Svobodná věda (I/6)

6.

Minule: Nimus je unesen Huflogem do jeho domu v Mastexu, Jarten odchází do lesů jako poustevník a tráví čas v meditacích.

--- --- ---

Nimus trávil čas v kamrlíku ve sklepě, bylo mu mizerně a snažil se přijít na metodu, jak se dostat zpátky domů. Nyní ho už určitě hledají členové cechu, možná přizvali na pomoc i policii. Pokud se do věci zapojí Getalk, mohl by nasměrovat pátrání správným směrem. Jenže Getalk se stoupenců Kujtrytra bál, kdoví, jestli se nebudou bát i policisté.

Den se vlekl, k večeru přišel Jerk a odvedl Nima do kanceláře k Huflogovi.

„Tak co, Nime, ještě se ti nechce pomoci mi s mými problémy?“ ptal se Huflog posměšně.

„Jsem svobodný člověk, nebudu sloužit tomu, kdo mne chce zotročit.“

„No jak myslíš. Možná by tě mohlo přesvědčit, když ti něco ukážu.“

Huflog sáhl do skříňky a vytáhl sošku ženy v dlouhých šatech a s rozpaženýma rukama. Vyslovil nějakou magickou formuli a pak podal sošku Nimovi. Nimus si prohlížel sošku, potěžkal ji a přejel prsty po jejích zádech.

„Silně emanuje, je nabitá praenergií, ale kormat to není. Kde jsi to vzal?“ zeptal se Nimus.

„Když se člověk snaží, ledacos objeví. Tuhle sošku měl u sebe jeden starý magikus, který asi ani nevěděl, co vlastní. Když zemřel, podařilo se mi proniknout do jeho domu a sošku jsem našel. Hned mi bylo jasné, že to není nic obyčejného. Je to spodobnění bohyně Jasny, pramáti všeho živého na naší zemi. Ta soška má velikou moc, dokážu s ní vytvořit dokonalou iluzi Kujtrytra, mohl bych dokázat i jiné věci, zkoušel jsem všechno možné. Nyní jsem magické schopnosti sošky zablokoval, abys mě nemohl přechytračit. Pokud se ke mně přidáš, mohl bych ti ji půjčit, byl bys mým prvním magikem, Nime.“

„Je to zajímavé, jenže já se nedám koupit. Cech mě jistě brzy najde a pak se ti povede zle, žádná bohyně Jasna ti nepomůže,“ řekl Nimus a podal sošku Huflogovi.

„Jak myslíš, zřejmě se ti v mém sklepě líbí. Jerku, odveď ho.“

Nimus se opět ocitl v kamrlíku. Měl teď spoustu věcí k přemýšlení. Vzácné magické artefakty byly cechem přísně střeženy, kromě mistrů magie je nikdo nesměl vlastnit a i oni byli vázáni slibem, že je nebudou používat proti lidem. Huflog zjevně není vázán vůbec ničím. Vymyslel si démona, použitím sošky ho zmaterializoval a nyní k sobě láká lidi. Jistě to nedělá z nějakého altruismu, každá sekta je založena na okrádání stoupenců jejich vůdci, Kujtrytrův kult nebude žádná výjimka.

Matně si Nimus vzpomínal, že existuje církev bohyně Jasny, která i nyní ve věku materiálního života působí v některých zapadlých místech, která byla odjakživa zasvěcena uctívání paní života. Církev Velkého Tvůrce přistupuje k církvi bohyně Jasny zdrženlivě, neschvaluje její činnost, ale ani stoupence Jasny nepronásleduje. Existuje nějaká zvláštní úmluva o vzájemné toleranci, četl o tom za svých studií.

Magikové všeobecně uctívají Velkého Tvůrce, protože dar praenergie vychází ze samé podstaty stvoření. Možná by soška Jasny měla patřit spíše stoupencům jejího kultu, než magikům.

Další den ráno, když slunce dopadalo do podzemní kobky, přinesl Nimovi Jerk snídani, zhasl luminu a nechal ji viset u dveří. Nimus se najedl a napadla ho zajímavá myšlenka. Lumina je založena na magické přeměně praenergie v pohybovou pomocí rotábula a následně se vyrábí elektřina, která generuje ve speciální trubici světlo. Rotábulum je obvykle obyčejná hrouda kormatu s řídícím blokem, ve kterém se nachází malý výsek umtaru a v něm je uložen jediný magický povel řídícího hlasu, který nutí rotábulum k práci.

Nimus vzal luminu, odšrouboval nehtem šroub na zadní straně a otevřel skříňku. Rotábulum stále točilo dynamem, vypnutý byl jen přívod elektřiny do vakuové trubice. Nimus opatrně odpojil dráty od dynama a rychlým pohybem vytrhl dynamo ze skříňky. Rotábulum dál točilo dynamem, Nimus chytil rotábulum do ruky a utrhl od něho řídící blok s umtarem. Kormat rotábula už nebyl řízen a dynamo se zastavilo. Nimus odstranil hrudku kormatu z kliky dynama a držel ji v ruce. Teď bude záležet na precizní práci s řídícím hlasem. Nimus držel kormat v pravé ruce a vyslovil formuli dobytí kormatu praenergií ze žíly pod domem. Kormat se okamžitě kovově zaleskl, jak bohatá žíla praenergie doplnila jeho sílu. Nimus namířil hrudku kormatu na zámek jako miniaturní translet a vyslovil magickou formuli pro otočení hmoty v zámku. Ve dveřích to luplo a Nimus byl volný.

Prošel chodbou a bez problémů našel cestu do Huflogovy kanceláře. Ani nebyla zamčená, Huflog spoléhal na mocný dojem svého falešného démona, žádný místní člověk by se sem neodvážil. Nimus otevřel skříňku a vyndal sošku bohyně Jasny. Plně cítil sílu praenergie, která ze sošky sálala. Vzal sošku do pravé ruky, natáhl ruku před sebe, opsal kolem sebe kruh tak, že se otočil na patě, a vyslovil řídícím hlasem formuli spojení. Praenergie nyní procházela jeho tělem, šířila se ze sošky, ta se v magikově ruce celá rozzářila. Nimus se soustředil na svoji pracovnu a vyslovil magickou formuli pro teleportaci. Bez problémů se v záblesku ztratila Huflogova kancelář, Nimus prošel všeobecným umtarem a ocitl se uprostřed své pracovny, zářící soška v jeho ruce začínala pohasínat.

Nimus vyslovil formuli uklidnění a praenergie opět přebývala v sošce bez jakéhokoliv vnějšího znamení. Soška se chovala naprosto stejně, jako kdyby byla z kormatu. Nimus ale velice přesně znal váhu této magické substance. Soška byla znatelně těžší, muselo jít o jiný druh magické hmoty.

Co teď? Mohl by sošku ukázat Getalkovi, možná by jeho mistr mohl rozhodnout o dalším použití artefaktu a třeba by i věděl, o co se jedná. Jenže možná by taky nevěděl nic. Nimus znal jediného člověka, který se v otázkách magických substancí dokonale vyznal. Byl to profesor magické Akademie Golmagnus.

Nimus se neodvážil teleportovat na území Akademie, mohlo by to skončit nehodou. Praenergie se tam potulovala naprosto divoce, jak s ní zápasili studenti i profesoři. Vydal se proto na nádraží, aby do krajského města Kremtu odjel vlakem.