a odstranění bolesti. Taky jsem vás posílal ke specialistovi, měla jste k němu jít hned a ne až za rok.“

„Nevymlouvejte se, pane Nimus, nebýt vás, jsem v pořádku. Mám tady rentgen.“

„Tak mi ho ukažte,“ řekl Nimus rezignovaně, vzal snímek, prohlédl si ho proti světlu a konstatoval: „Ano, máte téměř zničenou chrupavku na horní kloubní hlavici, uznávám, že tohle pouhá regenerace nespraví, chirurgický zákrok je nezbytný.“

„Vidíte to, a to jste těmi svými kouzelnými hůlkami nepoznal?“

„Zřejmě jsem to přehlédl. Možná, že před rokem váš stav nebyl tak závažný.“

„Přehlédl! Vy jste to přehlédl! Jak jste to mohl přehlédnout?“

„Drahá paní, vyšetření magickými metodami má své zákonitosti a omezení. Kdybyste šla ke specialistovi, jak jsem vám doporučil, určitě by se vám dostalo náležité péče.“

„Zaplatila jsem vám 80 korun, pane Nimus. Jsem chudá vdova, nemám na rozhazování. Chci své peníze zpět.“

„Kdybych vracel peníze každému, jehož zdravotní stav se zhorší, musel bych svou živnost zavřít, paní Grabová. Ale že jste to vy, nebudu vám dnešní konzultaci účtovat.“

„Já chci zpět své peníze.“

„Paní Grabová, každý medicínský výkon má svou cenu, nemohu vracet peníze za něco, co jsem udělal před rokem. Ostatně lékaři taky musíte zaplatit.“

„Nemusím, mám pojištění.“

„Podívejte se, když máte pojištění, máte chodit jen k registrovaným lékařům. Profese magického medika je svobodná živnost na kterou stačí zkoušky z anatomie a příslušných magických věd. Je mi líto, ale peníze vám nevrátím.“

„I když jste udělal chybu?“

„I když jsem ‚možná‘ udělal chybu. Bolesti jsem vás zbavil, existující chrupavku regeneroval, co můžete za 80 korun chtít víc?“

„Budu si ztěžovat u vašeho cechu a dám vás k soudu!“

„To pochopitelně můžete, nemyslím si však, že vám to nějak pomůže. Každý rozumný mistr nebo soudce mi musí dát za pravdu.“

Naštvaná Grabová odešla a Nimus jen kroutil hlavou. Pár takových klientů a může se rovnou zbláznit. Není přece Bůh, aby byl neomylný. Dělá co může, občas to nestačí, vždycky pošle v takovém případě klienta k lékaři, to mu snad nikdo nemůže vyčítat. Dopsal kartu a pozval dalšího klienta.

Před obědem volal Nimovi mistr magikus Getalk a zval ho na odpolední kávu. Nimus předpokládal, že půjde o paní Grabovou a šel na setkání se svým mistrem bez nálady. Getalk ho však přijal vlídně jako obvykle, nalil mu kávu a začali hovořit.

„Tak jak se vám daří, Nime, máte dost klientů?“

„Mám, mistře. Někdy mi to připadá, že je jich až příliš.“

„Dobrá klientela je základem úspěchu. V komisi cechu jsme probírali vaši možnou kandidaturu na mistra. Co vy na to? Nechcete se připravit na mistrovské zkoušky?“

„Nevím, mistře, jsem ještě dost mladý a mám málo zkušeností.“

„To jsou jen řeči. Já mám dojem, že jste zkušený až dost. Mimochodem, prý vás policie žádala o vyjádření ke smrti obchodníka Lavana a vy jste jim vyhověl.“

„Odpusťte, mistře, já vím, byla sobota, měl jsem je odbýt.“

„O to mi vůbec nejde, Nime, mám jinou starost. Lavan se pohyboval ve společnosti jisté sekty démona Kujtrytra, to by mohlo být nebezpečné.“

„Kuj co? V životě jsem o takovém démonovi neslyšel.“

„Svatyně démona Kujtrytra je v Mastexu, prý ho uctívá polovina obce.“

„Dobře, ale co by mi mohl ten démon udělat?“

„On asi nic, půjde o astrální bytost nevalné kvality. Jenže jeho stoupenci vás můžou pronásledovat.“

„Nic jsem jim neudělal. Lavan umřel patrně na magický zásah nějakého darebáka, šlo spíš o nešťastnou náhodu, nemám proč se bát.“

„Jak myslíte, Nime, neříkejte však, že jsem vás nevaroval.“

Nimus šel domů a nemohl se zbavit myšlenky na Lavanovu smrt. Magický zásah přes přítomnost amuletu, to je divné. Vtom dostal zajímavý nápad: co když amulet nasadil Lavanovi na krk vrah až po spáchání činu? Bylo by to podivné jednání, jenže člověk, co je schopen ublížit druhému člověku a dokonce ho zbavit života, může mít všelijaké pohnutky. Nimus si řekl, že zavolá policistům hned v pondělí ráno.

V noci Nimus klidně spal, když ho vzbudil šramot v předsíni. Vstal a šel se podívat, co se děje. Dostal ránu do hlavy a probral se až v autě, které uhánělo nocí po široké silnici. Únosci vyvlekli Nima z auta, zavedli ho do nějakého domu, spíš vilky, dotlačili ho do sklepa a tam ho zavřeli do jakéhosi kamrlíku.

Nimus seděl a uvažoval, co se s ním stalo. Vloupat se do domu magika a unést ho, to vyžadovalo poměrně dost velkou odvahu. Cech si svoje členy hlídá a každého zločince přísně potrestá. Přišel nějaký muž a vyvlekl Nima z kamrlíku do spoře osvětlené velké místnosti. Sedělo tam snad dvacet lidí a sledovalo muže, který stál v popředí. Byl to tlustý malý chlapík s kulatou hlavou, ve které svítila dvě malá prasečí očka.

„Bratři a sestry, vzývejme nyní našeho pána Kujtrytra, aby nás navštívil a nahlédl do našich srdcí,“ volal muž v popředí.

Osazenstvo se oddalo rytmickému zpěvu jakéhosi chorálu, muž v popředí mával rukama a po chvíli se nedaleko něho začal zjevovat přízračný obrys velké hlavy s dlouhýma špičatýma ušima a zahnutým nosem.

„Náš pán Kujtrytrus přichází, vzdejme díky jeho síle,“ volal muž.

Hlava byla už nyní plně viditelná, ozval se rachot strašlivého smíchu, Kujtrytrova ústa se šklebila, kněz v popředí máchl rukou a démon zmlkl.

„Nyní tě žádám, Kujtrytre, pohlédni do našich srdcí a pokud najdeš nevěrného, označ nám ho,“ řekl kněz.

„Nimus,“ zaburácel hlas démona.

„Ano, o tom vím,“ řekl kněz. „Jsou zde nějací další nevěrní?“

„Nejsou,“ zařval démon.

Kněz ještě pronesl několik otázek, démon odpovídal většinou jedním slovem. Potom kněz zvedl ruce, máchl jimi a démon v okamžiku zmizel. Nimus byl vlečen do jiné místnosti, ostatní lidé se měli k odchodu.

Když Nima dovedli do malé spoře zařízené kanceláře, uviděl, že za stolem sedí muž, kterého identifikoval jako Kujtrytrova kněze.

„Magikus Nimus, pokud se nepletu,“ řekl muž.

„Pane, nevím, co jste zač, ale dovolil jste si použít násilí a unést mě do tohoto domu. Ujišťuji vás, že se to cech magiků dozví a ponesete důsledky.“

„Cech magiků, tak tak. Já jsem Huflog, velekněz démona Kujtrytra. Kdysi jsem byl magikus Huflog, jenže cechu se na mé práci něco nelíbilo a já byl ze společenství vyhozen. Své schopnosti jsem však neztratil.“

„To se máte čím chlubit,“ konstatoval Nimus.

„Podívej, magiku, tady jsi na mém území, tak se chovej uctivě. Můj dům stojí na velkém zřídle praenergie, které by se vám magikům asi dost hodilo. Jenže pozemek patří mně a já z něho mohu profitovat. Mám tedy určité schopnosti a možnosti, o kterých se tobě ani nezdá. Dozvěděl jsem se, že zemřel můj přítel Lavan, ty jsi prý byl u jeho mrtvoly. Co jsi zjistil?“

„Nevím, proč bych vám měl něco říkat.“

„Neviděl jsi mého pána? Nedošlo ti, že Kujtrytrus je nebezpečná bytost, která tě může zabít?“

„Viděl jsem jen velkou hlavu, které není moc do řeči.“

Huflog se zasmál.

„Ovšem, ty jako magikus jsi mne asi prokoukl, Kujtrytrus je jen iluze, jenže je to dobrá iluze, to musíš uznat.“

„Má cosi do sebe, rozhodně může oklamat místní sedláky, ždímáš z nich dost peněz?“

„Tak dost, Nime. Jsem schopen vyvolat kvalitní iluzi, jsem schopen tvrdě potrestat ty, kdo mě nechtějí poslouchat. Co jsi řekl policii o Lavanovi?“

„Řekl jsem jim to, co jsem zjistil, Huflogu. Lavan zemřel pro magické fušerství, vypadalo to na nějaký nezdařený pokus o teleport. Nemáš v tom náhodou prsty?“

„Tak teleport, říkáš. No to je dobré, teleport zní uspokojivě. Lavan byl bohatý hlupák, byl pro mne zdrojem příjmů, neměl jsem potřebu ho zabíjet ani teleportovat. Ten, kdo to udělal, byl asi ještě větší hlupák než Lavan sám. Nime, mám nějaké spory s jistým člověkem, není to génius, jenže má hodně peněz. Pokud mi pomůžeš zbavit se toho darebáka, dobře tě odměním.“

„Jsem medikus, ne detektiv, Huflogu.“

„No tak dobře, budeš tu ve sklepě sedět tak dlouho, dokud nezměníš názor. Cechu se nebojím, mám mnohem horší nepřátele. Jerku, odveď ho.“

Nimus se tedy opět ocitl ve sklepním kamrlíku, dostal nějaké jídlo, vodu, v koutě svítila malá lumina. Neměl žádné magické nářadí, chyběl mu amulet, seděl v pyžamu na kavalci a v duchu si nadával za svoji neopatrnost, že nenechal žádnou magickou ochranu ve svém bytě.